Pokud
jsou úvodní kola velkých openů oťukávací, pak v Teplicích se
s rozcvičkou moc nemažou. Masivní peleton favoritů se hned ve druhém kole
dočkal slušného úbytku a bohyně Caissa neváhala rozsévat zmar a zmatek do
partií všech hráčů bez rozdílu výkonnosti, preference šachového zahájení či
příchylnosti k barvě figur.
Legendární Alexandr Beliavsky si zchladil žáhu
proti Kantoríkovi (zdroj: Teplice Open)
Turnajový sál se poprvé otřásl až v podzemních
sklepeních, když Eduardas Rozentalis, mírně řečeno, zeslonil svou
pozici naprosto surreální obětí figury. Jeho mladý soupeř, Jan Pultorak z Polska,
by za normálních okolností jistě partii dovedl bez nesnází do rutinního konce,
zahrál však velmi chybně a nakonec dovolil litevskému velmistrovi s pěnou
u pusy vyčarovat remízu. Mohl si upřímně gratulovat, na rozdíl od svých jiných
titulovaných kolegů, kterým štěstěna tolik nepřála.
Masakrování titulovaných hráčů začneme opět od podivuhodného
čínského koně v turnaji. Neelista Yanlong
An zlikvidoval WIM Annu Kantane (aka Annu Iwanow), krátká investigativní práce ve
společnosti Google odhalí trenérskou praxi a jeden jediný turnaj hraný
v Číně před téměř dvaceti lety (a rating 2300, což je ale
pro Čínu naprosto irelevantní číslo). Pokud se dá někde na turnaj vsadit,
neváhejte.
Skorodomácí Jan Mikeš
vykročil k normě mezinárodního mistra skalpováním tureckého IM Kanmazalpa, naopak další Turek Baglan nezůstal Čechům nic dlužen a o
kštici (popř. bradu) připravil Lukáše
Černouška. S odřenýma půlbodovýma ušima se slabšími soupeři vyvázla
další legenda účastnící se turnaje, Oleg
Romanishin, velmistr Dusan Popović či mezinárodní mistr Kantans s domácím Janem Rubešem.
GM Zhao Xue, Čína drží 100 procent (zdroj: Teplice
Open)
Na recept z úvodníku se nejlépe zeptejte
Hendrika Hoffmanna, německého fide mistra, který z turnajové trojky,
velmistra
Postného z Izraele,
divže neudělal kostní moučku. Jednoduše sebral figury, zaútočil na soupeřova
krále a nemít trochu německé korektnosti, zakončil by partii matovým útokem do
třiceti tahů. Ani šanci na reparát v koncovce však Postný nezvládl a
diváci sledovali v němém úžasu, jak je i největší šachový slon pokládán na
lopatky.
Není Vlasák s Vorobiovem na konci vyhranej po Vf8? Ale asi se stalo De8 s nabídkou remízy, čekal bych tah Vd2. Jinak tu remízu nechápu...
Sb4+ c3 Se7 se hraje normálně, po c4 je zajímavé b5, ale až po 0-0-0, hrával takto Spasskij velmi dobře za černé, sám mě v tom v blickách drtil L.Černoušek či Peťo Michalík. Tadeáš hraje na Caro-kann jinak, viz partie s Guninou. Ale i top velmistři říkaj, že nejlepší je 3.e5
Ale to Vám Tadeáš nechtěl prozradit, každý má své tajné zbraně přeci :-)
Ten komentář k partii Hoffmann – Postny je sice hezkej, ale jak se to má za černé vlastně stavět, jsme se nedozvěděli. Na 11. … Sb4+ přece soupeř může zahrát c3 a vesele pokračuje ve svém plánu, co by se zbavoval černopoláka, který míří na h6. Caro-kann má pověst solidního zahájení, ale z mého úhlu pohledu v teorii nevzdělaného amatéra to vypadá trochu jinak, právě z důvodu, který tak dobře demonstrovala tato partie
. Tak já se dobrovolně oslabím tahem h6, pak tam naivně zarochuju a soupeř mě následně zadupe do země triviálním plánem s postupem pěšců proti slabině h6. Protihra pomalá. To mi přijde, že jsem na tom z hlediska bezpečnosti hůř, než v sicilské. A i když se mi podaří povyměňovat spoustu figur a přejít do koncovky, tak při této pěšcové struktuře mohu mít problémy kvůli prostorové výhodě bílého na královském křídle a slabinám g7, h6. To už jsem pár takových koncovek viděl, kde černý tancoval s figurami na třech řadách v zoufalé snaze je pokrýt. Já bych třeba taky chtěl mít v repertoáru nějaké solidní zahájení proti 1.e4, ale kde je schovaná ta slibovaná solidnost u caro-kannu nevím.
nějaká revoluce v komentování partii? :)