Recenze na šachový bestseller

Je originální, nic podobného na našem trhu nenajdete. A přitom 320 stran stojí jen 330 Kč.

Asi už je jasné, proč se kniha Pod hladinou stala předvánočním bestsellerem. Zcela zaslouženě. Dodám k tomu, že mě hřeje u srdce, že ještě 800 kusů šachové knihy může zmizet za pár dní. Protože by však recenze nikdy neměla být jen oslavnou ódou, dovolím si s Jánem na pár místech polemizovat, navrhnout vylepšení pro další vydání a čtenářům ukázat i některé šachové příklady.

Jedna z pozic, která na mě v knize udělala největší dojem, je z partie Markoš – Timman (2011):

(Bílý na tahu, pozice po 15…Dc7)

Autor knihy zahrál pěkné a velmi silné 16.Vd3! Nizozemská legenda se bránila tahem g6, čímž se dostáváme ke kritickému momentu partie. Jak pokračovat v útoku?

Stalo se 17.Jh3!, což je vysoce originální tah, který zanechává silný dojem. Bílý uvolňuje cestu svým figurám k soupeřovu králi, plánuje (např.) rozestavění Sh6-Jg5-Dh4. Když jsem pozici ukazoval na tréninku svému svěřenci Jakubovi Půlpánovi, našel bez problémů 16.Vd3 a jako další tah po delším zamyšlení navrhl „obyčejné“ 17.Vh3. K tomu Jáno v knížce píše „17.Vh3 nejde pre 17…e5“, takže jsem se Jakuba zeptal „A co budeš dělat po e5?“ Zahrál bleskově 18.Jxg6! Důvěřoval jsem autoritě knihy, takže jsem se po vynuceném dalším průběhu 18…Sxh3 19.Jxf8 Vxf8 20.gxh3 snažil najít argumenty podporující pozici černého. V analýze jsem černými vyhrál po 20…Kh8, dobře vypadalo také 20…Dxc3, takže by se zdálo, že je všechno OK. Ovšem červík pochybností mi v hlavě hlodal i během cesty domů. Zadal jsem příklad notebooku, a skutečně, Stockfish hodnotí pozici po dvacátém tahu jako přivyhranou pro bílého! Dokonce už dříve nalézá další vylepšení 18.Vxh7!! s okamžitou výhrou – a geniální pointou 18…Sf5 19.Jh5!! Sxe4 20.Jf6 mat. Analýza tohohle krásného příkladu by v dalším vydání potřebovala vylepšit …

(pozice z analýzy partie Markoš – Timman, po 19.Jh5!!)

Od šachového obsahu si na malou chvíli odskočím ke grafickému zpracování. To dostává jedničku. Korektury proběhly skvěle, ilustrace jsou zdařené, vzhled je pěkný a moderní. Občasné chyby se dají nalézt snad jen v hlavičkách partií, například na str. 91 má být Maxime Vachier-Lagrave. Pak na str. 246 chybí na diagramu černá věž :) doplním pro čtenáře – má být na poli c5. Partie měla v zápase TCEC S2 Elite Match pořadové číslo 6.1., nikoli 8 (objeveno na stránkách TCEC při hledání partie).

A když už jsem u věží, obecně kapitolu O obyvateľoch šachovnice považuju za velký přínos knihy. Skutečně jen málokde najdete shrnutá pravidla, která platí pro jednotlivé figurky. Třeba, že věž nepotřebuje centralizaci a je obzvlášť účinná na krajních sloupcích. Pěkný příklad, který by kapitolu mohl doplnit, je z praxe mého oddílového kolegy Honzy Votavy:

(diagram z partie Bertagnolli – Votava, 2016, černý na tahu)

Honza zahrál 33…Vh8!, po 34.Jf3 přišlo 34…Vh1! a na 35.Jxg5 Vb1! – věž se během 3 tahů obchvatem dostala do týla soupeře a pěšec b2 se nedá pokrýt. Černý partii vyhrál.

O čem kniha vlastně je, to je těžká otázka. Je to exkurze do šachového světa velmistrů, přitom ale napsaná pro klubové hráče úrovně kolem 2000 ELO. Každý si v ní může najít něco nového a poučného, nezávisle na své šachové výkonnosti. Skutečně bych řekl, že Pod hladinou má velmi blízko ke knize Můj systém – je také knihou zevšeobecnění. S některými pravidly by snad šlo polemizovat (mě třeba vždycky učili, že jezdec je dobrý obránce královského křídla …), nicméně tak už to při snaze zachytit komplexní svět bývá. Jestli bych jednu věc do příště doplnil, tak by to byla ještě výraznější shrnutí. Vzpomínám si, že když jsem jako malý kluk četl Můj systém, učil jsem se závěrečná obrázková schémata dokola a dokola, hesla jako „Zákaz plavat!“ se stala mojí bytostnou součástí. Pod hladinou obsahuje celou řadu užitečných věcí, které by se daly zformulovat na závěr kapitol – třeba „Když máme bezpečnějšího krále, neměníme dámy!“ nebo „Střelci mají problém přesouvat se z křídla na křídlo!“

Osobně závidím Jánovi jeho fantazii a velký vypravěčský talent, který usnadňuje čtení knihy. Posuďte sami: „Pre figúrky je najlepšie, ak sa nachádzajú buď tesne prilepené zvonku na pešiakovej koži, alebo pod ňou; pravda, to len v prípade, že je neporušená. Na ostatných miestach sa cítia neisto, často bezbranne a vratko. (Hovoríme najmä o ľahkých figúrkach, ktoré sú menej pohyblivé, a tak sa ľahšie stávajú slabinami.) Podobne je na tom aj kozmonaut na vesmírnej stanici. Najlepšie sa cíti, ak je vo vnútri, ale len v prípade, že je obal stanice neporušený. Ešte sa cíti celkom isto na povrchu stanice, zachytený lanom či magnetmi v podrážkach. Ak sa ale od stanice vzdiali, ide do veľkého rizika.“

Sám jsem se při čtení knihy hodně naučil, byla pro mě čest udělat si výlet do autorova vnitřního světa.

A co říci závěrem? Běžte, a objednejte si tuhle knížku! Stane se klasikou na několik desetiletí.

GM Martin Petr