Šachy do škol

Na směřování projektu jsme se shodovali a protože termíny pro první úkoly byly dost šibeniční, pustil jsem se ihned do práce. Práce se úspěšně rozjela, nicméně zanedlouho začala být více či méně skrytě sabotována dalšími svazovými funkcionáři. Kolem projektu se začalo šířit velké množství dezinformací a před Konferencí ŠSČR vygradovaly útoky s cílem diskreditovat mou osobu, které nekončí ani poté, co jsem byl z funkce manažera projektu odvolán a na něž bych chtěl reagovat.

Nedá se čekat, že by se nějaký projekt ve školství líbil všem, ale upřímně řečeno, tak urputný odpor samotných šachistů proti akci, která může šachy zviditelnit a přitáhnout sponzory, jsem nečekal. Na druhou stranu, dá se to také nahlížet tak, že vše probíhá standardně. Ve funkci jsem vydržel dokonce déle než průměrný ministr školství, typické je také to, že slibně se rozvíjející projekt je zaražen dřív, než se mohou projevit jakékoliv výsledky a také to, že ho potopí lidé, kteří svou odbornost týkající se školství odvozují od toho, že do školy někdy chodili. Takže je vše v pořádku ? Nebo není ? Udivuje mě, kolik lidí dokáže komentovat můj přehled o školství, aniž by k tomu potřebovali se se mnou alespoň pobavit. Je pravdou, že vědecko-pedagogický úvazek mám na univerzitě, ale do mé pracovní činnosti spadají i nejrůznější popularizační akce pro pedagogy nebo děti středních a základních škol, dále také účast na odborných didaktických konferencích a např. v roce 2012 jsem byl jediným českým účastníkem, který měl plenární přednášku na mezinárodní didaktické konferenci organizace World Council for Gifted and Talented Children. Jsem také otcem dvou školních dětí (nyní v 3. a 4. třídě), aktivním členem SRPŠ a v neposlední řadě také vedoucím školního šachového kroužku. Myslím si tedy, že náhled na naše základní školství mám z různých stran. Neznamená to, že jsem děd Vševěd a že bych se nemohl ještě něco přiučit, ale shazování mé autority zrovna funkcionáři, kteří dětskou aktovku viděli naposledy, když ji nosili na zádech, mi přijde trochu nepřípadné.

Komentáře typu „Projekt od počátku doprovázely zcela zcestné představy a zmatky o tom, jak se během krátké doby přiblížíme Arménii“ (např. zde, komentář z 28.2. v 13:05) už přičítám důsledkům oné dezinformační kampaně. Pročtením zveřejněné Koncepce projektu by autor zjistil, že odhad byl, že by se v horizontu 5 let mohlo podařit zapojit 10-15 % populačního ročníku a i tento odhad je v Koncepci označen jako ambiciózní a vázaný na to, že se po zhruba třech letech, kdy už budou vidět první výsledky projektu, podaří získat nějakou podporu krajských samospráv nebo MŠMT. Odhad 20 škol a zhruba 600 zapojených dětí pro první rok zhruba koresponduje se skutečným stavem (což snad ukazuje na to, že tak úplně mimo nejsem), vzhledem k tomu, že v letošním školním roce VV jakékoliv aktivity zcela paralyzoval, tak i pokud se projekt podaří ještě vzkřísit, tak dále budeme muset celou křivku posunout nejméně o rok. Pokud by autora zajímalo, kdy si myslím, že bychom se mohli přiblížit Arménii, tak upřímně řečeno nevím, protože tento projekt nemá u nás žádný precedent. Jediná analogická (ovšem mnohem menší) akce, která mě napadá, je pronikání frýdecko-místeckých šachistů do mateřských školek. Než se podařilo dostat kroužek do všech školek ve městě, trvalo to 17 let. O nějaké kratší době asi nemá smysl moc uvažovat, ale někdy se začít musí, i v Arménii to je také výsledek dlouholetého úsilí.

