Tyrania teórie
23.10.2012 15:40 | StrategieZa tých niekoľko rokov, čo trénujem, som si vypestoval pomerne slušný odhad na to, ako nádejný je ten-ktorý šachista či šachistka, ktorí ma oslovia s prosbou o spoluprácu. Bežný rozhovor vyzerá asi takto: „Dobrý deň, nemali by ste...
atraktívna, ale prísna pani Teória
Tyrania teórie je dnes neúprosná a rozšírená ako mobilné telefóny. Všetci sa učia teóriu, všetci sa snažia zapamätať si hory variantov, bez ohľadu na to, či rozoznajú jazdca od strelca, alebo nie. Študujú také CD, onakú knižku, rybkujú, fritzujú, hrabú sa v databázach. O šachu ale nevedia vôbec nič.
Veria pritom, že „bez teórie“ sa šach hrať vôbec nedá, že bez naštudovaných otvorení budú stáť „tak zle, že si vôbec nezahrajú.“
Pretože som presvedčený, že ide o veľký a smutný omyl, a slepú uličku mladých šachistov par excellence, píšem tieto riadky.
Čo myslíte, od akej úrovne sa „bez teórie vôbec nedá hrať“? Od 2200? 2400? 2600?
Pripravil som pre vás výber partii z posledných dvoch superturnajov, Sao Paola/Bilbaa a Londýna, aby bolo jasne vidieť, ako vysoko sa dá hrať „bez teórie.“
Začnime svetovou jednotkou, Magnusom Carlsenom:
Vallejo Pons – Carlsen
1.e4 d6 2.d4 Jf6 3.Jc3 e5 4.dxe5 dxe5 5.Dxd8+ Kxd8 6.Jf3 Sd6
Strašne teoretická varianta, že? A navyše tupá remíza, že? A predsa Magnus bez problémov partiu vyhral, na výhodu lepšieho hráča.
Carlsen – Caruana
1.e4 e6 2.d3 d5 3.Jd2 Jf6 4.Jgf3 Jc6 5.c3 Sd6 6.Se2 0–0 7.0–0 a5 8.Ve1 e5 9.exd5 Jxd5 10.Jc4 Ve8 11.Sf1
Opäť ostrá teoretická varianta, obávaný Philidor v útoku! Biely nestojí lepšie, ale stačí mu, že dostal hrateľnú pozíciu s mnohými figúrkami.
Poviete si, Carlsen je génius, môže si dovoliť všetko. Ostatní musia tvrdo makať. Napríklad taký Aronian, najlepšia príprava na svete. Skutočne?
Vallejo Pons – Aronian
1.e4 g6 2.d4 c6 3.Jc3 Sg7 4.Sc4 d6 5.Sb3 Jf6 6.Jf3 0–0 7.0–0 Sg4 8.h3 Sxf3 9.Dxf3 e6 10.Sg5 Jbd7 11.Vad1 Dc7
Mimoriadne ostrá, teoretická varianta, ktorú by sme mohli snáď nazvať Arménskym valom, pretože nepripomína žiadne zo známych otvorení.
A čo taký Ivančuk, milovník šachu dušou i telom? Ten isto leží celé dni naložený v teoretických variantoch.
Ivančuk- Topalov
1.Jf3 d5 2.g3 Jf6 3.Sg2 g6 4.0–0 Sg7 5.d3 0–0 6.Jc3 Jc6 7.e4 d4 8.Je2 e5 9.c3
Zaujímavý kráľovskoindický útok, krížený s Pircom.
Že z Nakamuru tradičné otvorenie nedostanete ani párom volov, to asi nikoho neprekvapí. A predsa je chalan momentálne asi piaty na svete.
Dominguez-Nakamura
1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sb5 Jge7 4.Jc3 d6 5.d4 a6 6.Sc4 b5 7.Se2 exd4 8.Jd5 Je5 9.Dxd4 c5 10.Dd1 Jxd5 11.Dxd5 Se6 12.Dd1 Se7
Napriek napohľad menejcennému 3...Jge7 nemá čierny v pozícii na diagrame vôbec žiadne problémy.
Na záver pridám ešte jedno komické otvorenie z partie ďalších dvoch hráčov svetovej extratriedy, ktorí sa stretli minulý rok vo finále kandidátskeho turnaja.
Griščuk-Geľfand
1.e4 c5 2.Jc3 Jc6 3.Sb5 Jd4 4.Jf3 e6 5.0–0 a6 6.Sd3 Jc6 7.Se2 Jd4 8.Sd3 Jc6 9.b3 d6 10.Sb2
Po drobnom tančeku čierneho ….Jc6 sa partia pomaličky znormalizovala.
Ak si šachisti svetovej extratriedy môžu dovoliť hrať takto, iste si to môžete dovoliť aj vy. A ak oni nepotrebujú mať z otvorenia vyhratú pozíciu na to, aby vyhrávali partie, môžete snahu o tento sizyfovský cieľ úspešne opustiť aj vy, a venovať čas čomusi užitočnejšiemu.
Na záver pridávam niekoľko kľúčových, tzv. Markiho pravidiel ohľadom šachovej teórie. (Nemýliť si s Murphyho pravidlami.):
1) Ak si patzer, žiadna teória ti nepomôže. Silný hráč ti odbočí a so slabším/naivnejším aj tak nevyhráš, lebo pozícii nerozumieš.
2) Máš 2100, 2200, 2300? Hraj Birda, 1.b3, 1.e4 Jc6, Čigorina, Kaľašnikova, čokoľvek. Užívaj si. Ak aj stratíš objektívne nejakú výhodu, alebo budeš stáť trošku horšie, ono sa to počas partie aj tak osemkrát otočí.
3) Vyberaj si otvorenia podľa toho, ako sa ti páči konečná pozícia, ako ti „sedí“. V žiadnom prípade neopakuj dlhé varianty silnejších hráčov, ktorým nerozumieš. Si človek, nie papagáj.
4) Nie je iný recept na to, ako hrať lepšie šach, ako naučiť sa hrať lepšie šach. Práci nad samotnou hrou sa nevyhneš. Preto sa do nej pusti hneď, a neskrývaj sa za teóriu.
5) Teóriu neviem a neučím. Kto by ju chcel so mnou trénovať, nech mi ani nepíše. Bude veľmi sklamaný.
V tomto konkrétním případě se všichni zachovali normálně (čti správně).
Taky přidám jednu příhodu na téma šachy a mobily.
Situace: hraje se soutěž družstev v zimním období. Bundy a kabáty 16 hráčů visí na společném věšáku. Z tohoto chumlu se ozve zvonění mobilu. Nikdo z hráčů se k němu nehlásí. Má rozhodčí jít zjišťovat, z kterého kabátu to zvoní a komu ten kabát patří ?
V tomto konkrétním případě se počkalo, až mobil přestane a hrálo se dál...
giocozo:
bohužel.......
Ota Válek:
1. Chybný závěr rozhodčího.
2. Ano, stejně jako při pípnutí mobilu hríči hostí x opakované drnčení zvonku v místosti (jak hosté poukazovali); jedna z nejdelších diskusí zde.
re Ota- jen tak na okraj ad 1) partie se nekontumují , ale prohlašují za prohrané,což je velký rozdíl s ohledem na zápočet do ELA
V pravidlech resp. jejich výkladu kolem mobilů jsou nelogičnosti, jež lze dokumentovat na dvou případech, jež se staly v nižších soutěžích v našem městě: 1) Spoluhráč z týmu se v ploché pozici se soupeřem domluvil na remíze. Než stačili podepsat partiář, pípla mu SMS a byl nekompromisním rozhodčím zkontumován. Pikantní je, že se to stalo kapitánovi domácího týmu, jenž v zahajovacím projevu otcovsky upozornil všechny hráče, aby si nezapomněli vypnout mobily. 2) Tuto neděli hráči hostujícího družstva začaly o dvanácté hlasitě zvonit hodinky, což trvalo relativně velmi dlouho. Majitel rámusících hodinek s dobráckým úsměvem na rtech prohlásil, že se to nedá zastavit. Přestože byli vyrušeni z přemýšlení hráči na všech osmi šachovnicích, ke kontumaci nedošlo, neboť se nejednalo o mobil.
Fiktivní podvodníci, paranoidní podezření ? ata135 hraje asi šachy na Marsu...
Podvody se totiž skutečně staly. Jestli si někdo myslí, že je to jen jakási bublina, či smyšlenina některých hráčů, či rozhodčích, ve snaze zaujmout, je to samozřejmě jeho věc. Ale je nad slunce jasné, že je trochu naivní.
K tomu vypnutí mobilu u partie...ani to asi není nejlepší řešení. Pokud se se zapnutým mobilem jakkoliv manipuluje, či vydá jakýkoliv zvuk, rozhodčí už nebude zkoumat, jestli šlo o vypínání, či zapínání. Myslím, že někde v Rakousku, na soutěži družstev, se stal případ, že jakýsi důchodce byl upozorněn svými spoluhráči na zapnutý mobil. Ten vystřelil, né z trenclí
, ale z hrací místnosti a nic netuše, přímo před rozhodčím na chodbě mobil vypl a ten samozřejmě vydal zvuk. Rozhodčí, který se v překladu jmenoval Řezník, ho jednoduše ,,zařezal,,. Nejjednoduší určitě bylo zajít za rozhodčím a sdělit mu, že mobil před ním vypnu. Samozřejmě se dá také doufat, že mně po dobu partie nikdo nezavolá, ale to je trochu riskantní.
To je zas diskuze
Ta úschova jako služby by byla dobrá, normálně mívám mobil vypnutý na stole u partie, ale jednou jsem si ho zapomněl v kapse zapnutý se zvukem, na něm samozřejmě pocket fritz, teď to může každou chvíli zazvonit a já vlastně porušil pravidla tím, že jsem na něj zapomněl 
Teď už se hrálo a na nápravu bylo trochu pozdě, při hře je přece zakázáno manipulovat s elektronickými zařízeními
Když jsem se lidí ptal, jak takovou situaci řeší, tak že by šli na hajzl a tam si ho vypnou. No já to vyřešil radši tak, že jsem si ho normálně u partie vytáhl, na stole jsem ho vypnul, ještě u toho myslím i nějak mobil pípnul, a hotovo. Pokud je rozhodčí nebo hráč dement, ok, ať si ten bod užijou, lepší dostat kontumaci než čelit tady těm paranoidním podezřením po zbytek kariéry
A druhá věc, zásadně, když na partii příjdu se zpožděním, nikdy soupeři nepodávám ruku dřív, než si vypnu mobil
Dost mě sere tady to vymýšlení si nesmyslnejch kontrol a fiktivních podvodníků na každém rohu, každý nový pravidlo je jen buzerací hráčů a šachy tím ztrácí svou důstojnost. Stejně má každej druhej na trenclích vytištěný analýzy svýho repertoáru, tak nevím, co tady řešíte
Mám trochu dojem, že zde někteří trochu podceňují motivaci k podvádění. Mimo níže uvedené důvody, jako je postup, finanční profit, ... je mezi šachisty (i kdekoliv, kde se nějak soutěží toto: Byli, jsou a budou jedinci, kteří (především sobě) potřebují dokázat, že jsou lepší a jsou ochotni kvůli tomu podvádět a klidně obelhávat i sami sebe. Vždyť si jen vemte to množství hráčů na šachových serverech, kteří bez softu nejsou schopni a ochotni hrát. Je jim jedno, že se nic nenaučí, nezajímá je krása hry nebo nějaká slušnost. Chtějí porazit soupeře. Jakkoliv.
Přesně tak Bonde a další, bylo myšleno. "cz59.." to tentokrát hůře pochopil nebo já se nedobře vyjádřil. Služba hráčům - bylo myšleno. To je jasné, cz.., že může mít hráč při vchodu 0-3 až tři mobily a tak odevzdání právě jednoho je buď nereálné neb nic neřeší. Čili servis ne povinost/buzerace.
Já bych tu možnost úschovnu třeba v lize pro sebe vždy využil a byl bych rád (samozřejmě v amaterských soutěžích nereálné, pokud by domácí sami nezorganizovali). V Pardubicích platím plus 500 Kč za týden (ne pořadatelům), abych neměl mobil přímo u sebe (i nepohodlné, v letním oblečení, kam ho dát krom hrozby, že i vypnutý vydá zvuk).
DeVillante, hezké, akorát když jsem měl 4 telefonáty poté co kvůli kalmamitě 2 družstva nedojela, 2x "doufáme, že kontumace" a 2x "doufáme, že nový termín". Nebo za stavu 2:4, "když nás necháte vyrovnat, nepráskneme na vás, že máte nesrovnalost v soupiskách", se také stalo (a mohl bych vyprávět o ligách dál...). Tak si dělejme iluze, že by všechny týmy mávly rukou, kdyby někdo mobilem podváděl a soupeř by kvůli tomu třeba ztratil šanci postupu či padal.
Proto se trošku divím, že FIDE zrovna na toto nevydala v pravidlech o co rozhodčí může požádat a hráč poté musí. Pak vznikne dost špatně řešitelná situace, o které může být zde diskuse několik měsíců. A ten zmíněný příklad z SRN uvrhl na jistě skvělou soutěž špatné světlo právě kvůli nedotaženým pravidlům. Z té Malisie je samozřejmě úplná blbost nebuzerovat, neomezovat, ale možnost namátkových kontrol, ano nejen mobil může napovídat. A pak za podvod "elektron. dopingem" tresty ala doping.
