ROZHOVOR S VÍTĚZEM CZECH OPEN 2007

"Dva měsíce před Czech Open jsem nehrál šachy," prozradil recept na úspěch Vlastimil Babula.

Loni skončil se sedmi body pátý, o půl bodu za vítězem. Letos získal půl bod navíc a stal se vítězem velmistrovského turnaje Pardubice Open. Vlastimil Babula je prvním hráčem v historii Czech Open, kterému se velmistrovský turnaj podařilo vyhrát dvakrát. P

oprvé se radoval v roce 2003. Letos vyhrál těsně, díky pomocnému kritériu - průměrnému ELO soupeřů. Šachista, hájící barvy Agentury 64 Grygov, v tomto kritériu o pouhé tři bodíky přeskočil druhého Viktora Lázničku.



Jak moc si ceníte druhého vítězství velmistrovského turnaje?
Vítězství si cením hodně vysoko. Je to jedno z mých nejcennějších vítězství v kariéře. Jsem moc spokojený. Během celého turnaje se mi hrálo dobře. Byl jsem rád, že po dlouhé době byli dva Češi na Czech Open po celý turnaj vepředu. To se mi líbilo. Většinou když se vyhlašují výsledky, tak už jsem zvyklý, že je na prvních místech řada Rusů a Češi jsou až za nimi.

Právě jste přepsal historii. Jste prvním hráčem, který turnaj vyhrál dvakrát. Jaký je to pocit?
Z lidského pohledu je to něco extra, ale jinak to není až tak důležité. Mám z toho dobrý pocit, ale důležitější je, že jsem vyhrál.

Které vítězství bylo těžší? Před čtyřmi lety, nebo letos?
Letos to pro mě bylo lehčí. Tehdy jsem měl horší chvíle a vítězství bylo hodně vydřené. Vyhrál jsem možná i díky tomu, že jsem se v celém turnaji nestřetl s hlavním favoritem turnaje, což je taková rarita.

Měl jste vůbec v průběhu turnaje nějakou krizi?
Krizi jsem neměl, ale některé partie samozřejmě nebyly lehké. Asi vůbec nejhůř mi bylo v prvním kole. Takové partie jsou ošidné. Soupeř je o dost slabší a v takové partii může jen získat, zatímco favorit může jen ztratit. Z mého pohledu se partie vyvíjela špatným směrem, ale povedlo se mi ji zvrátit. Byl to první základní krok k vítězství v celém turnaji.

Je první kolo náročné hlavně na psychiku?
Člověk se cítí zavázán, že by měl vyhrát. Jakmile se to nestane, je velmi nespokojený, což se v dalších partiích projeví na jeho výkonu. Remíza nebo občas i prohra se stejně rovným tolik nebolí, se slabším mrzí ještě hodně dlouho.

Která partie byla nejtěžší?
To bylo ve čtvrtém kole, partie proti Heberlovi z Polska. Oba dva jsme přehlíželi chyby, on ale udělal tu poslední, což rozhodlo.

Do posledního kola jste nastoupil s bílými, zatímco Viktor Láznička měl černé. Mohl mít tento fakt vliv na konečné pořadí?
Hrát s bílými je samozřejmě výhodnější, ale v tomto konkrétním případě to až takový vliv nemělo. Viktorův soupeř byl o třídu slabší a už od začátku partie projevil, že hraje na remízu a že nemá vyšší ambice. Viktor byl aktivní a hrál iniciativně. V podstatě tak, jako by měl bílé. Můj protihráč Oleksienko hraje pořád stejným stylem, ať má bíle nebo černé. Jeho styl není opatrný, na remízu, ale hraje velmi živě, často obětuje nějakou figuru. V takové partii se může stát všechno. Přišlo mi, že rozdíl barev se díky tomu vlastně smazal.

Jak hodnotíte výkon vašeho největšího soupeře Viktora Lázničky?
Viktor je skvělý hráč. Vidím, jak dělá pokroky, protože je pilný a snaží se. Je mi sympatický jeho mladický optimismus.

A co ostatní Češi. Zaujal vás výkon některého z nich?
Pavel Šimáček hrál výborně, turnaj se mu povedl. Je škoda, že v turnaji nehrál Honza Bernášek, jeho hra se mi velmi líbí.

Před Czech Open jste nabral oslnivou formu. Jak se vám ji povedlo takhle načasovat?
Dva měsíce před Czech Open jsem šachy vůbec nehrál. Naposledy jsem byl v květnu v Rusku. Všichni tam hráli s rozmyslem. Neviděl jsem žádné rychlé blicání, jak to někdo občas hraje. Říkal jsem si, že to tak taky budu dělat. Hrát rozumně, promyšleně, snažit se zahrát vždy ten nejlepší tah. Na Czech Open jsem to tak zkusil a uspěl jsem.

V turnaji v rapid šachu jste si zahrál proti Shakhriyaru Mamedyarovi. Jaké to bylo?

Byla to zajímavá partie. Hrál jsem s bílými a hrál jsem klidně, remíza by pro mě byla dobrá. On můj přístup vycítil a na šachovnici vytvořil takové napětí, že mě tím přehrál. V útoku ale nepokračoval úplně nejlépe a dostal se do prohrané pozice. Já jsem měl už málo času a Mamedyarov projevil bojové vlastnosti. Odmítl mnou nabízenou remízu. Byla na něm vidět obrovská vůle partii vyhrát. V časové tísni jsem nakonec zpanikařil a Mamedyarov vyhrál. Myslím, že chtěl udělat maximální počet bodů, což se mu nakonec povedlo. Viděl jsem, jak mu zazářily oči a jak měl z výhry radost. Byl to pro mě velký zážitek. V životě bych si s ním jinak nezahrál.

Jaké jsou vaše další plány? Čeká vás nějaký další turnaj?
Takových kvalitních turnajů jako je Czech Open tolik není. Hráč s mým ELO se nemůže zúčastnit úplně všech turnajů, ale potřebuje, aby turnaj měl určitou úroveň. Kromě toho si rád odpočinu. Hraji ligové soutěže u nás, v Německu a v Rakousku. To zabere půl roku. Ligy obecně přinášejí šachistovi prostředky k obživě, protože dostává fixní plat. Na turnajích je ale vázán tím, že musí vyhrát, aby něco získal.

Jak se na ligové zápasy nebo na turnaje připravujete. Máte sekundanta nebo trenéra?
Trénuji sám. Nikdy jsem trenéra neměl, jsem takový samouk. Samozřejmě některé věci konzultuji, když se potkám s kolegy. Hodně používám počítač, bez něj už bych se neobešel. Je dobré, že člověk má přehled o partiích, které se po celém světě sehrály. Rychle najde informaci, kterou potřebuje. Co se týče přípravy, tak se zabývám především analýzou vlastních partií, myslím, že to je nejdůležitější. Ale mám roční dítě, takže je někdy těžké vyšetřit alespoň dvě hodiny denně na šachy.

Čeho byste chtěl v šachách ještě dosáhnout?
Žádný vyložený cíl před sebou nemám. Ale když jsem byl loni na šachové olympiádě v Turíně, tak jsem viděl, jak David Navara i Viktor Láznička hráli skvěle. Český národní tým má s těmito dobrými mladými hráči v kombinaci s těmi staršími a zkušenějšími šanci dosáhnout velice dobrého umístění. Bylo by hezké, kdybych mohl být při tom a k nějakému skvělému výsledku pomoci.

děkuji za rozhovor