Interakce se školami tedy poměrně dobře odpovídaly mým odhadům a pokud jsem byl překvapen, tak spíše příjemně, naopak velmi nemile jsem byl zaskočen poměry v Šachovém svazu, zejména zákulisními intrikami, zákeřnými útoky (včetně toho, že někdo mým jménem píše nepříliš pěkné příspěvky do internetových diskuzí), nerespektováním kompetencí a víceméně nefunkčním sekretariátem (za rok a půl jsem zažil 4 sekretáře – Vokáč, Kadeřábek, Hába, Pisk – teprve ten poslední normálně funguje, bohužel přišel příliš pozdě). Kromě toho, že se během jediného roku podařilo připravit metodické materiály, proškolit pár učitelů a projekt rozjet (srovnejte s větou z Černobílé knihy „Již v roce 2006 byl VV ŠSČR vyhlášen projekt masový rozvoj šachu do škol, který však nebyl naplněn.“), tak dalším výrazným výsledkem je velký počet naštvaných lidí, pohříchu těch schopných a výkonných, kteří už za sebou prokazatelné výsledky mají. Musím říci, že s tak otřesným chováním vůči lidem, kteří chtějí bezplatně nebo velmi levně pomoci, jsem se dosud nesetkal. Jak já tak oni máme dost jiných zajímavých aktivit a nemáme potřebu nechat si otravovat život neschopnými (nebo všeho schopnými) svazovými funkcionáři. V tomto kontextu mě tedy nepřekvapuje, že např. 7 z 8 dětí v kroužcích není registrovaných, svaz nemá sponzora a v žebříčku sportů se neustále propadá.

Stejně jako jsem nebyl pozván na schůzi, kde se jednalo o mém odvolání a o odvolání samotném mě informoval předseda ŠSČR e-mailem až dva týdny po oné schůzi, tak na webu ŠSČR se vyjádření svazových funkcionářů objevilo teprve večer před Konferencí, se zřejmým záměrem, abych neměl čas veřejně odpovědět. Vzhledem k tomu, že i pozvání na Konferenci jsem dostal příliš pozdě, nestihl jsem si přeorganizovat svůj program a osobně jsem se tedy zúčastnit také nemohl. Vzhledem k řadě demagogických informací bych to okomentoval bod po bodu.

 

K bodům M. Vokáče:

1. Manažer projektu neprovedl prakticky žádnou vstupní rešerši problematiky.

V době, kdy M. Vokáč začal projekt zpochybňovat, jsem měl za sebou již dva měsíce intenzivní práce. Je jisté, že kdybych měl na to rok času, byla by rešerše kompletnější, ale tvrzení, že jsem neprovedl prakticky žádnou vstupní rešerši, je od pravdy dost daleko, řadu věcí jsem konzultoval se zkušenými trenéry začátečníků, učiteli i řediteli ZŠ. Přijetí cca 1 Giga dat potvrzuji. Ač se považuji za poměrně silného šachistu, tak než jsem se v tom zorientoval, trvalo mi to zhruba dva týdny a vyhodnotil jsem to jako velkou sbírku, která má ale v dané podobě hodnotu především pro M.Vokáče. Jedná se o díla mnoha autorů, některá nepodepsaná, tematicky, výkonnostně i stylisticky velmi různorodá a nedovedu si představit, že by z nich byl někdo schopen v reálném čase vytvořit ucelené dílo. Největším systematicky uspořádaným celkem byla právě metodika zpracovaná P.Herejkem, která byla pro projekt vybraná. Oponentura trenéry zorganizovaná M.Vokáčem by sama o sobě nemusela být špatná, kdyby to neudělal potají, rozeslal to v nějakém rozumném formátu a byl k tomu patřičný komentář. Takto se cca 2/3 připomínek týkaly toho, že metodika má špatnou grafickou úpravu a chybí k ní cvičné příklady, jelikož to, že text bude ještě zpracovávat grafik a vedle toho vzniká nějaká sbírka úloh, M.Vokáč opomněl zmínit. Velká část energie mnoha lidí tedy přišla opět vniveč, ostatní relevantní připomínky však do finální verze zapracovány byly. Prezentovat hodnocení příručky trenéry jako nevyhovující považuji za silně neadekvátní, navíc jako posuzovatelé toho, jestli to je vhodný materiál pro učitele-nešachisty, to asi není vhodná skupina. Já jsem před spuštěním celé akce konzultoval internetovou verzi Herejkovy metodiky právě s učitelkami, všechny mi potvrdily, že se podle toho učit dá a nyní dostávám od učitelů pochvalnou zpětnou vazbu zejména právě na tuto metodiku. Takže promiň, Marku, data z terénu hovoří celkem jasně proti tvým domněnkám.