To odevzdávání mobilů by nesloužilo ai tak k zabránění podvádění ale spíš jako pojistka pro ty poctivé šachisty, kteří nepodvádějí aby se jim nestal nějaký malér. Já to řešit nemusím, mobil nemám
To je logika, jak pro konkurs na strážce harému, projdou jen eunuši. Ale šachy dnes nemusí umět hrát mobil, nebyl by technický problém mít třeba šachové digitálky, náramek .... A pan Markoš má pravdu, že prostředí současných top turnajů dnes už vůbec není příjemné, jakékoliv nápady zakazování čehokoliv, včetně courání se hráčů po sále to jen ještě zhorší a výsledkem stejně nakonec bude, že už nezbude nikdo, koho by taková soutěž zajímala => odliv sponzorů => ztráta motivace podvádět ...
Spíš by bylo potřeba důsledně oddělit profesionální pravidla pro top turnaje s vysokými cenami a prestižní soutěže. Tam, budiž. Ona je tu stále ve hře možnost, že celý problém vyšumí sám, stačí, aby se to nevyplatilo ...
Morphynista: Kosmonauti ve skafandru nosí pleny, tak proč ne šachisti
.
cz593628: Zákaz mobilů je první nutný krok, aby bylo vůbec možné podvodníka odhalit. Současná opatření jsou směšná, podvodníci se usvědčují spíš náhodou. Přece není možné do hrací místnosti a přilehlých prostor mít povoleno nosit nápovědní zařízení, to je jak v Kocourkově. Zkuste se zeptat na názor lidí, kteří hrají jiný sport, jestli jim to připadá inteligentní, budou si klepat na čelo. Fakta jsou zřejmá, jde jen o to, že někteří si to nechtějí připustit.
Ahoj, k problému podvádění s využitím elektronických a komunikačních prostředků si dovolím poznamenat toto:
Na uzavřených turnajích nejvyšší úrovně nechť si pravidla určí pořadatel, bude-li chtít např. zarušit komplet celou hrací místnost a do smlouvy dát hráčům, že nesmí do HM vstoupit s žádnou elektronikou, a musí se nechat prošacovat, je po problému.
V nižších soutěžích či turnajích, kde se nehraje o ceny, nebo jen o malé ceny, bych ponechal v platnosti současnou úpravu, tj. kontumace za pípnutí nebo zvonění mobilu.
Otázkou je, co s velkými openy se zajímavými cenami, případně, co s jinými masovkami typu šachová olympiáda. Zde je reálné a nemalé riziko zneužití, které je třeba ošetřit, ovšem účinnějšími způsoby, než je například navrhovaný směšný zákaz navštívit WC více než třikrát za partii.
Na stránkách německé šachové Bundesligy jsem si přečetl vyjádření ke kauze F. Bindricha. Udivilo mne, že se rozhodčímu, jenž ho následoval na WC, příznal, že má u sebe mobil s databází partií a analýz, ale odmítl jej vydat ke kontrole. Nechápu, proč na této profesionální úrovni není povinnost ukládat mobily a obdobné elektronické přístroje do trezoru k rozhodčímu. Zaměstnanci a návštěvníci automobilky ŠKODA AUTO nesmí do závodu s mobilem či tabletem vybaveným foťákem. Pokud si jej přinesou, musí jej odevzdat na vrátnici. Nikdo se nad tím nepozastavuje. Pokud by se zjistilo porušení zákazu, mělo by to velice nepříjemné důsledky pro zaměstnance, resp. firmu, která jej vyslala na montáž.
To ještě nikoho nenapadlo, že odevzdávání mobilů do úschovy je k ničemu? Pokud chci podvádět, přijdu a veřejně odevzdám svůj mobil, protože další zařízení se šachovým programem mám v kapse - bude mě snad rozhodčí šacovat? Pak by na to měla být taky rozhodčí-žena na smíšených turnajích. A co dál? Divák jde na WC a tam hráči půjčí mobil, pak si ho od něj vezme zpět a za půl hodiny se tam zase sejdou.
Podvádění ostatních mě teda neděsí tak jako obskurní řešení některých diskutujících. Nejsmutnější na celé záležitosti je, že se do této "inteligentní" debaty zapojili i funkcionáři, tedy lidé, kteří tyhle pytloviny mohou uvést v realitu.
No vidíte, Morphynisto, a já jsem po převzetí STK v okamžiku, kdy byl předtím 1-2 sezóny čas zkrácen v družstvech na 90m+30/t dost těžko prosazoval přidání těch 30 minut. Ikdyž vím, že byly a jsou příznivci i odpůrci. Jeden z důvodů také ta hygienická přestávka. Od 20 tahu být na půlminutě, hrát 60 a více tahů, soupeř mít čas k dobru, spočítejte, jak dlouho si neodběhnete a bez ohledu na jiná divná pravidla, nepravidla. Proto ta půlhodinka po 40.tahu.
Návrh na omezení návštěv WC předložil profesor Kung-Ming Tiong z Malajsie ( doufám, že nemá žádnou funkci ve FIDE ) , ale je to mezi ohlasy čtenářů a tam si každý může psát co chce, třeba nedávno se tam objevil nápad, aby se pat považoval za výhru stejně jako mat atd. Profesor se inspiroval pravidly při univerzitních zkouškách a chce je zavést i do šachu. Mimo jiné píše : Hráč by měl mít během partie omezený přístup na WC . Není možné jít na WC hned po zahájení partie, pak si dát něco k pití a v devátém tahu tam jít znovu. Musí být pravidlo, které zakazuje chodit hráčům na WC, jak se jim zachce, ale je nutné stanovit, že tam mohou jít jen v určité době. Pokud může partie trvat až šest hodin, mohou jít na WC maximálně třikrát. Jestliže se jim to zdá příliš málo, musí méně pít. Nevím, zda to pan profesor myslel vážně, ale mně to připadá jako černý humor...
Marki, chápu, jasné, že rozdělit profi šachy od amatérských (ikdyž i tam si dokáži představit křivdu hráče při setkání s podvodníkem, která mu otráví sport, život, jako u fotbalu v 1.třídě okresu, kde zařízne úmyslně rozhodčí tým a přitom hráči si jdou po práci jen zahrát).
Bohužel, minimálně v profišachu asi tak do budoucna bude. Ono, jak by se asi tady diskutovalo, že Ty jsi přišel (nebo ČR i SR hráč) o postup na svěťák, že soupeř si nedovoleně pomáhal a rohodčí, pořadatel, FIDE s tím nic ne(z)mohla. To by byly reakce na kontroly jiné.
S těmi akvabely jsi mne Marki pobavil. Jistě zábavnější vyhazovat děvčata do vzduchu ve vodě nebo se nechat od nich vyhazovat. Určitě přijemnější než projít kontrolou v sále. Ale jinak drezůra šílená. Nepředstavit se divákům na povel, neexistuje že přijdeš o minutu později (a nevíš zda se program nezdrží, připraven raději dříve a čekat na povel, ne jako u nás, že víš na vteřinu celý den kdy podáš ruku). Mobil do vody asi také ne, že by jsi řekl po sestavě, že počkáš ve vodě, že jdou Španělky, tak s nimi pokecáš, že to bereš společensky, by Ti asi také neprošlo. A asi tak bude ve všech sportech. No a o antidopingu poté ve všech sportech, kdo si myslí, že vytvoří vzorek za plentou, v soukromí antidoping místnosti, možná dříve než si nosili připravené falešné, raději nebudu se rozepisovat. Kdyžtak si na inetu najdete jak kontrola probíhá, šílené, ale tvrdí, že prý nutné. Takže kdo by přesedlal na jiný sport a byl v něm na úrovni jako v šachu, asi by ztratil iluze a raději se vrátil do našeho stále příjemného prostředí.
Chápem, že proti podvádzaniu je potrebné niečo robiť. Na druhej strane už dnes je hracia miestnosť na silnejších turnajoch miestom, kde v princípe nie je príjemné byť. Nesmiete sa s nikým baviť. Keď dohráte, musíte vypadnúť. Cestou dnu vás prehľadajú. Na stene sú hodiny, odpočítavajúce sekundy. Máte predpísané, čo smiete nosiť, a čo nie. Keď dáte za remis, musíte sa spýtať rozhodcu, ktorý spravidla ledva rozozná kráľa od dámy.
Ak sa tieto pravidlá ešte sprísna, atmosféra šachu ako príjemného miesta a určitej vybranej spoločnosti, kde je vysoká etiketa a kde si ľudia veria, sa zmení na špehovanie po záchodoch, prezeranie vreciek a podobne... To bude okamih, keď budem vážne uvažovať, či radšej nepresedlať na akvabely.
Napríklad na ChessBase.com včera uverejnili návrh, ktorý ráta s vyhradenými časmi na návštevu wc, inšpekciu wc pred každým kolom, odovzdávanie mobilov do priehľadných plastikových sáčkov a podobne...
No kde sme. To nech si radšej dvaja Fellerovia urobia na môj úkor kariéru...
Já bych to tak černě neviděl. Na nižší úrovni není důvod, o nic se nehraje, a na vyšší si každý uvědomí, že polepšit si o 3 litry vs. proměnit 15 letou kariéru a zbytek kariéry v nulu není úplně nejlepší risk/reward ratio
Pokerovou terminologií je to nejvíc -EV bluff, jaký může šachista udělat. A silní šachisti nejsou zas až tak blbí, aby si tohle neuvědomovali, a hlavně spousta hráčů zejména na vyšší úrovni se tam dostávala desetiletí a má tu hru jednoduše rádo a tohle není nic, co by je vůbec napadlo udělat. Podle mě se i nadále bude jednat o výjimky nežli o jakési rozšířenější pravidlo 
Samozřejmě jsem pro ty nejpřísnější tresty, ale technika se natolik zlepšuje, že odhalení bude čím dál obtížnější. Jak už jsem se zmínil níže, řešení vidím bohužel jen ve zkrácení časového limitu. Za nešvarem si stojím, protože těch případů o kterých jsem slyšel je více a nedělám si iluze o tom, že na ty co se nepřišlo, bude poskrovnu.
Probůh giocozo, "nešvar" to snad ještě né. Třeba mne čestináři opraví, ale pod pojmem nešvar si představuji lidskou činnost opakující se především z pohodlnosti lidí, která je na úkor morálky, čistoty okolí, mírného omezení jiných, atp. (ve Wiki jsem rychle neověřil-nenašel, definoval jsem dle svého selského...). Příklad nešvaru: Neuklizeno páníčky po jejich psích miláčcích. Doufám, že o čem se bavíme jsou naopak ty ojedinělé a nejvíce zavrženíhodné způsoby prachsprostého podvodu, které je nutné tvrdě trestat.
A my máme demokratickou volbu. Bud nad tím zavřít oči, že proti nám se to nestane, vždyť je to tak ojedinělé; S rizikem, že to ojedinělé nebude, když se bude tolerovat-nekontrolovat. Nebo jedenkrát za mnoho turnajů být jako slušný hráč slušně požádán o kontrolu a slušně se ji podvolit. Je to prostě paraela jako kontroly na letišti krát teroristi. Vím, u nás ve sportu nejde o život, ale klíčová partie o které se poté dozvíme, co soupeř dělal a nebylo zjištěno, může znechutit slušnému šachistovi turnajové hraní na celý život či alespoň na dost let.
Vlastně by mohla stačit kovová bedna, která nepropustí signál, to by ovšem mobily nesměly mít povoleno začít řvát z vlastní iniciativy.
Pavel Háse: Skoro všichni
. Njn, v Praze se hraje odpoledne. Soutěže družstev a dlouhodobé soutěže jednotlivců jsou řešitelné nějakým shromaždištěm mobilů, horší je to u openů. Třeba se dá sehnat nějaký zvukotěsný kufřík, který by mohl být u rozhodčího přímo v hrací místnosti.
Bohužel nevidím do budocna jinou možnou cestu, jak zatočit s tímto nešvarem, než v dalším zkrácení času na přemýšlení. Kdo totiž chce, vždy si nějakou cestu najde. Tak jako vymizelo přerušení, může v budoucnu vymizet zapisování při předpokladu, že všechny šachovnice budou on-line. Digitální hodiny nám již dnes na vyšších úrovních také připadají samozřejmé.
Lykan: A kolid lidí chodí na partii z domova? V mém případě by to znamenalo nechat ten mobil doma už ráno ... Sice ho zase tak nepotřebuji, ale než se nechat buzerovat, to bych se raději na turnaje vykašlal ...
To je fakt tragédie, nechat mobil pár hodin doma
. Při partii je k ničemu, jde jen o cestu do hrací místnosti a zpět.
Morphynista: ... Dodává, že " pokud přijmeme všechna tato pravidla, můžeme skoro úplně vymýtit podvádění v šachu " ...
To je spiknutí kokotů v praxi. Já bych spíš řekl, že takto se vymítí šachy ...
Tam je jediný problém - že si nenechal ten telefon zkontrolovat (za přítomnosti nezávislého svědka). Pravidla soutěže byla známa, včetně toho, že rozhodčí mu může nechat zkontrolovat mobil. Pokud by s tím měl problém, tak buď neměl hrát nebo si sebou neměl brát mobil. Jakápak presumpce neviny?
Jednoduché řešení není, bohužel něco bude stát. Píši zde opakovaně s paraelou s dopingem klasickým i legislativou. Když chceš někam jít, musíš se podvolit kontrole (letiště, stadion, atd.). S listinou práv a svobod můžeš svobodně udělat čelem vzad. Když chceš být sportovcem, musíš souhlasit s možností dopingové kontroly. I v tu chvíli můžeš odmítnout, jen tím uděláš na pár let závodnímu sportu čelem vzad. Odbobně musí dospět i FIDE u našeho elektronického dopingu k této legislativě (v SRN již naznačili).
