Pohnutý osud Jeffa Sarwera

Řeč je o Kanaďanovi Jeffu Sarwerovi, šachovém géniovi, o němž svého času Allen Kaufman, hlava American Chess Foundation, prohlásil, že „je v devíti silnější, než Bobby Fischer býval v jedenácti.“ Jednu z největších nadějí šachového světa však nečekala strmá cesta ke slávě, místo toho se Sarwer musel celé dětství potýkat se svým excentrickým otcem, aby se nakonec na 20 let zcela vytratil z veřejného života.

Manhattan Chess Club, místo, kde byl objeven šachový génius

Jeffrey William Sarwer se šachovým pravidlům naučil od své sestry Julie ve čtyřech letech a již dva roky na to začal navštěvovat Manhattan Chess Club, svého času jeden z nejprestižnějších šachových klubů na světě. Byl to právě tehdejší ředitel klubu Bruce Gandolfini, kdo rozpoznal Jeffův talent. „Od začátku bylo jasné, že jde o ohromně talentovaného chlapce. Nikdy jsem nepotkal talentovanější dítě, než byl Jeff; a to jsem pracoval s několika nejlepšími hráči na světě. Žádný z nich se mu ale v čistém talentu nevyrovnal,“ popsal Gandolfini své první setkání s mladým Sarwerem.

O tom, že jde o výjimečně nadaného chlapce, Sarwer přesvědčoval i na šachových exhibicích. Jedné z prvních se zúčastnil v Montrealu, kde hrál simultánně na deseti stolech, přičemž prohrál jen na jednom z nich. Již další rok se dokázal úspěšně postavit dokonce čtyřem desítkám soupeřů v Ottawě. Gandolfini popsal, jak perfektně jeho mozek pracoval během těchto exhibicí. „Jakmile přišel k desce, letmý pohled mu napověděl jednu nebo dvě stěžejní informace, a protože vše ostatní je logicky uspořádané, okamžitě věděl, kde se nachází většina ostatních figur, aniž by se musel podívat.“

Sarwerův talent a nadšení pro hru upoutaly pozornost velmistra Edmara Mednise natolik, že mu v roce 1986 (ve věku sedmi let) nabídl možnost spolukomentovat souboj o titul mistra světa mezi Anatolijem Karpovem a Garrym Kasparovem. Do dějin se nesmazatelně zapsal moment, kdy sedmiletý Sarwer předpověděl Karpovův rafinovaný tah pěšcem dlouho předtím, než jej ruský šachista skutečně provedl. Tah, který unikl i Mednisovi, expertovi na Karpovovu hru.

V osmi letech mladičký šachový zázrak ukořistil titul šampiona do deseti let v Portoriku. Částečně i díky tomuto vítězstvím se jemu i jeho sestře Julii dostalo odměny v podobě bezplatného členství do Manhattan Chess Clubu, pocty běžně vyhrazené pouze šachovým velmistrům. „Měl úžasnou paměť, ne mechanickou, ale skutečně fungující pracovní paměť, díky níž byl okamžitě schopen spojit určité myšlenky s dalšími myšlenkami. Jeff dokázal ve své hlavě vidět daleko dopředu, aniž by musel hýbat figurami,“ odkryl Pandolfini jednu z dovedností, která ho činila výjimečným.

Strastiplné dětství pod dohledem excentrického otce

Mladý Jeff Sarwer díky své charismatické osobnosti a pověsti zázračného dítěte brzy upoutal pozornost médií. Novinové články nicméně kromě Jeffových šachových dovedností rozebíraly i soukromý život jeho rodiny, kdy poukazovaly především na bizarní životní styl jeho otce Mikea a zpochybňovaly to, jakým způsobem své děti vychovává. „Byli jsme tvrdé děti, ale mě cestování autem bavilo. Bylo super probouzet se na neznámých místech. Na druhou stranu to ale znamenalo žádné hračky, žádná sprcha. Časem jsem si na to zvyknul… otec chtěl, abychom byli tvrdí jako skála,“ popsal samotný Sarwer své nomádské dětství strávené ve společnosti výstředního otce a sestry Julie.

