Vstříc semifinále vykročili Malakhov a Karjakin

Včerejšími prvními zápasy čtvrtfinále se Světový pohár přehoupl do své závěrečné fáze. V osudí zůstali již pouze členové klubu 2700+, včetně trojice nejvýše nasazených Gelfanda (2758), Gashimova (2758) a Svidlera (2754), nicméně jejich odstup od ratingově nejslabšího (Malakhov, 2706) není nijak závratný. Shodou okolností je to však právě Vladimir Malakhov, který má nejblíže k semifinále, když dokonce černými porazil Petera Svidlera, který svou snahu hrát bílými na výhru viditelně přehnal. To vše umožnilo Malakhovovi splnit si sen mnoha šachistů – v důležité partii neproměnit pěšce v dámu, nýbrž v jezdce, v důsledku čehož se Svidler okamžitě vzdal.

V souboji, kde český divák po odkrytí turnajového pavouka tajně doufal v souboj Navara – Láznička, se nakonec střetli přemožitelé českých hráčů – Karjakin s Mamedyarovem. Hrála se teoretická varianta španělské, ve které černý opticky velmi riskantně dostává svého pěšce pod palbu na d3, nicméně jeho odebrání není zdaleka tak jednoduché, protože černý se obvykle takticky „hojí“ na pěšci jiném. Stejný vývoj se potvrdil i v této partii, o převaze bílého ale v žádném okamžiku nemohlo být pochyb, protože jeho figury byly výrazně aktivnější. Právě aktivita nakonec Karjakinovi zajistila celý bod, když Mamedyarovovi i přes rovný materiál názorně ukázal rozdíl mezi aktivní a pasivní věží. Pochvaly se však od svého kouče Yuri Dochojana, který spolupracoval i s Garry Kasparovem, nedočkal a na tiskové konferenci nakonec sám uznal, že výhodu neuplatňoval tou nejpreciznější cestou.

Zbylé partie skončily remízami, přičemž obzvláště o střetnutí Gelfand – Jakovenko toho jen stěží lze říci něco více, protože izraelský velmistr je v souboji dvou vyrovnaných hráčů schopen vyhrát snad jen když jeho soupeř snahu o hru na výhru přežene. Tohoto nerozumu se samozřejmě černými hrající Jakovenko nedopustil, což znamenalo podepsaný smír již po 18 tazích. V následném rozhovoru na tiskové konferenci pak oba objasňují své pohnutky – Gelfand byl překvapený, jak rychle Jakovenko tuto variantu dámského gambitu hraje, takže se rozhodl ke hře na remízu. Jakovenko poté přitakal, že si danou variantu připravil pro superturnaj v čínském Nanjingu a rozhodně ji zatracovat nemusí, protože proti Gelfandovi rozhodně nemusel ze své domácí kuchyně ukázat úplně vše.

Druhá remíza již byla daleko obsažnější, o což se proti jinak velmi suchopárnému Ponomariovovi zasloužil zejména Vugar Gashimov, který se v elitní společnosti nepohybuje příliš dlouho (jeho výrazný výkonnostní vzestup se datuje k roku 2008, kdy jakožto předposlední nasazený dělil 1. – 3. místo na turnaji Grand Prix v domovském Baku), nicméně jeho volba zahájení přináší alespoň trochu vzruchu v záplavě mnohdy nezáživných slovanských. Gashimov totiž pravidelně hrává moderní benoni, které i tentokrát vedlo k zajímavé hře, a nebojí se dokonce používat i varianty nepyšnící se zrovna velkou úspěšností. Vyvrcholení celé partie přišlo před časovou kontrolou, kdy Gashimov obětoval figuru 2 pěšce a za rozbití královského krytu, čímž si bez větších problémů zajistil remízu, protože poslední zbylý pěšák už Ponomariovovi neumožňoval reálně usilovat o výhru.

Partie

Odkazy

Stránky turnaje
Online přenos (start 11:00)