Tresty odpovídající (asi jako u dopingu cca dva roky za první provinění), volání po deseti je asi jako volání po doživotí za úplně každý úmyslný trestný čin.
Samozřejmě jak píše Tivjakov, lépe tomu předcházet, aby se nemuselo řešit / trestat. Nebrat mobily k partii. Jistě na turnajích s mnohamilionovým rozpočtem je možno zaplatit šatnářku s trezorem. A alespoň nebudou mít hráči strach, že se ozve upomínka, že za 24 hodin schůzka. Či jiná blbost "chytrých" telefonů. Nebo se žákovi stalo, že u partie, když se naklonil k pozici, ozvala se uvítací znělka operátora, jak se mu v kapse mobil zapnul. U amatérských turnajů to ve většině technicky nelze zařídit. I já bych si raději přál, aby mi ho někdo mimo místnost pohlídal. Také mi po konci smlouvy vnutili na paušál dotovaný ten blbý "chytrý" tel. A co já vím, co udělá. Zatím mi jen tam skáče nechtěně režim v letadle nebo jsem si zablokoval, nevím jak, předsedu nejvyššího, pak se mi opakovaně nedovolal.
Samozřejmě, to již jsme také psal, neslučovat nechtěné zazvonění (maximálně prohra) s podváděním (nejen mobilem, ale třeba i jiným zařízením) a disciplinárním trestem.
>>>Prvý je ten, že Falko vraj v sobotu nehral moc dobre, a vraj sa to dá dokázať analýzou.>>>
Partie sú hektické a niekedy nie je čas, proste treba zahrať vlastnou hlavou. Falko je silný šachista a niekoľko ťahov "na svojich" hladko zvládne bez narušenia logického priebehu partie.
>>> Načo by podvádzal v súťaži družstiev, navyše na siedmej šachovnici? Buď podvádza furt...>>>
Možno si si aj priamo odpovedal, čo by bolo samozrejme smutné. Inak prezumpcia neviny sa podľa mňa príliš zneužíva (ešte viac to platí u politikov). Napr. aj v známej kauze Mamedjarov-Kurnosov z Aeroflotu si myslím, že Šach súpera neobvinil len tak za nič... Na druhej strane ale nechcem, aby prišla doba, keď človek urobí možno aj náhodou pár silných ťahov a už je na pranieri
. Ćiže (na rozdiel od Tiviakova) jednoduché riešenia nevidím...
Mimo téma: už několik dní se mi nedaří zobrazit www.chess.cz - server dočasně nedostupný podle prohížeče (testováno na několika pc). Nejsou k tomu nějaké informace?
Patero pro podvodníky a spol., patero pro pořadatele a rozhodčí
.
1. Nenoste naleštěné polobotky, v temné kabince se může od nich odrážet světélko displeje.
2. Mobil si kupujte takový, kde klávesy nevydávají ani nechtěný zvuk.
3. U dotykáče mějte vždy ostříhané nehty, nebudete klapat.
4. Mějte dva "kolťáky" za pasem, atrapu předložte rozhodčímu, třeba s nahranými erotickými obrázky, abyste odvrátili jeho pozornost.
5. Nesmíří-li se s tím arbiter, u pravého řekněte, že jste nejtajnější J.Bond a že by předložením mobilu třetí osobě byla ohrožena i sama existence EU.
--
1. Do konkurzu na hajzlbábu turnaje dejte podmínku: průkaz rozhodčího a vyšetření na ušním. Dřívější členství v zájmových kroužcích typu stb v kombinaci s domovní důvěrnicí velkou výhodou.
2. Do rozpočtu turnaje zahrňte náklady na teleskop.
3. U umyvadla se opovrženě zašklebte a znervózněte hráče: "To jsem si o Vás nemyslel, v jedné kabině dva, Vy s Fritzem?" (Z ohromného studu třeba bezprostředně zareaguje, že to byla ta Rybka a máte vyhráno).
4. Podá-li podezřelý mobil s úsměvem na líci, zmátnětete ho, že "to jste mi omylem dal ten pravý se šachovou pozicí", koukejte mu přitom na oči.
5. Nepomůže-li, pokračujte v nalezení mobilu č. 2. Na výmluvu typu ohrožení existence EU předáním mobilu reagujte: "Tak to zabijeme dvě mouchy jednou ranou".
S tím, jak roste počet případů, kdy hráči jsou buď usvědčeni nebo podezíráni z podvodu ( u Falko Bindricha platí presumpce neviny a zatím žádný přímý důkaz proti němu není ) , přibývá i hlasů , volajících po radikálním řešení. Své návrhy prezentoval i Sergej Tivjakov na chess-news.ru/en/node/9887 . Chce zakázat nošení mobilů do hrací místnosti - i za vypnutý by byla automaticky prohra, požaduje přísné tresty za podvádění - jeho návrh zní zákaz hraní na 10 let, dále pak povinnost pořadatelů turnajů vysílat online s hodinovým zpožděním a nakonec dát neomezené pravomoci rozhodčím. Ti by měli právo v případě sebemenšího podezření právo prohlížet hráčům osobní věci, atd. Dodává, že " pokud přijmeme všechna tato pravidla, můžeme skoro úplně vymýtit podvádění v šachu " .
Igor, vlastne mi napadli dva argumenty v prospech Falca.
Prvý je ten, že Falko vraj v sobotu nehral moc dobre, a vraj sa to dá dokázať analýzou. Aspoň Falko to tvrdí. Druhý je "cui bono?" Načo by podvádzal v súťaži družstiev, navyše na siedmej šachovnici? Buď podvádza furt, alebo by si vybral nejaký turnaj, kde môže vyhrať cenu?
Pavel Ch- Na ten případ si vzpomínám. Byla to senzace. Pán v letech s elem dokonce jen cca 1970 vyhrál turnaj a splnil GM normu. Do té doby měl nevalné výsledky. Špičkový velmistři rozpoznali z partií tohoto pána rukopis Fritze, tehdy nejlepšího programu. Od té doby se po něm slehla zem...
Úplně první případ podezření byl mnoho let zpět také v Německu. To tam nějaký NN s elem 2100+ (jméno bylo zveřejněno) drtil velmistry na opnu. Prozradil se tím, že v posledním kole nahlásil osmitažec, což nebylo v silách ani TOP problémistů najít, natož když hráč neví při partii, že ho má hledat. Začali řešit problém až poté před vyhodnocením, kdy již se nejspíše jistého zařízení zbavil. Celý turnaj v dost velkým vedru hrál v saku, které nikdy neodložil, vlasy až po límec. Pak někde na hotelu našli zařízení, který umožńuje přenos tak jak se požívá číselná notace v kor. šachu. Kasparov se tehdy vyjádřil, že je to trapné, nezajímavé (nejlepší enginy on hravě porážel), Karpov, že do budoucna velmi nebezpečné.
Správa pre markiho: konečne sa mi podarilo zaregistrovať sa
. Falkova obhajoba má aj nejaké silné body? To sotva, asi jediné zaujímavé "biznis" dáta budú kontakt na priateľa, obsluhujúceho engine silnejší, ako je ten app na smartfóne...
Jano, že jsou podvody pomalu všude, na to si člověk pomalu zvyká. Ale u pořádkumilovného Německa, to mi nějak "neštymuje" . A co více , nejdříve Natsidis , teď Bindrich , oba v Česku (a v místních končinách) velmi známí . Teď aby se styděli tu ukázat - to jsou ty souvislosti , co si ti dotyční pro "pár zlatých" neuvědomí. Kdo jednou ukradnul housku v krámě, je doživotně označen jako zloděj. S tím už nic , bohužel, neudělá ...
Trochu mimo tému:
Zaujímavá, tá kauza s Falkom Bindrichom. Mňa osobitne nadchli tri momenty: Bindrichov súper ležiaci na zemi na záchodoch, aby videl "polohu nôh"; Bindrichova odpoveď rozhodcovi, ktorý ho požiadal o vydanie mobilu, voľne preložiteľná ako "Čo mi drbe?" a jeho obhajoba, prečo mobil nevydal: "Stratil by som mnohé citlivé biznis dáta a s nimi aj mnohé priateľstvá.."
Falkova obhajoba má dva slabé body. Po prvé, nikde nepoprel, že mal mobil zapnutý - to samo osebe na diskvalifikáciu stačí. Po druhé, podľa vlastného priznania mal na ňom nahranú včerajšiu partiu, ako ju analyzoval na hoteli. Už vidím hráča, ktorý má notebook, (a Falko ho nepochybne má) ako jedným prstom nahadzuje analýzy na smartphone...
Znalci říkali, že Polugajevského partie bílými po 1.d4 byly v zahájení vzorové a nejpřínosnější pro trenérskou práci (v 70.-80. letech).
V úvodní kapitole vzpomíná, jak ho v dětství soupeř nachytal na léčku v zahájení. Tehdy si umínil, že už to nedopustí a naopak on bude klást protivníkům do cesty miny. Zamiloval si roli šachisty experimentátora, teoretického průzkumníka. Z dalších kapitol vidíme, kolik času musel věnovat rozmanitým podvariantám zahájení. A pak najednou uviděl kdesi v bulletinu partii X-Y, která celou velkou část variant definitivně vyvracela a on musel hledat jinou cestu a donekonečna ji pilovat. Nebo (jako jediný na světě) viděl v určité podvariantě slabinu a odhadoval, zda není soupeř natolik kvalitní, že správný protitah při partii najde.
Odpůrci tohoto přístupu k šachové hře mohou namítat, že je to neefektivní cesta. Na to odpovídá, že je krásné zavléci soupeře do vynucených variant, kde i při nejvyšší vynalézavosti partii nezachrání. Do jediné minuty úspěchu se zkoncentruje celá dlouhá předchozí práce.
Jako vrchol úspěchu na tomto poli uvádí (do roku 1977) připravený tah 25.e6! v partii Polugaevsky-Tal 1-0, Moskva 1969. Zde se mu podařilo chytit ne pouhého malého ptáčka, ale opravdového ptáka Ohniváka.
Obzvláště známá je novinka 17.h4!! v Polugaevsky-Torre 1-0, Moskva 1981.
V době počítačů byl nejúspěšnější šachista experimentátor Garry Kasparov.
To JiH - ale ta je výborná, navíc o mně milé variantě. Lev patřil mezi nejpracovitější v bezpočítačovém období.
JiH: beread.ru/raznoe/182794-rozhdenie-varianta.html
Markiho články (tento a na Hraj šach) ukazují, že pisatel má dobrou vůli podělit se o své objevy v pochopení zahájení s dychtivými čtenáři. Ovšem, nad základem je další úroveň poznání, pak další... (Rozvinul Marek Vokáč.) Marki nám amatérům přináší optimismus, že i s tímto jednoduchým návodem je možné stát se velmistrem s mohutným elem okolo 2 600.
Chtěl jsem ještě něco napsat o knize Lva Polugajevského: „Rožděnije varianta“ (vydalo nakl. Fizkultura i sport v r. 1977), která podrobně popisuje radosti i problémy tvorby teorie zahájení, ale odpustím si to. Tuto knihu už stejně nikdo nesežene.
Markovi za poučné i inspirativní shrnutí
.
Zdravíčko. Plodná diskuse. Jen musím být stručnější, jinak se mi to zase ztratí.
Do úrovně zhruba 2000 byste se měli zaměřit především na řešení taktických diagramů, přes základní koncovky studovat používání jednotlivých figur a přes základy strategie zkoušet pochopit zákonitosti jejich souhry. V zahájení hlavně dodržujte obecné zásady rozehrávání partie. Pár základních variant pochytíte z běžných učebnic nebo z vlastní praxe. Knihy v tomto období představují klíčový materiál, protože na rozdíl od počítačových databází lépe odpovídají na otázku proč! Já v tomto období dlouho vystačil s "Černobílými otatníky" Jirky Veselého, je v nich od všeho něco, mohu doporučit. Poté sáhněte po klasických partiích, mým prvm sborníkem byl tuším "Alechinův šachový odkaz". Tam se seznámíte nejen s běžnějšími zahájeními, ale hlavně se strategickými plány. Užitečný mi býval i tehdy podpultový Pachman, hlavně jeho strategie. Také staré turnajové knihy mají své kouzlo, zrovna vycházející Bronštejnův "Mezinárodní turnaj velmistrů" je výborný. Moderní pohled na klasické partie najdete v monumentálním díle Kasparova o předchůdcích. Knihy pro dnešní mladou generaci bohužel moc neznamenají, ale pro šachisty jsou stále nejlepším tréninkovým materiálem. Snad se to zlepší s rozvojem elektronických knih.
S ratingem zhruba 2000-2300 už máte velmi slušnou národní úroveň, v ligách už zahájení budete potřebovat, především ucelený repertoár. Hodně vám pomůže analýza vlastních partií, v databázích si ověřujte, které tahy příště ano a které raději ne. Doporučím také hledat inspiraci v partiích, které hraje v okolí někdo jiný. Pokud chcete jt do větší hloubky, udělejte si v databázi strom varianty a jdětě nejdříve po komentovaných partiích, třeba nebyl komentátor líný a mezi počítačové varianty připsal i něco poučného. Pak se podívejte na partie někoho kvalitního, kdo zahájení hraje častěji (aspoň 10x), ten by měl vědět, proč co hraje. Monografií na různá zahájení je sposta, ale pozor, jejich věrohodnost je sporná, píšou se hlavně pro peníze, záleží na poctivosti autora. Já bych spoléhal více na teoretické rozbory jednotlivých variant v časopisech, těch ale není tolik, protože to dá práci. Hodně mi kdysi dal "Šachmatnyj bjuleten", ale už to myslím léta nevychází.
