Tento cyklus také zasáhla módní vlna vyřazovacího systému. Zda je to dobře nebo špatně, musí posoudit v prvé řadě šachový fanoušek.
Já jako plusy vnímám to, že je to napínavější, protože každá chyba může znamenat konec nadějí sebevětšího favorita. Výsledky jsou také přehlednější, neboť se nemůže stát, že by některý hráč po rozpačitém úvodu všechny ostatní přefinišoval. Svým způsobem i spravedlivější, protože nikdo se nemůže vymlouvat na to, že „zrovna se mnou to ten poslední sehrál výborně“.
Mínusy vidím v menším množství partiového materiálu – ne každá partie je ohňostroj obětí a s jejich klesajícím počtem klesá i pravděpodobnost takového výskytu. Navíc většina hráčů, jak přiznával po finále i vítěz tohoto podniku, hraje spíš na jistotu, aby nevyrobili zbytečnou chybu.
Každopádně vůle šachového fanouška je svatá a uvidíme, jak dlouho se tato móda udrží.
Zpátky k turnaji. V ruském finále ruské části Grand Prix se utkali Nepo a Alexandr Griščuk a pravda je, že z křesel moc fanoušků nenadzvedlo. V první vážné partii odtahali oba hráči dvacetitahovou variantu Grünfeldovy Indické, po které stála na šachovnici výrazně zjednodušená pozice. Přišlo mi, že následujících 18 tahů se jen čekalo, kdo první nabídne remízu.
(foto: worldchess.com)
V odvetě byla rozehrána Berlínská varianta Španělské hry. Ani nevím proč, ale při této partii mi v mysli vytanula věta z jednoho známého filmu „…když oni se v té barabizně tak nudí…“. Podle počítače prý bílý mohl získat v 15. nebo 16. tahu akademické plus, já je tam teda nevidím. Bílý místo toho získal dvojici střelců, což mu ale stejně bylo k ničemu a partie byla dána rychle za remis. Osobně se domnívám, že to byla zápasová taktika obou velmistrů.
Třetí den byly na pořadu rapidy. V prvním z nich zaskočil Nepo svého soka Ruskou hrou. Ten reagoval docela skromně a po 14. tahu bílého vznikla symetrická pěšcová struktura. Bílý pak bez rizika zkoušel několik tahů využít o chloupeček lepší lehkou figuru, ale pro černého nebyl velký problém partii udržet.
Na rozhodující partii se podíváme trochu podrobněji:
.jpg)
Věta Pavla Šimáčka - "...když oni se v té barabizně tak nudí..." by se dala použít na celý tenhle nepovedený Fide Grand Prix a vůbec všeobecně na top turnaje v posledních letech. Že top turnaje působí jako barabizna ve které panuje nuda už sice organizátoři několik let chápou, ale recept jak to změnit nemají. A tohle GP je už snad projevem jakéhosi zoufalství. Nikdo bohužel stále není schopen ani top hráčům vysvětlit, aby za peníze hráli šachy a nikoliv aby jen odtahali bez rizika remízu. Čest světlým výjimkám - mezi které patří i náš Navara, ale tyhle bílé vrány lze spočítat na prstech jedné ruky.