2. Nerealistický cíl projektu, nerespektující možnosti šachového hnutí ani situaci v našem základním školství.

O tom, že se jedná o dlouhodobý projekt, který první výsledky přinese za 3-5 let a že o povinném zavádění šachu do školní výuky nemá smysl se bavit v horizontu kratším než 10 let, byla řeč od samého počátku, školení učitelů se také rozběhla, takže nevím, v čem je tady problém. Co se týče kroužků, tak jediné, čemu nerozumím, je, proč se do toho vkládá TMK, když se jedná o akci spadající pod Komisi mládeže. Mapování kroužků prováděl p. Ambrož, systém podpory kroužků jsem začal rozpracovávat já, poté, co bylo v lednu 2013 rozhodnuto, že si to vezme na starosti ing. Fiala, to dopracoval on a v letošním roce bylo vše spuštěno – opět nevidím, v čem je problém.

3. Metodicky nevyhovující pojetí materiálů, především z pohledu potřeb vyučujících a věkové skladby žáků.

O tom, že metodika učitelům vyhovuje, jsem už hovořil výše, poznámce o věkové skladbě žáků nerozumím, domnívám se, že má kořeny v nepochopení toho, že metodická příručka je pro učitele a nepatří do rukou dětem. Já osobně podle této metodiky vedu od října kroužek s dětmi školka-4.třída, dle výsledků zatím velmi úspěšně.

Zatímco akce M.Vokáče jsem do určité míry schopen vnímat jako svého druhu odbornou polemiku, kde prvopočátečním impulsem pro defaultně negativní tón mohly být jeho veřejně známé antipatie k P.Herejkovi,  tak vyjádření p. Svobody musím označit za dosti demagogické, obsahuje řadu lživých tvrzení a některé podstatné informace naopak uvedeny nejsou. Vím, že se jedná o poměrně silná slova, ale vše se dá dohledat a dokumentovat z e-mailové korespondence a zápisů VV. Zápisy z VV jsou poměrně stručné, ale bylo tam i dost lidí, kteří si snad také něco pamatují.

„... celý projekt si nese od narození ve vínku velkou dávku hektičnosti.“

To, že náročné budou první měsíce, kdy bylo třeba vytvořit metodiku, aby bylo vůbec co na školách propagovat, bylo zřejmé, ale podařilo se mi dát dohromady tým pracovitých a zodpovědných autorů, kteří vše velmi rychle a v rozumné kvalitě zvládli. Potom se měla situace uklidnit, bohužel nestalo se. Hektické situace pokračovaly, byly však uměle vytvářeny především nejrůznějšími obstrukcemi, neschopností a neochotou VV učinit včas nějaké rozhodnutí. Určitě není normální, že vytvoření smlouvy o dílo s autory trvalo téměř 3 měsíce a že sekretář formálně stejnou smlouvu sepisoval s každým autorem zvlášť a s každým mu to trvalo týden. Obdobně sepisování smlouvy s grafičkou trvalo 3 měsíce a ta pak měla asi jen 3 týdny na to, aby zpracovala 2 knihy, na kontrolu pak zbyly jen 2-3 dny. 5 měsíců trvalo vytvoření smlouvy se školami a tato byla na školy rozesílána týden před prázdninami, což je dost neseriózní. Jestliže ji na některých školách nestihli důkladně pročíst, tak se tomu vůbec nedivím.

