S Frýdkem tuhla krev

Náročný extraligový víkend jsme v neděli zakončili střetnutím s ambiciózním týmem Frýdku-Místku. Frýdek ovšem absolvoval úvodní dvoukolo v řádně provětrané sestavě díky termínové kolizi s mistrovstvím světa mládeže. Až jsem se divil, že v této situaci nežádali o změnu hracího termínu svých zápasů. Ale všechna čest, i za těchto okolností byli velmi nepříjemným soupeřem a sobotní nerváková patnáctiminutovka byla jen slabým odvarem proti tomu, co nás čekalo v neděli.

Naštěstí jsem si to tak neprožil, protože jsem měl dost starostí se svou vlastní partií, a po dvou hodinách hry jsem další dění na sousedních šachovnicích ani nestíhal sledovat. Původně jsem chtěl pauzovat až v tomto zápase, ale trochu bych tím zkomplikoval kolegům střídání barev a oslabení soupeře vypadalo dost slibně – před zápasem.


GM Dydyshko Viacheslav

Začátek zápasu přinesl rychlou remízu v partii Jakub Lahner – Petr Hába. Mladý frýdecký šachista již v loňské sezóně naznačil, že je talentovaným remizovačem, a také tentokrát zvolil prostou teoretickou variantu, jejímž výsledkem byla naprostá sterilizace pozice. Petr je hráč s velmi solidním herním stylem a nelze očekávat, že by podobným snahám čelil jako černý nějakými extravagancemi. Za předcházející dobře vykonanou práci si pauzu i zasloužil.
Krátce potom končil smírem i souboj lídrů Viacheslav Dydyško – Zbyněk Hráček. To jsem kvitoval s uspokojením, zdálo se mi totiž, že by Zbyněk ještě hezkou chvíli musel pečlivě neutralizovat soupeřovu malou výhodu ze zahájení. Soupeři však asi měli z obou našich dosavadních tahounů přiměřený respekt a nemínili nic ponechat náhodě i za cenu dvou bílých figur.


zadumaný Zdeněk Holeksa

Vůbec se jim asi hodně vydařila příprava zahájení. Soudím tak nejen podle své vlastní partie Marek Vokáč – Jana Jacková, kde jsem se záhy ocitl ve variantě, kterou jsem v životě neviděl, a která je navíc pro černého velmi příznivá (má chyba, do této nenápadné větévky partiové databáze jsem se nepodíval už příliš mnoho let), nelíbila se mi moc ani varianta v partii Rafal Antoniewski – Robert Cvek, kde Roberta čekaly velmi delikátní problémy. Bádání nad výsledkem zahájení v partii Štoček – Azarov přerušila další poměrně rychlá remíza, Jirka začal cítit, že by se partie dále nemusela vyvíjet pod jeho taktovkou. Nešť, rozhodující úder jsem beztak očekával od našich zadních šachovnic. Nejspokojenější jsem byl z partie Tomáš Dvořák – Pavel Šimáček, Pavel dostal svou oblíbenou Ben-oni v bezproblémové relaci s možnostmi aktivní hry. V partii Radek Kalod – Vojtěch Rojíček zvolil frýdecký junior odvážně soupeřovu vlastní zbraň, čekal jsem, že se Radek na svou oblíbenou Grüenfeldku patřičně vytáhne, ale jejich osobní vztahy jsou zřejmě velmi pevné a Radek to měl s hledáním výhody bílými dost těžké. Zahájení partie Lukáš Klíma – Zdeněk Holeksa mi připomínalo věrnou kopii jedné remízou končící partie a nebyl jsem si jist, jak míní Lukáš se soupeřovou obranou pohnout.


Jana Jacková trápila v partii Marka Vokáče

Začal jsem pochybovat, zda si za těchto okolností mohu dovolit začít mírové rozhovory o své vlastní partii, zvláště když v ní žádná rychlá remíza v plánu nebyla. Rozum nezvítězil, naopak jsem zvolil závazný riskantní postup, poté jsem spočetl sice dlouhou, ale děravou variantu, sebral jsem jedovatého pěšce a pak už jsem jen zoufale bránil soupeřčin útok, který Jana provedla bezchybně a zaznamenala zasloužený bod. Ve své časové tísni jsem nezaregistroval, že Lukáš dal svému soupeři mat, dosud ani nevím jak, zato jsem ještě při podpisu vlastního partiáře musel řešit otázku, zda má Robert přijmout remízu. Bleskové rozhlédnutí po okolí mi řeklo, že při momentálně nerozhodném stavu zápasu nemá Radek v pozici prakticky nic, a Pavlovou pozicí prošel slušný uragán, právě se ovšem srovnává materiál do koncovky, která má k remíze docela blízko. Robert měl figuru za tři pěšce v pozici, která už nevypadala zle, velel jsem zkusit pokračovat, pokud to neznamená zvláštní riziko. Jak jsem pak postupně získával lepší obraz ještě hraných partií, přibrzdil jsem Radka, kterému soupeř opakoval tahy – remíza mi připadala vhodná, o hru na výhru se podle mne mohl pokoušet spíše soupeř.

U Roberta se mezitím vyměnilo pár figur, dostal nyní další pokyn hrát tak, jako by jeho partie určovala konečný výsledek zápasu. Robert promyslel pár minut svého lehkého časového náskoku a posoudil soupeřovy aktivní možnosti jako nebezpečné. Vrátil proto soupeřovi nabídku remízy, musím říci, že v té chvíli jsem to již také začal považovat za rozumné. V této chvíli možná Frýdek prokaučoval nadějný zápas, remíza totiž ukončila partii, která ještě slibovala šanci na trojtip, kdežto poslední partie dávala šanci jen na remízu, pokud bílý nikoliv jednoduchou koncovku zvládne přesně a bez chyb. To se ale nepodařilo, Pavel postupně převzal iniciativu a sebejistou technikou dotáhl partii k rozhodující výhře.


těžkou hlavu měl i soupeř Pavla Šimáčka Tomáš Dvořák

Vše nakonec dobře dopadlo, úvod extraligy pro nás vyzněl velmi příznivě, určitě ale ještě máme co zlepšovat. Základem byly výborné a spolehlivé výkony Zbyňka a Petra, v klíčových momentech k nim důležité bodíky přidával bojovník Pavel. Všem patří můj nejvyšší dík.

Další fotografie ze zápasu a pohled kapitána druhé strany naleznete na stránkách BŠŠ Frýdek-Místek