Z lehkonohých gepardů se stali těžkopádní brontosauři.
Podobně je tomu u šachu. Byl bych velmi opatrný ve výrocích, něco jako - on je v tréninku skvělý a tento turnaj jasně vyhraje. Protože je obrovský rozdíl mezi tréninkem a pak mezi vážnou partií. Protože, zamysleme se. Jaký tlak je vyvíjen v tréninku a jaký pak v klasické vážné partii? Cítíte, ten velká rozdíl?
.png)
Po tahu Vxd8?? je bílý i s figurou prohraný.
Měl jsem už několik tréninků s Tomášem Míkem a musím potvrdit, že počítá výborně. Často jsme počítali (také) na slepo varianty a Tomáš byl jako ryba ve vodě. Viděl toho opravdu hodně. Nebyl problém si zpaměti říci pět tahů a stále se v pozici orientoval. Jenomže toto je "domácí dovednost", bojiště je jiná káva. Nervy, pocit velkého favorita, "mentální nepohodlí" kvůli nízkým elo ratingům soupeře atd. atd. Nešachových "bubáků" je hodně, více než by se mohlo zdát.
.png)
Po tahu Jf5?? ztrácí bílý zadarmo centrálního pěšce na e4
Jak jinak si vysvětlit, ty strašné hrubky, které Tomáš nasekal. Tam přehlédne mat, tam zase figuru, tam dá pěšce na e4. To jsou chyby jako šachového "skoro" začátečníka. Jenomže a to podtrhuji, je velký rozdíl mezi tréninkem a mezi reálnou partií. Obzvláště, kde je na vás vyvíjen tlak, ať už ho dělá okolí nebo děláte si ho sami (jedna z nejhorších věcí je tzv. "elový tlak").
Ps.: To dopisuji do článku - právě proto tak mladí rádi hrají se silnějšími (samozřejmě ne všichni), protože tam nemají co ztratit a není na ně vyvíjen tlak ať už prostředí (otec, trenér) nebo vlastní tlak.
Nepochybuji o tom, že kdyby Tomáš hrál s hráči, kteří by byli silnější, tak by tyto "trapné" chyby neudělal. Je tedy špatně, že hraje takový turnaj?
.png)
Po tahu De1?? ztrácí bílý centrálního pěšce na e4
Ne, určitě ne. To je právě to těžké bojiště. To je přesně ono, co je třeba zvládnout. Roste se nejenom z turnajů, kde jste outsideři, ale i z turnajů či partií, které musíte zvládnout coby jasní favorité.
Ps.: Jedna z nejtěžších (mentálních) zkoušek je hrát se soupeřem, který má o dost menší elo, ale jeho síla je daleko jinde, je mladý a hladový. Je obrovský rozdíl hrát s hráčem, který je za zenitem (například jak jsem kritizoval turnaj v Brně našich talentů) a vy i s "figurou méně" můžete nabídnout remízu a bude hned přijata. Nebo s mladým hladovým talentem, který vám ani v rovné pozici nevezme remízu a jde vám po krku. Například nedávno skončené ME a právě probíhající MČR. Partie Mík x Sochor je krásná partie od Antonína Sochora, kde bych tipl, že elový favorit byl černý. Přitom tomu bylo naopak.
PS..: Je pravda, že elový systém je už dlouhodobě "mešuge", ale to je na jiný článek. Jenom se vůbec nedivím, že pro mnoho hráčů jsou turnaje něco jako +30 "hledáním svatého grálu".
Je více než jasné, že rozhodují KONCENTRACE a maximální úsilí, které Tomáš neměl dobré a je více než jasné, že na tomto musí zapracovat. A nejlépe na bojišti. Protože právě zde se plně tvoří tzv. šachová dovednost, právě z takových těžkých turnajů rostete nejlépe (se silnými hráči, ale také zvládnout roli favorita). Šachový mozek zde dostává ty nejlepší lekce. Nic vás nenaučí lépe, než vlastní praxe, která někdy bolí. Roste se z bolesti, to je zdravé moudro, ale samozřejmě nejenom z bolesti :-) (zase aby to nebylo tak depresivní :-) ).
