Věra MenčIková - legenda světového šachu
06.01.2021 06:00 | HistorieVěra MenčIková změnila šachový svět a pohled na ženy šachistky. Bylo nepředstavitelné ,aby žena hrála šachy. Aby žena hrála proti mužům. A pobuřující, aby žena muže porážela. Věra Menčiková je legenda, kterou vám chci dnes připomenout.
1.3.1906 se narodila v Moskvě . Otec František pracoval jako správce nemovitostí a její maminka pocházela z Anglie a pracovala jako vychovatelka. V době před první světovou válkou byly šachy ženám zapovězené.Dnes se to zdáneuvěřitelné, ale ženy nemohly hrát veřejně šachy a jestli se chtěly přijít podívat na nějaký šachový zápas, pak mohly , ale jen s doprovodem manželů a nebo rodičů.
Jak je možné, že v této době vyroste jedna z nejlepších šachistek šachové historie? Válka je zlo. Nutí lidi utíkat, nutí lidi hledat cestu jak žít své životy. Rodina Menčikových utíká z Ruska do Anglie a osud je přivedl do přístavního města Hastings. Mimochodem v té době to bylo největší šachové centrum Anglie. Rodina mění jméno na "Menchik" a mladá Věra si jako každé dítě chce hrát. Neumí anglicky a šachy jsou přece němou hrou. Ideální zábava pro člověka, který se přestěhoval do Anglie a neumí anglicky.
Věra začíná navštěvovat kurzy Johna Arthura Drewita. Za pouhé čtyři roky vyhrála British Open a v roce 1927 se stala první světovou šampionkou v historii. Mezi ženami se jí říkalo "Železná dáma šachu " a mezi ženami byla nejlepší až do roku 1939. Hraje pod českou vlajkou a úspěšně obhájí svůj titul sedmkrát, a to ve světových pohárech: Hamburk 1930, Praha 1931, Folkestone 1933, Varšava 1935 a Stockholm 1937.
.jpg)
Zpět do roku 1929 kdy se přihlásila do turnaje ve městě Ramsgate. Přihlásila se do mužského turnaje a tím vyvolala velkou bouři veřejnosti. Žena bude hrát proti mužům! Turnaj vyhrál Capablanca s 6. body a Věra měla 5,5 bodů. Na slavnostním zakončení turnaje se sklenkou šampaňského v ruce požádal José Raúl Capablanca o přípitek k nové femme fatale šachu. „Je to jediná žena, která hraje jako muž.“ I přes tento úspěch mužská veřejnost považovala jako pošetilé , aby hrála žena proti mužům.
Ani toto pohrdání ji nepřimělo pochybovat a se vzdát svého přesvědčení . Po turnajích v Londýně v roce 1934 (2.), v Mariboru 1934 (3.) a Yarmouth 1935 (3.), se klub obětí Věry Menčikové den ode dne zvyšoval, co do množství i kvality. Mezi nimi vynikli: O'Donel Alexander, Abraham Baratz, Edgard Colle, Max Euwe (bývalý mistr světa), Harry Golombek, Mir Sultan Khan, Frederic Lazard, Jacques Mieses, Philip Stuart, Karel Opocensky, Samuel Reshevsky, Friedrich Saemisch, George Thomas, Ramon King Ardid a Frederik Yates, mezi mnoha dalšími.
V roce 1935 navštívila Rusko a i díky jejímu příběhu zažily šachy v Rusku neuvěřitelný boom. Příští rok se přihlásilo 5000 žen do Mistrovství Ruska žen.
V roce 1937, dva roky před cestou do Argentiny, se Věra provdala za Rufuse Henryho Stevensona, redaktora časopisu British Chess Magazine, který jí umožnil zabývat se žurnalistikou při psaní odborných článků pro anglická média . Později byla jmenována manažerkou Národního šachového centra a stala se první profesionální šachistkou.
Poslední ženský světový pohár, kterého se Vera Menchik Stevenson zúčastnila, byl světový pohár v Buenos Aires v roce 1939. Byla jedinou členkou anglické výpravy, která zůstala až do konce soutěže, protože mužský tým se okamžitě vrátil do Anglie a připojil se k práci na dešifrování nacistických kódů stroje „enigma“.
Věra ovdověla a rozhodla se vydržet válečné trauma ve společnosti své matky a sestry. Avšak 27. června 1944, matka a její dvě dcery - nedorazily včas do krytu v suterénu domu a všechny tři byly zasaženy raketou V2.
První světová válka zrodila šachistku, která změnila pohled mužů na šachistky. Celý svůj život bojovala proti mužským předsudkům co žena může a kam nepatří. Druhá světová válka zabila nejlepší šachistku všech dob. Ale zároveň zrodila legendu, která změnila šachový svět.
„Nesmíme zapomínat, že my (ženy) v šachu nemáme minulost; pouze přítomnost a budoucnost.“
Vera Franceva Menchik.
