Víkend v Curychu

Od 8. do 23. srpna se ve švýcarském Curychu konala významná šachová událost - oslavy 200. jubilea založení nejstaršího šachového klubu na světě. V rámci oslav uspořádali organizátoři velkolepou podívanou, obří simultánku osmi mistrů světa proti dvěma stovkám vybraných amatérů. Jedním ze šťastných vylosovaných jsem byl i já, a tak jsem měl možnost postavit se jednomu z těchto šachových velikánů.

Směr - Curych

Po zodpovězení a odeslání testu, který jsem objevil na stránkách Šachové společnosti Curych, mě ani ve snu nenapadlo, že bych se mohl dostat mezi stovku vylosovaných. Vzhledem k tomu, kolik dalších lidí se soutěže zúčastnilo, byly moje šance mizivé. Ale představa možnosti zahrát si s Anandem, Karpovem, Kasparovem, Ponomarjovem, Topalovem, Kramnikem, Spasským nebo Korčným byla mnohem silnější než racionální odůvodnění zbytečného plýtvání časem, a tak jsem hledání správných odpovědí věnoval těch několich potřebných hodin. A že se to opravdu vyplatilo jsem se přesvědčil brzy poté, co jsem ze spárů svého spamového filtru vydoloval německy psaný e-mail s pozvánkou do Curychu k utkání s legendárním šachovým velmistrem, mistrem světa z let 1975-1985, Anatolijem Karpovem.

Cestu jsem absolvoval autobusem přímé linky Brno-Curych. Spolu se mnou jela také moje přítelkyně, která byla zároveň mým "dvorním" fotografem :-). Dvanáct hodin strávených v kodrcajícím se (byť moderním) autobuse mi před zápasem s Toljou rozhodně neprospělo. Do Curychu jsme přijeli v sobotu brzo ráno a hned jsme se vybrali na hlavní vlakové nádraží, kde za několik hodin měla být zahájena simultánka. Budovu jsme našli bez problémů, je vzdálená asi 300 metrů od autobusové stanice, horší to pak bylo uvnitř. Za cedulí s nápisem "Hauptbahnhof Zürich" se totiž rozléhal obrovský komplex kolejí, nástupišť, eskalátorů, čekáren, chodeb a obchodů a my jsme v tom zmatku byli za chvíli "totally lost". "Tak ještě máme 8 hodin, to bude v pohodě." Po půl hodině pobíhání sem a tam se mi zdálo, že jsem zahlédl Ananda. Visel asi pět metrů nad zemí spolu s ostatními protagonisty simultánky a rapid turnaje, přesně nad místem, které zrovna organizátoři začínali připravovat na velkolepou šachovou akci. Tak to bychom měli, teď už jenom počkat těch pár hodin, než to celé začne.

Budova hlavního nádraží v Curychu, kde proběhla simultánka a rapid turnaj.

Sedm hodin před začátkem simultánky byl hrací prostor zatím pustý a prázdný. Jinak určitě se shodneme, že na fotkách to nejvíc sluší Judit Polgárové :-)

A takto vypadal hrací prostor asi po tříhodinovém "řádění" organizátorů.

Simultánka

Obří simultánka byla zahájena nekonečným a poměrně nezáživným proslovem zástupců Šachové společnosti Curych a ředitele banky Credit Suisse, která byla hlavním sponzorem celé akce. Poté už ale události nabraly na obrátkách a do hracího prostoru bylo postupně pozváno všech osm mistrů světa k utkání s jejich dychtivými soupeři. Byl to naprosto úžasný pocit vidět naživo nejlepší hráče současnosti i legendy minulosti takto pohromadě.

Karpov přišel do svého "výběhu", letmo si nás proměřil pohledem a provedl svůj první tah proti nasazené jedničce, kterou byl FM Gérard Nüesch (2319). Několik prvních koleček šlo celkem svižně, postupně se však hra zpomalovala, u některých partií přemýšlel Karpov poměrně dlouho (nebylo výjimkou, že si postál třeba i 2 minutky, než potáhl). Jeho pohled mluvil za vše - "Nedaruji vám ani půl bodu!". Podle toho také hrál ... pomalu. Ostatní mistři na tom byli s rychlostí hry značně lépe. Obzvlášť Ponomarjov se se svými soupeři příliš nepáral a nakonec si jako jediný udržel čistý štít. Kdo ví, možná mu přinesl štěstí ten jeho slušivý fialový svetřík :-)

"Fialové tornádo" Ruslan Ponomarjov. (zdroj: www.sgzurich.ch)

Síla hráčů byla ve všech simultánkách přibližně vyrovnaná. První desku okupovali hráči s ELO 2300-2350 a na dalších čtyřech až pěti šachovnicích se hodnota ELO držela pořád nad hranicí 2000 bodů. Mistři se však svých zdatných soupeřů nezalekli a celkový výsledek +161 -4 =35 je jistě obdivuhodný.

