Jára Cimrman a ženy
Rok 1912. Jára Cimrman se pln očekávání přihlásil na prestižní šachový turnaj v Piešťanech. Na tak věhlasném turnaji měl být soupeřem pro nejsilnější hráče té doby, včetně Karla Schlechtera, S.Z. Alapina a Davida Janowského. Cimrman byl přesvědčený, že si odnese první cenu, jak bylo v jeho zvyku.
Jel vlakem z Vídně a ve vagónu se zabýval šachovými problémy, aby se připravil na turnaj. K tomuto účelu používal své vynalezené a objevené magnetické šachy. V kupé seděla pohledná mladá dáma, která se ho zvědavě ptala, jak je možné, že se figurky nerozsypou. Mladé ženě připadalo, že jsou přilepeny na šachovnici. Cimrman byl potěšený jejím zájmem o vědu a ochotně jí vysvětlil princip malých magnetků a plechové šachovnice. Paní Cowlerová, jak se představila, pozvala Járu na kávu do jídelního vozu. Při společném posezení mu prozradila, že je momentálně ubytovaná v prešpurském hotelu Erdödy, kde čeká na návrat svého manžela, který odcestoval do Stockholmu na olympijské hry.
Když dorazili do Prešpurku, měli ještě dost času před příjezdem spoje do Piešťan. Cimrman pomohl paní Cowlerové s jejími zavazadly do hotelu. V pokoji se zdržel jen pár minut, než otevřel dveře a na prahu se objevil její manžel. Cimrman se pokusil s ním ještě diskutovat, ale toho muže přemohly emoce a rozbil magnetické šachy, které Cimrman tak pečlivě připravil. Z celé sady se zachránily pouze bílý jezdec a černá věž, které jsou nyní v depozitáři technického muzea v Bratislavě.
Po této nepříjemné události se Jára Cimrman cítil tak zle, že se rozhodl nestartovat na turnaji v Piešťanech. Jeho deník z té doby svědčí o jeho pobytu v peršpurské nemocnici sv. Rocha. Zde se dozvěděl z novin o rychlém návratu pana Cowlera ze Stockholmu. Olympijské hry odmítly pořádat soutěže v boxu, což bylo v souladu se švédskými zákony zakázáno. Tento incident Cimrman vzal jako ponaučení a od té doby byl opatrnější ve svých ženských přátelstvích.
Během svého pobytu v nemocnici napsal Cimrman trilogii nazvanou "Peršpurská zabijačka", "Se ženou se nežeň" a "Šach-mat". Jeho práce byly přeloženy do němčiny jako "Hauptsächlich unverheiratete" (Hlavně nezadaní) vídeňským cimrmanologem Erichem Fiedlerem.
Příhoda s paní Cowlerovou zanechala na Cimrmanovi trvalý dojem. Postupně se vytratil ze šachové scény a účastnil se pouze menších a nevýznamných turnajů, jako například "Žižkovský zavírací špendlík". Jeho poslední turnaj se konal ve frymburském starobinci a dostal název "Frymburský šlofík". Na tomto turnaji se účastníci, vyčerpaní a staří, nad šachovnicí spíše pospávali než hráli.
Cimrmanův příběh s ženami a šachy je poučením pro nás všechny. Někdy musíme dávat pozor na naše kroky a nezanechávat po sobě neblahé stopy. Cimrman se naučil, že ženy a šachy jsou složitá kombinace, kterou je třeba respektovat a s opatrností zkoumat. Ačkoliv byla jeho šachová kariéra zkrácená, jeho příběh nám připomíná, že život je plný nečekaných událostí a ponaučení, a že musíme být připraveni přijmout je s grácií a humorem.
Jára Cimrman a holanďany
O Cimrmanovi a jeho vynálezu varianty šachů zvané "Holanďany" se vedou historiky stále neúprosné spory. Existuje několik verzí o vzniku této hry, které se liší v detailech, ale jisté je, že Cimrman sehrál klíčovou roli v jejím vývoji.
Podle jedné verze vytvořil Cimrman hru "Holanďany" jako novou formu biatlonu, který kombinoval sprint s šachy. Původně měl v plánu vytvořit kombinaci maratonu a šachů, ale kvůli časovému omezení se musel vzdát této první představy. Vznikly tak dva šachové stoly, které sloužily jako prostor pro běhání. Odtud nebylo daleko ke spojení sprintu a šachů, které Cimrmana, zastánce hesla "v zdravém těle zdravý duch", okouzlilo natolik, že zavedl pravidlo běhu s figurkou od jednoho stolu ke druhému. Nicméně, jelikož byl Cimrman (a jak se později ukázalo, nebyl v tomto ohledu výjimkou) trochu líný, omezil to jen na figurky, které už byly vyřazeny z hry. Aby byla hra ještě zajímavější, Cimrman přidal pravidlo, že vyřazenou figurku lze znovu nasadit na šachovnici. Ale co dělat s pěšcem na osmém řádku? Zde Cimrman bez váhání vytvořil pravidlo inspirované nápisem na tabuli, kterým místní hostinský chtěl zvýšit prodej v restauraci - prostě mu zakázal proměnu pěšce. A tak vznikla podoba dnešní hry "Holanďany".
