Extraligové stříbro! - část I.

1.Novoborský ŠK - Lokomotiva Brno 5:3

V desátém extraligovém kole jsme se utkali s týmem Brna. Soupeři měli před sebou těžký úkol: pokusit se v posledním dvojkole o záchranu. A tak nám bylo jasné, že se nebude jednat o jednoduchý zápas. Nakonec se však ukázalo, že opak byl pravdou. Soupeřům chybělo několik hráčů ze základní sestavy (Holemář, Augustin, Věchet) a k dovršení všeho IM Tričkov dorazil do hrací místnosti něco po 12 hodině (hráli jsme na přání soupeřů od 11 hodin), tedy v době, kdy již byl spolehlivě zkontumován...

Na prvním stole se Zbyněk Hráček utkal s Tomášem Polákem, čerstvým dvojnásobným přeborníkem (klasické partie+bleskový přebor). Tomáš postavil pevnou Ruskou obranu, ale plně nevyrovnal a dostal se do nepříjemné pozice. Bílý udržoval slušnou výhodu, ovšem v situaci, kdy je na šachovnici málo figur a každá menší nepřesnost povede k remíze. Což se také v partii nakonec stalo. Zbyněk nepokračoval úplně precizně a soupeř mu vyklouzl do remízy...

Na druhém stole hrál Pavel Blatný s Petrem Hábou. Pavel, jako obvykle, sehrál zahájení s cílem dostat se co nejrychleji pryč z teorie. Vhledem k tomu, že má v úhybných manévrech velkou praxi, se mu to povedlo, odhadem tak v pátém tahu. Petr získal velice zajímavou a bohatou pozici, kterou později opepřil korektní obětí figury. V určité fázi se však Petr nezorientoval dobře, ztratil plnou kompenzaci za figuru, a Pavel dovedl partii do vítězného konce...

Robert Cvek zahrál „drtivé“ 1.Jf3 a ještě než stihl dočíst noviny, byl soupeř zkontumován...

Pavel Šimáček hrál černými s talentovaným Broňou Vymazalem. Soupeři rychle postavili jednu z aktuálních variant sicilské obrany a Pavel záhy přehlédl či nedocenil silný taktický úder Jb6!!!, který se poprvé vyskytl v retro zápase Fischer-Spasský 1992 a jeho autorem je právě Fischer. Bílý získal výhodu. Tu ovšem neuplatnil s fischerovskou důsledností, naopak, začal se v pozici zamotávat, dovolil Pavlovi silnou protihru a celkem rychle prohrál. Prostě klasická sicilka , nedáš - dostaneš...

Radek Kalod hrál s Lukášem Řehůřkem a v této partii byl asi nejvíce cítit elový rozdíl soupeřů. Radek černého k ničemu nepustil, postupně ho pozičně přehrál a přidal k našemu součtu zasloužený bod, pěkná partie...

Marek Vokáč hrál černými se Zdeňkem Ramíkem. Mám takový pocit, že soupeři jsou vrstevníci a již kdysi v juniorských dobách spolu sváděli urputné boje. Pokud budete mít někdy čas a Marek náladu, nechte si od něj ukázat partii Ramík-Vokáč (snad se nepletu...)z nějakého přeboru juniorů, kdy Marek asi v 15. tahu černými v sicilské hře, při plné desce figur, najednou potáhl - aniž by dostal předtím šach - Kd7!! a získal tak paradoxně figuru... Ale zpět k partii, Marek hrál do určitého momentu výborně. Získal kvalitu a pěšce, navíc dominoval v centru a vypadalo to na snadný bod. Soupeř se však nevzdával, měl dvojici střelců a dámou obtěžoval královské křídlo černého. Marek nenašel nejpřesnější uplatnění materiální převahy a v momentě, kdy soupeř získal reálnou kompenzaci za ztracený materiál a zápas pro nás vypadal příznivě, se Marek rozhodl netahat čerta za ocas a opakoval tahy – remíza...

Na posledním stole hrál černými Tomáš Kulhánek s Miroslavem Pakostou. Tomáš, jako obvykle, dokázal stvořit na šachovnici tak chaotickou a těžce přehlednou partii, že Vám opět o ní mohu fundovaně sdělit pouze toto – remíza...

Mou partii jsem nechal jako poslední, neb na poslední místo skutečně patří. Jak počtem tahů, tak svojí kvalitou. Hrál jsem bílými s Petrou Blažkovou a získal ve Skandinávské hře mírnou výhodu. Po pár tazích jsem ovšem přehlédl vynucenou výměnu dam, což mě mírně znechutilo, a vzniklou trochu lepší koncovku jsem dovedl asi za pět tahů do prohry... Jediné pozitivní bylo, že jsem hrál rychle a soupeřka přemýšlela. V rozhodující fázi, okolo 30. tahu, již byla v časové tísní. V koncovce s nestejnými střelci a jedním párem věží měla pěšce navíc a objektivně vyhranou pozici. S minimem času se však rozhodla k praktickému řešení, vyměnila věže a omezila tak nečekané nepříjemnosti prakticky na nulu. Po časové kontrole vznikla celkem snadná remíza, kterou jsem ovšem opět za pár tahů dovedl znovu do prohry... Situace se opakovala, bílý hraje rychle - černý dumá. Již v nikdy nekončící tísni se bílá rozhodla k vítěznému průlomu, získala dva volné pěšce a bylo jasné, že za ně budu muset obětovat střelce. V momentě, kdy černou od vítězství dělil jeden přesný tah, však Petra zaváhala, přehlédla poslední šejd a najednou byla z výhry prohra. Střelce jsem sice ztratil, ale získal nezastavitelné dva pěšce pochodující do dámy. Když jsem měl oba na sedmé řadě, vzpomněl jsem si na Bolka, který byl smutný, že ještě nemohl vyzkoušet v on-line přenosu dvě dámy téže barvy na desce, a tak jsem se rozhodl mu udělat radost a postavil jsem obě dvě dámy. Deska neexplodovala, dámy se na internetu objevily v celé své kráse a tak byla partie aspoň k něčemu dobrá. Spokojeně jsem na ty své dámy koukal a očekával rezignaci soupeřky, když v tom její dáma (také zbrusu nová) dala šach a pak zase šach a zase šach – až z toho byl všemi oblíbený věčňák, prostě partie z jednoho kusu, za kterou jsem byl u večeře ověnčen titulem „Borec na konec“!