Už je to tady! Už jsme tady!

Soutěže družstev! Určitě alfa a omega života každého šachisty. Jakýsi fenomén, držící šachy jako takové, jelikož jak je známo, člověk je typ kolektivní a největší trest pro člověka bylo vždy vyloučení z lidské pospolitosti. Kdo nehraje za družstvo, jako by ani nebyl.

Soutěže družstev! Konečně můžeme říci svým manželkám či  milenkám - v neděli hrajeme, přijdu domu až večer! Odpovědí je nám sice mrazivý pohled a ono: “Zase přijdeš pozdě, samo z hospody, a celou noc budeš ze spaní křičet - dáma NAHÁ 5..! Alespoň neříkej sakra číslo jejich …, když já mám jen trojky!“ - ale aliby tady je a je nepopíratelné, jelikož skutečně nezahýbáme, což se dá snadno ověřit. (no jak kdo, jsou takoví borci a jak kdy - dá se to i stihnout).

Jak sestavit družstvo? Je to proces dlouhý, vlastně nepřetržitý, který vede jako červená niť životem – sezóna - ne sezóna.

Již po posledním kole sezóny, kdy se buď slaví, či smutní - se slovy - příští rok už nikdy s takovými saláty! - přesto emoce vyprchají a nastupuje fáze: „Příští rok jim to ukážeme!“ Tady nastává doba předsedů klubů a tzv. „vrcholového vedení“ (většinou je to v šachu jeden nadšenec - nanejvýše dva!). Sehnat posily! Jenže jak a koho? Začínají se házet lana. Vše je většinou na bázi vzájemných styků a známostí aneb okruh hráčů není tak veliký a sehnat talent, který skutečně obstojí, není tak jednoduché..

Nemluvím ani o penězích což, nižší soutěže se hrají v podstatě „zadarmo“ z hlediska zaplacení hráčů, ale i tak jsou určité výdaje. Cestovné, pronájem hrací místnosti - na co vlastně dojel letos můj rodný klub - a nepřímo se to dotklo, určitě v duši i části hráčů Labortechu, my jsme totiž v Porubě všichni šachově vyrůstali - Standa Fiřt, Ota Bachořík, Aleš Krajina, Víťa Rašík, ale i vztah k jiným, soupeřům na „život a smrt“ z jiných oddílů, který jsme vlastně učili a zároveň oni nás, dnes hrajeme spolu - Jarda Kaňok, Pepa Michenka, Péťa Velička (a mnoho dalších) - pro všechny v Ostravě je pojem VOKD Poruba - skutečně pojmem. Když historie padne, když pojem padne - ne, není to vůbec dobře.

(Jen ta kaskáda hráčů, mimo citované - Jirka Mališ, Dobrowolski, Smetana, Jarda Holek, Polák, Potomák, Somerlík, Pavlán, Volek, Kovář, Tonda Siwek, Ruda Kaminský, Nikos, profesor Šimoník, - a spousta dalších šachových bardů Ostravy… A především Pavel Čmiel - naprostá ikona VOKD Poruba).

V extralize je to samozřejmě o něčem jiném - tady sehnat peníz je ukázka umění vedení klubu (tedy ony  maximálně dva nadšence). A umístění v této soutěži (na prvých místech) vlastně kopíruje ony schopnosti.

Extraliga je výkladní skříní šachových soutěží. Bezesporu se tady soustředí absolutní špička, ke který mají ostatní daleko jako je cesta na Mars, ovšem solí šachu jsou a vždy budou nižší soutěže.

Tady se víkend co víkend (či úterky nebo čtvrtky) odehrávají lidská dramata nad 64 políčky - bez záře reflektorů, (nyní ono on-line..taková blbost, jak říká Podlesný - komu je sakra co do toho, že jsem zdupal partii v 37. tahu, proč musíme vše přepisovat a posílat někam do ústředí - vždyť je to mé vlastnictví - ten plundr!), ale určitě tím ne menší emoce či vášně. I hráč z Dolní Horní má svou čest a nechce prohrát! A hlavně nechce po zápase sedět za stolem u piva, kde si ho ostatní dobírají, že jako dneska to bylo k Aljechinovi daleko a co mu říká Můj systém, když nezná základní pravidla mistrů. V duchu polyká zlost a slibuje si, že dalších 14 dnů do dalšího zápasu si po robotě sedne k šachovnici a bude trénovat (což samo ve středu již nedodrží, jelikož je pozvaný na sledování zápasu Ligy mistrů k televizi do hospody s kámošema).

