Připravujete se na partii?

Předpartiová příprava je bezpochyby velmi důležitou součástí samotné partie. Slabším hráčům může velmi usnadnit průběh partie a zminimalizovat riziko totálního kolapsu již v zahájení. Já sám se dle časových možností připravuji různě, ale vždy si najdu alespoň chvilku, abych se podíval, jakéže zahájení to vlastně “hrozí“. Svou nejspíše vůbec nejpovedenější přípravu jsem měl v roce 2001, kdy jsem v podstatě bez problémů zremizoval GM Khenkina (tehdy 2579, nyní mu jako největšímu skokanovi z klubu 2600+ vychází 2654).

Z domova připravenou (do té doby se hrála přibližně v 10 partiích) a zanalyzovanou oběť ve vedlejší variantě caro-kannu soupeř u šachovnice 50 minut zkoumal, než zjistil, že ji opravdu přijmout nemůže. Naopak nejvíce jsem narazil letos v prvoligové partii s Michalem Novotným (2291), kdy jsem si ve své oblíbené variantě francouzské takzvaně “ani neškrt“. Michal si totiž celou variantu rozebral velmi důkladně, když nejprve vyhledal nejaktuálnější partie a po jejich přehrání vše za obě strany v praxi procvičil s Rybkou.

Důležitost šachové přípravy zmiňuje ve své nové knize Jak život napodobuje šachy i Garri Kasparov. On sám bývá velmi často označován právě za jednoho z nejlépe připravených mistrů světa, když dle Karpova předčil dokonce i Botvinnika, ve své knize si však zvolil příklad z 20. let minulého století. Talentovaný José Raúl Capablanca a jeho metodická strojově přesná hra versus kombinačně zaměřený Alexandr Aljechin. Jen díky kompletnímu rozebrání Kubáncovi hry se Aljechinovi podařilo zvítězit. Kasparov v knize vyzdvihává přínos přípravy i v případě, kdy v partii vůbec není použita, a přirovnává ji k “placebo efektu“. Nešachistům poté servíruje příklad v podobě zvyšování profesní kvalifikace.

Přesto však i v těch nejdůležitějších partiích můžete narazit na naprosto nepřipraveného hráče. To se pak člověk cítí asi takhle: