Dortmund, ruský den

Systém turnaje nabízí 2 volné dny, přičemž ten první připadá právě na dnešek. Velmistři mohli včera hrát své partie úplně nadoraz a my tak mohli vidět v porovnání s prvním dnem delší šachové bitvy (průměrně 43 oproti sobotním 33 tahům). Stoprocentně úspěšní byli oba Rusové – Vladimir Kramnik i Evgeny Alekseev, kteří se díky tomu dostávají s 1,5 bodem do průběžného vedení.

Kramnik (2772) – Gelfand (2733) 1-0
Opět slovanská, na které je zajímavé, že již ve 12. tahu bylo jasné, že ani jeden z hráčů nebude moci rochovat. Daná varianta se v poslední době hrála hned několikrát (za černé mj. Shirov, Bruzon, Gurevich) a daleko úspěšnější v ní byli černí. Jako 13. tah může být hráno 13… cxd4 nebo Vd8, obojí však velmi často vede pouze s přehozením tahů do stejné pozice. Nic na tom nezměnila ani Kramnikova novinka, když na braní na d4 zareagoval 14. Sg2. Kramnik tak musel zahrát novinku ještě jednu – v 16. tahu uhnul dámou na f4, což vypadá daleko lépe než dříve hrané De3. Po Jg4 totiž černí získávali daleko perspektivnější pozici. Kramnikův ústup však situaci od základů mění – bílý není nucen měnit dámy a uchovává si důležité pole e5 pro svého jezdce. Výsledkem byla lepší koncovka pro bílého, což při Kramnikově technice rozhodně není záviděníhodná situace. Přestože Gelfand bojoval přes 60 tahů, tak postupnému utahování šroubů nedokázal zabránit.

Alekseev (2679) – Mamedyarov (2757) 1-0
Jediný vítěz předchozího dne Mamedyarov měl vcelku příjemný los – po nejhůře nasazeném Naiditschovi ho čekal papírově druhý nejslabší Alekseev. Hrál se klasický scheveningen, ve kterém Mamedyarov dle mého názoru zbytečně dovolil bílému zahrát 12. a5. Vzniklá pozice se černým hraje velmi nepříjemně, čehož důkazem je 75% úspěšnost bílých. Přitom této nepříjemné pozici se dá velmi snadno předejít – ať už tahem 11…b6, který hraje řada hráčů světové špičky (Ponomariov, Polgárová, Morozevich), nebo tahem 11…Ja5 (mj. Láznička). A protože velmi bezstarostná hra Mamedyarova pokračovala, mohl Alekseev v poklidu vylepšovat svou pozici a okolo 20. tahu už měl zřetelnou výhodu. To v podstatě donutilo Mamedyarova k zoufalému pokusu – ve 27. tahu obětoval kvalitu za pěšce, ovšem s horším střelcem, který mu zbyl, snad ani sám nedoufal v úspěch. Vyzkoušel tedy ještě několik jednotahových hrozeb a poté se vzdal. Alekseev tak zaznamenal pravděpodobně nejjednoduší výhru s hráčem světové špičky, z Mamedyarova výkonu mám naopak pocit, že tuto partii hrubě podcenil.

Anand (2786) – Lékó (2738) ½
O tom, že Viši Anand se marschallova útoku nebojí, jsme se mohli již několikrát přesvědčit. Další důkaz nám přibyl včera, když se toto zahájení objevilo v partii Anand – Lékó. Teorie je v této oblasti dalekosáhlá, nejsou výjimkami ani varianty vedoucí přímo do remízy. Novinky se tak začínají objevovat až okolo 20. tahu a nejinak tomu bylo i v této partii. V praxi nejlepších šachistů můžeme novinkou označit již Anandovo 18. Df1. Vyskytlo se to dosud pouze v partiích slabších hráčů, ti silnější (včetně Anandova soupeře) hrávají 18. a4 Ve6 19. axb5 axb5 a až zde volí, jestli na f1 zavítají dámou či jezdcem. Na Anandovo 18. Df1 Lékó zareagoval překvapivě Ve7 – to už je novinka absolutní – všichni raději upřednostňují Ve6, případně postup f-pěšce. Oba hráči však velmi dobře věděli, co dělají. Anand poté pokračoval klasickým plánem a2-a4, Lékó chystal výměny s plánem dosažení rovné koncovky. To se mu také nakonec povedlo – přestože měl pěšce méně, tak Anand s remízou souhlasil, protože vzniklou koncovku za bílé nelze vyhrát.

Naiditsch (2654) – Carlsen (2698) ½
Německý reprzentant si po nepovedeném startu nemohl dovolit další zaváhání a tomu přizpůsobil i volbu zahájení. Výměnná španělská jistě není zahájení, které by bílý hrál za každou cenu na výhru, na druhou stranu zde také málokdy prohrává. Remízový výsledek jsme tak mohli očekávat již od úvodních tahů. Také samotný průběh partie byl poklidný a poté, co se Naiditschovi naskytla možnost opakovat tahy, bylo o výsledku jasno.