Zápas extraligového trojkola v Brně 2014

Ještě než soutěž začíná, je tady ono období plné optimismu. Krásné období - hezčí než celá vlastní soutěž! Studují se soupisky družstev a počítají se Elo body. Zdá se, že jsme favority, zní unisono ve většině městech i vískách od Aše po Jablunkov - zejména po třetím pivu a druhém rumu.

„Rozsekáme je na padrť“ - to je už ovšem těch piv a panáků více…

Jistě, soupiska není v mnohých případech směrodatná. Mnohá „nabitá“ mužstva-jsou bita!!

Vše totiž záleží na mnoha „maličkostech“. Je dobře, že jsme angažovali mladé talenty - nebo případně „starý bardy“, kteří sice byli kdys dobří, ale dneska?...

K tomu mám vlastní zkušenost. Před dvěma roky mi bylo nabídnuto, zda by mě mohli na soupisku napsat za Labotech B…Já 25 let šachy nehrál, fakt ani náhodou, ale upřímně se mi opět začaly šachy líbit, jakožto nezaujatému divákovi. Divákovi! Tak jsem nakonec kývl, ale že jako náhradník náhradníka! „Jasně, víš, někdy máme problémy obsadit osmou desku - budeš tam fakt jako rezerva, kdyby něco!“. Kdyby něco…

Svatá prostoto! Týden před prvním kolem mi volá kapitán Standa Fiřt: “V neděli hraješ -  připrav se!“

Málem to se mnou seklo…Naprosto roztřesený jsem tedy přišel - hrát hned druhou ligu! - vůbec netušící, jak je to třebas vlastně s časem (za nás byla jiná klasika..). Standa se mě jen zeptal: “Doufám, že alespoň notaci jsi nezapomněl! S tím časem - to pochopíš!“ Hezký…

Hrál jsem s černýma (!) proti nynějšímu redaktorovi J. Valečínovi (bezva kluk, jsem rád, že začal psát na novoborský!) - já se základním Elem 1000 (z čehož měl určitě radost.. - bylo to tak trochu pohrdání soutěží..) - a zázrakem jsem vymyslel kombinaci, kde jsem byl v podstatě vyhraný. Jenže jsem se tak třásl, že když mi byla nabídnuta remiz - tak jsem ji přijal..(málem jsem nemohl podepsat partiář, jak se mi ruka třásla!).

A tak - byl jsem nasazen na prakticky celou sezonu - byť jsem dostával jednu pecku za druhou. A právě Labortech B byl jedním z favoritů postupu do 1. ligy! Jenže v tom je to „kouzlo“ nejen šachu, ale i života obecně. Jaképak Elo, jaký jména! Rozhoduje se u šachovnice!

Je naprosto nutné nepodcenit prvá kola, tady se rozhoduje o celé sezoně! A tady byl kámen úrazu. Celé mužstvo začalo v těžkém útlumu - zároveň blahosklonně - jsme přece nejlepší. Jenže ostatní mužstva si to evidentně nemyslela! A když začalo být zle - jako kluci, fakt už musíme zabrat - tak už to najednou nešlo!! Prohrávalo se o bod, jakoby smolně - chybělo málo a přece moc- nešlo s tím už hnout! Klasická deka, známá ze všech možných soutěží (třebas nyní Zlín v hokeji..).

Tradiční opory hráli „tužku“ - neznámo proč - a dva talenti - a já jako „vysloužilec“…- no bylo to moc zlý.

Už ani nepomohlo stáhnutí esa z extraligy - Jirky Kočiščáka - i on dostal do budky!

Sestup byl jaksi logickým vyvrcholením - špatného začátku s těžkým podceněním soupeřů -  a snad i urážkou šachové bohyně..

