Prague International Chess Festival 2019 očima diváka

Problém s dovolenou a nabídka ředitele „Bolka“, abych přijel a nakreslil pár obrázků účastníků, nasměrovaly mé další kroky. V e-shopu ČD si kupuji lístek na pondělní vlak v 7:44. Nestihnu sice pár prvních kol, ale přesto uvidím alespoň část turnaje.

V pondělí ovšem v 7:44 (přesně!) po noční vichřici mizí vlak as odjezdem v 7:44 z nabídky na nádražní tabuli. Jsem sice nahluchlý a slepý, ale takovou věc, jako je projíždějící vlak, bych zřejmě nepřeslechl a nepřehlédl. U okénka se dozvídám, že vlak nejede a lístek mohu vrátit jedině tam, kde jsem ho zakoupil, tedy v e-shopu. Na radu paní za okénkem výdeje jízdenek si kupuji nový lístek, ale jen do Svinova v Ostravě, odkud prý zaručeně pojede více vlaků na Prahu a vyrážím.

Blbý nápad.

Zhruba třicetikilometrovou cestu zdolávají vlaky a náhradní autobusy Českých drah za dvě a půl hodiny, ale konečně jsem ve Svinově. V 10:28 si kupuji nový lístek do Prahy na vlak odjíždějící v 10:23.

Pohoda, sedmdesátiminutové zpoždění mě láká do nádražní restaurace na cca dvě piva. Když po nějaké době vylezu zkontrolovat, zda náhodou nepojede můj dnešní druhý vlak o něco dříve, padá mi brada na hrudník. Zpoždění narůstá na 110 minut. Stejně tak narůstá zpoždění i u jiných vlaků, což mě vrací zpět do restaurace.

Čekání si krátím pitím piva a zlomyslným telefonátem panu řediteli pražského festivalu:

„Hele, já nevím, jestli vůbec dneska přijedu. Jo a řekni mi ještě, kde se to vlastně hraje?“
„Neumíš číst? Hotel Don Giovanni!“
„Já vím, četl jsem to, ale já potřebuji adresu bytu, ve kterém se hraje!“
„Ty vole, přestaň si dělat srandu...Hotel Don Giovanni.“ No jo, Bolek je pes a všechno si dobře pohlídá (už) :-)

Ve 12:15 po několikahodinovém čekání a několika pivech vyrážím k tabuli v nádražním vestibulu. Brada mi tentokrát cinkne přímo o zem. Zpoždění 290 minut mi vnukne myšlenku, že vrátím lístek a půjdu pěšky do Karviné. Paní u okénka jej tedy stornuje a vzápětí mi sděluje, že vlak odjíždějící v 12:23 má jen desetiminutové zpoždění a jestli na něj nechci nový lístek s místenkou. Chci, kupuji, piji ještě jedno pivo a v 16:10 jsem v Praze.

Dorážím do hotelu Don Giovanni a fakt, Bolek nekecal! Opravdu se tady hrají šachové turnaje. Rychle se orientuji: dole Comentary Room, což ovšem díky své slepotě nebo nějakým divným myšlenkovým pochodům čtu jako „Cemetery Room“, v prvním patře velká část účastníků openu a uzavřených ratingových turnajů, ve druhém patře turnaje Masters a Challengers spolu se špičkou (dost širokou) openu. Volám Bolkovi, že jsem dorazil a počkám ho ve „hřbitovní“ místnosti dole.

Čekání na Bolka si krátím opruzováním kometujícího Pavla Šimáčka a jeho pondělního hosta Michala Konopky. V dalších dnech jsem viděl i další komentátorské hosty, ale mám dojem, že zrovna tahle dvojice byla nejlepší. Výborně se doplňovali a komunikovali s publikem. Možná si to ani nikdo pořádně neuvědomuje, ale takhle nějak by mělo jakékoli (i online) komentování vypadat: „chytrý a chytřejší“. „Chytřejší“ vysvětlí, oč v dané partii jde, tahy, plány atp. a „chytrý“ mu oponuje a hledá skulinky v plánech „chytřejšího“. Samozřejmě je ideální, když si chytrý a chytřejší své role mění podle pozice, které právě jeden z nich rozumí lépe.

Bohužel, v českém komentátorském rybníčku to takhle obvykle nefunguje. Buď máme jednoho chytrého nebo dva chytré, popřípadě nejchytřejšího, kterému se nikdo neodváží oponovat. Klidně si tady dovolím i „rozstřihnout“ nedávný spor našich dvou „onlinových“ komentátorských skupin, kdo z nich dělá lepší online přenosy: Nikdo, kdykoli to jde, přepínám na cizojazyčné onliny a to nikoli proto, že by u nás byli špatní komentátoři (naopak!), ale proto, že dávám přednost sledování živých komentátorů ve studiu před sledováním pohybu kursoru myši po obrazovce. Nejsem masochista.

Jinak smekám před Pavlem Šimáčkem. Není lehké denně komentovat partie, v nichž se občas nevyzná ani šachový program. Příjemným zpestřením byly v komentátorské místnosti návštěvy samotných hráčů po partii. Po dobu mého pobytu jsem viděl veřejné analýzy Širova a Davida Navary. Oba byli skvělí, ale každý jinak :-)

Zatímco Širov celkem obšírně vysvětloval své pohnutky a trpělivě čekal na překlad Pavla Šimáčka, popř.dotazy diváků, David byl „svůj“. U Davida je to vždy „one man show“ v dobrém slova smyslu. Také vysvětluje své plány a pohnutky, ale než si v hlavě srovnáte smysluplný dotaz na téma ‚co by bylo, kdyby...‘, David už na nástěnné šachovnici předvádí ‚co by bylo, kdyby...‘

Přichází Bolek a znovu s ním procházím hrací místnosti. Turnaj Mastres má volný den, takže sleduji jen Challengers. Oceňuji komfort hráčů hlavních turnajů a trochu lituji hráče openu, kteří moc místa nemají. Zvlášť v prvním patře je to celkem „husté“. Na druhou stranu to mohou brát jako motivaci: hrajte lépe, dostanete se mezi „lidi“!

