Nechat nebo změnit?

Je současný systém výběru vhodného vyzyvatele mistra světa i nadále udržitelný? Tuto otázku si po skončení kandidátských zápasů v Kazani kladli mnozí rozladění a nespokojení fanoušci, funkcionáři, ale i samotní hráči. V normálním klasickém tempu skončily rezultativním výsledkem pouhé tři (!) partie. O osudech jednotlivých zápasů se rozhodovalo v drtivé většině v tie-breaku zkráceným tempem v rapidu a v bleskovkách. Je třeba si položit otázku: je tohle to, co chceme vidět i v budoucnu? Existují hráči, kteří měli (a mají) ke stávajícímu systému výhrady, a proto se ho nezúčastnili, jako Magnus Carlsen, jsou ale i takoví, jako Ruslan Ponomarjov, kteří prohlašují, že jsou připraveni přizpůsobit se a hrát za jakýchkoli podmínek.

SILVIO DANAILOV: Zaveďme sofijská pravidla!

„Byl jsem osobně přítomen v Kazani během kandidátských zápasů. A takové jsem vyvodil závěry:
1) V dané době (bylo to před poslední partií finálového zápasu) máme 27 remíz z 29 klasických partií. Mnoho z těchto remíz bylo velmi krátkých – 12, 15, 18 tahů apod. Dokonce i v rapidu jsme viděli osmitahovou (!!!) remízu. Je to ostuda a katastrofa pro obraz šachu a pro FIDE samotnou. Vyvstává otázka: proč výbor pro pořádání MS nezavedl v pravý čas sofijská pravidla?
2) Někteří hráči dělali krátké bezobsažné remízy účelově, aby se o výsledku utkání rozhodlo ve zrychlených partiích, v rapidu a bleskovkách. Potíž je v tom, že se jedná o mistrovství světa v klasickém šachu – proč by se tedy mělo rozhodovat v bleskovém šachu? Výbor díky předchozím zkušenostem dobře věděl, k čemu vede systém krátkých zápasů, proč ho tedy znovu doporučil?
3) Úroveň propagace šachu v Kazani je velmi nízká. S několika výjimkami v podobě ruských médií nebyl o soutěž ze strany mezinárodního tisku žádný zájem. A to rovněž poškozuje šachy a FIDE.

Závěr: Komise pro pořádání mistrovství světa, která je zodpovědná za tento systém, selhala a měla by ihned odstoupit. Předsednictví FIDE by mělo jmenovat nové členy komise na příštím zasedání v Al Ain, aby se podobnému selhání napříště zabránilo a zlepšila se situace do budoucna.“

ZURAB AZMAJPARAŠVILI: Takhle krátké zápasy jsou nerozumné

„Kam tak spěcháme? Zápas o titul mistra světa probíhá jednou za dva roky a my chceme rozhodnout o vyzyvateli za jeden měsíc? Je možné přilákat sponzory, kteří budou podporovat delší zápasy, které se nebudou odehrávat na jednom místě a ve stejnou dobu.“

VLADIMIR KRAMNIK: Vždy jsem preferoval místo zápasů turnaj

„Souhlasím s kritiky, kteří říkají, že tento systém není vhodný pro dnešní kandidátské zápasy v klasickém šachu. To bylo zřejmé hned. Já jsem vždy dával přednost formátu turnaje. I tady to původně měl být uzavřený turnaj, kde by se utkal každý s každým, ale pak to FIDE z nějakého důvodu, který neznám, změnila na formát zápasů. No vlastně bych ani neřekl, že je to zápasový formát – spíše je to K.O. systém, protože čtyři partie, to není skutečný zápas. Nebyl to dobrý nápad. V první řadě si pojďme přiznat, že turnaj v Kazani nebyl ze šachového hlediska příliš zajímavý. I když se vyskytly i kvalitní partie, tenhle systém nutí hrát hráče opatrně, někdy dokonce jen přežít do tie-breaku, zejména pro hráče, kterým zkrácené tempo víc vyhovuje. To je velmi účinná strategie, když máte tak omezený počet klasických partií – ale to nemůžete nikomu klást za vinu – vždyť se hraje o titul mistra světa. Pro mnoho hráčů je životním snem sehrát zápas o titul, takže využijí všech prostředků, aby zvětšili své šance na úspěch, což pro některé znamená „přeskočit“ klasické partie a dostat svého soupeře do zkráceného tempa. Vidět tento styl hraní je ale poněkud skličující.

