Úspěšný začátek
28.10.2007 08:00 | TurnajeSlavia Hradec Králové – 1. Novoborský ŠK „B“ 3,5:4,5 Los 1. kola proti sobě hned na úvod postavil 2 medailisty z loňského ročníku – loni stříbrný Hradec Králové přivítal novoborské béčko. Průměrné ratingy základních s...
Slavia Hradec Králové – 1. Novoborský ŠK „B“ 3,5:4,5
Los 1. kola proti sobě hned na úvod postavil 2 medailisty z loňského ročníku – loni stříbrný Hradec Králové přivítal novoborské béčko. Průměrné ratingy základních sestav navíc ukazují, že i letos se by se obě družstva měla pohybovat v horní polovině tabulky – Hradec je totiž papírově třetím, Nový Bor pátým nejsilnějším družstvem. V
Los 1. kola proti sobě hned na úvod postavil 2 medailisty z loňského ročníku – loni stříbrný Hradec Králové přivítal novoborské béčko. Průměrné ratingy základních sestav navíc ukazují, že i letos se by se obě družstva měla pohybovat v horní polovině tabulky – Hradec je totiž papírově třetím, Nový Bor pátým nejsilnějším družstvem. V
íce oslabeni nastoupili domácí – týmová jednička IM Michal Konopka plní na Krétě kapitánské povinnosti u reprezentace, navíc chyběl i Hála. Nám chyběl pouze Martin Mužík, ovšem Míra Boreš se ukázal jako plnohodnotná náhrada. Začněme ale popořadě.
Nejkratší i nejrychlejší byla partie na 1. šachovnici. Nun s Kalodem dokázali v nestandardní zahájení vyčerpat během přibližně 15 tahů téměř veškerý čas, nicméně na časovku nedošlo – partie skončila opakováním tahů – 0,5:0,5. V partii dvou bývalých turnovských spoluhráčů získal za Hradec hostující Pepa Kopal nad naším Petrem Kučerou výhodu a jeho pozice se hrála daleko pohodlněji. V jednu chvíli už postupy centrálních pěšců vypadaly skutečně hrozivě, ale Petr vynalézavou obranou vše zneutralizoval a po vyrovnání nabídl remízu – 1:1.
Tomáš Kulhánek hrál dnes proti svým bývalým spoluhráčům, protože do Nového Boru přestoupil s mezipřistáním v Turnově právě z Hradce. Znalost „domácího“ prostředí využil, když Honzu Jüptnera prakticky vůbec nepustil do hry. Od zahájení držel drobnou výhodu, kterou vystupňoval v zisk kvality a následně i celé partie – 1:2. Obdobně se zadařilo i mně, když jsem proti Rojovi prakticky od začátku držel drobnou výhodu v podobě slabého pěšce na d6. Pokračující výměny výhodu umocnily a když se mi povedlo najít správný plán, tak byly materiální zisky jen otázkou času. Čas se nakonec stal rozhodujícím faktorem nejen v této partii – soupeř se totiž pod tlakem nedokázal dostatečně rychle rozhodnout a pád praporku mi tak vše usnadnil – 1:3.
Definitivně rozhodnout mohl Honza Vrána v partii s Martinem Vackem, kde se v pro Honzu nepříliš typické otevřené sicilské se při opačných rošádách čile útočilo. V následné analýze se oběma stranám nabízely velmi zajímavé možnosti, ovšem v partii jich naplno dokázal využít pouze Honza a od výhry ho dělilo jen splnění povinných 40 tahů. To se však nepovedlo, když Honza po jednom z tahů špatně domáčkl hodiny a ty pak nemilosrdně pokračovaly v chodu – 2:3. Ani takováto nepříjemnost už nás o 3 body připravit nemohla – ve zbývajících 3 partiích jsme totiž nebyli ohroženi. Zdeněk Völfl v sicilské spolehlivě pohlídal útočné možnosti Kořínka. Nerozhodila ho ani nadějná oběť kvality, po které oba hráči vybudovali tak pevné opevnění, že ani po všemožných tazích nešlo prolomit – 2,5:3,5.
Petr Pisk zvolil na Prymulu ježkovitou výstavbu a vyčkával, kudy se jeho soupeř rozhodne útočit. Po dlouhém přemýšlení se situace nakonec vyjasnila na dámském křídle, to už však oběma hráčům zbývala na posledních přibližně 10 tahů pouze 30 sekundová bonifikace. V napínavé blicce se lépe orientoval Petr, když získal figuru. Jediným problémem tak bylo, jak před hrozbami matu či věčných šachů ochránit svého obnaženého krále. Petr se na dlouho zamyslel, přesto nenašel spolehlivou cestu, jak svou výhodu přetavit ve výhru. S nedostatkem času se pak spokojil s remízou, která s ohledem na vývoj v poslední partii zaručovala výhru – 3:4. Míra Boreš se totiž sice nejprve v zahájení dostal do potíží a Vláďa Vltavský měl zřejmou výhodu. Neopatrnou hrou pak ale Mírovi věnoval protihru, které Míra bezezbytku využil a získal drobnou výhodu v podobě lepší věžovky. Ta však ani později s pěšcem více vyhraná nebyla – vyhráváme 3,5:4,5.
