Když vyrážíme z hlavního nádraží v Ostravě v ranní hodině na dlouhou cestu do Turnova, pevně věříme, že v neděli přivezeme medaile. Labortech na to má! Netušíme ovšem, že z Prahy se blíží torpédo, jež potopí naše naděje…
(Finále extraligy v Turnově z pohledu Ostravaka)
To, že vyrážíme zrána je
dobrý tah! Cestování s ČD je dobrodružství samo o sobě…
(ČD - znamená „čekám dlouho“ nebo také „času dost“). Ale hodinu před zahájením
jsme v bráně Českého ráje - v Turnově, jež hostí závěrečné trojkolo extraligy.
A hned nás čeká ostré ostravské
derby!
Slavoj Ostrava-Poruba - Labortech Ostrava 4 : 4
Honza Malík ve svých tradičních
bermudách před zahájením zápasu.
Šokující remíza? No asi
spravedlivá, družstvo Slavoje má svou kvalitu a derby bývají ostrý, ale … Tak
jako se říkalo, že v Praze vyhraje volby pro ODS i Klausova tenisová raketa,
tak bylo zvykem, že Labortech porazí Slavoj, a to vždy a neomylně …
Dokonce před dvěma týdny ve 2.
lize také. Dokonce jsem já nastoupil na osmé desce proti Vláďovi Potomákovi a
byť mám ELO o skoro 400 bodů menší, tak jsem ho odremizoval a – Labortech B
opět vyhrál, tentokrát s druhým mužstvem tabulky (o kolo dříve
s prvním). Tím jsme vzali béčku Slavoje Poruba šanci postoupit do
první ligy a současně jsme se sami již definitivně zachránili.
Ale zpátky k zápasu extraligy. Jak došlo k pravdě historické extraligové
remíze??
V utkání se hráli dvě
partie, které bych nazval jako oslava šachu na kvadrát. A v těch jsme
získali pouze půl bodu. A pak hlavně jedna totálně zpackaná partie.
Poprvé letos prohrál Artur,
byl z toho hodně špatný, ale já říkám, není třeba se rmoutit. Byl to
nádherný boj! Strašně se mi i kapitánovi Alešovi Krajinovi partie líbila i přes
prohru našeho hráče - Arture všechna čest za originální myšlenky! (partii si
můžete přehrát v předchozím článku od Bolka).
A souboj dvou Nesmiřitelných,
po roce opět proti sobě, ve stejných barvách, ve stejný variantě - Jirky Kočiščáka a Lukáše Klímy - ten souboj
opět zvedal šachového fanouška ze židle! Souboj titánů, končící jako loni
remízou.
Hmm pěkný. Ale pak … obrovské
zborcení na osmé desce. Za Slavoj nastoupil Honza Malík, který se na zápasy
extraligy dokáže vždy správně vyhecovat. Vláďa Talla stál objektivně (strašný
slovo, které jsme často vzpomínali - co je to objektivně?) lépe, co lépe -
výborně, a odkopl remis. Poté ovšem začal tápat, v časové tísni udělal
několik slabých tahů a partii prohrál.
Remízu v ostravském derby nakonec zachraňoval
ve skvělé formě hrající Ríša Biolek a Martin Dziuba hrající na první desce. Ten
v trojkole velmi dobře nahradil Kamila Mitoně, který hrál jiný turnaj, ale
na dálku nám držel palce.
Rašík Vítězslav – Kaňovský
David
Velkou šanci skórovat měl i Víťa s Dejvem
Kaňovským. Získal pěšce a „objektivně“ vyhranou pozici. Kritickou pozici, kdy
se rozhodl přejít do věžovky, jsme dlouho analyzovali.
Víťa byl přesvědčen, že
udělal dobře, že přešel do věžovky tahy 28.Je7+
Kf8 29.Jxf5 gf5, jenže měl ihned provést fixaci pěšce f5, tahem f2-f4,
v čemž ho podporoval i Péťa. Asi jo, ale i tak byla výhra hodně obtížná. Aleš
preferoval nechat si aktivního jezdce (28.Vd1) a nejít do věžovky, a já mu
dávám za pravdu. Co na to motory? Buď jak buď - remíza v partii, remíza
v zápase.