Jakmile začalo být jeho otci jasné, že nedokáže zcela kontrolovat život svého syna, stejně jako mu kdysi zakázal chodit do školy, zakázal mu teď pokračovat v nastartované šachové kariéře. Jediný formální trénink, kterému se tak možná jednomu z nejúžasnějších šachových mozků historie dostalo, byl šestiměsíční výcvik pod dohledem svého mentora Bruce Gandolfiniho. Od té doby se Jeff ocitl naprosto izolován od šachového světa.

Jeho brilantní mozek tedy zůstal jediným místem, kde se i nadále mohl věnovat své vášni. Jediným místem, nad kterým jeho otec neměl kontrolu. „Na konci už byl táta hodně násilnický. Ještě větší hrůzu jsem ale měl z pěstounských rodin. Jednoho z mých bratrů znásilnili, z čehož měl takové trauma, že nakonec spáchal sebevraždu. Zůstat s tátou pro mě byla bezpečnější možnost, bylo to něco, co jsem znal lépe,“ přibližuje Sarwer období, kdy se nad jeho budoucností začala stahovat temná mračna. Následkem zveřejněného článku v časopisu Vanity Fair, v němž autor líčil zneužívání dětí jejich otcem Mikem, byli Jeff i jeho sestra Julie svěřeni do péče úřadů.

Ze strachu s pěstounských rodin ale krátce nato uprchli, aby se znovu shledali se svým otcem. „Od té chvíle po nás v podstatě neustále pátraly úřady,“ svěřil se Sarwer, pro nějž tato událost znamenala konec, pokud to tak lze nazvat, normálního života. Všichni tři si změnili jména a zmizeli. Šachy tak možná přišly o největší naději od dob Bobbyho Fischera.

Návrat po dvaceti letech od zmizení

Poté co Sarwer společně se svým otcem a sestrou zmizel, mělo se za to, že už ho nikdo nikdy neuvidí hrát šachy.

Září, rok 2007. Na turnaj na polském hradě Malbork se hlásí devětadvacetiletý muž hovořící podivným polským přízvukem.  Neznámý hráč přesto končí v konkurenci 86 hráčů, z nichž čtyři disponovali titulem velmistra, na třetím místě se skóre 7/9. Jelikož nemá žádné oficiální Elo, je mu Světovou šachovou federací uděleno provizorní – 2300. Brzy se ukáže, že neznámý hráč podává výkon na mnohem vyšší úrovni. Kromě toho se také ukáže, že oním hráčem není nikdo jiný než Jeff Sarwer.

„Posledních deset let už jsem žil znovu jako Jeff Sarwer, ale můj celý příběh je o něco komplikovanější. Fakticky jsem mnoho let žil jako uprchlík, rozhodně po zbytek mého dětství,“ pronesla před třemi lety v jednom ze svých rozhovorů bývalá šachová naděje, která po více než dvaceti letech konečně nemusí skrývat svou pravou identitu.

Co však musí udělat, aby se znovu stal světovým šampionem, je začít opravdu trénovat. Toho, že v dětství postrádal jakýkoli formální trénink, Sarwer dodnes lituje. „Vím zatraceně dobře, že mi v dětství chybělo řádné studium, kterého je potřeba k tomu, abyste vybalancovali svou hru. Jakmile jsem se přiblížil mistrovské úrovni, to byl ten okamžik, kdy jsem měl v mé hře začít napravovat ty největší mezery.“ 

Po procestování světa pod různými pseudonymy se Sarwer vrátil zpět do Spojených států, kde se svým kamarádem založil obchod s nemovitostmi. Po propuknutí krize se vydal zpět do Evropy. Usídlil se v polském Gdaňsku a z tohoto stanoviště také začal podnikat první výpravy do světa pokeru.