S ratingem přes 2300 už máte mezinárodní ambice, potřebujete širší reprertoár a to "svoje" byste měli umět dost hluboko. Asi vám nezbude než vrčet v databázích a hlavně u ostřejších variant si hlídat okamžitý vývoj teorie. Spostu času budete potřebovat na přípravu proti konkrétnímu soupeři. S ratingem přes 2500 už začínáte být sami tvůrcem teorie variant v zahájení a jak se blížíte k ratingu 2700, tak po snídani odcházíte do své domácí laboratoře, nahodíte motory a spoustu hodin testujete různé nápady a koncepce, kterými byste svého soupeře mohli překvapit. Tak do toho!
Ještě poznámečku. Pokud vás někdo nachytá v zahájení na nějakou léčku, nebo nějakou zákeřnost, kterou ještě neznáte, nezoufejte a pamatujte si. Příště už si dáte pozor. Nebude jistě chyba se i podívat, jak se to hraje správně. Pokud váš soupeř takové špekařiny hraje furt, tak mu prostě uhněte a uvidí se, kdo umí šachy hrát lépe. Jo a nezapomeňte na to, že při studiu variant vám motory pomoci mohou, ale při partii záleží propočet variant jen na vašich schopnostech, to trénujte pořád!
ata135 :
Postup s J ...f6 je analyzovaný v knihe Одесский Илья - Невозможное начало (1. d4 е6 2. с4 b6!?)
Je to originálna kniha popretkávaná citátmi zo Švejka ...
Tady se možná někdo nechal inspirovat tímto článkem, viz první partie.
http://www.sachyorlova.cz/MMaS2012/online/5/tfd.htm
ZDENATORMAN: Naučit se zásady strategie není tak těžké, v podstatě se to dá přirovnat k biflování slovíček. Problém je si to "zažít" tak, aby to člověk uměl uplatnit - kdy je třeba důležitý dvojpěšec a kdy nevadí, atd ... Jak vidno z velmistrovských partií, i oni zde někdy dělají nesprávná rozhodnutí.
dePazmand: Na knihách tolik nezáleží, jen se musí trénovat poctivě. Do úrovně cca 2000 se člověk určitě hodně užitečného dozví v metodických materiálech z webu ČŠS - www.chess.cz/www/mladez/metodika.html (třeba z těch Gonsiorových příruček pro trenéry jsem svého času pochytil docela dost).
Raflar: Jo to jsem někdy slyšel, že se tak dá hrát, tohle ale neznám. Vím, jaká čísla tam enginy asi říkají, ale překvápko to může být zajímavý
ata135:
Nie 6 ...exf5 ? ale 6 ...Jf6 ! a za pešiaka rýchly útok na kráľa bez rošády po otvorenom alebo polootvorenom stĺpci f.
Honza Hučín: Učit se z proher je pro 2500+ trochu pozdě, to elo se těžko získává zpět, takže na vyšší úrovni je skoro nutný to znát i bez herní praxe v tom zahájení. Znalost botvinika a moskevskýho gambitu není o tom, že v tom soupeře ničím každej měsíc, ale v tom, že můžu hrát poloslovanskou se Sg5 jako celek a neztratím 10 elobodů jen proto, že mě někdo po důkladné přípravě půjde vyzkoušet do 35 tahů dlouhých main lines. Je to pro mě stejně základní jako ovládat různé teoretické koncovky, kterých člověk taky nosí v hlavě hromadu a ani ne 5% z nich použije v praxi
To Sd3 znám proto, abych nemusel proti tomuhle systému hrát dámskou indickou, když chci zrovna hrát nimcovičku a tak. Neznám to proto, že mi to získává elobody. Spíš mi to jako celek širšího a pevného repertoáru body neztrácí, jestli to dává smysl, jak to píšu
Raflar: Sb4+ je chyba, po Kf1 je to za černýho skoro zdechlý. Tam příjde něco jako exf5 Jf3 a ty buď to f5 kryješ g6 a po h4 dostaneš mat, nebo to necháš plavat a ještě občas po c5 dokonce ztratíš toho střelce
Pochopit šachovou strategii je jeden z nejtěžších úkolů šachisty za svým zdokonalením. Mnoho hráčů včetně mě stím má obrovské problémy, proto také nemůže dojít k nějakému vyššímu levelu co se týká šachové výkonosti. Já sice šachy hraji dlouho, ale pořád tvrdím, že je hrát neumím, poněvadž neumím šachovou strategii. V praxi se to pozná tak, že silnější hráč než jsem já může klidně zahrát tahy, které jsou slabšího rázu, jak na začátku tak v průběhu hry, (ne zase tak, že má rozhodující výhodu) a tak v 99 procentech vyhraje a to z toho důvodu, že chápe šachovou strategii lépe než já. Je to daným pravidlem, které je velmi časté nejenom u mě, ale i u dalších hráčů.
Pokud jde o šachové motory, programy, databáze, šachové DVD od Chessbase, šachové elektronické knihy v pdf či djvu aj, určitě je to obrovská pomůcka, ale pokud to člověk nepochopí je to nanic.
Proto kdo nějak nepracuje na tom, aby se učil nějakou šachovou strategii tak si myslím, že velmi pomůže rozbor svých vlastních partií, kde vlastně používá svoje schémata, struktury nejlepší je samozřejmě sám nebo s nějakým stejně zdatným kolegem, ale i to se člověku nechce a navíc, když se 2 potkají tak si chtějí zahrát ne něco rozebírat.
Potom nezbývá než to hodit Houdinimu 3 a ten to udělá za nás. Je otázkou na jaké úrovni je hráč jestli to pochopí z toho počítače, nebo ne. pokud to nepochopí tak to je také v háji a nemá to význam a pokud ano tak může variantu použít někde v praxi v jiné partii, ale to je také věc jestli si tu variantu dokáže zapamatovat. Struktury přece už zná jen to má trochu propracovanější. Je to ale mimimální zlepšení , které sice může pomoci, ale na ty nejlepší to rozhodně stačit nebude snad na KM.
Závěrem slova trenérů šachu jsou pravdivá, ale šachové motory bych také neodsuzoval.
Někdo trenéry nemá a je rád, že mu šachový motor v nějakém rozhraní např, Fritz 13 poradí, jak dál hrát variantu, i když samozřejmě je mnohem lepší slova trenéra.
Prostě z off-beat variant má smysl hrát ty, které soupeře nutí dělat silné/jediné/nesamozřejmé tahy. Pokud soupeř stojí dobře ať zahraje cokoliv, tak taková varianta se asi neujme.
1.d4 e6 2.c4 b6 3.e4 Sb7 4.Sd3 f5 5.exf5 a potom 5 ...Sb4 +!? aby bolo pole f8 voľné pre kráľa ...
Ako uz mnohi predo mnou napisali: vyborna tema, vyborne spracovana!!! Snad pride pokracovanie: Z ktorych kniziek sa ten sach da najlepsie naucit hrat?
Moji favoriti su: Trilogia od Euweho (Majster proti amaterovi, Amater sa stava majstrom a Majster proti majstrovi) a Retiho: Majstri sachovnice (ale to je uz pre mna univerzita - elo hloboko pod 2000
).
Pripadne co na to diskutujuci? Ake su vase oblubene knihy?
Pro H.H. = Může to být partie Bernášek-Blatný 0-1 B00, MČR Brno 2006. V knize Rošády pod Špilberkem partie č. 62 s komentářem R. Cveka. Zahájení se nazývá Ujtelky, nebo hippo (hroch). Spousta webů o něm píše, knihy se tisknou. Je to běžná varianta pircovy hry - žádná výstřednost.
Btw matně si vzpomínám na jakousi partii z MČR asi před pěti lety, kde černý (Pavel Blatný?) stavěl b6, Sb7, d6, e6, Jd7, Je7, g6, Sg7. Nejsem schopen to dohledal přesněji, omlouvám se. Partii tehdy neprohrál
ata135: A to je právě ono. Kdo hraje blicky na netu, už se s tím skoro jistě setkal a dost možná za bílé prohrál. Pak je důležité, zda si řekne:
a) "Sakra, to přece musí jít nějak vyvrátit," sedne na to, analyzuje a zjistí, že to není tak snadné - příště už ví, že jít do toho bez přípravy je risk; rozhodne se předem, zda to připustí, nebo nějak obejde;
b) "Kdybych měl na to víc času, určitě bych vymyslel, jak to vyvrátit," tj. připouští riziko, ale věří si, že to zvládne;
c) "To na mě nikdo nezahraje," tj. nepřipouští riziko.
Podle mě je to ukázka, že zahájení je třeba budovat z hlediska herní praxe.
Vojta: Ono je to spíš tak, že už 2...b6 hrají jenom sebevrazi, ti se pak dělí na ty, co skočí pod vlak (4...f5) a na ty, co budou pomalu trpět tři dny bez vody po nějakým sekundárním paskvilu jako 4...g6 a podobně
Ale ono to není až tak hrozný, když to černej zná a bílej ne, tak si myslím, že to je na amatérské úrovni skoro 0-1 z výkopu
Kromě 5.exf5 bílý má už jen horší pozice a po té oběti má černej počítačové lajny, kdy s věží navíc evakuuje krále někam na c8 a není to vůbec snadný vyvráit
Rozhodně jsem tomu věnoval víc než 5 hodin analýz, slovy tak týden
Moje slovní zásoba jest nyní obohacena, hloupě jsem se soustředil na to, že "patzer" bude slovenské slovo
Marki , díky za článek
Taky mě nebaví drtit se zahájení a rád si přehrávám partie Magnuse a Davida...
Teším sa z peknej diskusie a ďakujem všetkým, čo sa zúčastnili. Už môžem zvoľniť z ostrého štýlu :) Samozrejme svojich zverencov nejaké tie otvorenia učím. Robím to ale podobne ako v nasledujúcich článkoch:
http://news.hrajsach.sk/velmajster-vysvetluje/porozumej-pozicii/volzsky-gambit-pod-lupou/
http://news.hrajsach.sk/velmajster-vysvetluje/porozumej-pozicii/nocna-mora-kasparova/
Ďalej, ja predsa nepropagujem len podozrivé otvorenia. Hrajte, čo chcete, len nepreceňujte príliš teóriu. Inak sa nikdy nedotknete toho, čo je v šachu pekné a dôležité...
Je jasné, že strašne silní hráči študujú veľa otvorenia. Ale obvyklý postup je: najskôr sa naučím hrať hru, a až potom dolaďujem otvorenia. Ako posledné. Pretože bez nich to na úrovni 2700 naozaj nejde.
Keď to ale otočíš, a začneš teóriou, a nie pochopením hry, je to, akoby si pri pečení koláča najskôr upiekol vajíčko, potom múku, skaramelizoval cukor a pokúsil sa to všetko na záver pomiešať.
Niektoré veci proste treba robiť v správnom poradí. Najskôr všetko dohromady pomiešať a až potom šupnúť do pece.
2ata135: nechci se tady pouštět do nějakých rozsáhlých diskusí, ale měl jsem pocit, že 4...f5 hrají jenom sebevrazi...
2Sven: Pacer je normálny šachista, ako vy a ja :)
Tiež chcem Janovi poblahoželať k výborne utrafenej a večne zelenej téme. Takú nie len kvantitatívnú, ale miestami aj vysokokarátovú diskusiu som dávno nečítal.
2bond: To je dáke nedorozumenie, ja som článok čítal tak, že zverencov neučí varianty, ale strategické plány (ktoré bývajú pre zahájenia typické). A pre nás, čo "nemáme čas" (rozumej: nebaví nás a nebudeme) drviť varianty, sú murph ... totiž markiho tézy sympatické.
Sven: strýček Google to ví. Pro líné - špatný nebo amatérský hráč šachu.
Nemůžu si pomoct, ale připadá mi, že v diskuzi dochází k matení pojmů, kdy si někteří (chybně) myslí, že teorie = zahájení. Naposledy Bond.
Nemyslím si, že jsem až v takovém rozporu s obsahem článku. Základy šachu, jako jsou strategie, taktika a koncovky, jsou neodmyslitelnou součástí hry, bez které to prostě nejde. Myslím, že to je to hlavní, co chtěl marki článkem říct. A s tím souhlasím
Já se teda radši budu i nadále učit v Botvinikovi teorii k 28...Ka5 než abych hrál v druhém tahu b6. Viděli jste někdy analýzy systému 1.d4 e6 2.c4 b6 3.e4 Sb7 4.Sd3 f5 5.exf5 Sxg2 6.Dh5+ g6 7.fxg6 Sg7 8.gxh7+ Kf8?
To se nedá hrát ani za jednu stranu
Já to mám teda v repertoáru bílýma, protože bez francie a dámské indické je toto jediná možnost, jak proti markiho svěřencům hrajícím 1...e6 2...b6 získat bílýma vůbec výhodu (resp. vyhranou pozici, ale neříkejte mu to
). A je to analyticky mnohem větší humus než třeba Botvinik. Tady bílej hraje natvrdo poziční hru bez věže a bez přímejch hrozeb
Všechno chápu, ale kdo je to sakra ten "patzer" ?