V těžkém úvodním zápase si tak připisujeme důležitou výhru. Vzhledem k vývoji zápasu mohla být i vyšší, ale aspoň jsme si nevystříleli všechen prach najednou:-) Potěšující je pak zejména fakt, že v průběhu zápasu jsme v žádné partii nebyli vážněji ohroženi, drobné obavy jsem měl jen o partii Péti Kučery, ten ale zvládl udržet černé figury jako jeden z prvních. Další zápas nás čeká na sv. Martina (že bych měl svátek:-) ), tedy 11. 11. Těšit se můžete i na online přenos.
Nejkratší i nejrychlejší byla partie na 1. šachovnici. Nun s Kalodem dokázali v nestandardní zahájení vyčerpat během přibližně 15 tahů téměř veškerý čas, nicméně na časovku nedošlo – partie skončila opakováním tahů – 0,5:0,5. V partii dvou bývalých turnovských spoluhráčů získal za Hradec hostující Pepa Kopal nad naším Petrem Kučerou výhodu a jeho pozice se hrála daleko pohodlněji. V jednu chvíli už postupy centrálních pěšců vypadaly skutečně hrozivě, ale Petr vynalézavou obranou vše zneutralizoval a po vyrovnání nabídl remízu – 1:1.
Tomáš Kulhánek hrál dnes proti svým bývalým spoluhráčům, protože do Nového Boru přestoupil s mezipřistáním v Turnově právě z Hradce. Znalost „domácího“ prostředí využil, když Honzu Jüptnera prakticky vůbec nepustil do hry. Od zahájení držel drobnou výhodu, kterou vystupňoval v zisk kvality a následně i celé partie – 1:2. Obdobně se zadařilo i mně, když jsem proti Rojovi prakticky od začátku držel drobnou výhodu v podobě slabého pěšce na d6. Pokračující výměny výhodu umocnily a když se mi povedlo najít správný plán, tak byly materiální zisky jen otázkou času. Čas se nakonec stal rozhodujícím faktorem nejen v této partii – soupeř se totiž pod tlakem nedokázal dostatečně rychle rozhodnout a pád praporku mi tak vše usnadnil – 1:3.
Definitivně rozhodnout mohl Honza Vrána v partii s Martinem Vackem, kde se v pro Honzu nepříliš typické otevřené sicilské se při opačných rošádách čile útočilo. V následné analýze se oběma stranám nabízely velmi zajímavé možnosti, ovšem v partii jich naplno dokázal využít pouze Honza a od výhry ho dělilo jen splnění povinných 40 tahů. To se však nepovedlo, když Honza po jednom z tahů špatně domáčkl hodiny a ty pak nemilosrdně pokračovaly v chodu – 2:3. Ani takováto nepříjemnost už nás o 3 body připravit nemohla – ve zbývajících 3 partiích jsme totiž nebyli ohroženi. Zdeněk Völfl v sicilské spolehlivě pohlídal útočné možnosti Kořínka. Nerozhodila ho ani nadějná oběť kvality, po které oba hráči vybudovali tak pevné opevnění, že ani po všemožných tazích nešlo prolomit – 2,5:3,5.
Petr Pisk zvolil na Prymulu ježkovitou výstavbu a vyčkával, kudy se jeho soupeř rozhodne útočit. Po dlouhém přemýšlení se situace nakonec vyjasnila na dámském křídle, to už však oběma hráčům zbývala na posledních přibližně 10 tahů pouze 30 sekundová bonifikace. V napínavé blicce se lépe orientoval Petr, když získal figuru. Jediným problémem tak bylo, jak před hrozbami matu či věčných šachů ochránit svého obnaženého krále. Petr se na dlouho zamyslel, přesto nenašel spolehlivou cestu, jak svou výhodu přetavit ve výhru. S nedostatkem času se pak spokojil s remízou, která s ohledem na vývoj v poslední partii zaručovala výhru – 3:4. Míra Boreš se totiž sice nejprve v zahájení dostal do potíží a Vláďa Vltavský měl zřejmou výhodu. Neopatrnou hrou pak ale Mírovi věnoval protihru, které Míra bezezbytku využil a získal drobnou výhodu v podobě lepší věžovky. Ta však ani později s pěšcem více vyhraná nebyla – vyhráváme 3,5:4,5.
V těžkém úvodním zápase si tak připisujeme důležitou výhru. Vzhledem k vývoji zápasu mohla být i vyšší, ale aspoň jsme si nevystříleli všechen prach najednou:-) Potěšující je pak zejména fakt, že v průběhu zápasu jsme v žádné partii nebyli vážněji ohroženi, drobné obavy jsem měl jen o partii Péti Kučery, ten ale zvládl udržet černé figury jako jeden z prvních. Další zápas nás čeká na sv. Martina (že bych měl svátek:-) ), tedy 11. 11. Těšit se můžete i na online přenos.
