Pavel Šimáček - dlouho očekávaný velmistr

1) V první řadě gratulace k poslední velmistrovské normě! Mohl bys našim čtenářům připomenout, kdy přesně jsi získal předchozí dvě normy?

První velmistrovskou normu neboli bal jsem získal v uzavřeném turnaji v Rakovníku v srpnu 2013. Druhá přišla loni v listopadu v polské Legnici, opět v uzavřeném turnaji. No a závěrečná třetí letos v říjnu ve slovenské Nižné Boce. To nejtěžší pro většinu adeptů na velmistrovský titul, tedy elo 2500 a víc, jsem dosáhnul už v červenci 2006.

2) Jak vlastně probíhal Tvůj výkonnostní růst ve věku okolo 20 let a krátce poté? Kdy jsi se stal mezinárodním mistrem?

Tak jako u většiny talentů, chvíli nahoru, chvíli dolu, řekl bych jak na sinusoidě, která pomalu rostla. I u titulu mezinárodního mistra jsem neměl problém s elem, nýbrž s baly. První jsem uhrál v šestnácti letech (a ani jsem o tom dlouhou dobu nevěděl), druhý v devatenácti a třetí závěrečný "až" v dvaadvaceti. Možná i kvůli absenci tohoto titulu jsem byl svazem zcela přehlížen, protože kamarádi z mé generace byli v jeho zisku mnohem efektivnější. Když pominu megaopen v Pardubicích, kde se mi nikdy moc nedařilo, tak svůj první velmistrovský turnaj jsem sehrál v dvaadvaceti, což bylo pro můj růst dost pozdě.

3) Dovedl bys jmenovat trenéry, kterým jsi hodně vděčný za svou šachovou úroveň, nebo by ses nazval především šachovým samoukem?

Zásadní pro můj šachový vývoj byla beze sporu spolupráce s Richardem Biolkem, který mě vzal pod svá křídla, když mi bylo 13, a intenzivně mě vedl zhruba do mých sedmnácti. S odstupem času považuju za velkou škodu, že jsme nepokračovali intenzivně dál, byť i nadále mi velice pomáhal, například tím, že jsem se mohl účastnit velmistrovských turnajů, které pod hlavičkou Turnaje přátelství pořádal. Jinak bych se ke kvalitním soupeřům snad ani nedostal... Poděkovat samozřejmě musím i panu Evženu Nekovářovi, který vedl šachový kroužek na ODPM, kam jsem zhruba od osmi do desíti chodil. Stejně tak panu Blažkovi, díky kterému jsem přešel do Lokomotivy Olomouc a díky kterému jsem se dostal do zajímavých destinací. No a hodně mi dala i následná spolupráce s Josefem Divišem.
Jako bývalý talent a současný trenér jsem si moc dobře vědom toho, že trenérské vedení významně ovlivňuje šachový růst hráče. V dobrém i špatném slova smyslu. Já měl v tomhle rozhodně štěstí.

4) Znamená pro Tebe zisk titulu velmistra. kromě obrovského zadostiučinění, mohu-li to tak nazvat, nějakou větší změnu? Nebo je to vlastně jen dokončení dalšího krůčku a Tvoje šachové aktivity zůstanou vesměs stejné?

Po pravdě se nic zásadního nemění. Otevírají se mi teď nové možnosti účastí na turnajích v zahraničí, ale nejsem si jistý, jestli už na to nejsem moc starý. Přirovnal bych to, celkem adekvátně, k zisku titulu PhD. Je hezké ho mít, ale sám o sobě neznamená vůbec nic.

5) Věnuješ se kromě šachu pracovně ještě nějaké jiné činnosti? Jaké jsou Tvoje další mimošachové aktivity, záliby a koníčky?

Tak mně se v šachovém prostředí líbí a pohybuji se v něm téměř pořád, ať už jako hráč, trenér, rozhodčí, případně se ze mě v poslední době snaží někteří kamarádi udělat funkcionáře. Kromě toho spravuji krajský šachový web a i jinak se pohybuji v "IT zóně". Mám rád fotbal, počítačové i stolní hry, rád se učím nové věci. I když je hned zapomínám... 

6) Jaké jsou Tvé další šachové plány, řekněme do příštího léta?

Budu hrát a kapitánovat v extralize za Zikudu Turnov, spoluorganizovat přebor škol, dělat rozhodčího na Olympiádě mládeže a těšit se, až mi bude titul oficiálně schválen. A dál ještě nevím, uvidíme, co život přinese.

7) Prozradíš nám alespoň něco málo ze svého osobního života? Určitě už se tě dost lidí ptalo na rodinu, přece jen věk už na to máš...

Jak říkává jedna moje kamarádka, jsem trochu "pozdrženej". A jak říká jeden můj kamarád: "Všechno bude." Takže se na všechno, co přijde, těším a nechám se mile překvapit. 

FOTOGALERIE

(Zdroj: www.a64.cz)

(Zdroj: jmss.chess.cz)

(Zdroj: sohranicar.cz)

(Zdroj: olomoucky-denik.cz)

(Zdroj: youtube.com)

(Zdroj: szachy.legnica.pl)