TŽ Třinec – A64 Grygov aneb: „Děn bělobijců!“

Ano, přesně tak by se dal nazvat náš sobotní zápas, neboť bílé figury skutečně nezískaly příliš mnoho bodů, skóre 2:6 (tedy v neprospěch bílých) hovoří za vše, magie černých kamenů tentokrát zapůsobila skutečně mocným kouzlem!...
Vedení v zápase nám zajistil na 8. šachovnici hrající benjamínek družstva Richard Biolek ml., jenž sice v zahájení ztratil poměrně dost času, avšak jeho soupeř Břéťa Křetek, se kterým jsme skutečně během přípravy příliš nepočítali, nepokračoval v taktických zápletkách počínající střední hry dobře a záhy ztratil pozici i celou partii.

To byla jediná výhra bílé armády v celém zápase! Jenomže jsme se nemohli radovat příliš dlouho, poněvadž ještě před skončením časových tísní museli své krále, až někam k hlubinám šachového pekla, sklonit jak Miki Maník, který stál dosti podezřele již od zahájení a jeho soupeř Tomáš Oral mu nedal sebemenší šanci nějakým „haluztrikem“ nepříznivý běh událostí otočit, tak i Karel Malinovský, který dal Milanu Walkovi v ostré variantě sicilské až příliš mnoho prostoru na dámském křídle, kde byl černý útok mnohem rychlejší než atak bílého, který de facto vlastně ani nezačal, jakoby i v tomto duelu černí bojovníci své soky doslova zhypnotizovali! Když ještě mezitím remizovali v pozici plné figur a napětí Sergej Veselovský a Gennadij Timoščenko, byl průběžný stav zápasu 2,5:1,5 pro domácí...
To však bylo téměř vše, co třinečtí dokázali, od tohoto okamžiku totiž začali diktovat podmínky zápasu pouze a jenom hosté z Grygova! Srovnání zajistila moje maličkost, můj oponent Ladislav Langner totiž již v 15. tahu udělal hrubou chybu a ztratil pěšce (poměrně dost důležitého), čehož jsem i přes určité technické potíže dokázal využít a dovést náš souboj až k výhře. Pěknou partii sehrál Vlastík Babula. Dokázal, že nestejnopolní střelci v koncovce zdaleka nemusí znamenat jasnou remízu a svůj skvělý výkon zakončil krásným zugzwangem, po kterém Alexandru Mistovi nezbylo než soupeři poblahopřát. Předposledním bojovníkem zůstal Radek Sluka, který se střetl s Milanem Babulou. Radek dosáhl ze zahájení perspektivní pozice, avšak měnil až se „uměnil“ a ztratil pěšce. Musel se tedy začít úpěnlivě bránit, faktor dvojice střelců tomu naštěstí dosti pomohl a důležitý půlbod nakonec udržel. Tím totiž zápas de facto vyhrál, neboť poslední mohykán Richard Biolek st. měl v tu chvíli na šachovnici koncovku, kterou v žádném případě nemohl prohrát. Naopak, jako správný kapitán a zkušený „koncovkobijec“ Piotra Murdziu tak dlouho „pokoušel“, až se mu podařilo pravděpodobně remízovou pozici přetavit v jasně vyhranou a zaznamenal po dlouhém a úporném boji ve 109. tahu již páté „černé vítězství“, které znamenalo konečný stav zápasu 5:3 pro hosty, tedy pro nás... A ačkoliv jsme tím náš sobotní zápas značně „očernili“, odjížděli jsme z Třince naplněni zářivě bílým světlem, neboť na nás ani letos „železárenští“ prostě neměli!...