Sedíme v přilehlém báru
s Alešem a jsme trochu smutní. Měli jsme na deskách více, ale Porubáci
byli houževnatí a bojovní, a tak remíza byla asi nakonec spravedlivá. Přichází
Zimniok, kapitán Karviné a říká: “Co sedíte, jak kdyby vám uletěly včely? Já
mám důvod být smutný, prohráli jsme existenční zápas s Třincem…“
Labortech
Ostrava - Výstaviště Lysá nad Labem 3,5 : 4,5
Ráno před zápasem volíme s Alešem místo
snídaně 12 km procházku okolo Turnova s cílem Betlémské skály. Je čerstvo
a skutečně procházka nás psychicky dobře připravuje na drama, které nás čeká
v hrací místnosti.
Vracíme
se do herny včas, partie se teprve rozehrávají.
Přímý souboj o bronz jsme bohužel nezvládli. :( :( :(
Po překvapivé prohře
Výstaviště s AD Mahra Praha nám přitom stačila remíza. Ta byla skutečně na
dosah, ale zasáhl osud jménem Meduna.
Jirka Kočiščák velice rychle
zavěsil a vše se zdá být na správné cestě.
Naši Poláci stojí pevně a
brzy zaknihují remízy, stejně jako Ríša s Hausnerem. A pak přichází
rozhodující moment zápasu a vlastně celé sezony.
Eda Meduna nabízí
remis Vláďovi Tallovi. Vláďa stojí
„objektivně“ lépe a radí se s kapitánem. Aleš mu říká, že klidně může
remizovat, záleží, jak se cítí. A Vláďa se rozhodne pokračovat. Za pár tahů
získá přivyhranou pozici a … nastavuje věž! Tohle je strašná škoda, prostě
omyl, který se může stát každému, ale bohužel přišel v nejméně vhodnou
dobu.
Vláďa ještě netuší, že si vybere velmi špatný víkend a stane se
nejsmutnějším hráčem týmu.
Zvláště, když na posledních dvou partiích to nevypadá vůbec dobře. Víťa proti Rusovi urputně, ale bez šancí na úspěch, brání věžovku.
Poslední šanci na celkovou
remízu v zápase dostává trochu překvapivě Péťa Velička, když Jansa přecení
své možnosti a rychle hledá „zpátečku“. Chvíli to dokonce vypadá, že to Péťa
dá, ale zbývá mu jen „falešný roh“ pro střelce. Remíza v partii a tím naše
prohra je smutnou skutečností.
Dejme ale slovo aktérovi této partie, Petrovi
Veličkovi.
Vlastní
analýza partie Velička-Jansa je podívaná pro bohy. Ten, kdo zná velmistra
Jansu, není překvapen, kdo nezná, čumí! Péťa je zahrnut slovy o „zoufalých tazích“,
které předváděl a „člověče, tady to smrdí“ a podobně. Nabízí se otázka, proč
pan Jansa proti takovému “zoufalému“ hráči lehce nevyhrál?
Nezbývá, než věřit v zítřejší bojovnost Slavoje
Poruba, který naše soupeře přebírá.
Ještě hůř je však na tom
Karviná - sestup…Pepa Lys se loučí s Turnovem a s černým humorem mi říká:
“Tak, Karvinou jsem potopil, teď jedu potopit Dobrou…“ Jsou to recestní „černá slova“- ale bohužel má pravdu - byť projel přes celou
republiku, partii ve 2. lize prohrál a osud Sokolu Dobrá je zpečetěn …
Jsme vážně hodně zklamaní, ale život jde dál.
V 18 hodin se scházíme v „prezidentském apartmánu“ na hotelu Paradise ke sledování
fotbalu Česko-Lotyšsko. Češi to tedy hrají jako my dneska. Ale je u toho docela
sranda, zejména Ríša Biolek coby „fotbalový fanoušek“ svými hláškami naprosto perlí!
Takže přece jen relax. :)
AD
Mahrla Praha - Labortech Ostrava 3,5 : 4,5
Naděje ještě doutná, musíme
vyhrát a doufat ve vítězství Slavoje. Zástupce kapitána Slavoje, Petr Dostál,
při snídani slibuje, že budou bojovat - žádná remíza „bez boje“.
