Oslava transevropské železnice pohledem hráče
19.10.2012 11:43 | Oslavy transevropské železnicePředstavovat samotný turnaj je nošením dříví do lesa – stačí si prohlédnout výborně zpracované internetové stránky pořadatelů nebo neméně vynikající reportáž velmistra Marka Vokáče, který dělal odborný doprovod našim nad...
Město Postupim (Potsdam)
Postupim se nachází asi 26 kilometrů od centra Berlína. Jak jsme mohli poznat na vlastní kůži, tak z Berlína do Postupimi existuje výborné rychlé a pohodlné vlakové spojení. Samotné město je na české poměry velmi rozlehlé, zajímavostí je spousta různých jezer přímo ve městě. K příjemné procházce vybízejí zajímavé parky a zámečky z nichž nejproslulejší je zámeček Sanssouci (letní sídlo Fridricha Velikého, o něm ještě bude řeč později, budované ve stylu Versailles). Určitě by stálo za to město důkladněji prozkoumat, ale to samozřejmě nebylo v našich silách.
Ubytování
Pořadatelé nám vybrali nádherný hotel vedle jezera Templiner See nedaleko nádraží Charlotennhof. Škoda jen, že jsme hotel spíše využívali jen na přespání a nemohli jsme vyzkoušet jak chutná drink v baru na pláži nebo na zapůjčené loďce. Je však pravda, že v tomto ročním období by to asi moc romantické nebylo. Samotný hotel mi připadal jako úspěšná moderní předělávka vojenských kasáren z dob starého Pruska. Posuďte sami hotel Arcona am Havelufer v celé své kráse:
Šachová část reportáže:
Na tento turnaj jsem se velmi těšil, protože setkat se na živo s takovými legendami 64 polí je mnohem lepší zážitek než si o nich jenom číst v knihách a časopisech. Vzpomínám se na své úplné šachové začátky, kdy jsem se ve věku asi 9 let poprvé začal seznamovat se spoustou nových malých kamarádů - šachovými figurkami. První partie, které jsem za pomocí otce začal louskat z časopisu československý šach, byly právě partie pana Horta a Karpova. Mezi moje první šachové knihy, které jsem si někde zapůjčil byly od Horta : Spasskij-Fischer - o šachový trůn + utkání století a od Karpova vybrané partie 1969-1977. Sice jsem těmto knihám tehdy ještě po šachové stránce příliš nerozuměl, přesto jsem měl ve svých cílech jasno – nic mne neodradí od toho stát se příštím mistrem světa. Nakonec to sice v reálu úplně podle mých dětských představ nedopadlo, ale aspoň v mysli jsem si to vyzkoušel Při těšení se na tento turnaj se mi příjemné vzpomínky na šachové nadšení a mládí vrátily… Roky uběhly, legendy zestárly, přesto jim všem nelze jedno upřít – obrovskou lásku k šachu a radost ze hry. Ta jim zůstala napořád. Pojďme se na ně podívat blíže:
Vlastimil Hort
Nejstarší účastník z řad osobností. Nejlepší česko-slovenský hráč v poválečné historii. Pan Hort je v Německu zcela oprávněně velmi společensky ceněn. Při úvodním představování jsem měl dojem, že sklidil největší potlesk. Velmi mile mne lidsky překvapil. Celý náš tým vzal patronsky pod svá křídla, vytvořil přátelskou atmosféru, kterou nám naši soupeři mohli jen tiše závidět. Jeho historky o předválečném šachistovi Opočenském o atmosféře v proslulé kavárně u Nováků či o jeho setkání s Fischerem by se daly poslouchat do nekonečna. Tento rychlý typ turnaje už mu až tak moc nevyhovoval, přesto si ještě i ve svém věku uchoval velkou šachovou sílu, která se projevila třeba při výhře s Nigelem Shortem (ještě se o ní zmíním později). Oblečen byl vždy elegantně v obleku a šále, což však mělo tu nevýhodu, že se občas stalo, že jsme mu museli po těžké partii a po přemístění k jinému hracímu stolu pomáhat ono sako v hracím sále nalézt. Ale to mi šachisté takhle občas míváme, že pro zaujetí šachovou hrou někdy ztrácíme nejen sako, ale i hlavu.
Anatolij Karpov
Legenda par excellence. Lidsky si udržoval od ostatních trochu odstup, ale nepřipadalo mi, že by se choval nějak povýšeně nebo arogantně. Překvapilo mne, že jeho tělesný vzrůst není až tak velký. Vždy jsem si ho jako mistra světa představoval rozhodně vyššího. Jeho šachová síla je však pořád nesmírná. Ve vypjatých okamžicích sice už svou nervozitu nedokáže až tak skrývat. Nicméně jaký úžasný cit pro pozici a propočet variant ve zkráceném čase ještě ve svém věku pořád má je neuvěřitelné. Po partii s mladým polským velmistrem si třeba zasloužil potlesk na otevřené scéně, což při šachových turnajích nebývá vůbec zvykem. Zajímavé bylo třeba to, že když se náhodou šel podívat na partie svých protihráčů, tak aby pochopil co se děje na šachovnici, tak mu stačil jen kratičký pohled a pak aby si udělal úplně jasno, tak začal zkoumat, jak se který hráč chová. Jeho oči v tu chvíli byly propichující. Nedivím se jeho soupeřům, že se pod takovým pohledem kolikráte začnou totálně psychicky sypat. Všiml jsem si, že po partii skoro nikdy nestavěl figurky. Turnajem prošel bez porážky.