Sarwer obrací svět pokeru naruby

„Pravděpodobně jde o ten nejbystřejší mozek, jaký kdy vstoupil do světa turnajového pokeru,“ prohlásil pokerový hráč Jonathan Aguiar. „Bez přehánění.“

Stejně jako Jeffův návrat k šachům, i vstup na pokerovou scénu probíhal zprvu takřka bez povšimnutí. Prvním větším turnajovým podnikem, kterého se zúčastnil, bylo shodou okolností European Poker Tour Praha 2008, které se konalo v pražském hotelu Hilton. „Byl to můj první turnaj. Hrál jsem o mnoho opatrněji než teď, ale tehdy jsem spoléhal jen na čisté ready a velmi, velmi jednoduchou matematiku,“ okomentoval Sarwer své první vystoupení, v němž v tvrdé konkurenci skončil na 54. místě a inkasoval 8 980$.

O rok později, již s početným zástupem fanoušků, jejichž přízeň si získával v průběhu celého roku, dokráčel Jeff Sarwer na finálový stůl portugalského EPT Villamoura, kde si za třetí místo připsal 232 704$. Tímto výsledkem upoutal pozornost i jednoho z nejúspěšnějších turnajových hráčů pokerové historie Mikea McDonalda. „Jeho přístup je tak nějak naprostým opakem toho, co se radí na TwoPlusTwo [nejznámější pokerové fórum]. Zde vám většina hráčů doporučí vyhýbat se za každou cenu těžkým situacím, přičemž on se je záměrně snaží vyhledávat,“ řekl McDonald.

Pokerová komunita se rozdělila na dvě skupiny – ty, kteří o Sarwerovi pouze četli nebo slyšeli, a ty, kteří jej viděli hrát na vlastní oči. Zatímco v první skupině panoval vůči Sarwerovým schopnostem značný skepticismus (aby ne, když bylo během krátké chvíle jejich přesvědčení do základů otřeseno), příslušníci té druhé věděli, že mají možná co dočinění s nejgeniálnějším pokerovým hráčem historie. Jeden z nich, vynikající turnajový hráč Shaun Deeb, pronesl: „Má nad lidmi, včetně mě, absolutní převahu.  Jeho myšlenkový proces zdaleka převyšuje úroveň, jakou si vůbec dovedu představit.“ Další úspěšný hráč Jim Collopy o Sarwerovi prohlásil: „Ničí slabé hráče a kastruje ty silnější.“

Co na Sarwerovi nahání hrůzu ze všeho nejvíc, je skutečnost, že jeho styl téměř nelze napodobit. „Sleduji jejich tahy, pamatuji si je a přizpůsobuji se. Nikdy jsem netrpěl nedostatkem sebevědomí,“ uzavřel téma poker s úsměvem samotný Sarwer.

Cesta za titulem velmistra?

Když přijde řeč na návrat k šachům, Sarwer přiznává, že jej hodně přitahuje myšlenka stát se velmistrem. „Vyžadovalo by to alespoň dva roky příprav a tvrdého odhodlání studovat a trénovat… především zahájení,“ řekl. Šachy, stejně jako poker, nicméně prochází neustálým vývojem, a od doby před dvaceti lety ušly notný kus cesty.

„Nepochybuji o tom, že pokud by se měl Jeff vrátit k šachům, vedl by si nadmíru dobře,“ řekl jeho bývalý učitel Bruce Pandolfini, „ale bojím se, že by čelil dalším Jeffům, trénovanými nejlepšími učiteli disponujícími těmi nejlepšími informacemi, kteří by proti němu měli minimálně dvouletý náskok.“

Zdroje:  youtube.com (Jeff Sarwer - A Lost Prodigy), en.wikipedia.org, pokerdb.thehendonmob.com, bluffeurope.com

Článek pro Vás připravila redakce největšího výukového portálu pro české a slovenské hráče Poker-Arena.cz. Každý den zde naleznete nejnovější novinky, pokerové herny a zajímavosti ze světa pokeru, výuková videa a strategické články od špičkových profesionálních hráčů.

Poker-Arena.cz rovněž sdružuje největší a nejpřátelštější komunitu Čechů a Slováků, které spojuje jejich koníček - poker.