Turisticko- šachové soustředění Labortechu Ostrava

“Postavte pozici, kde má bílý krále a dámu, černý krále, pěšce a jezdce s tím, že ač je bílý na tahu, tak černý vyhraje… a dále, postavte pěšcovku, kde má bílý tři samostatné pěšce  a černý stejně remizuje!“ Uf, uf-část hráčů Labortechu Ostrava (A a B teamu) ve složení Péťa Velička, Vláďa Talla, Jirka Kočiščák, Standa Fiřt, Aleš Krajina, Ota Bachořík, Láďa Kander, Martin Hájek, Jarda Kaňok, Nikos Chliapas a já - máme dvoudenní soustředění u Nikose, na jeho chalupě v nádherném prostředí Beskyd - v Klokočově na Slovensku.

Sobota ráno a já balím bágl včetně stanu, abych se z Havířova přemístil do Ostravy, odkud mě a Jirku Kočiščáka nabírá Aleš. Je nádherný sobotní ráno, léto v plném proudu - příslib nádherného víkendu. Aleš se mírně opožďuje-tahajíce obrovské tašky s jídlem a pitím z domu do auta, ale po totálním napěchování auta věcmi a sami sebou vyrážíme po trase Frýdek-Místek, Ostravice, Bílá-Konečná, kde překračujeme hranice - do Klokočova. Zde na nás čeká druhé auto a tak ve dvojko hledáme chatu Nikose, ukrytou kdesi v okolních kopcích. Máme naštěstí podrobný interiář trasy, takže Jirka K. jakožto velitel vozu, cestu bezpečně nachází. Nutno říci, že se skutečně jedná o „konec světa“ a bez Nikosova návodu by jsme neměli šanci chatu najít! Ovšem stojí to za  to - místo je to skutečně kouzelné!

Vítá nás Nikos s manželkou a provádějí nás svým nádherným sídlem. Blahopřejeme Nikosovi k jeho narozeninám (65 let!) - a rychle vybalujeme proviant, skládající ho do kouzelného sklepa, kde je i v v tomto vedru příjemný chládek. S Alešem stavíme stany - a po příjezdu dalších aut jsme skupina „turisté“ komplet a vyrážíme zpět na Konečnou, odkud je naplánována túra na Bílý Kříž (tam a zpět cca 15 km). Na Konečné první zastávka v úžasném hostinci, kde se zastavil čas - na jedno. A začínají první rozhovory, odvíjejí se první příběhy šachových hrdinů především z Ostravy (v duchu si uvědomuji, že by bylo dobré napsat něco jako „Šachová kronika Ostravska - aneb neskutečný příběhy neskutečných lidí“ - ale asi bych narazil na soudní spory - pokud bych vůbec nedostal nákladačku a byl zmrzačen či přímo ubit - smajlík).

Příklad kdy se skutečně doslova válíme pod stolem. Péťa vypravuje své příběhy s Emilem Formánkem. Možná jej mnozí  neznají - ale z Ostravy určitě všichni! Největší bafuňář, který kdy v Ostravě v šachu působil, předseda Nový Huti, kterou dostal na samý vrchol do nejvyšší soutěže. Trenér, rozhodčí, pořadatel mnoha turnajů. Ovšem jeho způsoby byly skutečně netradiční - no Bohumil Hrabal by mohl závidět! Když se například jelo do Zaječic, kde probíhaly známé celorepublikové soutěže družstev žáků - neváhal v poli zatáhnout za ruční brzdu vlaku - protože takhle to bylo přece blíž. Péťa vykládá, že za to, co v šachu dokázala vděčí - knihám Capablanky, Nimcoviče a Emilu (zvaným rovněž „Čuňajz“). Třebas jíte řízek- a Emil se vás nevinně optá (máte deset-dvanáct let!): “Vo co, že ten řízek nesníš sám, o dvacku?“ A tak přijmete - vždyť máte hlad a lehce ho sníte! Ale Emil - natáhne pracku do talíře, uzme řízek a zakousne se do něj a půlku rozžvýká! A pak povídá: “Tak - a teď naval tu dvacku!!“

Těch příběhu je neskutečné množství - jeden bizardnější, než druhý!

Vděčné téma jsou vzpomínky, na bohužel již zesnulého, Ivana Jankovce. Jednu dobu velice silný hráč, který ovšem svůj talent měnil rád ve skleničku a měl rád remizy (za panáka)…Byl v podstatě hluchý, což nebránilo jeho takzvanému zaměstnavateli „zaměstnat“ ho na telefonní ústředně (za komančů musel každý pracovat, byť měl takzvanou refundaci mzdy, když hrál za správný team - což Třinecké železárny Jankovcovi umožnily, ovšem jakoby dělat něco sem tam musel). Tak  ho posadili do spojovatelky telefonů, kde měl zdvihat telefony a přepojovat je… Když v celých Třineckých železárnách byl půlden klid, začalo to být velice divné - že by dneska nikdo netelefonoval? Když rozčíleně vtrhl ředitel do spojovatelny, uviděli Jankovce za stolem luštit šachové úkoly.

Telefony vyzváněly ostošest, leč Ivan nic neslyšel! Bezelstně povídá, nikdo přece nevolá!