Nigel Short
Současný nejsilnější hráč osobností. Stále ještě se drží na současném žebříčku v první padesátce. Velice příjemný pán, který se bez zábran pobavil s kýmkoliv. Během turnaje měl rád ženskou společnost. Za šachovnicí velmi soustředěný, bez známek nervozity i ve vypjatých chvílích. Velice těžce rozdýchával porážku s panem Hortem. K jeho cti však slouží, že se z ní velice rychle dokázal psychicky oklepat. Na jeho herní síle pak vůbec nebylo poznat, že se mu nějaká nehoda vůbec přihodila. První den ještě podlehl i Janu Timmanovi.
Robert Hübner
Pamatuji se, že jeho partie jsem měl v mládí také velmi rád. I v pokročilém věku je velmi aktivním šachistou a stále hraje třeba i velmi silnou německou bundesligu družstev. Připadal mi jako nějaký vysokoškolsky profesor, který je plně zaujat hrou. Žádné známky nervozity a elegantně a metodicky přesně trestal jakékoliv zaváhání svých soupeřů.
Jan Timman
Přestože na mne působil dojmem, že není zdravotně úplně fit, tak na šachovnici předváděl velice svěží šachy s přímým tahem na branku. Dlouho to vypadalo, že by mohl nashromáždit dokonce více bodů než Short, ale porážka od Karpova a v posledním kole od Hübnera ho zastavila v rozletu. Překvapilo mne, že na něm nebylo vůbec poznat žádné známky nervozity.
Stefan Kindermann
Působil na mne jako nějaký vědátor plně pohlcený svou disciplínou. I když to měl jako hráč velmi těžké – byl součástí sobotního kulturního programu, kdy převlečený v dobovém obleku za Francois-André Philidora, předvedl umění hry naslepo na třech šachovnicích zároveň, tak jeho výkon a výsledky mne velmi mile překvapily.
Dariusz Swierz
Velká naděje polského šachu. Přiznám se však, že jsem ho nějak moc nesledoval a svou pozornost jsem raději věnoval svým legendám…
Oliver Kurmann
Taky jsem ho moc nesledoval. Dle slov pana Horta je to jistě velmi talentovaný mladík, který má však tu smůlu, že žije ve Švýcarsku. Zde sice mají šachy taky rádi, ale spíše v roli šachových organizátorů a mecenášů. Člověk, který by se zde profesionálně živil šachem, je společensky málo přijatelný. Profesionální kariéra se má dělat nejlépe v bankovnictví nikoliv v šachu…
Pähtz Elizabeth
Ozdoba osobností. Mezi muži to měla velice těžké. Přesto si zachovala svou ženskou eleganci a dokázala i dvakrát zvítězit. Jednou to však bohužel bylo i na úkor našeho Horta.
Mé šachové výsledky:
Protože jsem půl roku nehrál vážnou partii, tak jsem měl ze své formy trošinku obavy. Nakonec to dopadlo, myslím velice dobře a zisk 50% bodů na první železničářské šachovnici není špatný. Některé partie mohly dopadnout sice lépe, ale některé zase hůře. Největším úspěchem je skalp Rüdigera Schuettiga z Německa, kterého jsem konečně poprvé v životě konečně porazil. Na druhém pólu stojí má partie s Andreasem Eggerem z Rakouska. Protože se hrála on-line vysílaná na internetu do celého světa, tak se u ní trochu zastavím. Přiznám se, že mi taková celosvětová popularita nikdy nedělala moc dobře. Nicméně tentokráte jsem se rozhodl, že svého soupeře naprosto převálcuji a pak budu všem kamarádům v klubu ukazovat, jak jsem to v tom Německu všechno drtil. Začátek partie mi vyšel náramně a připadal jsem si jako bych hrál se soupeřem z mateřské školy. Už dlouho se mi totiž nestalo, abych hned ze zahájení získal obrovskou převahu tří pěšců navíc. Moje nálada se začala vznášet v oblacích, a aby moje sláva byla co největší, tak jsem začal hledat nějaká efektní kombinační výherní řešení. Co však čert nechtěl, tak hlava po půl roce nicnedělání ještě nechtěla pracovat na plné obrátky, čas ubíhal a efektní výhra nikde. Nervozita začala stoupat, času na přemýšlení ubývat a co bylo nejhorší, tak soupeř se po direktu ze zahájení začal rychle vzpamatovávat a chytat druhý dech. No nebudu to už dlouho zdržovat – určitě už tušíte, jak to nakonec dopadlo. Z původně výstavní partie se stala partie velice odpudivá, kterou jsem přes svou obrovskou převahu dokázal ještě hladce projet. Teď jen tajně doufám, že mí kluboví kolegové nebudou natolik zvídaví, aby si tuto mou ostudnou prohru na internetu našli….
