Zasloužená porážka

r>
Téměř současně skončily partie Nun – Pisk a Vaculík – Kopal. Petr Pisk měl doposud proti Nunovi velmi negativní bilanci a navíc hrál černými. Soustředil se tedy spíše na defenzivu a krátce po zahájení nabídl remízu, kterou Nun přijal – 0,5:0,5. Já jsem ve své partii chyboval ve 14. tahu, kdy jsem místo správného Jf5 tohoto jezdce vyměnil. V partii jsem se totiž obával rychlého průlomu na královském křídle. Popartiová analýza mě však vyvedla z omylu. Tím jsem propásl šanci k získání malé ale zato trvalé výhody. Pak už byla situace značně nejasná, možná díky poměrně jednoduchému plánu soupeře nalézt mi do pozice po černých polích i nepatrně lepší pro soupeře. Nabídl jsem proto zavčasu remízu, proti které Pepa Kopal nic nenamítal – 1:1.

Další partie končily až okolo časové tísně, do které se udály velmi podstatné věci – ve prospěch Hradce se totiž naklonily partie Boreš M. – Kořínek a Mužík – Prymula. Ještě dříve ale skončil Roman Boreš. Ten sehrál, jak už je jeho dobrým zvykem, velmi divokou partii. V sicilské se nebál a sebral nabízeného pěšce na b2. Odolal nepříjemnému tlaku a pěšec navíc mu vydržel až do koncovky, kde mu Trefný vazbou po 7. řadě bránil rozehrát figury. Za této situace Roman nezareagoval nejlépe, a aby vůbec své figury dostal do hry, musel obětovat pěšce dokonce 2. Chvílemi to s ním vypadalo bledě, ale pak se věže rozehrály a Trefný musel neustále šachovat – 1,5:1,5. Martin Mužík rozehrál celou partii poněkud nešťastně a hned od zahájení se dostal do nepříjemné pozice. Soupeř mu odebral pěšce a jedinou Martinovou šancí bylo přejít do taktických zápletek. V těch Prymula sice několikrát zaváhal, ale Martin mu vždy oplatil stejnou mincí (velmi zajímavě se jeví např. 26. Jf6+). A tak partie skončila přesně podle přísloví, že prohrává ten, kdo udělá poslední chybu. Tou chybou byl Martinův 29. tah Kf2. Z výhry se tak radoval Prymula – 1,5:2,5.

Chvilku poté se nepodařilo vyhrát ani na 1. šachovnici hrajícímu Robertu Cvekovi. V partii proti „svému nadřízenému“ ze šachové olympiády sice získal ze zahájení drobnou výhodu, ale přesto partie nijak významně nevybočila z mezí rovnováhy – 2:3. Zato v Partii Míry Boreše s Kořínkem byla rovnováha narušena až moc – Míra příliš optimisticky obětoval pěšce a v honbě za kompenzací mu soupeř odebral ještě dalšího. Vzniklou koncovku už nešlo ani při nejlepší vůli zachránit. Jen díky nepřesné hře soupeře se hrálo až do 73. tahu – 2:4.

Zápas už byl prohraný, přesto si pochvalu za bojovnost zaslouží Honza Vrána. Kdyby v horší pozici s Roškem hrál spíše na remízu, tak se na něj rozhodně nikdo zlobit nebude. Honza se však vzhledem k nepříznivému vývoji vrhnul vpřed a vybojoval si lepší koncovku, kterou bez sebemenších problémů dovedl do vítězného konce – 3:4. Ani teoretickou naději na zvrat nám v tu chvíli nedávala pozice Petra Kučery, který s pěšcem méně bránil koncovku s Vackem. Ale začněme od začátku – hrála se francouzská obrana a musím říci, že Petrova pozice se mi velmi líbila. V partii se vyskytly 2 krizové momenty – otázkou tak zůstává, jestli průlom f7-f5 nebyl uspěchaný a jestli by Petr přecijen neměl šance na výhru, pokud by zahrál posledním tahem v časové tísni Vgf6. Koncovka vzniklá po 40… Vxe8 totiž při přesné hře černého byla remis – 3,5:4,5.

Prohráli jsme tedy nejtěsnějším možným rozdílem, ale nejspíše můžeme být ještě rádi, že rozdíl nebyl výraznější. Toto kolo se zkrátka nepovedlo. Příležitost na nápravu budeme mít již za 14 dní na půdě Sokola Vršovice.