Podle druhé verze vytvořil Cimrman hru "Holanďany" jako nástroj pro studium moderní psychologie, ve které se snažil vytvořit základy podobné matematice a vytvořit psychologickou gramatiku. Během svého výzkumu se zaměřil na souboj čtyř velkých "C", což znamená Cimrman + Cimrman proti Cimrmanovi + Cimrmanovi. V této době Cimrman patřil mezi nejlepší hráče na světě, což bylo způsobeno i tím, že nikdo jiný tuto hru nehrál. Z tohoto období pocházejí i výroky jako: "Cimrman byl nepřekonatelným mistrem v poražení sám sebe, dokázal se prohrát tak neuvěřitelným způsobem, že mohl sám sobě závidět." Často si s úžasem říkal: "Ten Cimrman je prostě bůh, s ním se nedá hrát."
Na základě Cimrmanova objevu zjistil, že zatímco čtyřnásobné šílenství se vyskytuje poměrně často, čtyřnásobná megalomanie se často rozpadla na dvojitou megalomanii "Na nás nikdo nemá" a dvojitou depresi nebo averzi "S tím matlákem se nedá hrát", což často přecházelo ve stresových situacích až k násilnému chování. Bylo zajímavé pozorovat, že poražená dvojice často sklouzla do davové hysterie, když ve místnosti zaznívaly výkřiky jako "S tím Cimrmanem se nedá hrát". Nicméně v tomto případě autor uznává, že je možné i druhé vysvětlení, které vznikne vyfiltrováním efektu rozštěpení osobnosti a je známo jako hledání viníka "Za všechno může Cimrman".
První Cimrmanův pokus představit tuto novou formu šachů širší veřejnosti skončil velmi rychle poté, co neznámý anglický šachista (poté, co byl Cimrmanův jezdec rozdrcen na poli f7 a následně přesunut na e5) prohlásil, že je to "bughouse" (v angličtině znamená mimo jiné blázinec) a s opovržením se vzdálil jako skutečný gentleman. Nicméně někteří přítomní diváci zřejmě pochopili hloubku Cimrmanovy inovační práce, protože později se pod různými názvy jako "bughouse" nebo "švédské šachy" nebo jednoduše "double chess" tato forma čtyřhry rozšířila s drobnými odlišnostmi po celém světě.
Z mnoha archívů předáno CHAT GPT k přepsání a vytvoření originálního článku s tématikou Jára Cimrman šachy a ženy.
To se nedá číst.
Prosím odstranit část článku zkopírovanou a zkomolenou (údajně GPT) z http://bughousechess.wz.cz/Literatura/Cimrman.htm (v0.301 SKA)
nove nicknames musime nejprve povolit... ochrana proti spammerum
Vyřeš BNT mat 1.tahem do 30 (60) sec a nespleť se ! Nepiš řešení jiným.
Pro jirikovku:
Oblíbenost, charakter, úspěšnost, nemá korelaci s četností zmíněk v médiích.
Hodně toho najdeme o TGM i AH, o Mackie Messerovi i Mirkovi Dušínovi atd.
Přesto třeba uznat, že bez R+P by nebyla hojnost článků, bez jirikovky by nebyla hojnost diskuze.
Tak 2 písničky, pane Fialo, za odměnu:
Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit
a jsem radši vám všem pro smích, než abych byl sobě k breku
Naprosto souhlasím! Bez Jirikovky by nebyla hojnost diskuse neboť Jirikovka tento všeobecný článek založil! Někteři zde publikující,zde ještě nebyli známí ,když Jirikovka ve všeobecném článku hojně publikoval!
Vážená redakce,
co se posunout o level dále, že by AI začala psát i komentáře pod články
....a vyšší level by mohlo být, že by začala psát komentáře na komentáře častých diskutujících.
Další level by byl, kdyby někdo ze stálých diskutujích neměl zrovna čas něco okomentovat, po uplynutí jisté doby by AI udělala za něj. Třeba by se objevil příspěvek s nadpisem "jirikovka (AI)"
To by pak stoupla sledovanost
Nebojte se, nic vás nezastaví, jedete dál....
Pokud jsem zde vzpomínán zrovna já,usuzují z toho,že jsem zde oblíbený!
To by si přál Rosenberg ,abych byl všem pro smích! Je to ,ale jen jeho mylné neuskutečnitelné přání!
Nedávno jsem poslouchal podcast s Marko Čermákem. Bylo to z cyklu ‘boomer’ tak nakonec se dostali i k AI a jak by se mohla naučit malovat jako Čermák a psát jako Foglar a vygenerovat za hodinu stovky dalších příběhů Rychlých šípů. Ale k čemu by to bylo, dílo potřebuje otisk autora a AI je (třeba zatím) hodně plochá. Tohle nemá s Cimrmanem co společného. A dokonce je možné, že za to nemůžou ty příběhy, ale ta ‘kreativita’.
Ono je to na úhlu pohledu. Ty příběhy jsou na 99% stejné, jen jsou slohově jinak poskládáné, ale kdybych vložil originální článek, tak nepoznáte rozdíl.
AI není plochá, je opravdu kreativní a potřebuje zadání, které pochopí. Tedy, záleží na člověku, jak jí to podá a stejně nakonec může si to ještě poopravit.
Nebránil bych se práci s AI. Za pár let to bude samozřejmá věc jako Word, nebo Windows.
Takže, naopak. Toto je Cimrman, takový jak jej známe, protože ty články se liší v pár slovech, kde AI najde lepší výraz, než který je v textu.
Sorry Petre, tohle je fakt spatny a ani to neni vtipny...