Robert James Fischer poslední díl

Jak úvodem ve videu zmiňuji, toto nebude veselé povídání. Protože životní cesta Bobbyho po roce 1972 a hlavně po roce 1975 je podobná filmu volný pád. Sice to netrvá několik hodin, ale dlouhých let, ale výsledný efekt je podobný.

Proč Bobby nenastoupil k zápasu o mistra světa s Karpovem? Proč Bobby žil jak žil a stal se „pomateným poustevníkem?“ Pokouším se na tyto otázky odpovědět. Nicméně si myslím, že záhada Bobbyho Fischera nebude nikdy rozřešena. Pochopit Bobbyho Fischera nejde a možná i proto je postava Bobbyho tajuplnější než Široko s ježkem v kleci.

Bobbyho životní pouť skončila začátkem roku 2008. První a jedenáctý mistr světa měli leccos společného, sveřepost, neústupnost a také číslo 64. Nejenom, že to byli fantastičtí čarodějové šachového světa, ale také se odebrali z našeho světa právě v 64 letech.

Bobby jednou dostal pomyslnou volbu. Červená pilulka ho ponese z králičí nory do jeho skutečného světa, ale ostřejšího než břitva. Ale může si vzít modrou pilulku. Mít rodinu, žít klidný a dlouhý život. Bobby volil říši divů. Jak jinak.

„Věříš Bobby na osud? Ne, já sám chci být pánem svého života.“ Pár vět jsem si vypůjčil od Morfeuse a Nea. Ale myslím si, že to nejlépe vystihuje volbu a podstatu Bobbyho Fischera.

A byl, byl to dokonalý pán svého života. Až do poslední okamžiku byl Bobby Fischer pánem svého osudu.

Robert Cvek

fotografie: chess.com