Zavítáme také do 12.patra, kde je turnajové zázemí. Partnerky hráčů, samotní hráči (po skončení partie) a organizátoři tady mohou nejen odpočívat, ale také v klidu pracovat. Hezké a účelné. Předpokládám, že taky dost drahé :-)

Vracíme se mezi hráče. Potkávám spoustu známých a s některými se domlouvám, že pak někam zajdeme na pivo. V hotelu je sice hotelový bar, ale jeho návštěva mě příliš neláká. Před odjezdem jsem si totiž přečetl vtipný příspěvek jednoho z účastníků turnaje na FB (FB=ksichtoknížka, tedy Facebook). K fotografii účtenky připojil David Holemář rozhovor s číšníkem:

„To si děláte srandu?! Za malé pivo 95,-korun?!?“
„To není malé pivo, to je 0,4l.“
„Jó, tak to jóóó, to vše vysvětluje….“

Než půjdu hledat levnější restauraci, odskočím si. A hele! Hráči Masters a Challengers mají vlastní toalety! Nejen toalety, i další místnosti jsou vyhrazeny pouze hráčům TOP turnajů. Chvilku stojím a přemítám, zda to není diskriminace ostatních. Ne, není.  

Není to jen o tom, že by tady byla nějaká vrstva privilegovaných, je to také o tom, že tohle pomáhá zvýšit regulérnost turnaje. Nemůže se stát, že by se hráč potkal někde s diváckým fanouškem, který mu nadšeně bude sdělovat, co si o právě hrané partii „myslí“ šachový program v divákově mobilu. Dobré opatření, které by mělo být snad na všech důležitých turnajích.

Jsem zvědavý, zda se něco podobného zavede třeba při mistrovstvích ČR. Všimne si toho někdo ze svazu???

Snad si toho někdo ze svazu všimne, protože hned následující den (nebo to bylo ve středu?) se na festivalu objevuje předseda svazu Viktor Novotný i šéf KMK Martin Petr. Možná i další činovníci. Domnívám se, že se přišli podívat, jak se má pořádat takový turnaj a sami uspořádají podobnou akci.

Ale prý ne-e…  

Zlé jazyky tvrdí, že prý se přišli podívat, zda by k tomuto festivalu nemohli „přivařit“ ještě nějaké mistrovství a odškrtnout si tak ve svém kalendáři další „svazem uspořádanou a velmi povedenou“ akci. Nevěřím „zlým jazykům“ a věřím našemu svazu! Už teď se těším na mistrovství ČR mužů nebo žen pořádané v příštích letech svazem na podobně vysoké úrovni.

Kromě pozorování hráčů, diváků a návštěv, stíhám sledovat také partie v turnajích. Samozřejmě fandím našim. Už jsem někde četl kritiku, že naši „opět“ propadli a nehráli zrovna dobře.

Nepropadli.

V turnaji Challengers byli rozhodně vidět a v závěrečné tabulce se umístili skoro všichni v první polovině tabulky.

V Masters turnaji obsadili naši hráči poslední dvě místa, ale že by hráli špatně? Uvědomují si kritikové, o jaký turnaj šlo? Hráli převážně hráči 2700+ a výkon našich hráčů je mi sympatičtější, než výkony některých hráčů z přední poloviny tabulky. Bojovali, snažili se, ale soupeři měli lepší formu ...anebo méně riskovali. Asi těžko mohu hodnotit partie velmistrů, ale jako divákovi se mi líbily (z našich hráčů) partie Davida Navary, který často hledá nestandardní řešení v pozicích, kde by se spousta GM spokojila s „běžným řešením“ a případnou remízou. Lahůdkou pro mě byla partie Navara-Láznička, která byla v komentátorské místnosti po prvních několika tazích hodnocena ve smyslu: ‚Láznička to zahrál dobře, Davidovi se to nepovedlo...‘

Nevím, ale já měl v tu chvíli dojem, že to bude právě David, kdo bude v této partii šťastnější. Proč? Protože Viktor Láznička hraje dobré šachy na vysoké úrovni….a korektní. David hraje vynalézavě (i na vysoké úrovni) a často balancuje na hraně. Pozice byla taková, že jsem si prostě říkal: „Tohle černý nedá.“

Možná teď plácnu blbost, ale, podle mě, pokud chcete v klubu 2700+ někoho porazit, moc možností asi nemáte:

buď máte „zicflajš“ a techniku jako Carlsen nebo riskujete a snažíte se soupeře přehrát v nejasných dynamických pozicích. Jinak se musíte spokojit s tím, že „ten druhý“ neudělal chybu, já neudělal chybu, takže spravedlivá remíza.

Za sebe mohu říct, že jsem rád za hráče, jako jsou Navara, Rapport, Širov, Duda a další podobní. Ještě raději jsem, že se pořadatelům podařilo tyhle hráče dostat na pražský festival. Našim bych sice přál lepší umístění, ale rozhodně bych je nekritizoval za jejich výkony.

Stejně tak bych přál našemu šachu více takových turnajů či festivalů.

Ale to je v současné době zřejmě přání nereálné, protože Petr „Bolek“ Boleslav se svým týmem nasadil laťku hodně, ale opravdu hodně vysoko.

Luboš Zimniok

(...a jak autor vidí jednotlivé hráče uzříte zde)