Valentina Gunina nezaváhala ani v závěrečných kolech a dvěma bezpečnými remízami si udržela svůj jednobodový náskok až do konce. Titul jí patří zaslouženě, předvedla stabilní vysokou úroveň hry a potvrdila svůj další výkonnostní růst. Její konkurentky se ji v závěru ani příliš ohrozit nepokoušely a soustředily se na udržení svého postavení v čelní skupině. Ta se díky několika remízám početně rozrostla a ze sedmibodové skupiny nakonec vedlejší hodnocení vyneslo na stříbrnou příčku dobře finišující Nanu Dzagnidze. Této gruzínské reprezentace příliš nesvědčil pobyt na prvním turnajovém stole, kde prohrála s konkurentkami dvě důležité partie, dokázala to však vykompenzovat úspěchy proti papírově velice silným soupeřkám. Také bronzová medaile byla vedlejším hodnocením přisouzena spravedlivě, Anna Ushenina se na čele pohybovala celý turnaj, o lepší výsledek ji víceméně připravil jen nadbytek remíz.
Ze závěrečných kol jsem vybral ukázku hry stříbrné medailistky, která potvrzuje, že v podobně kvalitní konkurenci často vede k úspěchu riskantní až hazardní pojetí hry a slušná dávka štěstí v klíčových okamžicích.
Musím se čtenářům omluvit, ale na ucelený komentář další partiové ukázky nemám nějak chuť. Přehrál jsem si ze závěrečných dvou kol hodně partií, ale viděl jsem především spoustu chyb, některé opravdu strašlivé. Mám dojem, že turnaj byl pro řadu hráček nejen ve druhé polovině startovního pole dlouhý a hodně těžký, a únava se projevila především otupěním taktického postřehu. Pro zajímavost ukáži alespoň krátkou epizodu z partie naší nejúspěšnější reprezentantky.
Co dodat k vystoupení naší reprezentační výpravy? Především máme reálný obrázek o tom, jak si naše šachistky stojí ve srovnání s evropskou špičkou. Pár osvědčených reprezentantek sice ve výpravě chybělo, můžeme s trochou optimismu předpokládat, že by pak celkový výsledek byl trochu lepší, ale při vyrovnanosti naší domácí špičky bychom se ani tak asi moc nepřiblížili k předním stolům soutěže. Zase by se ale dalo diskutovat, se kterými federacemi bychom se vlastně měli srovnávat.
Přes nejrůznější výhrady, které můžeme mít k předvedené hře, si dovolím tvrdit, že výsledek naší výpravy je nadprůměrný a překonal i má očekávání. Joanna Worek určitě neměla nejlepší formu a vedení jejích partií mělo daleko k čistotě, ale dokázala i uplatnit své přednosti, nasbírala dost bodů, polepšila se proti svému nasazení a ratingově je téměř na svých.
Superlativy můžeme chrlit na výkon šestnáctileté Karin Němcové. Podobné soutěže se zúčastnila prvně a jela sbírat zkušenosti, uhrála ale skvělý výsledek a získala řadu cenných skalpů. I předváděná hra až na pár výjimek snese i hodně přísná měřítka. Důležité asi bylo, že poměrně rychle ztratila ze soupeřek respekt a dokázala je trápit svou útočnou hrou. Ukázala všem svůj talent a ušila si na sebe bič, protože v jejím věku se nedá předpokládat, že vše půjde vždycky tak dobře. Ale kdyby to tak vyšlo, bylo by to velice milé.
Velmi sympatický výkon předvedla Kristýna Novosadová. Je škoda, že v závěrečných kolech "zhasla", únava si vybrala svou daň. Odehrála nesmírně těžký turnaj proti velmi kvalitním soupeřkám a sváděla s nimi důstojné a otevřené bitvy. Ratingově sice nakonec skončila na svých, ale palec jednoznačně vzhůru! Věřím, že jí to tak půjde i v dalších reprezentačních akcích.
Tereza Rodshtein moc spokojená být nemůže, ale stále si ještě zvyká na roli hrající maminky, a je vlastně velmi milé, když vedle kolébky dokáže myslet i na šachy. Není to nijak snadné, ani příprava nemůže být dokonalá - Tereza se hodně potýkala se znalostí zahájení a ani po stránce taktiky nebyla její hra nijak ideální.
Jana Zpěváková vykročila do turnaje velmi špatnou nohou a moc špičkových soupeřek si v turnaji neužila. Ale od poloviny turnaje už hrála svou obvyklou nenápadnou solidní hru a postupně svůj výsledek vylepšovala až na ratingově plusový výsledek. Nezářila, ale také nezklamala. Uhrála si svoje, a že to možná mohlo být i trochu lepší nebudeme moc rozmazávat.
Smutná asi bude Nataša Richterová, nejen ona od svého účinkování asi očekávala mnohem více. Tentokrát jí ale hodně neposlouchala taktika, a velké množství chyb nemohlo v této konkurenci dopadnout lépe.
Patnáctiletá Anna Marie Koubová, náš benjamínek na zkušené, se v turnaji hodně dlouho rozkoukávala a vůbec nezvládala své věčné časové tísně. Teprve když hodila za hlavu snahu hrát maximálně korektně a soustředila se především na to, aby hrála rychleji, začala sbírat i body. A ono to celkem šlo, jak naznačuje její pěkný ratingový výsledek (on ale po pravdě její aktuální rating po několika nepovedených turnajích trochu lhal). Řekl bych, že se naučila hodně, a že to již brzo přinese další výkonnostní pokrok.
Taťána Šeráková se těší té výsadě, že ji za šachovnicí vůbec neznám. Svou účast asi pojala turisticky a s cílem zúčastnit se. Značný ratingový odstup od zbytku turnaje naznačoval od počátku, že to z posledního místa výše asi nepůjde.
Další dámy mě blízké, startující pod vlajkami jiných federací, mi snad prominou, že jsem je tentokrát informačně opomenul, jejich vystoupení mé sympatie k nim nijak nesnížilo. Snad to napravím někdy příště.
Komplet partií ME k přehrání
tu a tam s mými stručnými poznámkami.
Myslím, že celkově výkon našich reprezentantek určitě nebyl zklamáním. Většinou prostě hrály to, na co mají a o moc víc se od nich čekat nedalo. Ty šachově nejvyspělejší evropské země jsou bohužel daleko před námi a mávnutím kouzelného proutku se na ně samozřejmě dotáhnout nedá. Ti, kdo jsou odpovědní za to, aby se ta mezera zmenšovala (včetně autora tohoto článku), by se možná mohli zkusit v těchto zemích inspirovat, "jak na to". Nejedná se přitom jen o země bývalého SSSR, ale třeba i o Polsko, jehož 5 hráček bylo lepších než naše nejlepší Joana Worek (polského původu).
V případě Karinky to ovšem byl velmi příjemný šok zejména po na její poměry ne úplně přesvědčivém výkonu na nedávném individuálním mistrovství ČR, byť zlato nakonec přesto získala. Jinak bych doplnil, že kromě řady cenných skalpů získala i normu WIM! Obrovská gratulace (i jejímu trenérovi Lukáši Vlasákovi) a jen tak dál!