. kolo -
Davide - budu moc rád, když mi napíšeš email na koutnyy@gmail.com
Marku - email jsem ti poslal, prosím koukni na něj
a děkuji, ten komu děkuji to pochopí.
Petr
Jen proboha žádný honorář. To jsem četl, když mi bylo 15, jen už jsem zapomněl jméno toho profesora, tak jsem otevřel wikipedii a tam to na mne vykouklo hned. Prosté ctrl-c.
Nejvíc materiálů má určitě Honza Kalendovský, myslím i napsal nějakou knihu o ní (ach ta skleróza). Přes historii je u nás největší kapacita, já jen tu a tam sbírám střípky z paměti a občas tuším, kam bych se měl podívat po podrobnostech.
Mimochodem, tušíte, že u nás od devadesátých let fungovala Nadace Věry Menčíkové (snad stále žije,možná pod trochu jiným názvem), která tehdy pořádala řadu zajímavých akcí zaměřených na naše šachistky? Bohužel nadšení fanatici postupně odcházeli a bez nich skončila i většina těchto akcí. Třeba vstanou noví fanatici.
Petře, pokud máš zájem, také Ti mohu dát číslo na svůj mobil. A napadlo mě - a sám jsi tady psal k tomu výzvu - že bych zde také mohl napsat nějaký článek. Fakt si netroufám něco na úrovni článku o Menčíkové - ale jinak mám schopnosti. Šachovou sílu mám nejmíň 2100. A samozřejmě když bych tady něco napsal, tak bez nároku na nějaký honorář.
Všiml jsem si Petře, že jsi tady sem .. jak to říct - dotáhl Vokáče :-) - na své stránky. Tak jej hlavně nepusť. To je trefa do černého! (i do bílého :-).
Ad Marek Vokáč: Jestě dříve, než tady bude medailonek o Vás (to píšu bez ironie, aby bylo jasno - článek o Vás tady být musí,protože o kom jiném už? :-)), - nechcete tady okomentovat nějakou partii paní Menčíkové?
A jak jsou chytlavé ty fotografie - na fotkách pánové v oblecích, košilích, kravatách... a paní Menčíková mezi nimi... to je pohled co potěší, a přenese vnímavého člověka do minulosti, do té doby pořízení fotografie.
Dovolím si odcitovat něco doplňujícího z wikipedie (poprvé jsem o tom četl v Černobílých otaznících Jirky Veselého)
Stalo se to na turnaji v Karlových Varech v roce 1929. Na turnaj byla pozvaná tehdejší mistryně světa Věra Menčíková. Toto pozvání vyvolalo u mnoha účastníků úsměv. Zvláště ironicky k němu přistupoval mistr Becker z Vídně. Salo Flohr vzpomíná., že v přítomnosti několika mistrů Becker vtipkoval: „Pojďme se domluvit! Kdo prohraje s mistryní, tak bude přijatý do „klubu Věry Menčíkové“, jenž navrhuji zorganizovat.“ Flohr dále píše, že neví, zda Věra Menčíková věděla o tomto rozhovoru. V každém případě bylo velmi příjemné, když v partii s Menčíkovou vídeňský profesor utrpěl porážku. Večer se zase mistři sešli a začali vtipkovat: „Profesore Beckere, ani jste se nemusel nijak zvlášť snažit při vstupu do klubu. Jak se vám to podařilo! Pěkně Vás Věra Menčiková přehrála! Tak buďte předsedou nového klubu.“ A tak byl Becker zvolen předsedou na dobu tří let. Všichni popřáli mladému klubu, aby získal více členů.“
Tak to bylo opravdu hezké zamyšlení. Petře. Já jsem David. Těší mě. Jsi fajn chlap.
Ten závěrečný odstavec z Vašeho článku - jak první světová válka zrodila šachistku - ale ouha hned druhá světová válka nejlepší šachistku všech dob zabila - to je krásné zamyšlení. Doufám ale, že jste to odněkud jen neopsal. Mě by takový skvělý závěr nikdy nenapadl, na tohle nemám buňky. I proto si netroufám napsat takový článek.
Petr Koutný: To se Vám omlouvám, že Vás přivádím do takových rozpaků. Je to samozřejmě pochvala. Ten článek o paní Menčíkové si dokonce čtu opakovaně - smím vědět, odkud jste čerpal, a jak intenzivně jste se tematem zabýval? Na mě to opravdu udělalo dojem.
Už mě to opakovaně napadlo: - také bych chtěl umět napsat takový zajímavý článek o nějakém našem šachistovi.
Skvělý článek o naší šachistce. Původní myšlenka tam sice absentuje - ale jde o poplarizaci šachu, a ať se to komu líbí nebo ne - tak jde hlavně o počet zobrazení a kliknutí na článek. Já jsem na to kliknul a zobrazil jsem si to, a také mě to i obohatilo. Zvolené téma a způsob zpracování si najdou vděčńého čtenáře.