Poslední oběd v životě jedl zmíněný manželský pár 28. června 1914 na sarajevské radnici a odtud se vydal na (dodnes trochu záhadnou) cestu smrti. Pro nás je určitě zajímavé, že architektem, který radnici v Sarajevu v maurském stylu vyprojektoval, byl vynikající rakousko-uherský šachista Alexander Wittek. Ten se narodil 12. října 1852 v chorvatském Sissaku, zemřel 12. května 1894 v štýrském Grazu. Podle některých pramenů prý spáchal sebevraždu, podle jiných zemřel na tuberkulózu. Pokud sledujete televizní pořady herce a architekta Davida Vávry, možná jste před třemi lety viděli na ČT 2 pořad „Šumné stopy“, věnovaný podílu českých architektů na výstavbě Sarajeva na konci 19. století.
A právě kolem místní radnice koluje řada různých pověstí a záhad. V časopise Dějiny a současnost byl v r. 2007 publikován obsáhlý článek, věnovaný českému architektu Karlu Paříkovi – o tom se podrobně zmiňuje v onom televizním dílu i pan Vávra – ve kterém se jméno Wittek (Vítek?!) mihne jen jednou, neboť za pravého tvůrce a stavitele sarajevské radnice je označen právě architekt Pařík. Věc však není tak jednoduchá. Původní architektonický návrh náleží Wittekovi, ten však prý Pařík předělal (třeba průčelí budovy situoval zcela jinam, než Wittek zamýšlel) a budovu nechal stavět (1892-1894) podle svého. Nebudu zde rozebírat podrobnosti – nejsou pro náš článek důležité. Ale s osobou Alexandra Witteka těsně souvisí i osudy zmiňované budovy. Když dosloužila jako radnice, stala se Národní knihovnou. A byla jí až do roku 1992, kdy ji srbští separatisté zapálili a téměř zničili. Spolu s ní i dva miliony zde uložených dílem vzácných a starých knih. A za to všechno prý může sám Wittek. Když se nepohodl s Paříkem (Wittek byl na cestě do Egypta, odkud čerpal inspiraci, když Pařík prováděl své změny projektu) propadl duševní chorobě („paralytic mental disorder“) a rozestavěnou budovu údajně proklel! Dnes je budova zrestaurována a opět krášlí Sarajevo. Tak jsme se věnovali architektu Wittekovi a teď něco o jeho dráze šachové. Šachy se naučil v raném mládí od otce. Rodina hodně cestovala – otec působil i v Oděsse. Na mezinárodní aréně se objevuje v roce 1875, kdy prohrává dosti velkým rozdílem (4:14) zápas s mistrem Bergerem. Během studií na technice ve Štýrském Hradci se však stává během dvou-tří let jedním z nejlepších světových hráčů. Je čtvrtý na menším turnaji ve Štýrském Hradci 1880. Pak ale vyhrává turnaj vídeňských mistrů 1880, dělí se o tři první místa 1882. Po úspěchu na II. kongresu Deutscher Schachbundu v Berlíně 1881 (vyhrál Joseph Blackburne, Wittek se dělí o 5. a 6. místo), se zúčastnil mezinárodního turnaje ve Vídni 1882, který vyhráli společně Wilhelm Steinitz a Simon Winawer a zde končí na místě devátem. Podle historického výpočtu ratingu Elo je v té době Wittek na deváté příčce ve světě! Tím jeho šachová kariéra vlastně končí.
(Úmrtní oznámení v Grazer Tagblattu 13. května
1894)
(Poměrně skromý Wittekův nekrolog z časopisu Deutsche Schachzeitung 1894)
Přemýšlel jsem, kterou Wittekovu vítěznou partii do tohoto článku zařadit. Vždyť porazil Steinitze, Čigorina i Blakburna, nemluvě o spoustě méně významných velmistrů a mistrů. Nakonec jsem zvolil jednu jeho nenáročnou partii, kterou hrál naslepo:
