Výprava do Tanvaldu skončila pod lavinou

V neděli 22. ledna jsme vyrazili v kompletní sestavě na 6. kolo pod Tanvaldský Špičák. Nejen ranních –15 stupňů věstilo, že nás mezi horaly nečeká žádná pohodová lyžovačka. První čtyři desky nad 2100 a vyrovnaný zadek, který boduje ještě spolehlivěji, hovoří samo za vše.
Spadl mi kámen ze srdce, když jsme po příjezdu zjistili, že tanvaldští nepostavili Kadeřábka a Joukla, tedy své č.

1 a 3, rázem to papírově nevypadalo tak zle. A zpočátku to pro nás opravdu nevypadalo špatně.
Bílými získali všichni lepší pozice. Jarda Kučera na šestce zkazil soupeři (Hojač) rošádu i vývin a přetavil svou výhodou v zisk pěšce s technicky snadno vyhranou koncovkou, mladý Petr to měl s dobře bránícím Horákem složitější, ale nestál špatně. Roman Mužík na 8. zahrál francouzskou téměř rutinérsky a zahájil nadějný útok pěšcovým nástupem na královském křídle. Honza Oreský zas využil s Falesem jeho předčasné rošády a pustil se do něj také bodákovým útokem. Stejnou fintu jsem použil i já černými na Rychtáře a jelikož ostatní černé stály více méně rovně (jen Bolek na 7. si musel dávat pozor, aby do něčeho nespadl), mohli jsme být spokojení.
Ale ouha. Já jsem brzy zjistil, že mi asi Mrazík vykouzlil na zorničky své mrazivé obrazce, neboť jsem během partie tolikrát přehlédl, že mohu být rád, že mě výborně hrající soupeř nezmatil v miniatuře. A Roman asi zbytečně otevřel efko a brzy vystřílel útočný prach, za to soupeři zbyl ještě plný soudek a tak stačilo přehlédnutí jediné. A rázem to bylo 0:2.
Naštěstí Honzu Mrazík nedoběhl a ani jeho soupeři se to dnes nepovedlo. Při rošádách na různé strany se k ničemu nedostal, zatímco Honza stupňoval tlak až k vyloupnutí černého krále ze skořápky. A jelikož si Jarda dobře vedl ve své vyhrané koncovce, Petr stál spíš o chlup lépe a Jínovci své pozice zlepšili, mohl Bolek vzít v o něco horší pozici nabízenou remízu. 2,5 – 1,5.
Jenže pak přišly časové tísně a naši výpravu stihla pohroma. Tíseň se tentokrát vyhnula Jardovi, který přešel do střelcovky s pěšcem víc a měl 40 tahů dávno za sebou. Na první měli Jirka Jína s Jedličkou (vloni nejlepší perfo soutěže) čas stejný, ale pozici ostrou jako břitva, za to Péťa s Luckou měli zhruba po 5 minutách na 15 tahů. Nejprve zasypala lavina Lucku. V dámské koncovce, kde měla lepšího krále (Kg8, Dc4, g7,h6, d5 +a?b?proti Kh1, De1,h2 g4, c3,b2,a2) nejprve centralizovala dámu a hlídala si hlavně, aby nebyla zvěčněna. Ve zdánlivě vhodném okamžiku slupla Ondrovi Pražákovi pěšce na a2, aby se po g5 vyhnula věčňáku, hrozícím po hxg5, návratem Dc4. Kudy přišla lavina objevíte jistě sami! Na tragédii rodinnou povýšil naši dnešní smůlu Jirka. Získal celou věž a stačilo přečkat tíseň (přičemž nahoře byly oba praporky). Ale lítat s holým králem po šachovnici je nebezpečné i proti posledním 3 figurám soupeře(D,V,S). Nejprve připustil přechod do rovné věžovky (to viděl ze zasvěcených jen Fritz, myslím, že ani Kasparov by to nestíhal), aby poté šlápl do propasti v podobě jednotahového matu! Relativně nejlíp vyšel tak z tísně Petr Kučera, ten přešel jen do připrohrané koncovky s pěšcem míň, kterou nakonec vzdal. Z laviny se tak podařilo vyhrabat jen Jardovi, který si pak zaslouženě došel až do tábora pro zasloužený bod.
Prohra 5,5 – 2,5 mi tak nepříjde úplně férová. Mám takové podezření, jestli v tom nemá prsty Krakonoš….
Ale což. Tanvald je velmi kvalitní soupeř, a furt jsme na tom líp než poslední výprava do Tater. Alespoň jsme se vrátili živí a zdraví!