Jsme si to vyříkali, posílili mužstvo a loňský rok, kdy jsme přejeli každého soupeře, nás zase nastartoval, takže letos jednoznačný cíl - postoupit do 1. ligy! Sestava je naprosto famózní (hlavně snad konečně stáhli i mě, takže úspěchu už nic nestojí v cestě - smajlík).

Ale zase - viz. soupisky a úloha kapitána.

Jasně - když se vyhrává, kapitán nemá starosti se sestavou. I když i tady to mnohdy není lehké. Sice jsou dneska mobily, takže relativně je možné se domluvit s „ domluveným“, kde kurva (omlouvám se za sprostý slovo - ale v daný situaci padají ostřejší spojení i od „studovaných“ lidí s diplomy - smajlík) je, když do zahájení zbývá deset minut.. Samo - v tý chvíli se vám ozve, že volaný účastník je nedostupný! A co teď - napsat jiný jméno (pokud  jej máte..) a nebo čekat? (Navíc-když byl viděn v noci v baru).

Po prohrách kapitán je mnohdy vůbec rád, když sestaví osmičku…

Žena v mužstvu. Šachy působí dojmem, že jsou výsadou mužů (alespoň někde v tomto století - jinak jsme, muži, biti na všech frontách!). Zařadit do mužstva ženu je docela risk - byť si myslím - vždy se to vyplatí! Není vůbec lehké hrát proti ženě! Zvláště když má určité fyzické přednosti. S hlubokým dekoltem - počítejte s jasnou nulou! Já i když jsem byl kdys juniorský přeborník severomoravského kraje - když jsem hrál s Renatou Záhorovskou - byl jsem bez šancí! Více než figurek jsem si všímal - no něčeho úplně jiného!

Zařazením ženy lze tedy v určitých případech získat poměrně „lacino“ bod. No - ještě větší pecka je získat více bodů - třebas postavit pro její šachovnici podium, dlouhonohou ženu vybavit krátkou sukní a postavit družstvo hostů čelem přímo před podium. Tady je výsledek jasný…(blbost? - jeden z příběhů z Ostravského koníka, kdy renomovaní mistři nastavovali figurky při pohledu vzhůru!).

Na druhý straně je to riziko - žena dokáže rozdrobit i vlastní team.

Takže v neděli začínáme!

A zase se budeme hádat, jako kdo to zkurvil. A zase se budeme „smát“, jak to „hvězda“ zdrbala. A zase si budeme říkat - po prohraných zápasech - příště už nikdy! A zase budeme v pondělí studovat tabulky - záchrana či postup? A jak hráli ostatní - hele, máme ještě šanci - a i extraligová posila dostala v 2.lize na budku! Má ještě někdo jiný horší výsledky než já? - jo- je tady jeden - hurá!

Kurňa - tolik „ztraceného„ času - nejde využít neděli v něco „smysluplnějšího“?

Ale - jak mi to říkal Pepa Lys: “Co chceš dělat místo šachu - chytat ryby? Jsi upad? Se na to vys.!“

Takže - s pokřikem: “Jdeme hoši (holky) jdeme do toho!“ - a o nedělích (či v týdnu) - od šachových stolů jak v hotelových sálech, či zaplivaných putykách - od onoho“ pomyslného“ Aše po Jablunkovský průsmyk, od extraligy po městské přebory - AHOJ! A neberte to až tak vážně - ale za mužstvo se bojuje - úplně vážně, až na krev (příběh z extraligy –Labortech - Nový Bor, kdy po výhře Artura s černýma nad Lázničkou, ano ona Sicílská 1.e4 c5 2.Jf3 Jc6 3,Sb5 Ja5!!?? zůstal chvíli favorit favoritů v šoku, a tak i hvězdný David Navara, značně rozmrzelý, musel hrát dlouho totální remiz s Kamilem pro případ, že by na ostatních šachovnicích novoborští nepřetlačili soupeře. A hrál - protože bojoval za mužstvo!)!

Proto - Labortech Ostrava, Baník Havířov, Šenov - GO,GO,GO! (Na všech těchto soupiskách jsem napsaný - byť náhradník náhradníka - to už znám - to bude zase …, až budu prohrávat! - smajlík).

Jirka Hurta

Statistika Extraligy