Hrajeme na vedlejších
stolech – obcházíme všichni nejen naše stoly, ale samozřejmě - a i možná
s větším zájmen - vedlejší lajnu.
Je to neskutečné drama. U nás prvé tři desky rychle
remizují, přidává se pro jistotu Pepa Michenka, který zastoupil nešťastníka Vláďu,
a tíha zápasu visí na zadních deskách. Máme štěstí, že Ríša potvrzuje svou
formu a vítězstvím nás dostává do trháku. Ovšem na dalších šachovnicích je to
boj o život. Čerstvý juniorský mistr republiky Tomáš Kraus má šanci získat
normu a s bílýma jde tvrdě za svým cílem. Moc chce - dokonce jak říkal,
celý den a noc před zápasem drtil Péťová zahájení - ten ovšem použil Sicilskou,
kterou hraje jednou za uherský rok. :) Péťa
k tomu napsal:
Překvapivě má problémy i
Jirka Kočiščák, Zbigniew Pakleza se dostává z těžkého tlaku a otáčí partii
a hraje na výhru.
Jenže vše podstatné se udává
na osmé desce ve vedlejší lajně. Tam rovněž „staří matadoři“ remizují a remízu
nabízí Sosnovi i Eda Meduna. Naprosto korektní nabídka, jenže Sosna si myslí,
že stojí lépe. Svatá prostoto. Jak chce vyhrát takovou pozici s takovým
protřelým bijcem? Mě se zdá, že mladá a střední generace vůbec neví, kdo to je
Meduna. Jistě, jeho jméno nemá takový zvuk jako Hort, Smejkal - ale..! Já si ho
pamatuji z osmdesátých let - kolovala v Ostravě taková historka,
která se mi moc líbila. Poldové kontrolují občanky, zda někomu nechybí razítko
zaměstnavatele. Samo, Eda nemá nic. Otázka: Co děláte? Odpověď: Hraji šachy!
Poldové zakroutí hlavou: A čím se živíte? Odpověď: No přece gulášem!
Drážděte chřestýše bosou nohou - jak dopadnete? A
přesně tohle předvádí Sosna! Eda krátkou sérií tahů dostává soupeře do úzkých -
byť si to pořád „magor Sosna“ nemyslí! A pak přichází série útočných tahů,
korunovaných tahem Vd6!! Když jsem tento tah, nádherný tah uviděl, cítil jsem,
jak se v Ostravě zachvěla země! A je to v prdeli…
Sosna Jan – Meduna Eduard
Asi v této pozici přichází nabídka černými ke
smíru. Sosna se ani neptá kapitána a odmítá. Partie končí za 10 tahů jeho
prohrou:
20.Dc2 h5 21.Sf3 Vh8 22.Dc3 h4 23.gxh4 Jd5 24.Sxd5
Dxh4 25.f3 cxd5 26.Vc5 Vad8 27.Dxa5 f4 28.Dc7 Vd6!! 29.Dxd6 Dh2+ 30.Kf2 fxe3+ 0:1
Honza Malík a Petr Dostál jsou
vzteky bez sebe (o hráčích Labortechu netřeba mluvit.). Sosna vůbec
nekonzultoval nabídku remíze s kapitánem, v situaci, která byla pro
tým velmi příznivá, jelikož na druhé desce to bylo poměrně jasný ve prospěch
Slavoje… No prostě neodpustitelná chyba! (A Sosna jde domů pěšky!)
Labortech přesto dohrává na krev, byť svou „labutí
píseň“. Jirka remizuje, Péťa hezky nachází východisko z problémové situace,
jak bylo psáno výše, Pakleza se zabejčil a hraje a hraje - dokonce
v situaci, kdy se už vyhlašují výsledky…
Bramborová medaile - noční
můra všech. Chybělo sakra tak málo - jedna jediná blbá půlka v jakémkoliv
zápase! Je to málo nebo strašně moc?
V extralize je to
strašně moc. Ty zápasy jsou tak vyrovnané a tak vyhecované.
Kde měl Labortech vzít tu
půlku? Přemýšlím - a napadá mě kacířská myšlenka - s Novým Borem! Zdá se
to neskutečné - ne vězte, kdybyste na tom zápase byli, není to žádná
fantasmagorie. Po kolapsu Lázničky a především Davida Navary - tak blízko
vítězství z těch remízových jsme v žádném zápase nebyli!