„Tvrzení, že byl bez konzultace s ním „drasticky seškrtán“ rozpočet projektu použil pan Kubala mnohokrát, např. v emailové korespondenci s krajskými manažery. Na mé dotazy, aby to nějak konkrétně doložil, nikdy nereagoval.“

To je poměrně laciná lež, snadno vyvratitelná záznamy z e-mailové komunikace. Návrh snížení rozpočtu projektu ŠdŠ o 200 tis. Kč rozeslal R.Svoboda 10.6. v 22:37, tedy méně než 24 h před konáním schůze  VV, předtím to se mnou nikdo nekonzultoval. Výzvu, abych opakované škrtání rozpočtu doložil, jsem kromě mnoha telefonátů podle svého soudu splnil přinejmenším v e-mailu 22.8. Oba uvedené e-maily obdrželi i další členové VV, takže jejich existenci p. Svoboda bude popírat jen těžko. Vzhledem k tomu, jak nadále žongluje s čísly, považuji to již za záměrnou lež a rozeberu to níže.

„Již na schůzi VV č. 71 z 22. ledna 2012, která projednával návrh rozpočtu na další rok, předložil manažer ŠdŠ rozpočet projektu ve výši 680.000 Kč. Tato částka byla na místě navýšena o 60.000 Kč autorské odměny pro něj za pracovní sešit Pat a Mat, která v požadavku nebyla. Celková částka 740.000 Kč byla VV schválena a následně i v rozpočtu ŠSČR na konferenci v Havlíčkově Brodě. Na 80. schůzi VV předložil pan Kubala upravený rozpočet projektu, kde byla stejná celková částka, jen některé položky rozpočtu pozměnil.“

V lednu 2012 jsem v projektu ještě nebyl, p.Svoboda má na mysli zřejmě 77. schůzi z 22.1.2013. Výklad, že částka 740 tis. Kč vznikla z požadovaných 680 tis. Kč přidáním 60 tis. Kč manažerovi je demagogií hrubého zrna. Návrh rozpočtu Z.Fialy na 77.schůzi (22.1.) ve výši 680 tis. Kč byl dán k dopracování jako nekompletní a podrobný návrh se projednával teprve na 78.schůzi (19.2., viz příloha zápisu). Navrhovaný rozpočet byl na 767 tis. Kč s tím, že jsem ještě zapomněl zkopírovat 20 tis. Kč za grafika a další položky (za cca 100-200 tis. Kč) měly být doplněny na místě. K navýšení rozhodně nedošlo, neboť po onom "doplnění" byla schválena částka 740 tis. Kč a abych si s tím nějak poradil. To, jak jsem si s tím poradil je položkově rozepsané až v zápise k 80. schůzi (7.5.) s tím, že některé položky jsou dnes shrnuty pod různé. Po zbytek roku by tedy mohl být konečně klid na práci, ale už na 81. schůzi (11.6.) došlo ke zkrácení rozpočtu projektu o 200 tis. Kč, údajně po dohodě předsedy, místopředsedy a hospodáře, návrh je zaslán v rozporu s Jednacím řádem (i elementární slušností) teprve těsně před jednáním (viz výše), zřejmě se záměrem, aby na to postižený neměl šanci adekvátně reagovat. Požadavky na zkrácení jen o 100 tis. Kč jsou odmítnuty, a s výjimkou programu na podporu kroužků (Z.Fiala se o tom také dozvěděl až těsně před schůzí) a omezení nějakého programu reprezentačního trenéra (se kterým se ale na tom domluvili) na hledání úspor v jiných položkách rozpočtu kupodivu není čas.

„Já jsem získal výhodnou nabídku tiskárny, díky které jsme vytiskli publikace za 267.439 Kč.“

Co se týče úspor při tisku, tak ty nebyly díky tomu, že p.Svoboda sehnal nejvýhodnější nabídku tisku. Tu úplně nejlevnější nabídku potopil, aby mohl prosadit tisk ve zlínské firmě, k finančním úsporám potom došlo proto, že nerespektoval usnesení VV a přímo v tiskárně svévolně nechal změnit formát a vazbu tištěných příruček, bohužel za cenu jejich značného znehodnocení, např. sbírka úloh získala takovou vazbu, že se možná dá číst doma v křesle, ale v kroužku/škole je rozumně použitelná, jen když se rozstříhá (ale bylo to fakt levné). Domnívám se, že za něco takového by byl v normálně fungující organizaci na hodinu vyhozen.

