Průkopník šachu na moravském venkově

Vetešník Ladislav, nar. 2.6.1857 v Jizerním Vtelně, zemřel 7.11.1949 v Tišnově. Povoláním učitel. Jeden z průkopníků šachu na moravském venkově. V jednom ze svých působišť v Osykách u Lomnice u Tišnova pořádal v letech 1895-1900 každoročně první moravské šachové turnaje. Sám hrával prakticky i korespondenčně, porazil i mladého budoucího velmistra Durase. Proslavil se i ve světě především jako český úlohář. Ladislav Vetešník měl dva syny, kteří se stali hrdiny odboje proti nacistické okupaci *). O sobě v roce 1942 v časopise „Šach“ napsal:

Narodil jsem se 2. června 1857 v Jizerním Vtelně u Mladé Boleslavi. Můj otec byl rolníkem a hostinským, později spolumajitelem parní pily ve Staré Boleslavi a na konec majitelem mlýna v Tulešovicích u Mor. Krumlova, kde zemřel. V Jizer. Vtelně i Staré Boleslavi se otci výborně dařilo, ale při koupi mlýna se hodně "kopl", mlýn značně přeplatil a musel jej celý renovovati, takže po otcově smrti přišel -pro dluhy-do dražby a prodán byl za 14 tisíc zlatých, ačkoli dal za starý 29.500 zlatých. -Chodil jsem do školy v Krnsku a pak do piaristického gymnasia ve St. Boleslavi, kdež jsem maturoval. Vzpomínám s úctou na bývalé své profesory: Konvalinku, Píče, Golla, Kryštůvka, Wegra, Jičínského. Všichni tito probouzeli v nás tehdejší vlastenectví, nosili jsme čamary a poděbradky. Po maturitě r. 1876 vstoupil jsem na filosofickou fakultu české university v Praze, kde jsem měl nejraději prof. Tomka a u něho často optime coloquoval. Po 7 semestrech odbyl jsem r. 1880 písemné práce pro gymnasiální učitelství, leč ústní zkoušky jsem nesložil. Byl ze mne "páter Vyklouz". Měl jsem odbývati zkoušky znovu. Tu mne zcela ovládl pessimismus. Trávil jsem pak čas v závodě otcově ve Staré Boleslavi skoro nečinně. Mým heslem bylo: "Nějak bylo, nějak bude". -Roku 1883 odstěhovali jsme se na mlýn do Tulešic, kde jsem tak trochu dělal "práška".

Teprve roku 1889 odbyl jsem zkoušku způsobilosti učitelské a dostal místo v Jiříkovicích u Brna, když před tím r. 1886 složil jsem zkoušku dospělosti na učitelském ústavě vPříboře a stal se zatímním podučitelem ve Vápenných Lažánkách a r. 1890 definitivním podučitelem v Jiříkovicích s platem 30 zlatých a oženil se. -Nadučitel Hudeček byl svobodný a já podučitel ženatý. Jiříkovské panímámy uvítaly moji ženušku s velkou slávou a mnoha dary. To bylo džbánů, sklenic a váz! Měli nás tam ti hodní lidé tak rádi. -V Jiříkovicích jsem zůstal do r. 1893 a toho roku stal jsem se správcem jednotřídní školy v Osykách u Lomnice, kde bylo přes 70 žáků a tam působil jsem až do roku 1921, tedy 28 let v té malé dědince, mající 44 domovních čísel, lidí kolem 300, z nichž rolníků 11 a ostatní domkáři, z nichž většina se živila prací v okolních panských lesích. -Do pense jsem se odstěhoval na Lomnici u Tišnova a pak r. 1936 do Tišnova. -Z druhého manželství mám dva syny, z nichž starší, 22letý, po absolvování gymnásia složil učitelskou zkoušku a je učitelským praktikantem na měšťance v Kuřimi u Tišnova. Mladší letos maturoval na tišnovském gymnasiu a chce se dostati na dramatickou konservatoř v Brně. -A nyní k šachu! Asi v septimě – tuším -jsem k němu přičichl. Dívával jsem se, jak studenti Šťastný a Jambor hrávali šach, něco jsem ze hry pochytil, ale svodům bohyně "Caissy" jsem ještě dlouho odolával. V Praze jsem si šachu málo všímal.

Až ve Staré Boleslavi jsem si rád zahrál s právníkem Em. Zítkem z Brandýsa a kupcem Stibingerem ze Staré Boleslavě. U toho jsem vidělněkolik partií Morphyových a týdeník "Neue Illustr. Zeitung", v němž byly šachové úlohy, které jsem luštíval a potom i sám se pokusil zpracovat. -Poslal jsem několik pokusů redaktoru p. Falkbeerovi a ten hned jednu mou úlohu uveřejnil s poznámkou : "Eine ausgezeichnete Conzeption". Roku 1882 posílal jsem úlohy do "Palečka" a "Humoristických Listů", pak do "Světozora" a "Zlaté Prahy". R. 1886 byla jedna má úloha poctěna druhou cenou na turnaji v Görlitz v Německu, dostal jsem 30 M a šachový diplom. -V Osykách jsem naučil několik spoluobčanů hráti šach. -Vybídnut Moučkou a Pospíšilem, kteří řídili šachové rubriky ve Světozoru a Zlaté Praze, navazoval jsem šachové styky s cizinou. -R. 1895 do Wochenschachu, r. 1896 do Českých listů šachových. R. 1897 obdržel jsem I. cenu v turnaji "Kurijer Warszawski" (20 rublů)a téhož roku jsem uveřejnil několik úloh v Berliner Schachzeitung. Roku 1898 jsem počal uveřejňovati své práce v "Nár. Politice" a v "Das neue Illustr. Blatt". Téhož roku byla mi přisouzena I. cena v turnaji "Aftonbladet" ve Stockholmu (100 M). Před tím na cestě do Olomouce zastavil jsem se v Kroměříži a ukazoval studentům šachistům tu úlohu. Vytkli mi, že úloha má vadu a já as 10 minut nad šachovnicí přemýšlel, nežli jsem jim jejich tvrzení vyvrátil. Tutéž zdánlivou nekorektnost mi vytkly Šachové Listy a Wiener Schachzeitung. Později však otiskly mé vyvrácení tohoto omylu a studenti z Kroměříže mi poslali gratulační telegram. Pozval jsem je za to a mistra Bracha z Brna k sobě do Osyk na malý šachový turnaj, který trval o prázdninách asi týden. Bylo jich, tuším, asi pět. Stravovali se u nás ve škole a spali na půdě na seně. Z domácích šachistů také 3 se zúčastnili turnaje, mezi nimi byl stolař Zeman, kterého jsem také naučil komponování úloh. Jeho několik prací bylo pak uveřejněno v českých rubrikách.

