Boj o extraligové medaile! - díl I.

1.Novoborský ŠK - Labortech Ostrava 5,5:2,5

V sobotu k nám zavítal dosud neporažený tým z Ostravy a nám bylo jasné, pokud chceme myslet na umístění v první trojce, že musíme bezpodmínečně zvítězit. Ostravské družstvo bylo oslabeno o svojí první desku gm Wojtzska, který hrál ve stejném termínu ME v rapidu ve Warszawe. Na druhé straně zase mohl nastoupit im Jaworski, který by v případě účasti první desky, byl již čtvrtým cizincem a hrát by tak nemohl. P

apírově jsem byli asi mírnými favority, ale v extralize není nikdy nic předem jistého. Očekával se tedy tvrdý souboj a toto očekávání se nakonec potvrdilo...

Na první desce hrál Zbyněk Hráček s takticky velice nebezpečným soupeřem gm Arturem Jakubiecem. Zbyněk sehrál psychologicky výbornou partii, žádné taktické „šejdění“ prostě soupeři nedovolil, postavil vše na černá pole a nechal soupeře vykrvácet s francouzským bělopolným střelcem. Důležitá výhra.

Na druhém stole se střetli Radoslav Jedynak s Petrem Hábou. Soupeř Petra byl velice silný mladý šachista, který v poslední době vyskočil téměř o 100 ELO bodů (nyní 2559) a rychlým cvalem míří za titulem velmistra. Petr sehrál někde nepřesně zahájení a dostal se do nepříjemného sevření, později ztratil pěšce a nakonec vznikla zřejmě prohraná koncovka bez pěšce a pasivními figurami. Bílý chtěl ale vyhrát rychle, vymyslel kombinaci při které obětoval pěšce navíc a „získal“ figuru. Ukázalo se však, že zisk figury patří k aktivům krátkodobým a partie tak rychle dopěla k remíze. Tento půlbod navíc nám hodně pomohl a zřejmě rozhodl zápas v náš prospěch...

Robert Cvek měl bílé figury s Víťou Rašíkem. Soupeři se vrhli do teoretické bitvy v sicilské a bílý si udržoval mírnou výhodu. Ze střední hry přešla partie do pozice dáma + střelec + několik pěšců na obou stranách. Bílá dáma zaujala ideální pozici na d4 (izolovaný černý pěšce d5 + střelec b7) a situace černého se stala velice nepříjemnou. Závěr partie se odehrával v časové tísni černého, který zřejmě nevyužil všechny obranné šance a byl Robertem nemilosrdně zmacen. Pěkná výhra a další důležitý bod jsme měli v kapse...

Petr Velička s Pavlem Šimáčkem odehráli korektní partii. Bílý nezískal nic hmatatelného v zahájení a partie dospěla do rovné koncovky stejnobarevných střelců. Tam bílý mírně přepínal strunu, až to jednu chvíli vypadalo, že bude litovat. Popartiová analýza však ukázala, že partie nevybočila z remízových osidel...

Radek Kalod měl bílé figury s Vláďou Tallou. Radek získal o trochu lepší pozici, černý král uvízl na d7 při skoro plné desce. Pěšcová struktura však byla docela blokovaná a tak tam černému veličenstvu nebylo zas tak špatně. Měl jsem možnost partie docela pozorně sledovat a tato mi připadala chvilkami docela komická. Radek měl dámu na e5 a ohrožoval černého, což se mu pochopitelně nelíbilo, tak nabídl výměnu dam. Což se zase pochopitelně nelíbilo bílému a dámou ucukl. To se opět černému nepozdávalo a znovu nabídl vyměnit královny. Bílý ani nehnul brvou a svou dámu si ponechal. Prostě a jednoduše řečeno, partie byla asi 1,5 hodinu a prohánění dam po různých diagonálách. Černý byl zřejmě ve svém úmyslu sveřepější a tak nakonec dámy ze šachovnice zmizely a tím také většina starostí o černého krále. Partie nakonec skončila v trochu lepší věžové koncovce pro bílého se kterou se asi ale nedalo pohnout – remíza.

Vlastimil Neděla měl bílé s Markem Vokáčem. Marek věren svému stylu komplikovat život soupeřům, jak je to jen možné, obětoval v zahájení pěšce a získal slušnou kompenzaci. Později však nepokračoval přesně a vznikla truchlivě prohraná koncovka. Marek se však projevil, jako neuvěřitelný „tuhoň“ a partii nakonec ustál, byť s velkou pomocí soupeře. Vzhledem k heroickému odporu získal cenný titul „borec na konec“....

Na sedmém stole jsem měl bílé figury s Mirkem Jaworskim. O partii není moc co psát. Černý mohl po zahájení vyrovnat, udělal však chybu a dostal se do o dost horší pozice. V kritický moment měl soupeř přejít do nepříjemné koncovky, ale raději si vybral jiný tah, po kterém čtyřmi různými způsoby ztrácel figuru. Podařilo se mi jeden z tahů „objevit“ (ono moc jiných tam ani nebylo...) a rychle jsem vyhrál...

Na posledním stole hrál Standa Fiřt s Tomášem Kulhánkem. Jediné, co si troufám o partii napsat, je chaos. V naprosto šílené pozici asi soupeři dost chybovali, ale mám takový pocit, že se ani nechybovat nedalo. Poslední zřejmě mohl zvítězit Standa, v časovce však obrat neviděl a partie tak skončila remízou...

Konečné vítězství je asi trochu nespravedlivě vysoké, ale naši hráči v horších pozicích zabojovali daleko houževnatěji než se to podařilo hostům...