Požadavek nechat část ušetřených peněz v jeho rozpočtu zdůvodňoval pan Kubala potřebou vytisknout další díl pracovního sešitu ještě v roce 2013, což byl nový požadavek, který nebyl ani v jeho upraveném rozpočtu na květnové schůzi. Jako autora navrhoval Martina Beila. Protože byl sešit potřeba až v druhém pololetí, navrhl jsem mu, že domluvím s autorem i tiskárnou výrobu v roce 2013 a financování na počátku roku 2014. I když to zpochybňoval, i to se mně podařilo, takže ani rozšířený záměr projektu nebyl omezen.

„Podobně je to s tvrzením, že manažer ŠdŠ byl odvolán na únorové schůzi VV na základě ústní zprávy. Manažer ŠdŠ přestal jakkoliv komunikovat s VV po monotématické schůzi VV, která se uskutečnila již v srpnu v Olomouci a věnovala se jen projektu ŠdŠ. Zde byla schválena celá koncepce projektu. Ale zde také byl schvalován autor dalších pracovních sešitů. Pro druhý díl navrhoval manažer ŠdŠ pana Plisku a případně až pro následné díly pana Beila. Druhou nabídku předkládal původně manažerem ŠdŠ navrhovaný Martin Beil pro všechny díly. Těsná většina VV se přiklonila k tomu, aby další díly tvořily ucelenou autorskou řadu. Pan Kubala to vyhodnotil jako neoprávněné zasažení do svých pravomocí, oznámil, že do smluvního vyjasnění kompetencí nebude na projektu spolupracovat. Od další přípravy pracovních sešitů se distancoval s tím, že nedůvěřuje tomu, že autor vybraný VV je schopen dodržet požadované termíny a mně a předsedu TMK vyzval, abychom převzali za jejich realizaci zodpovědnost.“

Co se týče přípravy dalších metodických příruček, tak pro jejich přípravu jsem domluvil Karla Plisku ml. a Martina Beila, s termíny, finančními podmínkami, rozsahem i rozdělením práce oba dva souhlasili, měl jsem pro ně domluvené 3 recenzenty.  Je pro mě naprosto nepochopitelné, a v jiné organizaci jsem se s tím nesetkal, že hospodář vstupuje do odborných a personálních záležitostí projektů odborných komisí a tuto dohodu rozbil. Ani nemá odvahu se k tomu přiznat, tvrzení, že zvítězil návrh M.Beila je evidentní lež. M.Beil na jednání přítomen nebyl a ani dle Jednacího řádu nemá právo Výkonnému výboru cokoliv navrhovat. Samotnou práci M.Beila tímto kritizovat nechci, první cvičebnici považuji za poměrně zdařilou, nicméně touto dobou jsme už mohli mít cvičebnice dvě a nemuseli jsme mít další skupinu naštvaných lidí. To se týká zejména K.Plisky, který mohl rozdělanou práci hodit do koše, ale třeba i p.Gonsiora, který měl být jedním z recenzentů.

K výraznému utlumení komunikace skutečně došlo, ale ze strany VV. Po onom srpnovém veletoči jsem si totiž dovolil připomenout, že se mnou ještě nebyla uzavřena smlouva na daný rok, což v srpnu je už poněkud trapné. Nešlo mi ani tak o pojištění odměny, ale spíš o vymezení toho, co vlastně mám dělat, aby se předešlo dalším sporům. Nicméně jasného vymezení kompetencí se VV bál jako čert kříže, takže nějakou obecnou smlouvu jsem dostal až v listopadu, kdy už jediným podstatným ustanovením mohla být skutečně jen ta výše odměny.