Druhého zájezdu k nám účastnil se také kaplan Traxler. -R. 1899 začal jsem posílati úlohy do Národních Listů. R. 1900 do Tijdschriftu v Holandsku a do Wiener Schachzeitung. R. 1901 do I Uppnami na Islandě. -R. 1902 dostal jsem I. cenu v turnaji německého Schachbundu. -Roku 1903 do Tidskriftu ve Stockholmu a účastnil se turnaje ve Varšavě, ve kterém jsem dostal 4. cenu a 4 čestná uznání. Téhož roku získal 6. cenu a 2 čestná uznání v British Chess Magazine a začal zasílat úlohy do Svenska Dagbladet. Roku 1905 získal jsem v býv. Illustracia Polska 5. a 6. cenu. -R. 1906 pěkným vánočním dárkem překvapil mne a jiné známé úloháře pan Alain C. White z New Yorku. Zaslal mi pěknou šachovou knihu v krásné červené vazbě. Dostával jsem vánoční ten dárek (někdy 2 knihy) až do r. 1913, potom po válce od r. 1919 až do r. 1932, celkem 24 knih. -R. 1906 jsem věnoval několik úloh nordickému šachovému sjezdu. Téhož roku jsem zaslal 4 úlohy holandskému listu "Op de Hoogte", kde uveřejnili r. 1907 i můj životopis a ocenili mou šachovou činnost. -R. 1907 zasílal jsem úlohy do týdeníku "Prázdniny". R. 1908 do Alkmaarsche Courant a jinam. R. 1911 jsem dostal 2. cenu v Magyar Sakkujszág. Za války mé úlohářství podřimovalo. Po válce jsem posílal příspěvky pro Slovenský Východ a Moravskoslezský deník. R. 1921 do "Času". R. 1922 do "Lidových Novin" a Kuželkovy rubriky. Roku 1923 pro České Slovo. R. 1924 pro Sydsvenska Dagbladet Snellposten a roku 1925 pro Trollhättans Schacksällskap. Roku 1926 jsem obdržel 2. cenu v Lidových Novinách. Téhož roku v lednu jsem dostal z ciziny dopis. Leží tu přede mnou jako vzácná památka. Na obálce razítko Af2. P. E. Kranen, Parapalan 35 Weltewraden. Pan Kranen odeslal dopis z ostrova Javy a byl několik neděl na cestě. Píše mi německy, že mi byla přisouzena 2. cena v turnaji, který pořádal Nederlandsch-indisch Schaakbond. Přiložena byla bankovka veertiggulden (40 hol. zlatých). V tišnovské bance jsem za ni dostal 528 K. Tuto cenu jsem dostal již jako pensista v Lomnici, kam jsem se roku 1921 přestěhoval. Ale úloh jsem však stále neměl dost. (Viz pozn. na konci čl.!)

K starším rubrikám jsem připojil Machovu v Prager Presse, Kotrčovu v Arbeiter Schachzeitung a rubriky Havlovy. -Nemohl jsem se odtrhnouti od vábných vnad bohyně Caissy a ač jsem roku 1930 napsal p. Ferrovi, který žádal o příspěvek pro "Tábor", že nemám, že už patřím do starého železa, přece jsem se ještě vzchopil a dokázal mladým, co dovede starý. Roku 1933 jsem dostal dvě první ceny: V Táboře za čtyřtažku (200 K) a v Trollhattanu ve Švédsku za trojtažku (555 K). Po tomto siláckém výkonu ochaboval jsem v Královské hře stále víc, až roku 1937 ustal snad už pro vždy... **) Souhrn mé šachové činnosti jest: Složil jsem šachových úloh asi 400. Přisouzeno mi bylo 29 cen a 29 čestných uznání. Přispěl jsem svou hřivnou k tomu, že česká škola úlohová pronikla celou Evropou, Amerikou a v Asii až na Javu.

O svém prastrýci Ladislavu Vetešníkovi jsem spolu s Michalem Dragounem napsal dvoudílnou publikaci, v níž se o něm a hlavně jeho krásných šachových úlohách dovíte mnohem více. Dárek pro úloháře "Šachový odkaz Ladislava Vetešníka" ve dvou dílech (2000) od Jana Kalendovského a Michala Dragouna má celkem 112 stránek, 533 diagramů a 14 partií. Monografie je věnována prvnímu moravskému úloháři světového jména (1857-1949), který působil jako učitel v Osykách u Lomnice u Tišnova.