Mohl bych na závěr napsat, těžce na cvičišti, těžce na bojišti, lehce na papíře.
Souhlasím s vaším příspěvkem. Ono to ELO u mladých často naprosto neodpovídá jejich síle, napsáno je 1200, ale skutečná síla je třeba 1800, u seniorů je to často naopak, ELO má třeba 2000, ale skutečná síla je často výrazně nižší...zvlášť na těch okresních a krajských soutěžích nemá vůbec smysl se zabývat Elem, hlavně u těch mladých, prostě je třeba hrát, hrát a hrát...
Samozřejmě je velký rozdíl mezi tréninkovou partií a závodní partií,kde hraje roli mnoho faktorů! Zda je hráč zdrav,jak je vyspaly, zda má respekt že soupeře,zda má štěstí,ale samozřejmě jak je připraven na soupeře! Těžce na cvičisti- lehce na bojišti bych nezavrhoval! Osobně si myslím,že pro hráče,pokud má talent a chce něco v šachu dokázat musí hodně trénovat- zahájení,střední hru a koncovky! Pak jezdit hodně po turnajích,hrát nejlépe se silnějšími soupeři a tam získá zkušenosti a ztratí případnou trému že zápasu! Rovněž musí také fyzicky provozovat nějaký sport,aby vydržel hrát těžké turnaje! Dříve se hrály turnaje daleko na více partií než nyní! ( Navíc se partie přerušovaly a tak mnozí hráči místo spánku analyzovali svoji pozici)Kdo neměl fyzičku poslední 2 partie pro vyčerpanost nebyl schopen hrát!
Já bych jen dodal, že přídavek 30 vteřin za tah jednostranně zvýhodňuje hráče, kteří neumějí hospodařit s časem, platit toto pravidlo za nejlepších časů velmistra Smejkala, (např.na mezipásmovém turnaji v Leningradě), který spoustu partií dohrával ve vrcholných časových tísních a i přesto mnoho z těchto partií vyhrál, asi by byl možná i mistrem světa. V době, kdy jsem studoval, se hrálo tempem 2,5 hodiny na 50 tahů, pak se pečetilo a pak bylo po hodině analýz tempo hodina na dvacet tahů. Tehdy to nikomu nevadilo, mně by to tempo nevadilo ani dnes. Tehdy vyhrávali ti, kdo měli trpělivost a uměli si rozložit síly. Dnes je všecko honem honem a stojí to více za co...
Pane Lubomíre,
v soutěži jednotlivců tak rychlé tempo (2,5 hodiny na 50 tahů hodina za každých 20 t) se hrálo na úrovni okresu, nebo také 2h na 40t.
Od krajských přeborů výše (včetně juniorů, co jsem hrál) se hrálo 2,5 h na 40 tahů. Pamatuji 70. a 80.léta, v 60. letech se nehrálo rychleji.
A až do konce, po hodině na 20, jako v playoff NHL. Třeba 12 hodin.
Od kraje přes pásmáky až po zápasy o mistra světa shodně.
Přeci to je o hodně pomalejší tempo než dnešní i s přídavkem 30 s. Tak při vší úctě k vynikajícímu velmistrovi, by asi dnešním tempem mistrem světa nebyl.
Slavnou věžovku vyhrál po dvou přerušení s Anglií stříbrného Luzernu s Nunem. Si přestavte přes sto tahovou partii a být od zahájení na půlminutě.
--
PS: Jinak tomu bylo ve družstvech (našich lig), tam to bylo 2,5 na 50, 1 na 20 a poslání k odhadu. Nejvyšší celostátní bylo 2,5 na 40. Pak se i ta zrychlila na 2,5 na 50.