„Protože jsem měl na starosti distribuci publikací, před vytištěním sešitu jsem po manažerovi ŠdŠ a garantovi projektu, předsedovi KM, žádal informace, za jakých podmínek se bude další díl pracovního sešitu dodávat do škol. Protože jsem je ani po urgencích nezískal, kontaktoval jsem všechny školy zapojené do projektu.“

V srpnu VV odmítl můj návrh na schválení a zveřejnění podmínek spolupráce se školami a konstatoval, že stanovení toho, co se školám poskytne a co se po nich bude chtít, je v kompetenci VV, ale že to musejí ještě promyslet a prodiskutovat. Od té doby na to marně čekám (a pravidelně jsem to připomínal), abychom s krajskými manažery mohli nějak informovat školy, momentálně na tom celý projekt už více než půl roku stojí. Takže pokud p. Svoboda urgoval někoho jiného než VV, tak urgoval špatně, pokud urgoval VV, dopadl stejně jako já.

„Potíž je v tom, že tou hlavní podmínkou je, že škola zařadí předmět šachy do školního výukového plánu ve formě povinného či nepovinného předmětu. Ze čtyřiadvaceti do projektu zapojených škol se v nejméně devíti školách tak nestalo a šachy jsou ve škole dělány zpravidla jako samostatný kroužek nebo například kroužek v družině. Zdá se, že o tom dodnes pan Kubala neví. V každém případě VV o tom neinformoval.“

V zápise z lednové schůze se mluví o cca 1/4 škol (tj. 6 z 24), teď už je to více než 9 … Toto jsem opravdu nezjišťoval, protože to po mně nikdo z VV nechtěl, já jsem chtěl podrobněji zjišťovat stav projektu po prvním pololetí, ale to už jsem manažerem nebyl. Podle zpětné vazby ze škol mělo dotazování pana Svobody podobu dlouhého nepříjemného telefonátu, přičemž jim nebylo jasné, proč je vyslýchá nějaký pan Svoboda a co má společného s projektem ŠdŠ a proč jim vykládá, jak obrovskou podporu od ŠSČR dostávají. Ani já to nechápu, ale chápu, že nyní místo pozitivních referencí můžeme mít na školách rozpačité reference.

Dle mého názoru by na místě hospodáře měl být někdo, kdo rozumí a udrží v pořádku účetnictví (mě třeba pořád ještě nepřišla polovina odměny za loňský rok) a nevměšuje se do věcného a personálního řešení projektů, nemusí to být ani šachista, spíše ekonom nebo účetní. Vzorem takového pracovníka je pro mě paní Kniezková, která vše řeší precizně a včas a dosud jsem na ni neslyšel jedinou stížnost. Za peníze, za které pracuje pan Svoboda (15 tis. Kč/měs.), je určitě možné vypsat otevřený konkurz a zájemců bude dost, věřím, že někdo kompetentnější a charakternější se najde.

Abych uťal fámy, že jsem si z projektu udělal živnost se svou rodinou, pokusím se být maximálně transparentní. Jako manažer jsem měl odměnu 15 tis. Kč za rok, od toho odečtěte srážkovou daň, neboť ze svazu mi to nebyli schopni poslat tak, abych se zdanění vyhnul, zvýšený účet za telefon o 6-7 tis. Kč za rok, benzín jsem si nepočítal. Za vytvoření všech textů na web ani za kapitolku do Metodiky jsem nedostal nic, autorskou odměnu jsem dostal jen za Pata a Mata. Ta byla trochu vyšší než jsem počítal (60 tis. Kč), protože byla stanovena podle počtu vydaných výtisků (v tom je částečně schovaná i manažerská odměna, tím se vyhovělo požadavku V. Novotného, který chtěl, aby byla motivační a odvíjela se od toho, jak se bude projekt rozvíjet), ale to, že se nebude tisknout původně plánovaných 2000-3000 ks, ale rovnou 6000 ks, nebyl můj nápad. Další drobné (přesně nevím, tipuji do 2000 Kč) jsem dostal za lektorování na 3 školeních, to je všechno. Svého otce a manželku jsem o sepsání krátkých kapitol do metodiky požádal především proto, že je považuji za odborníky a že jsem se mohl spolehnout na to, že práci kvalitně a dostatečně rychle udělají. Svého otce snad šachové veřejnosti nemusím příliš představovat, velkou měrou se podílel na rozvoji frýdecko-místecké BŠŠ, zorganizoval bezpočet turnajů a jako trenér dotáhl k titulu Přeborníka ČR v mládežnických kategoriích mě i mého bratra, podílel se i na výchově Jany Jackové, než získala titul vícemistryně světa v D10, manželka je pak zkušená atestovaná klinická psycholožka. Odměny 3000 Kč a 1500 Kč nepovažuji za nikterak přemrštěné, ostatní spoluautoři dostávali více. Manželka navíc investovala 15 – 20 tis. Kč do rozjezdu psychologického testování dětí, které by mohlo být nápomocné třeba při přesvědčování MŠMT o podpoře. Celkově tedy v plusu jsme, ale vzhledem k tomu, že jen já sám jsem do projektu investoval hodně přes 1000 hodin práce, opravdu se dokážeme živit lépe. Doporučil bych členům ŠSČR, aby podobně transparentní a podrobné informace požadovali i o dalších položkách rozpočtu, jsou to vaše peníze. Ideální by byl rozklikávací položkový rozpočet a zveřejnění všech smluv, což se dá prosadit i do Stanov, ale tomu se funkcionáři (i někteří krajští) budou určitě zuřivě bránit, protože pak by bylo vidět, kam na svazu tečou peníze. V každém případě mohu doporučit, abyste se o podrobná čísla začali zajímat sami a nespoléhali na to, co a jak vám předkládá p. Svoboda.