To jasně ukazuje, že je třeba změnit systém – dvěma způsoby. V první řadě musí být kladen mnohem větší důraz na klasické partie. Nemohu říct, že V Kazani probíhal turnaj v klasickém šachu – byl zčásti v klasickém tempu, zčásti v rapidu a zčásti v bleskovém šachu – což je v pořádku pro normální turnaj. Ale pokud se jedná o klasický šachový turnaj kandidátů, měly by se hrát hlavně klasické šachy, což by se vyřešilo turnajem. Já jsem například v Kazani sehrál víc rapid partií a bleskovek než těch klasických, což je divné. Zadruhé – musíme najít formát, ve kterém by hráči byli nuceni hrát agresivněji, aby nebylo výhodné projít dál děláním remíz. Pokud je někdo odhodlán vynutit remízu, je v tak krátkém zápase velmi obtížné proti tomu něco udělat. Možná k tomu budou muset být vytvořeny i nějaké umělé prostředky. Například určit, že v turnaji bude třeba k postupu minimálně čtyřikrát vyhrát – nebo i víckrát, protože si nebudete moci být jisti, že ani jednou neprohrajete – což by hráče nutilo vybírat si mnohem složitější zahájení oběma barvami, turnaj by byl zajímavý, protože remíza by nikoho neuspokojovala. Také by to přitáhlo více sponzorů, tím jsem si jist.

Nemůžeme hráče nutit, aby mnohem víc trénovali bleskovky, místo toho, aby předváděli své umění v klasických partiích.

Ano, i já jsem dělal krátké remízy, nebyl jsem z toho příliš šťastný, ale byl jsem k tomu tak trochu donucen. Mé partie bílými byly dost komplikované, plné napětí a boje. Cítím se zodpovědný bojovat o výhodu, když mám bílé, a usilovat o ni, i když jsem ji po zahájení nezískal. Ale s černými figurami je velmi obtížné a neuvěřitelně riskantní vyhýbat se „remízovým tendencím“, protože se může snadno stát, že se ocitnete ve špatné pozici. Je to hloupé – prohrajete partii, ztratíte zápas a cítíte se jako idiot. Já to neudělal, ale možná jsem v určitém okamžiku měl. Je to těžké rozhodnutí, které vás může na takovéto vysoké úrovni snadno zradit.

Takže obecně si myslím, že by se mělo něco udělat. Je legrační, že i Silvio Danailov má, zdá se, podobné názory. Napsal na toto téma otevřený dopis, místo Topalova, jako obyčejně. Ačkoli Danailov tím spíše sledoval své politické ambice, měli bychom využít této historické příležitosti, kdy máme oba na nějaké téma stejný názor. (smích) Změna je otázkou zdravého rozumu a Kazaň jasně ukázala, že už to dál nemůžeme ignorovat.“

BORIS GELFAND: Neměl jsem tu původně hrát

„Podle předchozích pravidel jsem se měl utkat rovnou s Aronjanem – on jako vítěz Grand Prix, já jako vítěz Světového poháru. Potom se začalo všechno měnit, zamotávat… Nebyl jsem naštvaný. Změna pravidel – prosím, připravím se i na tuto změnu. Zavedli další – připravoval jsem se na další.“

ALEXANDER GRIŠČUK: Hrál jsem, jak nejlépe jsem uměl

„Považuji za hloupost, že mě na některých internetových fórech obviňovali ze „zbabělosti“, z toho, že jsem se v každém zápase chtěl jenom dostat do tie-breaku. V každém zápase se člověk snaží vyhrát, a snaží se tak, jak může. Zaprvé – s Aronajnem byly všechny partie bojovné, pouze v zápase s Kramnikem by se dalo říci, že jsem použil výše zmiňovanou taktiku. Ve skutečnosti jsem nevěděl, co mám dělat. Nechtěl jsem jít bílými do méněcenné pozice jen proto, že jsem byl bílý: nu co, remíza, tak tedy remíza, budeme hrát další partii. Pouze jsem se přizpůsobil danému systému, nic víc, nic míň.“

zdroj: chessbase.com, chesspro.ru, chess-news.ru