Vídeň, píše se rok 1943

Kdysi jsem se zajímal o tento turnaj, o kterém pochopitelně vzhledem k válečné době nevyšla žádná publikace a v tehdejších šachových časopisech a novinových hlídkách jsem našel jen pár sehraných partií. Zajímavější bylo, že na webu Rakouské Národní knihovny (Bildarchiv) jsem našel hodně fotografií, tento turnaj dokumentujících. Výsledek svého snažení jsem pak poslal na web Ken Whyld Association, kde byl tuším před dvěma lety laskavě uveřejněn. Od té doby jsem na onen turnaj zapomněl, ale při včerejší prohlídce přírustků Rakouské knihovny novin a časopisů jsem narazil na cenné doplňující materiály. Tak je zde v krátkosti představím.

Volkszeitung 18.8.1943

O turnaji byly zpočátku poměrně pravidelné zprávy ve vídeňských novinách Volkszeitung a Neuigkeits-Welt-Blatt, v prvně jmenovaném periodiku vyšel na začátku turnaje nahoře reprodukovaný fejetonek, doplněný výsledky 1. kola mistrovství. O tři dny později vyšel v novinách Neuigkeits-Welt-Blatt další fejeton, včetně pěkných karikatur účastníků.

 

 Neuigkeits-Welt-Blatt 21.8.1943

Nejvíc mne však zaujal malý odstavec z Neuigkeis-Welt-Blatt z 28. srpna 1943, v němž se píše, že pro vítěze šachového mistrovství věnoval říšský vedoucí Schirach putovní cenu, navrženou profesorem Hoffmannem a vytvořenou ve vídeňské dílně Klintosch. Následoval popis hodnotného díla, která z popudu Schiracha představuje osmihrannou šachovou věž ze stříbra a slonoviny, vysokou 37 centimetrů. Uvnitř věže je kapsa pro čestný dokument s ručně vepsaným jménem vítěze putovního poháru atd. (viz výše). Člověk by si řekl, že taková věc asi válku nepřežila a také se dalším vítězům (velko)německého mistrovství sotva mohla přidělovat. Neboť Velkoněmecká říše zanikla v květnu 1945 a německá šachová mistrovství se pak konala zase až od roku 1947. Ale přece tomu tak nebylo!

     

Na jedné listopadové umělecké aukci se osmihranná věž v roce 2014 objevila – s vyvolávací cenou 35.000 Euro! Na šachových turnajích se v minulosti objevovaly jako ceny různé cenné křišťálové nebo porcelánové poháry a vázy (jednu takovou si celý živost schovával ruský mistr světa Alexander Aljechin – dostal ji od cara Mikuláše za vítězství ve Všeruském turnaji amatérů v Petrohradě 1909), ale speciálních šachových cen tolik nebylo. V našem městě Brně věnoval poměrně skromnou cenu pro vítěze přeboru Brna v roce 1937 tehdejší primátor Rudolf Spazier  a ta také během války zmizela – ovšem ze zcela jiných důvodů než ta vídeňská – jejím posledním příjemcem byl v roce 1939 židovský mistr Emil Zinner a tudíž takto „znesvěcená“ cena nemohla být již dále přidělována, stejně jako později ta z Vídně, věnovaná válečným zločincem, odsouzeným (na 20 let) v norimberském procesu 1946! Jistě ironii osudu se však obě dochovaly do našich dní.

     

Další pohled na putovní cenu od Baldura Schiracha a čestnou listinu s jediným (a to ještě zkomoleným!) jménem.  A tím se dostáváme aspoň k vítězi turnaje.  

 

 Tagespost 31.8.1943

Z našeho tisku: „Ve Wienu byl sehrán letošní přebor Říše s tímto výsledkem:  I. Lokvenc 12,5 z 15, II. Schmidt 11,5, III. Zollner 10,5, IV. Müller 9,5, V. Rellstab 8,5, VI.-VII. Gilg a Kieninger 8, Dörner 7,5, Mecking 7, Röpstorff 6,5, Engert 6, Heinrich a Loose 5,5, Elm a Multhaup 5, Patalas 3,5. V dámské soutěži dosáhly Kellerová 6 a Rinderová jen 5 bodů. Turnaj mládeže vyhrál  Gilles. Před tím sehrán turnaj  Sch. K. Hietzing: I. Leschnik 8 z 11, II.-III. Elm a brněnský Pitschak 7, IV. Kopetzký 6,5; v. Berner, Orienter a Schwammenhöfer 6, H. Müller 4,5 (??), dr. Vieltorf a Weiss 4, dr. Aschenbrenner a Watzl 3,5.“

(Šach 1943, 113)

                                                           

 

Souboj vítězů Schmidt-Lokvenc

Napínavá partie Kieninger-Lokvenc

Mistr Rellstab při analýze partií