Další fámy už jsou natolik bizarní, že se o nich dozvídám proto, že už si je příjemci u mě chtějí ověřit. Sem patří např. to, že jsem z projektu někoho vyhodil. Pokud se jedná o osobu, tak to ani není možné, neboť VV poměrně důsledně bránil jakýmkoliv mým pokusům vytvořit kolem projektu pracovní tým, jediné, co se mi za celou dobu podařilo, bylo schválení odměny p.Havlíčkovi za rozjezd kurzu na Pedagogické fakultě JČU. Pokud se mělo jednat o školu, tak jsme brali víceméně každého, kdo se přihlásil. Jediné nedorozumění by mohlo plynout z toho, že teprve v lednu 2013 bylo rozhodnuto, že pod značkou ŠdŠ budou vedeny pouze školy, které šachy zavedou do povinné nebo nepovinné výuky a školní kroužky byly přesunuty pod program Z.Fialy na podporu šachových kroužků, o ty jsem se dále nestaral.

 

Závěrem bych chtěl říci, že průběh Konference a zvolené vedení nepovažuji za vykročení směrem k světlým zítřkům šachového hnutí, spíš naopak, optimistický tedy nejsem ani ohledně možného pokračování projektu ŠdŠ pod vedením ŠSČR. Jistou naději skýtá osoba p. Havlíčka, který by měl i tento projekt mít ve své kompetenci. Toho jsem poznal jako pracovitého, slušného a korektního člověka, který už za sebou prokazatelné úspěchy má a pokud bude mít zájem, rád mu pomůžu. Nicméně se obávám, že až se naplno střetne s poměry ve vedení svazu, tak sám brzy odejde. Nejprve asi zjistí, že do všeho mají neustále potřebu zasahovat i další funkcionáři a nenechají ho v klidu pracovat, že částka 550 tis. Kč vyčleněná v rozpočtu 2014 na projekt ŠdŠ sice vypadá pěkně, ale z větší části obsahuje náklady na tisk dalších pracovních sešitků, které mají pod palcem M.Vokáč a R.Svoboda, Kolik zbude na ostatní aktivity, není jasné, může to být 200 tis. Kč nebo jen 20 tis. Kč. Navíc usnesení, že v případě dotace jiné než předpokládané může VV rozpočet změnit, dává funkcionářům volnou ruku do projektu prakticky libovolně zasáhnout, jako tomu bylo v loňském roce. Na obrovský potenciál projektu ŠdŠ i Přeboru škol z hlediska oslovení sponzorů jsem upozorňoval také, ale narazil jsem na to, že za celý rok jsem od VV nebyl schopen dostat seznam toho, co mohu jménem svazu sponzorům nabízet, atd. Jinými slovy, k tomu, aby p.Havlíček uspěl, bude potřebovat opravdu velkou podporu, snad se mu ji dostane.

autor:  Martin Kubala