Naši proti Fischerovi

V roce 2004 vyšla v Moskvě kniha autorů S. Voronkova a D. Pliseckého „Rusové proti Fischerovi“. Je to foliant velmi obsáhlý – 527 stran! Chvílemi je to čtení docela dobrodružné – vždyť do boje proti nejsilnějšímu šachistovi Západu 60. a počátku 70. let se zapojila i KGB. A není divu – nevyzpytatelný Robert James Fischer připravil v Reykjavíku 1972 Sověty o jejich do té doby nezpochybnitelné prvenství v šachu, když porazil úřadujícího mistra světa Borise Spasského. Snad tato velmi dobře zpracovaná publikace inspirovala pana Matochu z Pražské šachové společnosti k nápadu: A co naši hráči? Jak ti obstáli v bojích s Fischerem?

Z řady časopiseckých článků a také z knihy „Jak porazit Bobby Fischera“ od Edmara Mednise bylo dobře známo, že jedním z nejúspěšnějších borců, který dokázal Fischera krátce po sobě zdolat dokonce dvakrát – byl náš velmistr Luděk Pachman. Právem se tím často chlubíval. A kdo ještě z našich hráčů s Fischerem při jeho tažení k titulu mistra světa bojoval? Byli to velmistři Miroslav Filip (zejména mezipásmový turnaj Stockholm 1962 a turnaj kandidátů Curacao 1962), Lubomír Kaválek (slavná remíza z mezipásmového turnaje v Sousse 1967, který Fischer opustil a nedohrál) a také Vlastimil Hort. Tato čtveřice (Luděk Pachman tuším posmrtně) byla požádána, aby své vzpomínky na Fischera ztvárnila literárně a znovu oglosovala své „fischerovské“ partie. Miroslav Filip, který hrál s Fischerem nejčastěji, se bohužel splnění této prosby nedožil, jeho partie okomentoval náš současný nejlepší hráč David Navara. A tak vznikla knížka „Bobby Fischer proti českým velmistrům“, která vyšla péčí Pražské šachové společnosti (Praha 2010 – 124 stran) a byla slavnostně pokřtěna v rámci nedávného zápasu Navary s Juditou Polgárovou v Praze.

Všichni spoluautoři jsou naší šachové veřejnosti velmi dobře známi. Nejenom jako světově proslulí velmistři, ale také jako literáti a Hort a Kaválek navíc jako skvělí vypravěči. Kdo měl to štěstí oba tyto pány slyšet, jak bravurně líčí zákulisí šachového světa, ten si jistě rád tyto příběhy obnoví v psané formě. Kterak Fischer sbíral v Jugoslávii muchomůrky a hrál bezchybné blicky (Hort), Kaválkův článek „Bobby“, nebo co všechno naučil Fischer velmistra Navaru, to se v této knížce dočtete. Je to skvělý úvod do starých dobrých časů, kdy šachu ještě nevládly počítače, nýbrž lidské mozky.

S Fischerem sehráli naši velmistři celkem (včetně bleskového turnaje v Herceg Novi 1970) 23 partií s výsledkem +2 -7 =14. A to nás nutí k úvaze, zdali by po čase bylo možné vydat podobnou knihu, třeba „Češi proti Anandovi“, nebo „Naši velmistři proti Topalovovi“. Sotva, bohužel doby, kdy čeští hráči patřili neodmyslitelně ke světové elitě, jsou dávno v nenávratnu. Ale jedna věc v té krásné knížce, kterou upřímně všem milovníkům šachu doporučuji, mi chybí. Vždyť s Robertem Fischerem nehráli jen naši velmistři. Prvním Čechoslovákem, který se s Fischerem utkal, byl brněnský mistr německé národnosti Rudolf Pitschak (nar. 1902). Tento světoběžník byl v dobách první republiky profesionálním šachovým redaktorem (vedl unikátní denní šachovou hlídku v německých novinách Tagesbote) a byl prakticky všude, kde se konal ve 30. letech nějaký významný turnaj. I jako hráč byl proslulý, zdolal např. v miniaturce Salo Flohra, vyhrál turnaj při kongresu FIDE v Benátkách 1929, velmistr Tartakower mu věnoval celou kapitolu ve své knížce „Neue Schachsterne“ (Vídeň 1935). Po válce byl jako Němec Pitschak odsunut (žil chvíli v Rakousku a Německu) a v padesátých letech se odstěhoval za moře do USA. A zde se právě utkal s mladým Fischerem. Stalo se tak v 58. otevřeném přeboru USA v Clevelandu (Ohio) v srpnu 1957. Startovalo 175 hráčů a pořadí vítězů znělo: 1. Fischer 10(12), 2. Bisguier 10, 3. D. Byrne 9,5, 4. R. Byrne 9 bodů atd. Kolikátý skončil Pitschak – o tom tabulky mlčí.

Na turnaji v Santiagu 1959 se s Fischerem utkal kromě Pachmana ještě jeden (bývalý) Čechoslovák! Byl to Walter Ader Hausmann, který se narodil 7.11.1913 v Hodoníně. Před válkou získal titul mistra na sjezdu ÚJČŠ v Praze 1938. Po obsazení ČSR nacisty emigroval do Chile (jako zástupce Baťova obuvnického koncernu), kde se účastnil šestkrát finále přeboru země (poprvé 1947 a naposledy 1974), získal několik medailí a přeborníkem Chile se stal roku 1966. Chile reprezentoval na šachových olympiádách 1956 v Moskvě, 1960 v Lipsku, 1964 v Tel Avivu, absolvoval řadu mezinárodních turnajů. Byl též redaktorem šachových časopisů „Jaque Mate“ a „El Alfil“ (1944-1958). Ještě v devadesáti letech měl pozoruhodný rating 2270 a figuroval ve dvacítce nejlepších nejstarších šachistů světa! Zemřel v lednu 2003.

Snad se pro tento malý doplněk skvělé knížky na nás nebudou vydavatelé a spoluautoři zlobit.

Možno zakoupit

Knihu inzeruje Pražská šachová společnost na svých stránkách za 333,- kč (+ poštovné), kde naleznete také tři ukázky.