TJ Pankrác – 1. Novoborský ŠK “B“ 5:3

Prvoligový šlágr, po kterém nás z téměř extraligových výšin čekal tvrdý pád zpátky na zem. Nutno ovšem dodat, že soupeř dnes zvítězil zcela zaslouženě – už od samého počátku se mi nelíbila situace hned na 4 šachovnicích a to nebývá nejlepší znamení...

Překvapení na nás čekalo již u předávání sestav – i přes kolizi s německými ligami totiž nastoupili GM Jirovský a IM Doležal (IM Možný naopak nikoli), což kompletně nabouralo naši přípravu – čekali jsme totiž buď nikoho nebo všechny 3 výše zmíněné.

Nejvíce zaskočen byl zřejmě Tomáš Kulhánek, který s Milošem Jirovským prohrál velmi rychle a prakticky bez odporu. V ježkovité výstavbě nemohl na Sa3 použít klasickou repliku Jc5 a poté se pozice kompletně zhroutila – 1:0. Vyrovnat se povedlo záhy – Péťa Kučera poslední dobou hrává častěji 1.d4, což v kombinaci s domečkem na královském křídle přináší výsledky. Jan Petr zvolil pozici s izolovaným pěšcem, ale o tradiční plány zde rozhodně nešlo. Vše totiž skončilo sérií taktických úderů, o kterých Vám vzhledem ke své časové tísni můžu sdělit pouze konečný výsledek – 1:1.

Do dalšího trháku se domácí dostali na 6. šachovnici, kde Zdeněk Völfl získal ze zahájení jako jeden z mála pohodlnou pozici. O to větší šok mě čekal při podepisování partiářů – Zdeněk 0, Tomáš Řezníček 1 – důvod jsem si prohlédl na šachovnici, Zdeňkovi chyběla figura – 2:1. Ta naopak přebývala Martinovi Mužíkovi v repríze loňského souboje s Janem Vokounem a Martin tak po loňské prohře srovnal nejen skóre vzájemné, ale i zápasové – 2:2.

Další bodovou ztrátu už se nám ale dotáhnout nepodařilo. Já jsem ve své partii se Svatoplukem Svobodou několikrát prošel kolem možnosti vcelku pohodlně vyrovnat, až jsem byl v podstatě donucen obětovat pěšce za zaktivnění svých figur. To se částečně povedlo, ale protože jsem své figury chtěl vidět ještě aktivnější, tak následovala další oběť, která v sobě nějaká nebezpečí sice ukrývala, ale změnu výsledku už přinést nemohla – 3:2. Za tohoto stavu jsme museli odmítat 2 remízy, přesto už o výsledku bylo jasno. Míra Boreš zahrál bílými svešnikova velmi originálně a analýza po skončení zaujala snad větší pozornost než dohrávající se partie. Netradiční postup bílého však vedl pouze do velmi obtížné a při správném plánu černého jistě i prohrané pozice. Viták ovšem Mírovi dovolil alespoň částečně zkonsolidovat své figury a rázem bylo vše otevřené. Bláznivá koncovka nakonec po vyčerpání všech možností skončila zaslouženou remízou – 3,5:2,5.

Péťa Pisk se poslední dobou trochu herně trápí a Radek Doležal toho dnes plně využil. V odložené španělské (s vložením d3) se zdálo, že černý bude postupovat f7-f5, ještě nepříjemnější ale byl postup c7-c5 na křídle opačném. Tím pádem se vyjasnila situace v centru a černé koně se nebezpečně rozskákali. Okolo časové tísně pak bylo jasné, že Péťa pozici zachrání jen pomocí nějakého šejdu. Těch ale v této pozici bylo minimum – 4,5:2,5. Kdyby se uděloval titul „borec na konec“, tak by jím nemohl být nikdo jiný než Honza Vrána. Nejprve odmítl remízu, pak trojí opakování pozice a i s nedostatkem času se vrhnul do nejasné koncovky. V té stupňoval miniaturní výhodu, až získal koncovku V+J proti V, která je bez pěšců bohužel remízová. Přesto jeho boj v snad 50tahové časové tísni zaslouží pochvalu – prohráváme tedy 5:3.

Další zápas nás čeká za 14 dní, kdy v neméně důležitém a prestižním zápase přivítáme Holdii Praha. Pokud se nestane nic nepředvídatelného, tak bychom Vám celý zápas měli nabídnout online.