A64 Valoz Grygov – ŠK SK Zlín aneb: „Borec na konec!“

Zlínští tygři jistě přijeli do naší grygovské svatyně (aneb vivat la krásná, velká, prostorná...sokolovna) s jednoznačným odhodláním zvítězit, po více než čtyřech hodinách hry však byli (možná...?) rádi, že zachránili alespoň jeden bodík...
Jak to všechno začalo? Přiznám se, že jsem měl dost starostí se svou partií, a tudíž nejsem schopen úplně přesně identifikovat kdo kdy skončil (ostatně, i v předchozích článcích jsem si pravděpodobně některé časové sledy poněkud upravil, asi abych zvýšil jakousi narativnost svého nesmělého vyprávění.

..), ale tuším, že to bylo asi nějak takhle:
Vlasta Babula měl nepříjemného soka v podobě mladé a talentované slovenské posily. Ján Markoš je hráč velice originální, tentokrát však nad „dravým mládím“ zvítězila zkušenost a Vlastík zaznamenal důležitou výhru. Další cenný bod pro naše barvy získal čerstvý mistr republiky v bleskovém šachu juniorů do 18 let Štěpán Žilka, který pojal tematickou pozici izolovaného pěšce (resp. boj proti němu) velmi pečlivě a svědomitě, v taktických zápletkách uloupil Petru Bažantovi staršímu kvalitu a i díky tomu dotáhl svou partii taktéž do vítězného konce. Tedy již 2:0, město obuvi však se vší vervou bojovalo dál...
Naším letošním nešťastníkem se pomalu ale jistě stává Miki Maník, aneb když to nejde tak to prostě nejde! Ani dnes to nebylo o moc lepší a jeho soupeř Tomáš Petrík poměrně snadno snížil na 2:1. My jsme se ovšem nezalekli a ihned kontrovali! Naše vedení totiž zvýšil Michal Luch, jehož pozice dlouhou dobu vypadala poněkud „neiniciativně“, Pavel Čech však se vší pravděpodobností kdesi přepjal strunu a z nadějné pozice nevytěžil nakonec černými ani půlbod. No a když ještě mezitím remizovali Standa Zawadzki a Michal Mészáros, měli jsme 3 body skutečně na dosah ruky, vždyť 3½:1½ již dovoluje poměrně směle pomýšlet na „hladké vítězství“. Jenomže, jak se říká: „Nechval dne před večerem!“... Drama totiž teprve vrcholí, zbývají ještě poslední tři šachovnice...
Radek Sluka se, jak je jeho dobrým zvykem, pustil do Honzy Sosny se vší „grácií a noblesou“ a jednu chvíli to skutečně vypadalo, že Honzův král brzy odejde do věčných lovišť. Jenomže časová tíseň tentokrát udělala své. Radek sám říkal, že někde určitě prošel kolem výhry, obětovaný materiál se mu již nepodařilo získat zpět a i přes další tuhý odpor bohužel nadějně se vyvíjející partii prohrál... To jsme se pomalu ale jistě začali strachovat spíše my, poslední dvě partie totiž v žádném případě neslibovaly nic dobrého!...
Richard Biolek st. opět hrál své oblíbené originální šachy, kterým snad nemůže krom něj nikdo jiný rozumět, a dovolil svému protivníkovi, jímž byl velmi silný korespondenční hráč Roman Chytilek, postavit velice příjemnou pozici, kterou by asi šachista jeho kalibru měl vyhrávat. No jo, jenomže žádná partie se nevyhraje sama, to znám moc dobře, hehe, a najednou, světe div se, má Ríša figuru víc! Avšak i přes tento v každém případě velice pozitivní fakt již více než remízu vyválčit nemohl, zbylo mu až příliš málo pěšců, a ti jsou přeci „duší hry“... Tedy 4:3, zbýval poslední souboj, poslední stébélko naděje, prostě „borec na konec“, a tím nebyl nikdo jiný než já (ach jo)...
Každá série jednou musí skončit, a tak i mých krásných dosavadních 6/6 (3/3 v extralize a 3/3 v 2. lize) utrpělo těžkou bolístku, když se mi po včerejší prohře (viz předchozí článek...) ani dnes partie proti Peťovi Piskovi vůbec nepodařila a již od zahájení jsem stál dosti podezřele, pročež jsem raději obětoval pěšce a přešel do koncovky D+J, která se během pár tahů přetavila do čistě dámské koncovky, do které jsem vsázel veškeré své naděje a v níž jsem si už i docela věřil. Peťa však hrál nejen celou partii, ale i vzniklou dámovku velice dobře a dosáhl vítězné pozice, ve které stačilo královny vyměnit a přejít do triviálně vyhrané pěšcovky. Zde však zaváhal, dámy nevyměnil, a přišla moje chvíle! Obětoval jsem postupně všechny (!) své zbývající pěšce, abych měl možnost bílého krále neustále šachovat. (Jo když se ženská rozjede, tak je to síla!!) Ano, pozice bílého byla pořád vyhraná, přišlo ovšem druhé zaváhání, a bílý král se vydal špatným směrem! Díky tomu se mi naskytla skvělá možnost využít vskutku studiového patového motivu, který...jsem však neviděl!! Prostě šachová slepota! (A to jsem přitom napsal 100+1 studií!!) Poté již bílý nezaváhal a zajistil tak svému družstvu remízu 4:4.
Co se dá dělat, ne vždy je posvícení a ne vždy se partie vydaří podle představ. Tak to prostě je, život jde dál. Myslím si, že spravedlivá remízka je v tomto případě opravdu zcela výstižné a adekvátní zápasové hodnocení!...