Z deníku Járy Cimrmana

9.únor 1896
Evropu zachvacuje epidemie šachu. Jako houby po dešti vyrůstají desítky, ba stovky šachových klubů již i ve Vídni. Člověk pomalu nenajde noviny neb časopis, kde by nebyla šachová rubrika. Kdekdo z mých přátel a známých je posedlý šachem. Téměř o ničem jiném se již nebaví. Připadám si mezi nimi jako černá ovce a obávám se, že záhy budu vyšachován ze společnosti. M

usím překonati vrozený odpor k davovým psychózám a proniknout do tajů této hry, o níž zatím vím jen tolik, že pochází z Persie a že se při ní sedí.

26.Únor 1896
Opatřil jsem si veškerou dostupnou literaturu o šachu a zakoupil jsem tuto hru v papírnictví a hračkářství firmy Schneider. Od té chvíle téměř nespím a vysedávám 14 až 18 hodin denně nad šachovnicí s figurkami. Můj poznámkový blok se vůčihledně plní.

19. duben 1896
Jsem hotov. Důkladně jsem prostudoval dosavadní šachovou taktiku i strategii, sehrál jsem celkem 79 partií sám se sebou a dospěl jsem k závěru, že veškerá šachová theorie se dá nahradit jedinou, snadno zapamatovatelnou poučkou: Nejsilnější figura je král." A s tím také vytáhnu do boje.

2.květen 1896
Nemýlil jsem se. Na počátku každé partie vyvolává moje tak¬tika u soupeřů posměch. S čím prý jsem to na ně vyrukoval v době, kdy dominuje útočný šach? - Leč úsměv jim záhy styd¬ne na rtech. Hned prvními tahy vyvádím krále do centra ša¬chovnice, kde se aktivně účastní boje a nezřídka zasahuje rozhodující údery. Poté tahám pěšci a čekám, co bude hrát soupeř. Podle toho pak stavím své figury. Není divu, že pro¬tihráč je zaskočen a kapituluje. Pro účely šachové školy, kterou jsem svou methodou založil, neopomínám zapisovat všechny své partie. Každý tah zapisuji čárkou a číslem pod ní, soupeřův tah mezerou. Jednotlivé figury a pěšce znázor¬ňuji různou tloušťkou čárky / mezery/ +

25.červenec 1896
Abych zkrátil průběh předem vyhraných partií, decimuji soupeře psychologicky. Všiml jsem si totiž a v turnajích i prakticky ověřil, že soupeř koncentrovaný odolává déle než-li soupeř zne¬klidňovaný. Proto soupeře v průběhu partie co chvíli všelijak ruším. Osušuji si například čelo kapesníkem a vzápětí jej upus¬tím na šachovnici. Poté se dlouze omlouvám. Jindy předstírám tik škubavými grimasami v obličeji nebo si nervózně povytahuji prsty na rukou. Praskání kloubů je velmi účinné. Osvědčuje se i křeč v noze. Natahováním nohy lze snadno kopnout soupeře do holenní kostí a potom opakovaně prosit za odpuštění. Obtěžuji také neustálými dotazy v jazycích, které sám neovládám. Soupeř postupně mění barvu, protestuje, prosí o slitování, až se ner¬vově zhroutí. Prohraná partie je pro něj vysvobozením. ++

3.únor 1897
Obdržel jsem poštou proti podpisu výzvu mistra světa v šachu k souboji o nejvyšší titul. Proč nepočkal, až ho vyzve některý z nejlepších šachistů sám a zvolil tento bezprecedentní postup? Výzvu k utkání přijímám, ale nikoli k boji o titul. Nikdy mi nešlo o tituly, vavříny a trofeje, nýbrž jen a jen o hru.

Poznámky:
+ tento způsob Cimrmanova zápisu partie byl mnohem později s úspěchem uplatněn při konstrukci čárkového kódu. ++ Za vynálezce šachové psychologie je dodnes omylem pokládán Emanuel Lasker.

citováno z deníku Járy Cimrmana

ilustrační partie Emanuel Lasker – Jára Cimrman