Turnajový generální manažer Jiří Petružálek má na Czech Openu na starosti především jeho financování. Kromě Czech Openu pořádá Petružálek se svými kolegy také šachové turnaje v Bulharsku a Thajsku.
Vaši dva nejbližší kolegové z vedení festivalu se dostali
k jeho pořádání přes šachový kroužek. Jak to bylo u vás?
Byl jsem osloven po prvním ročníku Honzou Mazuchem, jestli
bych s nima nechtěl navázat užší spolupráci. Už při tom prvním ročníku jsem
pomáhal shánět finance a celá akce mě velmi oslovila. Po pádu pomyslné opony,
která rozdělovala východ od západu, se otevíraly úplně nové možnosti. Líbila se
mi ta otevřená konfrontace českých a evropských hráčů, na to jsme z minulého
režimu nebyli moc zvyklí.
Takže vy sám jste šachy nehrál?
V mládí mě je naučil kamarád mé budoucí ženy. S klukama jsme
se ze šachového prostředí samozřejmě znali, ale nikdy jsme je nehráli na
nejvyšší úrovni. Byli jsme především přes tu organizaci, já ještě stále dělám
zástupce kapitána extraligového Rapidu Pardubice.
Měli jste už tehdy ve vedení festivalu nějak rozdělené
funkce?
Určitě a vlastně to tak funguje dodnes. Honza je
perfekcionista, sleduje veškeré údaje, hlídá termíny, na nic nezapomene a
veškeré festivalové dění vlastně zastřešuje. Petr se i díky práci vychovatele a
zkušenostem z pořádání různých akcí vykrystalizoval jako ideální typ na
komunikaci s lidmi. Navíc je to takový "lesní ekonom", řeknete mu pár
čísel a jemu v hlavě sepnou všechny početní operace. (smích) No a já
zastřešuji financování celého projektu, zkrátka sháním prostředky na to, aby se
Czech Open mohl každý rok konat. Když se spojí naše schopnosti a povahy, tak
dáváme dohromady takřka bezchybného chlapa. (smích)
Jak složité bylo shánět festivalové partnery na jeho
začátku?
Měli jsme trochu štěstí, že byl v tehdejší vládě ministr
Igor Němec. Pan Němec šachy hrál, jednu dobu byl dokonce prezidentem Šachového
svazu České republiky, a přes něj se nám podařilo sehnat prvního generálního
sponzora. To si myslím, že byl jeden z klíčových momentů ve vývoji celého
turnaje. Ale samozřejmě jich bylo více.
Jaké například?
Určitě to byl fakt, že jsme velikostí předstihli tehdy
zřejmě nejlepší mezinárodní festival ve švýcarském Bielu. Tím jsme získali
velké jméno a začali sem jezdit opravdu velcí hráči jako třeba ruský mistr
světa Anatolij Karpov.
Karpov tenkrát patřil k největším šachovým osobnostem a
pro Pardubice byla jeho návštěva velkým svátkem. Jak jste ho sem přilákali?
Jeli jsme za ním do Německa, kde se každý rok účastnil
jednoho turnaje. Oslovili jsme ho s tím, jestli by si nechtěl udělat letní
výlet do Pardubic a pomoci nám Czech Open zpropagovat. Načež přijel a na
pražském letišti na něj čekala všechna česká média, která se s ním přesouvala i
sem. Dostali jsme se do povědomí většině českých obyvatel a právě tohle
považuji za největší mediální zlom v historii turnaje.
Kdy jste zaznamenali, že se o vás zajímají také média v
zahraničí?
To jsme se poprvé dozvěděli vlastně náhodou. Otec Ivana
Lendla, který sám šachy hrál, cestoval do Švýcarska a po cestě slyšel v
německém rádiu informace o největším šachovém festivalu v Pardubicích. O
Karpovovi a dalších velmistrech se pak následně dozvěděl i v televizi na
hotelovém pokoji, kde záběry z Czech Openu běžely. To bylo úžasné.
Vy sám nyní velmi holdujete pokeru. Co vás na něm láká?
Nemusím u toho dlouhé hodiny přemýšlet jako u šachů a
vymýšlet různé varianty. Je to spíše o psychologii a o štěstí, tím mě poker
oslovil.
Právě poker po dlouhé době na Czech Openu chybí. Jakto?
Nutno dodat, že se poker u nás rozjel natolik, že se stal
vůbec největší akcí svého druhu v Evropě, jezdilo sem přes čtyři tisíce hráčů.
Navíc se nás poker ekonomicky netýkal, tudíž nám z něj neplynuly žádné příjmy,
vše bylo v rukou pořadatele - pražského Card Casina. Bohužel letos se nacházíme
v určité legislativní nejistotě, která se týká hazardu obecně. Prozatím není
jasné, jak budou například právě kasina fungovat, tudíž se pořadatel rozhodl,
že v bezvládí, jenž v této oblasti momentálně panuje, raději poker do programu
nezařadí.
Je to pro festival velká ztráta?
Určitě nás to mrzí, poker již k festivalu neodmyslitelně
patřil a turnaje měly vždy výbornou sportovní i společenskou úroveň. Budoucnost
pokeru zde však vidím optimisticky, jen musíme počkat, až se právní rámce
upevní a my si budeme doopravdy jisti.
Letošní Czech Open je u svého konce. Jaký byl 26. ročník?
Myslím, že můžeme být navýsost spokojeni. V jednu chvíli to totiž
vypadalo na obrovský propad počtu účastníků, především díky současné
geopolitické situaci ve světě. Nakonec to však dopadlo velmi dobře a vážných
turnajů se zúčastnilo ještě více lidí než loni. Zřejmě se prokázala lepšící se
ekonomická situace a také nám pomohlo posunutí termínu o pár dní kvůli německým
prázdninám.