Moje partie měla poklidný, zavřený charakter, vzešla z výměnné varianty odmítnutého dámského gambitu. Představa toho, jak mě Tolja rychle převálcuje se (naštěstí) nenaplnila. Dokonce jsem si i malinko zakombinoval, i když teď zpětně nevím, jestli bylo v dané pozici OK odevzdat aktivního střelce a koně za Toljovu věž a dva pěšce. Podobné úvahy však už na výsledku partie nic nezmění - Karpov mě po 33 tazích přece jen donutil ke kapitulaci. Nevadí, svůj cíl jsem splnil - vydržel jsem alespoň 15 tahů a nevzdal jsem se jako první (dřív než já skončilo svoje partie 13 borců).

Tady už se mnou Karpov neměl moc práce. Ještě pár tahů a je konec. Vzadu v bílém tričku sedí na 1. desce zamyšlený FM Gérard Nüesch (2319F), který jako jediný Karpova porazil.

Moje kapitulace. Po 33. tahu už nemělo smysl v partii pokračovat.

Mistrovský rapid

Sedm mistrů světa a nejlepší šachistka historie - tak by se dalo charakterizovat obsazení hvězdného rapid turnaje, který se uskutečnil následující den po simultánce ve stejných prostorách. Trojici Kasparov, Spasský a Korčný nahradili Chalifman, Polgárová a Hug. Domácí IM Werner Hug, juniorský mistr světa z roku 1971, tak dostal šanci splnit si sen a zahrát si proti světové špičce. A rozhodně se v turnaji neztratil! Prohrál pouze s Anandem a Ponomarjovem, proti všem ostatním "dravcům" dokázal svoji partii dovést bezpečně k remíze, což mu zaručilo v konečném zúčtování předposlední místo. To poslední si už na začátku turnaje rezervoval Anatolij Karpov, když hned první dvě kola prohrál. V tom prvním nestačil na Ponomarjova, druhé neustál s Anandem.

Partie GM Ponomarjov vs. IM Hug ze 4. kola rapid turnaje, ve které zvítězil ukrajinský velmistr. Na průběh turnaje dohlíží hlavní rozhodčí IA Pavel Votruba.

Na opačném konci tabulky se usadili Ponomarjov, Kramnik a Anand. Zejména Vladimir Kramnik hrál ve výborné formě, zaznamenal tři vítězství bez jediné porážky a zaslouženě skončil na 1. místě. Jeho nejcennějším skalpem je jistě Veselin Topalov ze 4. kola, když v dynamické partii nejdřív zkrotil jeho útočné choutky a poté postupem svého volného pěšce ve věžovce dosáhl vyhrané pozice. Před neodvratnou proměnou f-pěšce do dámy se Topalov vzdal. Nevšiml jsem si, že by tato prohra Veselina nějak viditelně ovlivnila. Choval se stejně jako předtím, bavil se s lidmi v části určené pro prominenty, smál se. Svoji nevýraznou formu v podobě čtyř remíz a prohry zachránil svým pověstným finišem, když v posledních dvou kolech bodoval naplno a nakonec skončil za Kramnikem a Anandem na 3. místě.

Tuto partii proti Kramnikovi Topalov neustál.

Asi jsem naivní, když jsem čekal, že po ukončení rapidu a vyhlášení vítězů přijde na řadu oficiální autogramiáda. Myslel jsem, že celá tato akce byla především exhibice (proto se také hrálo na hlavním nádraží) a rozdání několika podpisů fanouškům k tomu určitě patří. Realita však byla trochu odlišná. Téměř všichni protagonisti se jako mávnutím kouzelného proutku "vypařili" a zůstali v podstatě jen Anand, Karpov a Spasský. Několika šťastným se ještě podařilo zastavit Garriho Kasparova, který však rozdal pouhé dva autogramy a pokračoval ve své cestě. A tak rozhodně nejsympatičtější se v tomto ohledu ukázal být Viši Anand, který byl svou ženou velmi mile upozorněn na skupinku podpisuchtivých fanoušků (mezi nimiž jsem byl naštěstí i já) a stál na placu tak dlouho, dokud za ním přicházeli lidé s prosbou o podpis :-) Nechal jsem si tedy podepsat svou oblíbenou šachovnici a usoudil jsem, že toto bude definitivní konec curyšské šachové akce a je čas přesunout se na autobusovou stanici k návratu domů.

Moje památka na tuto skvělou šachovou akci - podepsaná šachovnice. Podařilo se mi ukořistit podpisy od (shora-dolů) Ananda, Karpova a Topalova.

Co říct na závěr? Byla to opravdu velkolepá událost, finančně i organizačně jistě velmi náročná, ale organizátoři ji podle mě zvládli na výbornou. Je to zároveň ukázka toho, že nic není nemožné a s potřebnou dávkou podpory, houževnatosti a cílevědomosti se dají sny proměnit ve skutečnost. Třeba to poslouží jako inspirace některému z dalších evropských šachových klubů k uspořádání akce podobného formátu.

Partie ze simultánky s Karpovem