Raději ho poslali do skladu…Jankovec jednou hrál s hráčem, který byl zase skoro slepý. Oba dva hráli na remizu, jenže se jaksi nemohli domluvit! „Slepý“ udělal tah a řekl „nahlas“, že nabízí remiz. Jenže Ivan to neslyšel a tak potáhl a zkřížil prsty, což byla jeho forma nabídky remiz. Jenže to zase neviděl soupeř. Po deseti nabídkách remiz v řadě - bez odezvy - museli zakročit rozesmátí diváci a remizu jim „domluvit“.

Téma časových tísní aneb chronických časovkářů, kteří jsou ochotni strávit hodinu nad dvěma tahy v zahájení, je spousty. Jednou se dva nejmenovaní časovkáři střetli spolu a domluvili se, že budou hrát prvých deset tahů 1.Jf3 Jf6 2.Jg1 Jg8…a tak dál - aby nahonili čas…Skutečně těch deset tahů dle domluvy zablicali, aby v 15. tahu měli oba na zbytek partie tři minuty! (Standa navrhl, že lepší by bylo se domluvit a odehrát takto až do časové kontroly ala tempo - a pak začít teprve hrát!).

Vlastní túra po takzvaných „Zadních horách“ (hřeben Beskyd na slovenských hranicích) je suprovní - díky skvělému počasí, krásné hřebenovce s hezkými výhledy - a dostatečnému množství občerstvovacích stanic.

Příjemně unaveni okolo 18 hodiny jsme opět na místě u Nikose, kde nás vítá zbylá skupinka neturistů a hlavně naprosto neskutečná houbová omáčka s knedlíkem a vejci od paní Nikosové a jako moučník úžasný borůvkový koláč, o který se málem pobijeme!

Poté nastává „trénink“. Analýzy různých studií, které při pivku a grilování, přejdou do nekonečných blicek. K tomu se stará Vláďa Talla o muziku-a při drivech těžkých kapel se hraje super!

Čas běží a je půlnoc, jedna hodina - první odpadávají a jdou spát, dvě hodiny, tři hodiny - to už zbývá pár šílenců. Před půl čtvrtou se balím do stanu i já, ale v altánku probíhá doslova boj na život a na smrt! Aleš Krajina, známý na internetu pod přezdívkou „Countryside“a Jarda Kaňok, který je ve vrcholný blicařský formě a dává Alešovi jednu ránu za druhou. Je to až neskutečné!

Budím se něco před sedmou, do stanu se opírá slunce a je poněkud dusno. Vyhrabu se ven a na sedačkách vidím Láďu Kanderu! Přisedám si k němu a koukáme na fakt nádherný ráno v nádherném místě s úžasným výhledem. Láďa si stěžuje: “Ten magor Jarda nás všechny v 6 hodin vzbudil! Nechal si nastavený budík na mobilu na 6 hodin! Já myslel, že ho zabiji! No ostatní se znovu ponořili do spánku - já už nemohu. Ale ten východ slunce je tady úžasný, to stojí za to!!“

Přichází Nikos a dělá nám kávu (také toho moc nenaspal) a poté se vydrápe ze stanu „hrdina“ včerejších blicek Aleš! Vypadá jak čerstvě vyoraná myš - spal skutečně minimálně! Vykládá nám příběh - vlastně už nedělního rána: “Jarda hrál v životní formě - drtil mě jak malého kluka. Ať jsem dělal, co jsem dělal, ač jsem měl třebas figuru více a lepší čas- tak mě suše zařízl! Neskutečná série. Byl jsem na pokraji kolapsu - a on se mi smál do ksichtu, vždycky se postavil, jakoby hrál se mnou simultánku - a dorazil mě! Já musel hrát dál a dál - jinak bych vůbec neusnul! Nakonec se mi povedlo vyhrát poslední čtyři partie - a mohl se jít alespoň na chvíli vyspat…“

Na tenhle souboj nejvíce doplatil Vláďa Talla - ten si přinesl do altánku karimatku a spacák, že tam přespí na lavičce - neměl šanci, jelikož ti dva blázni bušili do hodin celou noc!

Je devět hodin a většina ještě spí. Aleš se slovy: “Tak to ne-přece nebudou chrápat celý den, když my jsme už vzhůru - jde provést „chemický poplach“.(Pro ty mladší, co neví co to je - bušení na kolejnici - smajlík)…Pár lidí skutečně vstane..

Dopoledne věnujeme vystřízlivění řidičů při posezení na lehátkách a diskuzích o složení teamů Labortechu na nastávající sezónu. A samozřejmě Jarda s Alešem opět buší do hodin v nelítostném souboji…

Poledne a paní Nikosová přináší hutnou zelňačku. Teda musím říci, že jsem již hodně let šťastně rozveden a nemám po hořkých zkušenostech žádný zájem o nějakou ženskou-ale kdyby byla k mání nějaká taková jako paní Nikosová - tak neváhám!(smajlík).

Jen neradi odjíždíme z tohoto kouzelného místa. Báječný víkend s kamarády, který určitě splnil svůj účel-stmelení kolektivu- a zcela jistě se promítne i do výsledků Labortechu Ostrava v nastávající šachové sezoně - třetího nejlepšího oddílu v samostatné české nejvyšší šachové soutěži (autor tabulky Standa Fiřt)!

Jirka Hurta