Můj největší šachový zážitek
Samozřejmě, kromě toho, že jsem viděl všechny výše zmíněné legendy na živo. Tak ohromnou radost mi udělala partie pana Horta s Nigelem Shortem. Má radost je povýšena i tím, že se mi podařilo vše zachytit i na video a umístit na youtube. Ohromná partie, kdy pan Hort nádherně přehrál současnou hvězdu. Hort vyšel ze zahájení o něco lépe, ale jeho spotřeba času byla alarmující. Přestože Short v pozici hledal spoustu různých komplikací, kladl pasti, kde mohl, tak už se z ocelového sevření nedostal. Krásný šachový výkon od obou. Ale co vám budu povídat. Podívejte se sami na youtube.
Zde ještě pár dalších videoreportáží:
http://www.youtube.com/watch?v=qhsmfg1num8&feature=plcp
http://www.youtube.com/watch?v=k8ZgIwT1TvY&feature=plcp
http://www.youtube.com/watch?v=oWe-ihRa9hA&feature=plcp
http://www.youtube.com/watch?v=vg0wFbhuP8U&feature=plcp
http://www.youtube.com/watch?v=oI5xtLY9Z1E&feature=plcp
http://www.youtube.com/watch?v=EqRiinvQc1g&feature=plcp
http://www.youtube.com/watch?v=2wj-9hgOljw&feature=plcp
http://www.youtube.com/watch?v=MBipwR4RkL8&feature=plcp
Tolik tedy k šachům a raději přesuneme pozornost ke společenské stránce
Sobotní společenský večer
Jako předkrm k nebývalému kulinářskému zážitku bylo servírováno živé představení, kde v hlavní roli byl velmistr Stefan Kindermann, který v dobovém obleku převlečený za Francois-André Philidora, předvedl umění hry naslepo na třech šachovnicích zároveň. Dále zde bylo k vidění vysvětlení známého Legalova matu, historická hudba i zpěv. O spoustu zajímavých informací a doprovodných scének jsem však byl ochuzen, protože vše probíhalo v němčině, kterou až tak moc nevládnu.
Poté co se hrací sál proměnil v restauraci v císařském stylu:
Jsem si začal připadat jako ve filmu obsluhoval jsem anglického krále. Protože přišla i spousta významných hostů, tak celá večeře trvala zhruba dvě hodiny. Kromě vynikajícího jídla však byl obrovský zážitek sledovat práci obsluhy. 4 číšníci vždy vzorně zarovnáni do řady důstojně až obřadně kráčejí ke kruhovým stolům a synchronizovaně servírují vybrané lahůdky a pak i sbírají nepotřebné nádobí. Byl to nádherný koncert obsluhujícího personálu. K tomu občas někdo pronesl nějaký „důležitý“ proslov, a občas také zazněla historická hudba se zpěvem.
V neděli odpoledne – výstava Friderisiko v neues Palais
V neděli odpoledne po odehrání posledních partií nám byla dána možnost výběru. Ti co neměli ještě šachu dost, tak mohli hrát bleskový turnaj (5 minut na partii) na 14 kol. Ti co chtěli poznat i něco víc z místních krás, tak mohli jít na výstavbu Friderisiko – tj. víceméně výstava o Fridrichovi Velikém. Já si vybral druhou možnost a nelitoval. Výstava mi až zase tak moc nedala, nelíbí se mi totiž moderní styl chození po památkách se sluchátky na uších a poslouchání předtočených nahrávek. Více mi určitě vyhovuje český styl, setkání se s živým člověkem-průvodcem (když mne třeba něco více zajímá, tak se mohu zeptat). Navíc zde byl jeden problém a to, že výklad byl jen v němčině a angličtině. Překvapil mne také rozsah výstavy. Na tak významnou osobnost jakým byl Fridrich Veliký (pruský král, který v 18 století pozvedl Prusko na úroveň velmoci, významný vojevůdce, Za vlády Fridricha II. Velikého se rozloha jeho země téměř ztrojnásobila a počet obyvatel vzrostl z 2,5 milionu na 5 milionů. Zdvojnásobily se státní příjmy a po mnoha válečných letech žilo obyvatelstvo konečně v míru a blahobytu. Berlín se stal za jeho života jednou z nejvýznamnějších metropolí Evropy a Prusko vstoupilo do klubu nejmocnějších států) se mi zdála výstava malá a chudá. Je však možné, že jsem ještě neobjevil všechny tajné komnaty :) Takže samotná výstava nic moc, ale donutilo mne to aspoň posléze si o této bezesporu významné osobnosti německých dějin něco více zjistit a také exteriéry byly špičkové:
Závěrem bych chtěl poděkovat nejen Odborovému sdružení železničářů, ale i mému zaměstnavateli - Správě železniční dopravní cesty, že mi bylo umožněno se této pro mne nezapomenutelné akce zúčastnit.
S tou aktuální definicí Karpova zde, nevím. Mě připadá, že už dnes má sklony tak trochu k rutinérství a povrchnosti, z toho důvodů někdy přehlíží i korektní kombinace.
Velmi pěkně zpracovaný článek