Tak jo, zkusíme to příště! Rozsekáme Bor, dáme na
prdel Pardubkám ... (omlouvám se, není to neúcta k soupeřům, jen zdravé
odhodlání :) Já vím, každá sezóna je
jiná. Ale Labortechu věřím - ta parta, co tady dneska je, má perspektivu. Je
tam obrovský týmový duch, věřte tomu.
Vyhlášení vítězů – a přece
jen úspěch, Jirka dostává cenu za nejlepšího hráče extraligy - 8,5 bodů z 11
- nádherný výsledek!
Pak se přemisťujeme do Prahy a go to Ostrava ...
Co jinak říci ke třem dnům v Turnově?
Organizátoři to zvládli
suprově. Oproti loňskému Brnu je to jako bavorák k trabantu. Skvělá hrací
místnost se zázemím, kde můžete analyzovat a nerušíte ostatní, bar, restaurace,
prostě paráda. Bezva slečna rozhodčí (byť mě jednou „vynadala“, že dělám fotky až
po 15 minutách hry). Bezva lidi v Turnově, fakt jsem se nesetkal
s nějakým problémem. A když k tomu připočtu bezva holky
v barech…no Český ráj!
Díky Turnovu a jejich
sponzorovi panu Zikudovi za krásný tři dny!
Jirka Hurta
Analýza musela být "výživná". Co vím, tak se VJ takto "uctivě" chová při analýze běžně směrem k papírově slabším soupeřům, ale směrem k soupeřům jemu srovnatelné výkonnosti mi dosud přišel korektní.
@pogous: Pokud by někdo ty analýzy nahrával, mohl by z toho být zábavný seriál, např. s názvem "Třicet analýz velmistra Jansy".
:-) "Vlastní analýza partie Velička-Jansa je podívaná pro bohy. Ten, kdo zná velmistra Jansu, není překvapen, kdo nezná, čumí! Péťa je zahrnut slovy o „zoufalých tazích“, které předváděl a „člověče, tady to smrdí“ a podobně. Nabízí se otázka, proč pan Jansa proti takovému “zoufalému“ hráči lehce nevyhrál?"
Nemá někdo video z té analýzy? To by mohl být stejný hit, jako svého času studiová práce korespondenčního velmistra Chripka v konvcovce věž s králem proti králi. :-)
Kdysy jsem četl komiks Torpedo doporučuji-velice zajímavé.
Bomba reportáž, píšete líp než Mireček Hurta z Lokomotivy. Něco podobného jsem četl naposledy od legendárního Bivoje z Moravy.
- Tzv. Zákon brblajícího Jansy: "Brblání velmistra Jansy po skončené partii je přímo úměrné intenzitě jeho pocitu, kterak opět pokazil svou skvěle pozičně vedenou hru, které si jeho soupeř snad ani nevšimnul." Jinak článek Jiřího Hurty jsem si s chutí přečetl, a dokonce mi i objasnil malou záhadu. V pondělí po tom víkendu, jak skončila extraliga, jsem se vracel autem na Moravu z východních Čech. A najednou - koho to nevidím? Nejprve se po krajnici silnice vyčerpaně šourá jakási zvláštní postava, ruce má do tvaru jezdců, nohy má do tvaru střelců... a snad o tři kilometry dál, jde další takový! Říkám si v duchu - ti dva vypadali jako šachisti, ale dál jsem to neřešil, a mávl nad tím rukou. Teď již vím, že to byli IM Sosna a GM Talla, kteří byli nuceni vracet se pěšky domů po svém neúspěšném vystoupení v závěrečném trojkole extraligy.
"analýza Velička - Jansa" to mě pobavilo. Jako bych to slyšel .... podobně se k rozborům staví např. Přibyl. Nejlepší reakci co jsem na tento druh analýz slyšel bylo :" máte pravdu, hrál jsem pod psa, co tah to hrubka, ale na vás to stačilo"
Zaplať Caisse za génia Hurtu!
Kéž by každý extraligový tým měl svého Jirku Hurtu! Tyhle "neobjektivní", ale o to upřímnější reportáže čtu moc rád. :-)