Óda na Ananda

Je těžké psát o turnaji, který jste moc nesledovali (navíc se jedná o mistrovství světa). Jak to, že šachový velmistr nesleduje bitvu o šachový trůn? Copak ho to nezajímá? Ale kdepak, zajímá, a to hodně. Jenže jedna věc je zajímat a druhá mít možnost sledovat. Ovšem hodně mi pomáhá jeden fakt a to ten hlavní – vítěz. Vyhrál Anand, a právě to mi dává lehkost k psaní dalších řádek.

Anand už velmi dlouhou dobu patří mezi šachovou elitu. Již od počátku devadesátých let se zařadil mezi absolutní špičku. Těm dobám předcházely věčné boje dvou gigantů, Karpova a Kasparova. Pak se objevili mladí velmistři, jako prapor nové doby, jmenujme alespoň Ivančuka, Shorta, Gelfanda a pak i Ananda. Ale trvalo ještě několik let, než „přemohli“ jednoho titána – Karpova. V tu dobu vstupuje na scénu Kramnik (a také Širov) - doslova jako hvězda zazáří na šachovém nebi.


GM Viši Anand

Na konci devadesátých let mi šachově velmi imponuje Michael Adams. Je to hlavně proto, že jsem viděl tohoto hráče hrát na vlastní oči…Bylo úchvatné pozorovat, s jakým klidem tento anglický „suchar“ porážel své soupeře, hráče s elem přes 2600.

Později (po roce 2000) přichází velké změna. Pavel Šimáček mě upozornil na knihu od Vishyho Ananda „My best Game of Chess“ (ps.:natolik dobrá kniha, že mě přinutila koupit si slovník). Bylo to v době, kdy jsem dostal chuť šachy opravdu dělat a chyběla mi kvalitní literatura. Tj. literatura s hutnou analýzou, jelikož šachy jsou v podstatě jenom ty nechutně dlouhé varianty, co se nikomu nelíbí. Ovšem dá se to podat i tak, že to nechutné se změní v líbivou blondýnku.

V té době jsem už nějaké partie Ananda znal (jak by také ne), ale byly to většinou povrchní „vyjížďky“ do databáze a listování ve stovkách nic neříkajících partií. Jenže ta kniha…Když jsem začal pracovat s tou knihou, okamžitě jsem zjistil jak důležité je při přehrávání partie používat dvě šachovnice – na jedné se analyzuje a na druhé jde průběh partie (nehlásal toto již v době „prehistorické“ Nimcovič ?!). Konečně jsem zjistil, co vlastně ty šachy jsou a hlavně co šachy obnáší. Konečně jsem zjistil, co musím udělat abych splnil velmistra.


partie 14.kola

Od té doby jsem prostě obrovský fanoušek Ananda. Jeho šachy, styl hry a vůbec osobnost jako celek, to vše je prostě OK. Ananda jsem viděl hrát i analyzovat na vlastní oči, což pro mě byl krásný šachový zážitek. Jak by ne, sledovat analýzu takového mistra! Mohu vám říci, že Anand opravdu vidí „rychle“ a orientuje se v zamotaných pozicích až nadlidsky (párkrát jsem se musel přesvědčovat, že je to člověk). Anand je dle mého mínění typický představitel klasického šachu. Hraje krásné poziční šachy, ale dokáže i velmi nebezpečně zaútočit, obzvláště v sicilských (za obě strany). Někdy hraje až šíleně riskantně, ale to je právě Anand, 5 minut přemýšlení a pak nějaká bláznivá polokorektní oběť…proč ne? Šachy jsou jenom hra:-).

V turnaji Anand vyhrál zcela přesvědčivě hlavně proto, že konkurence se vzájemně mydlila tak vehementně, že „zapomněla“ na jednoho z nich. To za prvé a za druhé proto, že hrál –jednoduše vzato - nejlépe. Anand nyní bude hrát o mistra světa s Kramnikem. Tak konečně došlo k tolika očekávanému zápasu! Tolik času uběhlo a je to konečně tu. Souboj Ananda a Kramnika je prostě šachový sen.

PS.:A ještě něco k té knize. Nejenom, že mi dala hodně šachových myšlenek a podnětů, ale hlavně, a to chci zdůraznit, mě šachově natolik nadchla, že jsem začal pracovat s velkou chutí, plody byly šťavnaté.