V libereckém obklíčení

V neděli 13. 11. 2005 jsme v rámci krajského přeboru ŠSLK uvízli v obklíčení hned tří libereckých hord. Naštěstí byly jejich první dvě armády plně vytíženy vzájemnou půtkou, takže na nás zbylo pouze vypořádat se s Deskem C.
Z obklíčení se nejprve probil Jirka Jína. Zkušeně využil několika zaváhání mladého soka, Ondřeje Krišicy, a bez potíží upláchl 1:0.

Liberečtí ale o to víc sevřeli svůj ocelový stisk a výsledek šarvátky nebyl dlouho jasný. Navíc pod lady Majstrovou padl kůň, a přestože zalehl dva nepřátelské pěšáky, šlo jí o holý život a mě jako kapitána trefily záludné Trávníkovy vidle mezi lopatky, když jsem se nechal příliš rozptýlit plněním svých kapitánských povinností. Zranění se bohužel ukázalo jako fatální 1:1. Má smrt nevnesla však do našich řad chaos, ba spíše zvýšila odhodlání. Jako nůž máslem projel obranou nepřítele (Luděk Švec) Jarda Kučera a po něm se také až k matu probil Petr Boleslav proti Jiřímu Liškovi. 3:1.
Boj se octl v nejnapínavější fázi. Bohové nám ale byli již nakloněni. Petr Kučera sváděl úspěšně strategickou bitvu pěších vojsk s Jaroslavem Cejpem, kde uplatňoval nejtěsnější početní výhodu a Honza Oreský obsadil výhodně hradní věže. Po Cejpově kapitulaci tak už stačilo jen zakopat válečnou sekyru mezi Jirkou Majstrem a Petrem Jakšou, jejichž zákopová válka už neměla dalšího smyslu, abychom mohli slavit vítězství - 4,5:1,5. Jako marodéři si pak počínali Viktor Jakimič, který o vlásek unikl drápům lady Majstrové, aby ji pak vyčerpanou dorazil a Honza Oreský, který dobil Ladislava Gombose.
Z Liberecké tvrze nás tedy uniklo 5 a půl. Po dvoutýdenní regeneraci budeme zkoušet, zda naše opevnění vydrží nájezd loupeživé hordy z České Lípy.