@Z.J: Opět zcela mimo terč
Já jsem to myslel tak, že konkrétním variantám v zahájení by se vůbec nemělo říkat teorie, to je prostě praxe, která se může za pár let změnit. Co se nemění, jsou základní principy a myšlenky jednotlivých zahájení. A tady se divím p.Makrošovi, že to nechce své svěřence učit, snad pár těch základních znalostí má
Dnes jdu hrát. Dám 1.b3 a jestli nevyhraju, mažu tento článek a jdu, lenost nelenost (moje), šprtat
Předně děkuji za hezký článek Marki
i za příkladně obsažnou diskusi a účast v ní některým "odborníkům".
Přidám jen několik svých zkušeností:
* Z nechuti studovat zahájení do velké šířky jsem někdy v pubertě učinil rozhodnutí věnovat se za černé Pircovi + některým principiálně podobným systémům v Indické (Královská, Hromádkova, ...) Vlastně jsem stavěl stále stejné výstavby a řešil +/- 3 základní typy vznikajících pozic.
Tím, že jsem nemusel studovat šířku zahájení, jsem mohl studovat dost do hloubky a bavilo mě to. Na své úrovni jsem měl s touto strategií velké úspěchy. Takže doporučuji něco podobného všem lenochům
Přesto mohu i já potvrdit, jak je až k vzteku nepříjemné nevzpomenout si na přesné pokračování, když samotné pochopení pozice nestačí a propočtem to pro velkou složitost pozice dohnat nelze.
Velká nevýhoda zmiňované specializace zahájení tkví v tom, že postupem času se na vás soupeři připraví. A hrát proti někomu, kdo se na vás naučil pouze jedinou variantu zato však do 23. tahu, je velmi nepříjemné. Proti tomu jsem později objevil zbraň číslo 2 ve studiu několika typově zcela odlišných, velmi úzkých zahájení, které jsem použil jen tu a tam v situacích, kdy se dala soupeřova příprava očekávat. Dobře posloužil třeba Budapešťský gambit, Lotyšský gambit a podobně.
* Sice vřele souhlasím s názorem, že je nejdůležitější pracovat obecně na strategii a taktice a hledat, co mě osobně nejvíce sedí a naopak kde dělám nejvíce chyb, ALE jelikož mám velmi osobitý styl. Tak je obtížné toto aplikovat konkrétně a přijímat poučení z partií a chyb jiných. Zkuste poradit. Hraji šachy 33 let a dosáhl jsem maximální elo cca 2100.
Mé úspěchy totiž stojí hlavně na dvou faktorech: nápad a psychologie. Mí kamarádi často mou hru nazývají "naivní šachy", protože velmi často vyhrávám na chybách soupeře, které při pohledu z venku vypadají dost nepravděpodobně a člověk kroutí hlavou nad tím, jak jsem mohl předpokládat takovou chybu a jak ji mohl pak ten soupeř udělat
Tyto zbraně jsou dost utlumeny v korespondenčním šachu, kdy soupeře nevidím
Zas to moc nepřehánějte, nestudovat zahájení =
a) velká ztráta času v úvodu partie, který vám bude chybět k propočtu klíčových pozic
b) nutnost vynechat veškeré konfrontační varianty, protože v nich bez přípravy vyhoříte.
c) minimální šance získat nějakou výhodu ze zahájení bílými a velká šance, že černými vytvoříte méněcennou pozici.
Naprostá většina mistrů světa v šachu byli výborní teoretici. Ukázat pár partií, kde znalost teorie není podstatná není omluvenkou a nedává vám dobré alibi abyste studium zahájení hodili za hlavu.
Bonde - to je blbost.Kdyby to byla pravda,nehrály by se Fisherovy šachy
Proč se tomu vůbec říká teorie zahájení? Není to spíš praxe? Vždyť za 10 let po většině z těch variant neštěkne pes (narozdíl od teorie koncovek, ta má obecnou platnost).
Že nemá cenu drtit se teorii zahájení jsem viděl už někdy v dorosteneckém věku. Soupeř odbočil a byl jsem v háji. Nebo spoluhráč zahrál tah, o kterém jsem z knížek věděl, že je slabší, ale on věděl proč ho hraje, zatímco soupeř pozici nerozuměl a prohrál. Takže bylo jasné, že tudy cesta nevede. Jenže kudy cesta vede pro člověka, který se šachy naučil z knížek a neměl trenéra?
Mě třeba baví sledovat partie hráčů, kteří hrají "moje" zahájení. Ať už online nebo ve TWIC updatech. Nevím do jaké míry je to studium zahájení. U online přenosů je docela zajímé hádat tahy, což mi vetšinou ukáže jak šachům obecně a ani těm "svým" zahájením pořád nerozumím. :)
GM Simon Williams údajně prohlásil, že koncovky neumí, protože vetšina jeho partií se tak daleko nedostane. Což byl pravděpodobně vtip, ale při jeho stylu hry to možná není úplně přehnané tvrzení. :)
Pavel Ch: Ok, díky za upřesnění odborníka. Ono je taky zahájení odtahané často ještě rychleji než za šestinu doby partie ;)
Tak což výběr z moderního pětiboje, střelba - šerm - běh? Ale poselství mého příspěvku bylo v tom, že jedna disciplína se dá kompenzovat jinou, pokud ta slabina není moc výrazná.
To Marki II
Žádné srovnání není dokonalé. Ani s Fischerovými šachami. Jasně, že je v nich David výborný. Protože je tak výborný šachista. A kdyby se hrály většinou Fischerovy šachy, tak by se šachisti mohli učit především taktiku, strategii, střední hru, koncovky. Teorie by byla zcela marginální.
Ale šachy se (povětšinou) hrají s pevným rozestavěním figur, kde - ať se to někomu líbí nebo ne - jsou zahájení propracovaná značně hluboko. Pak je jejich znalost (ano, jejich POCHOPENÍ, ne jejich memorování - to jsou přece dvě různé věci) také nezbytná. Resp. je to podstatná část šachové hry, na rozdíl od Fischerových šachů.
To Marki -
No, tak samozřejmě že žádné srovnání není dokonalé. Chtěl jsem jen zdůraznit, že zaměřovat se jen na jednu část dovedností v nějaké aktivitě (ať už je to sport, šachy nebo jazyk) není dle mého názoru dostatečné. Polemizoval jsem s názorem - dle mého názoru dost striktně (či provokativně?) formulovaným: "Teóriu neviem a neučím."
Ale možná jste opravdu hráč, který před zahájeními výrazně upřednostňuje jiné části hry/ tím upřednostňuje i jiný přístup v přípravě. Jak tady upozornili další diskutující, jsou možné různé cesty...
Také jsem chtěl upozornit na to, že se tady opravdu bavíme o věcech na různé úrovni - Pokud hráč na úrovni 2500 řekne, že "neumí teorii", tak by se hráč na úrovni 2000 docela divil... :-)
Jinak všem doporučuji tento dokument o zápasu Kasparov - Karpov 1990 - www.youtube.com/watch - úžasné! A krásně je tam vidět, jak K + K diskutují o různých fázích hry: zahájení, taktice, strategii, koncovkách... A nějak nerozumím tomu, že by hráč na úrovni 2000 měl nějakou část přípravy vynechat. Ale pokud se tady bavíme o tom, že někdo chce POUZE memorovat zahájení, tak to je špatně - ale na tom se asi shodneme všichni.
A pokud to bylo myšlené tak, že hráči na úrovni 2000 - 2200 chtějí zahájení porozumět na té úrovni, na jaké jim rozumí hráči 2700 (tedy že se snaží nastudovat novinky do nějakého 18. tahu), bez toho, aniž by chtěli porozumět strategii hry, tak to je špatně, to se taky shodneme. Souhlas.
Tak Honzo, přirovnání z jiných sportů může určitě sedět. Ale zrovna ne to Tvé. Plavání je pouze šestinou doby triatlonu. Ale přesto do triatlonu (nezačínají v 5 letech, to by byl nesmysl, ale daleko později), hledají mladé sportovce právě a jen z plavání. Protože, kdo neplave výborně je ztracen. Nejenže nemá šanci dojet peloton, ale hlavně chybějící technika v plavání znamená vyšťavení takové, že ikdyby měl nacvičeny dobře další dispciplíny, je rozdíl po vodě obrovský. Toto vím z FTVS.
Naopak jsem kdysi četl polemiku v odborném časopise o tréninku mládeže v podání v tenise. Jestli tomu dávají někteří mnoho času na úkor dalších prvků. A naopak jestli nejsou trendy v zahraničí dát tomu větší důraz, čas. Všichni vědí, jak je důležité, ale bez dalšího k ničemu. Co s tím? Článek neměl jasný závěr. V tom, když chceme přirovnání, bych viděl podobnost.
Slečna teorie je kus......a čo je to vlastně ten patzer?!.....
Děkuju za gratulaci, Marki
Konečně jednou hezká diskuze. Dost mě pobavila ta teorie o spiknutí velmistrů 
Zběžně jsem se podíval na ty svoje rapidy ze šachového vlaku - tak mi průměrně teorie končila kolem 10.tahu (jednou dokonce ve třetím, a maximálně v 16.), poté se partie jednou až třikrát otočila (to se fakt nemám čím chlubit) a nejdůležitější bylo, aby člověk udělal předposlední chybu.
Nemáš se za co omlouvat Davide, to já děkuji za info.
Omlouvám se, diskusi jsem od rána nesledoval a tehdy jsem napsat nestihl. Některé sedmikamenové koncovky už proanalyzované jsou, snad i V+2p : V+p. Omlouvám se za nepřesnost, na jádru sdělení to ale nic nemění. Jinak pokud jde například o Štěpána Žilku, mám pocit, že se nejprve naučil hrát dobře šachy (na úrovni nad 2450) a pak se začal vážně zabývat teorií zahájení, která se mění mnohem více než ostatní části šachové hry. Když se někdo u něj nechá inspirovat jen tou teorií zahájení, podobných výsledků nedosáhne. Asi i proto tráví "sedmistovkaři" tolik času nad zahájením.
Pěkně se nám to tu rozjelo.
Já bych šachovou partii přirovnal spíš k triatlonu. (Každé přirovnání kulhá, ale zkuste si z něho vzít to nekulhající.) Máme tu tři disciplíny navazující na sebe, přičemž se počítá jen konečný výsledek. Když po plavání trochu zaostáváte, pořád to můžete dohnat na kole, ev. v běhu. Nesmíte ovšem zaostat moc. (Dejme tomu, že hrubá chyba a z ní plynoucí ztráta materiálu by byly něco jako červený praporek pro ty nejvíce zaostávající.)
Je třeba trénovat všechny tři disciplíny, ovšem vést po plavání neznamená žádnou bonifikaci - jen máte výhodnější pozici pro zbytek závodu, řekněme +/=. Stejně tak doplavat v prostředku startovního pole (nevytěžit nic ze zahájení) neznamená remízu ani porážku v celém závodě. Zásadní je dostat se po zahájení do pozice (na šachovnici nebo v pořadí), která dává šanci uspět v celém závodě.
Marki prostě nemá rád plavání, zato ho baví cyklistika a běhá mu to taky dobře. Ok, žádný problém. Jiný ví, že má slabé nohy, takže co nenaplave, těžko honí. Taky žádný problém.
JiH: Je ten Vami uvadzany "hazenkarsky marki" aktualne najlepsim hadzanarom v krajine? Ak ano, tak odporucam jeho nazor brat do uvahy!!
"Ono to vypadá, že házená je na náhodu, ale naopak to jsou všechno nacvičené pohyby. Filip Jícha by mohl vyprávět. V Kielu určitě mají systémy, které jsou natrénované na každý metr. Udělají krok o 30 centimetrů doprava a nevyjde to. Jsou to dokonalosti a já jsem maximalista."
V diskusi poučuje nějaký házenkářský marki:
Základem je chytit míč...... když neumím zpracovat míč a zase ho přesně přihrát, tak můžu mít třeba sepsaných 300 útočných kombinací a učit to může třeba Maximov, nebo Onesta, pořád to bude vypadat otřesně.
http://sport.idnes.cz/cerni-andele-banik-most-hazena-interliga-fd3-/hazena.aspx?c=A121024_1845080_hazena_ten
Že by se ze všech sportů jen šachy hrály v zahájení na náhodu? V házené, volejbalu, fotbalu, hokeji, ... se během jednoho zápasu začátek akce vyskytne mnohokrát, ale šachista dostane během pětihodinové partie jen jedinou šanci rozehrát správně zahájení!
V poslednom čase som zo silnejších trénoval Miňa Pachera, Zuzku Borošovú, Tomiho Petenyiho, Dominika Csibu, Tadeáša Kriebela, Vlada Jacka. Ich názory ale tlmočiť nemôžem, spýtajte sa ich :)
To P. Chrz: mám pocit, že Vojtěch Plát to hraje přesně podle rad Markiho. Také by mne, možná stejně jako p. Chrze, zajímalo, co na to Ti, co prošli Markiho rukama.
To Pavel Chrz :
Nebo ten a ten, hrál jen domečky a další vedlejší varianty, vůbec ne otevřené a sicilky (nebo je hrál, ale již od 4.tahu vymýšlel)
K variante 1. e4 c5, 2. Jf3 Jc6, 3. d4 cxd4, 4. Jxd4 d5 :
O tejto variante som sa dočítal v knihe : Dangerous Weapons: The Sicilian: Dazzle Your Opponents
Jergušovi som ukázal,že niečo takéto existuje a potom sme to ( vo vzácnom čase, keď nie je lenivý ) trénovali nasledovným spôsobom :
Jerguš hral tento systém na internete a po partii sme porovnávali jeho postup s odporúčaniami v knihe a tak sa postupne ťah za ťahom dostával hlbšie do "teórie".