Vždycky jsem obdivoval velmistra Smejkala, jak on se uměl v té rychlosti orientovat, ano tempo bylo opravdu 2,5 h na 40t, ale my jsme v krajské soutěži hrávali těch 2,5 na 50 tahů + dále, několikrát se i partie odhadovaly, nebylo to sice často, ale tu a tam ano. Pro mě ten přídavek 30 s je nevýhodný, jak jsem psal, zvýhodňuje hráče, kteří neumějí hospodařit s časem, na druhou stranu je pravda, že partii nerozhoduje čas, ale šachové znalosti a umění. Já jsem názoru, že Smejkalovi, by díky tomu přídavku, dnešní tempo vyhovovalo.
Opakuji ZDE:
Skvělý "P"an "T"renér Gonsior říkával: "Elo bych u mládeže úplně zakázal. Baví se děcka o tom, kolik ztratili Elo místo jak lépe natrénovat tu koncovku.
Petře, vem si, kdyby elo nebylo, byli nasezeni dle abecedy, lépe losem, a Tomík by jel nažhaven, že minule medaili nezískal, ale že udělal za rok velký pokrok.
Asi cítíš, že by se mu hrálo v daleko větší pohodě.
Nezbývá, než říkat dětem, jedno jaké máte elo a váš soupeř, nekoukejte, a když ho vidět musíte, je jedno jestli má o stovky větší nebo o stovky menší. Je tu 24 hráčů a určitě přes polovinu chce medaili a může na ní mít, když během turnaje dělá s trenérem přesně co má (a není to o tom, co si mnozí myslí). Ale o tom třeba o víkendu i třeba z loňských Luhačovic.
Jinak trénink, příprava vers. výkon, to se řešilo, řeší, bude řešit, na to se snaží dělat mega metodiky ve všech sportech (horší i lepší metodiky). Jsou sporty, kde ukazují, co natrénovali při výkonu trvajícím několik sekund, minut, zlomek šachové partie. Ale každý sport je jiný, každý si vybere ten "svůj" a to je to krásné.krásný den všem i do Teplic
slova pana Gonsiora do kamene vytesat - děkuji za jejich připomenutí.
To je naprosto v pohodě. Moje myšlenka je ta, že výkonnost na první místě. Není důležité, jaké je elo, když budeš hrát dobře, výsledky a elo přijdou. Každá porážka je materiálem pro trénink a i tento turnaj ukáže další cestu. Medaile na MČR mládeže není tím hlavním cílem, který nás motivuje. Opravdu, to je to poslední, co v mojem TO DO listě je napsáno pod důvodech, proč trénuji Tomáše. Mě u Tomáše nezajímá žádné elo do hranice 2300. Až bude mít Tomáš 2100 určitě ho nebudu plácat po ramenou atleskat a jednou ho ani moc za 2200 nepochválím. Přálbych si, aby 2300 byla jen rychlá přestupní stanice. OK, budou Amatéři, Skalice a další turnaje. To sedne...
Tyhle stránky jsou z poloviny fanklub Tomáše?
RP šachy, tedy jak Robert i Petr trénují Tomáše už dva roky. Každý den trénujeme Tomáše a užíváme si každou jeho vyhranou partii a stejně bolí, každý jeho neúspěch. Právě se hraje moc pěkný turnaj MČR mládeže, který se organizátorům povedl a na tomto turnaji hraje Tomáš. Mě to všechno do sebe zapadá. Protože jak píšete, tyto stránky patří RP šachy a Tomáš patří do RP šachy.
Jen bych rád Petra poupravil. Trénuji Tomáše daleko, daleko méně než Petr. Myslím, že třeba za poslední měsíc jsme měli jeden trénink. Takže to množné číslo je zavádějící :-) Ale samozřejmě mu držím palce a rád mu pomohu.
Ps.: Tento článek není o Tomášovi, je to obecně o čem píši, jeho partie jsem vybral proto, ptotože jsem je viděl a hlavně je to "dobrý výukový materiál", ale takových partiích a těžkých osudů favoritů je určitě hodně.