Pardubická reportáž

Uplynulý víkend jsme společně s Bolkem strávili na Czech Open. Krom účasti ve VIP turnaji jsme se chtěli také vidět s naším připravovaným extraligovým týmem, který se v Pardubicích s výjimkou Zbyňka Hráčka sešel kompletní. Po přečtení příspěvků ze zdejších článků jsem se rozhodl zodpovědět dosud nezodpovězené a přidat i něco navíc z drbů, co jsme zaslechli.

Přijeli jsme v pátek večer a začali hned poznávat kouzelné pardubické náměstí plné terásek všemožných restaurací. Při pizze jsme s Kaloušem probrali veselé historky z natáčení a vyrazili za Cvekisem do Bažiny, kolejního klubu. Robert na nás už netrpělivě čekal. Chodívá teď spát chvíli po večerníčku (zřejmě aby mohl ráno v 6 rušit ze sna Lukáše Klímu), kvůli nám se ale rozhodl i pro porušení zajetého režimu. Bažina byla plná šachistů z různých koutů světa. Potkali jsme sympatickou olympioničku, Katku Čedíkovou, ten den po prohře trochu zasmušilého Jirku Štočka (šíří se zvěsti, že příští rok nebude hrát za Plzeň) a později dorazil nahnat své svěřence do postelí i Marek Vokáč. Bolek s Robem šli spát,já nějak chytnul slinu, a tak jsem šel popřát k svátku jmenovci Viktorovi Lázničkovi a usoudil, že mu ještě schází ten správný mariášnický grif a do rána mu do toho kibicoval. Rád jsem poznal i jeho kumpány, Pavla Vávru, jednoho z mála právníků, kteří studovali déle než se zatím daří mě a Petra Neumanna, novopečenou plzeňskou dvojku a sponzora večera:-). Čas pro spánek před VIP turnajem se nebezpečně zkracoval, ale když jsem mezi hosty zahlédl potencionálně nebezpečného soupeře, FM Vlastu Sejkoru, šel jsem v klidu pro další pivo...
Turnaj VIP se konal zároveň s turnajem šachových novinářů a organizátorů. V něm za účasti 4 IM zvítězil favorizovaný Josef Přibyl za časopis Československý šach.
Už na minulém VIPU ve Znojmě jsem zjistil, že VIPOVÉ nejsou žádní looseři, co sotva tahaj figurkama, ale velmi často zkušení šachisté s ELEM přes 2000. V Pardubicích byl jedinou výjimkou sympatický Miloš Stíbal, zástupce kávy Jihlavanka, který od dětských let šachy nehrál. Ze známých jmen bych zmínil vysoce postaveného pošťáka, IM Eduarda Prandstettera, předsedu ŠSČR Petra Herejka, šachového organizátora Pavla Matochu či prezidenta ŠSČR a předsedu Úřadu na ochranu osobních údajů Igora Němce.
Samotný turnaj se hrál na 7 kol po 2 partiích bez počítání skóre a vyhrál v něm Jiří Pacovský z Pardubic (2277, 6b) před FM Vlastimilem Sejkorou (2198, 5,5b) a IM Eduardem Prandstetterem (2362,5b). Já skončil nakonec i díky příznivému losu na pěkném 4. místě, když jsem prohrál s 5. Jiřím Korolem (2073,4,5b) a smolně jsem si po remíze v 1. partii vlezl do šachu v úplně vyhrané pozici se Sejkorou. Bolek tradičně ve VIPU zachraňuje dobré jméno klubu (které já kazím svou soutěživostí:-) a rozchází se se soupeři zpravidla smírně. Kompletní výsledky obou turnajů najdete na stránkách pořadatelů.
Na následný turnaj v SUDOKU, na který dorazil i Dominátor, jsme už neměli sílu a po vydatném obědě jsme si šli raději ducnout.
Po siestě jsme se vypravili sledovat rozhodující boje. Poslední kolo přineslo našim řadu rychlých remíz a také rychlou Lukášovu prohru s Blomquistem ze Švédska. Ten byl se svým FELEM 2133 překvapením turnaje, vždyž o mnoho překročil normu IM a porazil ve 2. kole i Tomáše Kulhánka. Pro Švédy to ale takové překvapení nebylo, neboť na jejich listině má téměř 2400.
Sehnat 7 lidí na večeři za situace, kdy se v hrací místnosti nesmějí používat mobily se ukázalo jako nadlidský úkon - navíc Rob měl hned po partii domluven odjezd domů a Petr Hába zase musel domů s Chrudimskými. V prořídlé sestavě s několika kontumacemi a substitucemi jsme tedy vyrazili zpět na náměstí, kde nás Lukášova chuť na kachnu posadila do Číny.
Za Čínskou zdí jsme vydrželi až do večera, kdy jsme se přesunuli na pardubický zámek na slavnostní vyhlášení uplynulého ročníku Extraligy. Pardubičtí si dali záležet a akce to byla velmi podařená. Objevily se další známé tváře, reprezentační kapitán Michal Konopka, GM Vlastimil Jansa a řada dalších. Byly rozdány diplomy a přítomní hráči prvních tří týmů obdrželi i medajle. Následoval raut přerušovaný sem tam tanečním vystoupením.
Podařilo se mi promluvit s Davidem Navarou a tlumočit vznesený dotaz. David mi potvrdil, že měl u partie s Kovalevem zažívací potíže, které navíc nabíraly občas i zvukovou podobu a Davidovi bylo velmi nepříjemné, že soupeře ruší.(nehledě na to, že jeho stolek byl vždy obklopen houfem diváků). V horší pozici mu bylo zřejmě hloupé nabízet remízu a tak ji nabídl ihned po Kovalevově hrubce. Těžké jsou někdy dny šachistovy!
Po rautu jsme se byli už jen rozloučit s náměstím, Bažinou, postelí a celým Czech Open 2006....