V reálnej partii s týmto systémom ešte neprehral. Použil ho aj na Dorasteneckej extralige v Brne, kde sa hralo až do holých kráľov. ( video + PGN prehrávač + momentky )
Takže od 4 .ťahu väčšinou vymýšľajú súperi, nie Jerguš : )
Pche, to se dá říct jednou větou: šachová partie má 3 fáze - zahájení, střední hru a koncovku
Josef: Udělejte si seznam svých prohraných partií a statisticky si zjistěte, ve které fázi partie jste udělali rozhodující chybu (díky spolupráci soupeře je dokonce možné udělat několik "rozhodujících" chyb za partii
). Zahájení, přechod do střední hry, strategie, taktika, přechod do koncovky (volné koncovky) a technické koncovky. A podle toho věnujte daným fázím čas v přípravě.
Však to je nesmysl. Chyba v zahájení ještě nemusí znamenat, že jsem partii prohrál. Tedy mnoho chyb v zahájení ve vámi navrhované statistice nebude, protože jsem nakonec partii třebas odremizoval (nebo i vyhrál). A naopak, zjistím že jsem rozhodující chybu udělal ve střední hře, ale neuvidím, že ta chyba vznikla díky tomu, že jsem sehrál blbě zahájení, byl celou partii pod tlakem a nakonec se chyba dostavila....
Navíc roli hraje i čas, takže patrně každému vyjde, že statisticky nejvíc chyb bylo kolem časových kontrol. Jenže žádná statistika nezohlední, že ten čas jsem utratil v ranné stádii partie díky tomu, že jsem neznal dobře teorii...
Dobrý článek, dobré téma, snad jen trochu stručně pojato. Možná proto se zde vedou spory, problematika je komplexnější.
Já to pochopil jednoduše tak, že než směřovat své úsilí na memorování variant zahájení, je efektivnější učit se porozumět pozici a hrát dle situace. S tím je těžko nesouhlasit, už proto, že je to univerzálnější. Naopak ten, kdo dosáhl stropu (dle svého názoru) ve strategii, koncovkách, tvořivosti, atp. a má na to paměť, pro něj jistě věnovat čas namemorováním zahájení smysl má. Ale i zde je velmi prospěšné vědět, PROČ hraji právě takto
.
Anebo ještě jinak - být dobrým (lepším) šachistou vyžaduje spoustu dovedností a znalostí, jež je třeba zlepšovat. A to ve vyváženém poměru (znám člověka, který zásadně nechce hrát bílými, např.). A ten vyvážený poměr je pro každého něco jiného. Nejen dle Ela a schopností, ale i třeba vlastního estetického cítění. Já třeba upřímně nerad koncovky a není třeba mi říkat, že jsou důležité i podnětné.
Pohled šachisty, který hrával aktivně před 20 lety.
Každý jde ke svému cíli vlastní cestou. Podívejte se na takové rybaře. Chtějí chytit rybu. Mohou mít obyčejný lískový prut, kus vlasce, háček a starý rohlík. Na druhou stranu jsou obchody plné různých hi-tech prutů světových značek, návnad, funkčního oblečení do každého počasí. Pravda, na špičkové vybavení můžete chytit za den deset ryb a na lískový prut jen jednu. Budete mít větší radost z deseti ryb, či jen z té jedné? Záleží jakou tomu přikládáte vážnost a jak vás to naplnuje.
Marki, jistě si psal článek s tím, že na to bude mnoho názorů a to je dobře.
A představ si, že na otázku, jaké procento věnovat tréninku třeba u talentované mládeže, mi nedal téměř nikdo kloudnou odpověď. Buď mluvili (kapacity trenérské i hráčské) o poučkách, které znám více než dvacet let (zahájení s celou partií) a nebo to bylo takové mlžení. Ne že by nechtěli, ale že je to asi nejspíš tak složité a nejasné, že se nechtějí podepsat pod svůj názor. Pídím se po názorech více jak 20 let.
Nemyslím si, že třeba vyhnout se zahájení tím, že hrát domečky, jak také někteří trenéři nebo vedoucí nabádají je tou správnou cestou. Neprojde-li hráč otevřenými hrami, sicilkami, nemůže být dobrým hráčem, je tako obecný názor.
V Tvém článku mi chybí přiklad (něco jako "chybí zdroj" píše se ve Wikipedii).
"Toho a toho jsem trénoval, měl třeba elo třeba 1800 nebo 2200, bylo mu 11 nebo 15 let, vůbec jsme nedělali zahájení ani sám si ji netrénoval a podívejte kam to dotáhl a viz partie".
Nebo ten a ten, hrál jen domečky a další vedlejší varianty, vůbec ne otevřené a sicilky (nebo je hrál, ale již od 4.tahu vymýšlel) a podívejte dnes je silným velmistrem.
Takže spíše dle příkladu dnešních TOP hráčů ČR a TOP hráčů světa, jak to tehdá s tím elem, když měli 2100, pořešili a viz partie. Já si osobně dovoluji myslet, že to bylo trošku jinak.
Jinak článek a myšlenky nejsou špatné. To co píšeš, že potřeba pilovat je pravda. zahájení na partiích s přechody dál, myšlenkami, plány, vznikající koncovky díky nerovnováze LF, to vše ano. Ale úplně se vybodnout na teorii je spíš leností (ono je to náročnější pro hráče i trenéra). A jak si myslím bez otevřených, sicilek, indických, přichází hráč o mnohé a tam úplně vynechat (krom úvodních 3 tahů), "nepapouškovat" jak píšeš, jaksi si dovoluji domnívat ani snad nejde.
Ale strašně rád se nechám poučit, všechny články o trénincích čtu a ještě raději, když by bylo na příkladech svěřenců trenérů či hráčů.
Nikdy nedosiahnem ELO 2500, lebo na to jednoducho nemám.Gény neoklamem, ani s teóriou a ani bez nej. A plne sa podpisujem pod bod č.2 Markiho pravidiel, aj keď niekedy sa to otočí len trikrát.
Pavel Capek: V tom není rozpor, prostě různé rady se hodí pro různé hráče. Je velký rozdíl, jestli se bavíme o amatérovi, který má nedostatky všude kam se podívá, anebo o profesionálovi, který je blízko svému výkonnostnímu stropu a ví, že ve střední hře a koncovce se už moc nezlepší. To já znám i jednoho 1500, který trénuje tak, že se drtí varianty zahájení. Nikdo netvrdí, že studium zahájení nezvyšuje herní sílu, ale otázka je, zda je to nejefektivnější cesta, jak v omezeném čase zvýšit herní sílu konkrétního hráče.
Předně chci pogratulovat Markimu ke skvěle napsanému článku - vtáhnout snad polovinu českých GM do diskuze je mimořádný spisovatelský úspěch!
Dovolím si připojit jen pár mých úhlů pohledů na oblibu studia zahájení z té klubové úrovně (2100-2200). Vidím 3 hlavní důvody popularity:
1. Pokud mám nastudované určité zahájení, pak se mi posouvá prostor pro udělání mé vlastní chyby. Něco jiného je tvořit od 5.tahu a něco jiného je opakovat 20 tahů po hráči 2700+. Se všemi plusy i mínusy uvedeného. Pochopitelně čisté memorování variant považuju trochu za hloupé, pokud se šachem zrovna neživím.
2. Pokud hraju určitou variantu, šetřím čas na fáze partie, kdy budu přemýšlet samostatně. Mám pak o hodně více času udělat rozhodující chybu od 21. než od 6.tahu
.
3. V publikacích o zahájeních je poměrně umně přiživován mýtus, že mi soupeř spadne do nějaké léčky nebo jasně prohrané pozice a já získám "zadarmo" bod. Z mé dlouholeté klubové praxe (2.liga, KP, 1-2 turnaje ročně) se s rozmachem databází něco podobného stane velmi pravděpodobně méně než v 10% partií. Podotýkám, že lepší pozici - někdy i přivyhranou - získáte určitě ve větším počtu partií: mám na mysli "nezvratně" vyhranou pozici. Větší procenta úspěchu budou pravděpodobně ukryta jinde.
Ačkoli znám teorie zahájení na svou úroveň někdy až nezdravě dobře, domnívám se, že opravdu zásadní roli hraje až někde na úrovni 2600+. Tam se totiž výrazně zmenšují rozdíly v ostatních fázích partie. I proto jsou špičkoví šachisté nad 40 let v klubu 2700+ téměř chráněným živočišným druhem, neboť na dané úrovni musí mít hráči určitý druh (fenomenální) paměti. Pověstný je mj. Kasparovův notebook s 16 tisíci variantami...
Takže mj. souhlasím s Markim, že zmiňovaní Kalašnikov, Nimcovičovo (1.e4 Jc6), Nimco-Larsenovo (1.b3) apod. jsou (nejen) na klubové úrovni prakticky nevyvratitelné. Není tam totiž obvyklé, že by vás tam někdo z menší či větší výhody až dokonce partie ani jednou nevypustil.
Pro správné rozdělení času na studium jednotlivých fázích partie bych doporučoval jednoduché domácí cvičení. Udělejte si seznam svých prohraných partií a statisticky si zjistěte, ve které fázi partie jste udělali rozhodující chybu (díky spolupráci soupeře je dokonce možné udělat několik "rozhodujících" chyb za partii
). Zahájení, přechod do střední hry, strategie, taktika, přechod do koncovky (volné koncovky) a technické koncovky. A podle toho věnujte daným fázím čas v přípravě. Tedy v podstatě něco, což už tady zmiňoval myslím David.
Sakra, tak rad bych pridal neco smysluplneho, ale kdyz me se to rochneni v tech zahajeni tak libi, ze to bez nadsazky povazuji za nejzajimavejsi cast partie. Jiny kraj, jiny mrav. Ale samozrejme je pravdou, ze nema cenu memorovat zahajeni, kdyz by to mela byt jedina dovednost...
Ano, vzpomínal se tady Štěpán Žilka...Dovolím si tři citace:
IM Žilka : Diskuze jsou plné názorů: "Co je to za umění naučit se třiceti tahovou variantu?". Přesto však právě tato činnost, kvůli velké nepopularitě šachové teorie u soupeřů, je zlatým dolem pro ty, kteří se nad tato dogmata povznesou a "chyby" v povahových vlastnostech soupeřů chladnokrevně "exploitují"
GM Markoš : V žiadnom prípade neopakuj dlhé varianty silnejších hráčov. Teóriu neviem a neučím. Kto by ju chcel so mnou trénovať, nech mi ani nepíše.
Major Terazky : Izvinitě tavarišč Krylov, herr general, pán velkomožný, som z toho volaaký zmetěný !
to blekota: super příprava, bohužel pro Vás , soupeř překvapil stejnou zbraní, ale o krůček vychytanější.:) To se stává...
Jinak si myslím, že vždy je třeba vše brát s rozumem, takže asi takhle:
Proč je dobré trénovat zahájení? Pokud chceš vyhrát musíš znát šachovou latinu, tedy alespoň tak aby ses dostal do 2. levelu a nedostal šustermat.
Proč je dobré trénovat střední hru? Pokud chceš soupeře porazit , potřebuješ hodně znát o taktice a strategii, funkci figur, typových pozic apod. Čti Nimcoviče a Jasného a máš vystaráno na dlouhé zimní večery s bolestí hlavy.
Proč je dobré trénovat koncovky? Pokud cheš vyhrát vyrovnaný match, pochopit souhru krále a figurek trénuj koncovky.
Pokud chceš ale opravdu vyhrát a získat nějaké ty elobodíky, musíš především trénovat, zkoušet si v zápase svůj propočet. Ale jako v každém povolání-sportu-činnosti musíš mít TALENT-TRÉNINK-TVRDOU PALICI-ŽELEZNOU PRDEL. Jinak nic nedokážeš.
Proto ukázky a příklady výše a níže napsány jsou trochu chabé, z důvodu vytržení z kontextu.... Ani MG nepřišel z Norska z ničeho nic, a nestal se TOP1, jako předtím Fischer, Lasker, Karpov, Botvinik nebo Kasparov. Všichni tito a mnoho dalších museli dát ku svému talentu také dřinu, odříkání a cílevědomost. A té se samozřejmě také nějak dopracovali.
Dovoluji si předložit čerstvé exemlární zboží, a to z neděle 21. 10.2012:
Fiala Jan (2096F) - Borkovec Milan (2156F) 0-1, partie na 1. šachovnici jihočeského přeboru družstev, ŠK Veselí n. Lužnicí - Spartak Sezimovo Ústí.
(Zdroj: článek Smolný víkend na webu veselského oddílu, tučně zobrazeny poznámky k výše avizované partii.)
"Začátek zápasu i jeho průběh nevypadal vůbec špatně. Pouze Alešovi Růžičkovi se dle jeho vlastních slov nepodařilo zahájení a od počátku směřoval k porážce. Co jsem však sledoval na ostatních šachovnicích, tak jsme měli více méně uspokojivé pozice. Další průběh zápasu jsem nemohl příliš sledovat, neboť jsem měl dost starostí se svou vlastní partií, přesto však připojím pár dalších postřehů: Na první desce jsem rozehrál Španělskou hru a s Milanem Borkovcem z Tábora jsme natahali na tuto herní úroveň nevídaných 20. tahů teorie Zajcevovi varianty. Ani to mi však nestačilo, Milan to znal ještě dále a 21. tahem jsem zahrál sporné pokračování, čehož soupeř využil a ze zahájení jsem tak bílými nic nevytěžil, spíše měl perspektivy černý. Aleš na dvojce se beznadějně trápil ve špatné pozici, ale partie Jardy a Jany se zdáli pro nás OK. Nevím pak přesně, co se v těchto partiích událo, ale oba dva své silné soupeře porazili a přinesli nám tak cenné body. Slávek na pětce měl složitý duel, avšak nakonec jeho soupeř udělal hrubou chybu, když zřejmě přehlédl šach a ztratil věž, takže další bod pro nás. Na dalších deskách to však postupně dopadlo špatně. Pan Hochmann měl dlouho velmi vyrovnaný průběh partie, pak se mu však pozice postupně zhoršovala a nakonec prohrál. Ani partie Honzy Gutwirtha nevěštila špatný výsledek, žel nakonec to nedopadlo. Přesný důvod porážky mi není znám, zaslechl jsem jen jakési nešťastné Honzovo zvolání. Smůla nás postihla na poslední desce. Vojta měl totiž kvalitu více a tady se tedy čekala výhra. Bohužel s pokračujícím průběhem partie se do toho Vojta nějak zamotal a z bodu se tak stala nula. Zbývala jediná naděje, že vyhraji svojí patii, která se dohrávala jako poslední. Po pěkném boji v koncovce, kdy se mi v jeden moment zdálo, že bych nakonec přeci jen mohl mít dobré perspektivy díky aktivnímu králi, mne ale Milan přesvědčil o opaku. V tento moment jsem již měl pozici, která vyhrát prostě nešla a chtělo to tedy se spokojit s remízou. Místo toho jsem však udělal hrubou chybu a jednotahově ztratil figuru! Zápas tak měl v mé režii nejen špatný začátek, ale bohužel i konec."
marki: Děkuju za reakci. Kalašnikov se ale od Birda, Čigorina či 1.e4 Jc6 liší v tom, že předpokládá spolupráci soupeře na cestě k němu. V českých krajích vám cestu často přehradí v druhém tahu Alapin nebo Grand-Prix, samozřejmě i tady se dá vyhrát černými na lepšího hráče, ale zejména v Alapinovi vznikají pozice mnohem srozumitelnější než Kalašnikov.
Velmi rozumné mi připadají dvě zásady (možná jsou taky od Nunna, teď nevím):
1. Pokud opravdu chceš studovat zahájení, pak se věnuj tomu, co v blízké budoucnosti pravděpodobně skutečně použiješ.
2. Lépe přehrát 50 skutečně sehraných partií než přečíst 50 stránek teorie v knize.
Ony už jsou i sedmikamenáče? David o nich píše. Tak to je pro mě novinka, já jsem znal jen toto http://www.k4it.de/index.php?topic=egtb&lang=en A kde se dají najít?
Hezký článek :-) (Kdepak jsi bral inspiraci? :D)
Umění hrát šachy není umění znát nazpaměť varianty, kterým ani nerozumíte.
Kdo třeba ví, v zahájení které hraje, jaké jsou tam základní myšlenky, kombinační údery, plány, vybrané/klíčové partie atd.
Vzpomínal se tady Štěpán Žilka. Ale byl to on, kdo propagoval Fundamental chess endings a knihy od M.D. Podívejte se na jeho partie - krásně vyhrává koncovky, hlavně má ukázkové partie na španělskou s Sxc6 (za černého).
Plně chápu Markiho v tom směru, že mě taky mrazí, když někdo chce bádat nad zahájením ve myslu guláše variant a pak postaví jezdce na a8, zacpe si střelce, nespočítá tři tahy dopředu, nezná ani jeden klíčový plán a koncovku prohraje i spěšcem více :-)
Podívejte se na ostrašující příklad: Vlasta Babula - Martin Neubauer, kde černý IM(!) udělal xy přípravných tahů jenom proto, že pozici vůbec nerozumněl a hned dalším (svým) tahem dostal KO.
Ještě k Magnusovi. V jednom rapidě hrál černými králku. Bylo vidět, že zná jenom základy(ve vážných partiích králku hrál minimálně) a přesto v tom porazil Gelfanda a Aronjana. Kdo umí ten umí :-)
Na otázky, které článek propírá bych řekl, že v principu není těžké odpovědět.
a) extrémy škodí. Tedy neúměrné studování teorie na úkor střední hry je špatně. A špatně je i naopak teorii nestudovat vůbec.
b) poměr studování teorie a nutnost učit se varianty je dána výrazně rejstříkem zahájení každého hráče. Je řada variant, které lze sotva vymýšlet za šachovnicí, protože to je minimálně neekonomické a hráč do takové akce investuje čas, který pak nemá v další fázi hry. A naopak, kdo rád hraje zahájení tzv. plastická tak nemá potřebu drtit varianty do hloubky.
Sledovat TOP hráče může být zavádějící. Oni jaksi zvažují i proti komu hrají. Když ví, že proti sobě má znalce teorie, který se živí publikacemi o zahájeních, asi nebude od věci odbočit, nebo zvolit plastické zahájení, kde nemusím zahrat tři vykřičníkový tahy v řadě jinak prohraji.
Ad JiH:
Prečo si myslíte, že Bacrot variantu otvorenie v tej partii poznal lepšie ako ja? V skutočnosti ju poznal horšie, už od cca 8. ťahu celkom intenzívne premýšľal. On tú partiu vyhral na lepšieho hráča, nie na lepšieho teoretika.
"Domnívám se, že časté upozorňování na škodlivost učení se variant zahájení je spiknutí profesionálů, aby udrželi dav amatérů v nevědomosti. "
To si naozaj myslíte? To mi príde neuveriteľné, naozaj neuveriteľné. Šachy nie sú obchod s drogami, mafiu v nich nehľadajte.
Ad Martin Ch:
Teória sa k šachu nemá tak ako gramatika k jazyku. Keby tomu tak bolo, tak vo Fischerových šachoch by mali byť šachisti stratení. David Navara síce teóriu pozná veľmi dobre (na jeho úrovni nečudo), ale hlavne vie hrať dobre šach. Čo z neho robí obávaného hráča najmä vo Fischerových šachoch.
Samozrejme poznám teóriu na nejakej úrovni. Na hráča 2500 plus skôr neslušnej ako slušnej. Mám ale niekoľko zverencov, ktorí ju poznajú o dosť lepšie ako ja. A pritom sú výrazne slabší hráči.
Celkom slušne si pamätám, ako som sa dostal z 2000 na 2500: čítaním kníh o šachu, hraním, analyzovaním a tým, že som bol vedený šikovnými trénermi.
Celkom slušne si tiež pamätám, koľko času som venoval dohromady nad teóriou za posledné dva roky (rátam prácu doma, nie prípravu pred partiou): Nula.
OK, rozumiem. Napísal som článok zámerne provokatívne, nech zaujme. Som rád, že to vyšlo, že ste napísali. Jednej veci ale nerozumiem: naozaj radšej usúdite, že veľmajstri sú spiklenci, že Bacrot má takú a takú konkrétnu prípravu, a že ja trpím podivnou stratou pamäte, čo sa týka mojej vlastnej šachovej minulosti, než by ste prijali dobre mienenú radu?
Kdybych chtěl shrnout své postoje na toto téma a reakce na zajímavou diskusi, musel bych asi napsat vlastní článek a na to nemám čas. Můj postoj je zhruba následovný:
Porozumění zahájením pomáhá dosáhnout lepších výsledků. Porozumění střední hře a koncovkám také, snad ještě více. Nejdůležitější ale je odstranit ve své hře největší slabiny, ať se nacházejí v kterékoliv ze tří uvedených oblastí. Pokud někdo studuje téměř výhradně zahájení a má elementární nedostatky v jiné oblasti (strategie, taktika, koncovky,...), nevyhnutelně bude ztrácet půlbody a body ve vyhraných pozicích. Není to moc příjemný pocit.
Když píši o porozumění, nemyslím memorování variant, ale znalost nejdůležitějších variant, chápání smyslu tahů a obeznámenost s dalšími plány. Ján Markoš má plnou pravdu, samotné memorování nestačí.
Na úrovni okolo ratingu 2700 je průměrná znalost teorie (a s ní spjatých pozic) velmi vysoká. Pokud člověk chce s ostatními jakž takž udržet krok, musí vynaložit velké úsilí. Pokud je chce přehrávat ve střední hře nebo v koncovkách a zahájení jen přežít, musí strategii, taktiku i koncovky ovládat velmi dobře. Bez znalosti zahájení se může pravidelně dostávat do horších pozic a když se nedaří, tak případně v silném turnaji skončit i bez výhry. (Ani toto není příjemný pocit.)
Ján ale převážně nepsal o úrovni 2700. Souhlasím s ním, že nemá smysl, aby hráč s ratingem okolo 2100 věnoval většinu času analýzám módních zahájení, která za dva roky nikdo nebude hrát. Teorie zahájení se neustále prudce vyvíjí a jejich obliba velmi kolísá. Naproti tomu teorie koncovek zůstává přibližně tatáž a přestože pěti-, šesti- a sedmikamenové databáze přinesly malou revoluci, na samotném studiu koncovek se až tak mnoho nezměnilo.
Myslím si, že boční varianty většinou opravdu jsou o něco horší než ty hlavní. Pokud jsem Jána správně pochopil, netvrdí, že máme hrát boční varianty, ale že máme hrát to, co nám vyhovuje, třeba i boční varianty. Jako příklady je vybral snad proto, aby demonstroval, že není nutné věnovat všechen čas a energii boji za převahu ze zahájení.
V neposlední řadě bych chtěl upozornit, že rozhodující není, kolik toho hráč před partií přečetl nebo proanalyzoval s počítačem, ale na co si u partie dokáže vzpomenout a zejména co dokáže sám vymyslet. Prostoru pro vlastní tvorbu pomalu ubývá, ale nejsme chodící encyklopedie a přinejmenším na amatérské úrovni může být objevování Ameriky docela zajímavou činností. O zapomínání připravených variant se zmiňuji ve svých komentářích pro příští čísla Šachového týdeníku a ŠachInfa (Rodštejn - Navara a Boruchovsky - Navara), podrobnosti prozrazovat nebudu.
A do třetice - dovolím si srovnání z oboru, který je mým povoláním:
Rozumím GM Markošovi, že pokud za ním přijde hráč, že se chce učit JEN teorii, tak ho odmítne. Je to jako kdyby se student cizího jazyka chtěl učit JEN slovíčka a gramatiku (= možno srovnat s teorií). Tím se mluvit nenaučí, tedy se ani celkově cizí jazyk nenaučí dobře. To je pravda. Musí se rovněž učit výslovnost, poslechem nebo z kontextu - z originálních textů (= toto je možné volně přirovnat ke strategii). Ale kdyby učitel cizího jazyka říkal "slovíčka a gramatiku (= teorii) neučím", tak je to, jako kdyby říkal, že základní stavební kameny nejsou důležité.
Otázka pro GM Markoše: Jakým způsobem jste se dostal třeba z ELa 2000 na ELO 2500? A jakou roli v tom hrálo studium teorie? Studium mnoha různých variant, přehrávání si partií nejlepších šachistů (studium toho, jak vedou zahájení), seznamováním se s novinkami šachové teorie, studium toho, jaká zahájení vedou do jakých pozic střední hry, možná až na rozhraní střední hry a koncovky atd. Nikdo tady přece nemluví o slepém opakování variant jiných velmistrů. Nikdo z šachistů si přece nepřipadá jako "papoušek", každý chce proniknout do podstaty šachové hry... Pokud hráči na úrovni ELO 2100 hovoří o tom, že "jejich zahájení jsou úplně nanic", tak asi vědí, o čem mluví - že potřebují zapracovat na rozšíření repertoáru (třeba i těch netradičních variant), nebo že potřebují zahájením lépe porozumět. To přece neznamená, že se chtějí nějaké varianty učit mechanicky jako stroje... To by pak nekontaktovali vás, ale seděli jen u počítače...
Myslím si, že je jednoduché z pozice velmistra (nebo třeba učitele jazyků) zapomenout, kolik každodenní práce stálo dostat se na patřičnou úroveň. A že základní stavební kameny (slovíčka a gramatika v jazyce, teorie zahájení v šachách) jsou pro každou disciplínu naprosto nepostradatelné.
Nezlobte se, ale říci z pozice velmistra, který zná teorii jistě velmi dobře, tak, že si o tom může hráč na úrovni 2100 jenom nechat zdát (i když se třeba ten GM nepovažuje za chodicí encyklopedii): "Teorii neumím a neučím" připomíná tak trochu "hraběcí rady."
A ještě poznámku. Domnívám se, že toto je opravdu velký protimluv:
a) Vyberaj si otvorenia podľa toho, ako sa ti páči konečná pozícia, ako ti „sedí“.
b) Teóriu neviem a neučím.
Pokud si má hráč vybírat podle toho, do jakých pozic zahájení vedou (jak se mu líbí konečná pozice), tak musí tato zahájení také velmi dobře znát (= musí znát jejich teorii).
Zcela souhlasím s JiH, že tady poněkud dochází k matení pojmů...
Dovolím si s GM Markim souhlasit jen napůl.
Přidám zde vlastní zkušenost hráče, který dosáhl před lety max ELO 1900 (hrál jsem v 80. letech) - Ano, možná jsme i tehdy na trénincích pilovali teorii daleko více než se učili strategii. (Takže si ani nemyslím, že je to věc, kterou hráči pilují především v současné době díky počítačům: "Študujú také CD, onakú knižku, rybkujú, fritzujú, hrabú sa v databázach." Tak to bylo už dříve.)
Nebyl jsem velký teoretik, který by nějak nadměrně "ležel" v teorii. Ale pokud jsem se držel variant, které jsem nastudované měl, tak jsem určitě ze zahájení vycházel lépe a výsledky byly lepší, než když jsem se pouštěl do nějakých "divočáren." Z velice jednoduchého důvodu - že jsem se v daných zahájeních orientoval lépe než soupeř.
