Zapomenutý rozhovor s Bobby Fischerem

Torán: Očividně tě mají rádi, že?

Fischer: Uvědomují si, kdo je porazí.

Torán: Co dělá mladý velmistr v normální den, když nehraje na turnaji?

Fischer: Nic.

Torán: Znamená to jen šachy?

Fischer: Ne, samozřejmě, že ne. To znamená, že nedělám nic zvláštního. Rád čtu, poslouchám rádio, dívám se na dobré filmy.

Torán: Vzdal jsi školu?

Fischer: Samozřejmě. Je to pro mě ztráta času. Chci být mistrem světa v šachu a tam mě nemohou nic naučit.

Torán: Kolik hodin věnuješ šachům?

Fischer: To záleží. Mnoho dní trávím pěkných pár hodin. Ale jindy se na desku ani nepodívám.

Torán: Co jsou pro tebe šachy?

Fischer: Výzva. Každá hra je novou výzvou, kterou je třeba překonat.

Torán: Kdo byl nejlepším hráčem všech dob?

Fischer: Capablanca byl možná nejlepší hráč v celé historii šachu.

Torán: Kdy se hrály lepší šachy, v roce 1930 nebo nyní?

Fischer: Není srovnání. Nyní je mnohem více dobrých hráčů a technické znalosti jsou rozsáhlejší.

Torán: Kdo je momentálně nejsilnější hráč?

Fischer: Těžko říct. Botvinnik a Tal patří k nejlepším; Také se mi líbí Spassky, ale myslím, že Petrosian je lepší než všichni. Jeho slabinou je příliš mnoho remíz, a to i proti hráčům, které mohl snadno porazit. Možná mu chybí sebevědomí.

Torán: Ale sebevědomí ti nikdy nechybí, že?

Fischer: Ne, nikdy. Chci se stát mistrem světa.

Torán: Co si myslíš o Reshevském, tvém velkém rivalovi?

Fischer: Je to dobrý hráč. Nyní zná zahájení lépe než ve svém oslnivějším období, ale jeho hra je méně silná. Možná má ze mě nějaký komplex.

Torán: Jak vnímáš mezinárodní scénu?

Fischer: Rusové mají velkou výhodu. Jsou to skuteční profesionálové a jsou dotováni svou federací. Hráči z jiných zemí musí vyhrávat, aby se uživili nebo pracovali v nějaké jiné činnosti. To je těžko překonatelný handicap.

Torán: Líbí se vám pravidla pro turnaje FIDE na mistrovství světa?

Fischer: Šachy, které se v nich hrají, nejsou dobré, protože hráči, kteří doufají, že se kvalifikují, se soustředí na vzájemné remízy a porážejí pouze slabé soupeře. Také ceny jsou pokaždé horší. Je to jistě proto, že FIDE ví, že budeme hrát v každém případě. I tak ale systém není špatný a předešel nepříjemným situacím v dávných dobách, kdy si šampion prakticky vybral vyzyvatele.

Torán: Myslíte si, že brzy vyhrajete světový titul?

Fischer: Mám skvělé šance. Žádný z šampionů nebyl v mém věku velmistrem. Možná v roce 1963.

Torán: Jak to?

Fischer: Ano. Proč ne? Ano, věřím, že budu brzy mistrem světa.“

https://www.chesshistory.com/winter/extra/fischer3.html

Robert Cvek: Bobby Fischer odjel na "přátelskou" návštěvu do SSSR, Moskvy, v červnu 1958. Doprovázela ho jeho sestra Joana. Bobby v té době trochu rusky uměl. Ruštinu se učil kvůli šachům, stejně jako srbochorvatštinu.

Původně měl Bobby hrát zápas se Spasským a Vasjukovem. Ale typický Bobby po příjezdu prohlásil, že bude hrát jen s Botvinnikem. Což samozřejmě nebylo přijato.

Bobby pak od rána do večera (ano, celý den, zatímco jeho sestra obdivovala krásy Moskvy) hrával bleskovky v Centrálním šachovém klubu. Celých 14 dní. Jeho síla už v té době byla velká a drtil každého, až museli povolat Vasjukova a Petrosjana. Podle vzpomínek Vasjukova Petrosjan vyhrál první dvě partie a pak se hrálo se střídavým výsledkem. Vasjukov zkraje prohrával, ale pak chytl styl Fischera a porážel ho.

Jinak co se týče školy, tak Bobbyho vůbec nezajímala. Upřednostňoval sebe vzdělávání. Možná jeden učitel měl pozitivní vliv na Bobbyho šachovou kariéru, když mladého Fischera požádal, aby ve vyučování nepoužíval šachovnici s figurkami (!) a raději si všechno přehrával v hlavě. Bobby sklidil figurky a byl v naprostém tichu a klidu. Bylo jasné, co dělá.