Pokud člověk nechce hrát opravdu od začátku tak, že se vyhýbá teorii (1. b3 nebo za bílého 1. e4, 2. d3, 3. Jd2 apod), ale zvolí běžné zahájení (1. e4 c5, 2. Jf3 Jc6, 3. d4 cxd4, 4. Jxd4), tak se mu může také stát, že mu soupeř zahraje 4. .... d5 (přece jen méně častá varianta, takže pro průměrného hráče už může jít o překvapení). A ano, pokud se dostatečně učí strategii, tak pokud variantu nezná, tak třeba dokáže lépe reagovat a improvizovat, než když strategii moc nedá. Ale na druhou stranu - Když ho na šachovnici čeká nějaké překvapení, tak vymýšlet všechno u šachovnice rozhodně není žádný med. Kolikrát jsem si říkal: "Sakra, kdybych tu teorii znal lépe, to by se mi hrálo hned lépe!" A to se tady nebavíme o 20ti tahových variantách, ale třeba jen o pár základních tazích (nebo ideách! - záleží na tom, jak to nazveme) v různých odbočkách, méně hraných variantách atd.
Ano, souhlasím s tím, že nemá cenu učit se SLEPĚ varianty do nějakého 20. tahu. A že by se měl hráč zajímat také o to, PROČ se v daných variantách volí příslušné tahy. Ale to přece neznamená, že by se neměl zajímat o to, které tahy hrát. A pokud GM Marki radí, aby se hráč odchyloval od hlavních variant, tak ano - je to dobrá rada. Ale zrovna tak musí vědět, PROČ zvolí ty méně hrané tahy, a co je neméně důležité: Musí se na ně také TEORETICKY připravit - a jsem zase u toho - zase se jedná o teorii, byť třeba méně často hranou.
Ostatně i tady diskutující GM Navara má obrovský cit pro pozice, skvělé strategické myšlení, ale pokud se nepletu, tak je také vynikající teoretik, s kterým se může rovnat málokterý hráč u nás. Kombinace všeho dohromady (k tomu třeba ještě vynikajicích koncovek) z něj dělá našeho nejlepšího hráče.
Opravdu nevím, jestli je možné jedno oddělovat od druhého...
Bacrot (2 705) 1-0 Markoš (2 565) * rozdíl asi 150 elobodů
http://www.nss.cz/partie/komentovane/koment351.htm
11 tahů hráli oba podle teorie.
12.-18. oba hráli logické tahy, černý dokonce vykřičníkový 14.-Sg5!
19.Dc3! vznikla pozice ve střední hře (koncovce), kterou černý neměl připravenu. Bacrot jistě měl. Černý se dopustil nepřesností 19.-Dxc3? a 21.-a6? načež černý připouští, že má horší pozici, ale fandí si, že ještě bojuje. Bacrot si však už byl jist, že nyní sklízí úrodu domácí přípravy. Černý se může cukat a v analýze tvrdit: „Kdybych tady šel tak, anebo onak, měl jsem ještě šance.“ Ale Bacrot se bude usmívat pod vousy a nechá soupeři jeho kulhající pravdu. Bacrot měl připravenu variantu do pozice, kterou už z přípravy uměl hrát.
Pokud by hrál s Bacrotem hráč nízko elovaný (tím myslím méně zkušený ve variantách zahájení), už po 11.-Sf6 si bude myslet, a) buď že stojí lépe, nebo b) že stojí velice špatně. To podle toho, zda je v hloubi duše optimista, nebo pesimista. Nebo podle toho zda se naladil před partií pozitivně, či negativně. V každém případě bude už vymýšlet vymyšlené, unaví se, bude mít horší čas než soupeř, zahraje rychle pár samozřejmých (patrně povrchních) tahů, aby se nedostal do časovky a - nepomůže si tím.
Pokud bude nízkoelovaný hráč (2100 - proti 2 350, nebo i 2 400 - proti soupeři 2 550) hledat (a učit se nazpaměť) v domácí přípravě pořadí tahů (jako Žilka), častěji se mu stane, že se dostane do té správné pozice, o níž bude dokonce vědět, že je mu příznivá (ať už z partií, které byly hrány, nebo hodnocením počítače). Pokud hráč nebude mít v hlavě šňůrky tahů, vedoucích do dobrých (typických) pozic ve střední hře, se silnějším soupeřem (s vyrovnaným soupeřem je to 50 na 50) dostane téměř výhradně pozice, kde partie skončí remízou pouze chybou silnějšího soupeře.
Kdysi jsem četl, že sovětská šachová škola je charakterizována např. tím, že přešla od analýz typických pozic (izolátor d4, pěšcový řetěz, pěšcová převaha na dámském křídle), k analýzám konkrétních pozic, tah po tahu. Např. Botvinnik píše ve 4. dílu série „Analytičeskie i kritičeskie raboty“ podrobně o zápase s Flohrem 1933 na 12 partií. Když se zápas přesunul do Leningradu, měl tam i kamaráda Ragozina. S ním analyzoval několi dní variantu Carokannu (Panovův útok) z 1. partie, dokud v analýze nenašli spojení mezi zahájením a střední hrou v dané pozici. Pak v 9. partii Flohra smetl - domácí analýzou. Tento styl přípravy ho dovedl k hráčské dlouhověkosti, ke všeobecné vážnosti v šachovém světě a k pozici trenéra budoucích mistrů světa Karpova i Kasparova.
Domnívám se, že časté upozorňování na škodlivost učení se variant zahájení je spiknutí profesionálů, aby udrželi dav amatérů v nevědomosti,
Abych markiho příliš neodsuzoval za jeho dobrou vůli: Mám za to, že zde dochází k matení pojmů.
a) Velmistr bezpochyby absolvoval už v dětství mnoho tréninků na různá témata a odehrál ohromné množství partií, které později sám, nebo se silnějším šachistou analyzoval. Pozice z nich nosí v stále v hlavě.
b) Naproti tomu hráč běžný (2 100) trenéra nejspíš neměl, sehrál daleko méně partií, jejichž pozice brzy zapomněl. Na pořádné knihy o zahájení neměl čas, celé velké zahájení hrál intuitivně podle několika málo nesourodých partií, které viděl v časopise. (Soudím podle sebe - v 80. letech, kdy nebyly počítače.)
Tudíž, silný hráč si z tréninků a z vlastních partií pamatuje tolik teorie zahájení, že pro hráče běžného je chodící encyklopedií. A pro běžného hráče, který chce více partií vyhrát než prohrát, je učení se dalších variant zahájení (které ústí do při přípravě ohodnocených pozic) nutností. Stejně se k velmistrovi, „nezajímajícího se o teorii zahájení“ v této fázi partie nikdy ani nepřiblíží.
Páni, to mám radosť! Že sem napíšu traja vážení veľmajstri a ešte aj obávaný Kozerek, to som naozaj nečakal...
Ad David: Davide, prosím, s ktorými dvadsiatimi percentami nesúhlasíš! Chcem to vedieť! Ja som si nesadol za dosku s Anandom, Aronianom, Ivančukom. Tvoj názor tu nemá kto nahradiť.
Ad Honza: Hovorím z vlastnej skúsenosti. Kaľašnikova hrávam stále dokola, a proti hráčom 2300 je to úplne skvelá zbraň. Nech sa pripravujú, ako pripravujú, pozíciu "necítia" a výsledkom je, že strácajú pôdu pod nohami ako bludný Holanďan za búrky. Viď. napr. moju partiu, ktorú som komentoval z Klubového pohára.
Ad Martin: 13/13, nie je to málo?
Veľká gratulácia.
Ad Voko: No neviem, ono so silnými hráčmi hrať nie je len tak. Ale pamätám si na partie typu Ftáčnik-Vokáč, Zlín, kde kreativita a kavárna slávila úspech...
Pěkný článek, zhruba s 80 procenty obsahu souhlasím. Jen bych si dovolil upřesnit, že v partii Vallejo Pons - Carlsen po 1.e4 d6 2.d4 Jf6 3.Jc3 e5 4.dxe5 dxe5 5.Dxd8+ Kxd8 má bílý vedle 6.Jf3 ambicióznější možnosti jako 6.Sc4 nebo i 6.Sg5. Je to detail, ale i v několika dalších ukázkách se mi zdá, že se hlavní teorii vyhýbaly obě strany a ne jen ta úspěšná.
Pěkně a logicky napsáno, díky. Jenom bych si dovolil nesouhlasit s tímto:
Máš 2100, 2200, 2300? Hraj Birda, 1.b3, 1.e4 Jc6, Čigorina, Kaľašnikova, čokoľvek. Užívaj si.
Já bych tam ponechal jen to "čokoľvek" (+ "ako sa ti páči konečná pozícia"). I s off-beat zahájeními lze sice vyhrávat, ale v tom hlavním proudu to jde přece jen ještě o něco lépe. John Nunn (Secrets Of Practical Chess) k tomu mj. říká, že dříve nebo později na to soupeři přijdou a budou se na to připravovat.
Takže bych doporučoval si vybrat zahájení podle naturelu a pak ho začít ohrávat v praxi. Někdo si repertoár vyblicává, sehraje cíleně třeba dvacet blicek po netu jen kvůli zahájení, pak si vybere partie, ve kterých ze zahájení vyšel špatně, a hledá, kde se stala chyba. Rozumnější se mi zdá aspoň rapidové tempo, ale pokud někdo sehraje za rok padesát partií dlouhým tempem, je to asi nejlepší způsob, jak si repertoár vybudovat. Jen je třeba se smířit s tím, že se dočasně zhorší výsledky.
Pánové, já nejsem proti Vám žádný šachista (elo cca 2150 a nyní již neaktivní), tak mě kdyžtak opravte, ale není to náhodou tak, že v "neteoretické" pozici je více cítit kvalitativní rozdíl mezi hráči? Slabší hráš se doma může snadno od počítače naučit úvodních dvacet tahů, za které se může jaksi "shovat", a pak hrát pozici, kde může znát typické postupy. Když však vznikne pro oba neznámá pozice, tak musejí hned začít oba tvořit a je tím pádem větší pravděpodobnost, že slabší klopýtne. Tak je to na všech úrovních. Proto si může Carlsen dovolit sebrat ve francouzské na d5 a Valleja přemanévrovat, což by se mu v 25 tahů dlouhé teoretické variantě končící tupovou pozicí asi dařilo hůře (minimálně by měl méně prostoru).
Zdravíčko.
Velmi vřele souhlasím. Používám heslo podobné povahy - hrajte cokoliv, jen to hrajte dobře! Teorii rovněž vyučuji velice nerad, i když hlavně ji na rozdíl od Markiho už teď ani moc neumím, takže mi to občas i pomáhá. Je spousta jiných důležitých věcí, které mají při tréninku dlouhodobější užitnost.
Jeden problém tu ale přece jen je. Hrát "bez teorie" proti kvalitnějšímu hráči je docela nebezpečný sport. Má oblíbená antiteoretická zahájení proti hráčům úrovně 2600 už opravdu moc nefungují. Když se držím klasických variant, ještě občas dokážu zamaskovat, že už tak dobře jako oni hrát šachy neumím. I když čím nižší ratingová úroveň, tím méně to asi platí.
Ahoj Marki,
děkuju za hezký článek
Mám něco, čím bych chtěl trošku přispět do diskuze. Mě osobně studování zahájení (a hlavně hledání vlastních cestiček) dost baví, takže se teorií zabývám. Samozřejmě souhlasím s tím, že je potřeba hlavně umět hrát šachy - a jsem rád, že toho Carlsena máme, který zahraje 1.e4 e6 2.d4 d5 3.Jc3 Sb4 4.exd5 :-)) a ani na špičkové úrovni to není jen o analýzách. I když je to hodně o analýzách, to není potřeba říkat. Je možné, že už jsou z toho někteří hráči 2700+ unavení, z toho věčného pamatování si ... Stačí se podívat například na Chess Evolution, to je extrém. Napadlo mě, že je docela možné, že na úrovních, kde teorie zcela není potřeba, až do cca 2500, souvisí přehnané studování zahájení s potřebou pocitu jistoty? Když jdete k partii, je příjemné dostat dobrou pozici, je příjemné vědět, že nebudete po zahájení ohrožení, je jednoduché se prostě učit, co říká počítač - a to je možná i důvod, proč hráči zahájení tolik studují. Anebo to je blbost a prostě každý nad šachem pracujeme, jak považujeme za nejlepší. Nejsem teda žádný psycholog, takže je to spíš otázka 
Velmi dobry postreh. Kto neovlada strategiu, nema v sachu ani najmensiu sancu. Preto je treba deti viest k strategickemu mysleniu. Len neivem, ci sa to da - ci ti naozaj dobri nemaju zakladne porozumenie strategie "vrodene".
Zajímavý článek, člověk se neubrání srovnání s nedávným článkem Štěpána Žilky. Celkem souhlasim, ale "studium" zahájení taky hráče určitým způsobem zvýhodňuje, i když podle mě méně, než se obecně myslí. Taky je dost podstatné, jestli to člověka baví nebo ne.
Mám slabosť pre podobný prístup k otvoreniu a to sa prenáša potom aj na Jerguša. / a potom mám výčitky svedomia, keď porovnám jeho repertoár s repertoárom jeho rovesníkov /
Videopríklad
Jano,článek je určen mladým , OK. Oslovil např. i mě. My , starší, co z pracovních důvodů na teorii nemáme čas, nám ani nic jiného nezbývá (ad odst. 2-4)
...