Olympijský rozhovor s Lenkou Ptáčníkovou

Ahoj Leni, 

moc díky, že sis udělala čas v průběhu téhle velké akce a podělíš se s námi o své dojmy. Než se však dostaneme k samotné olympiádě, rád bych tě představil našim čtenářům tím, že ti položím několik osobních dotazů.

Předně, jak se stalo, že jsi se z nadějné české šachové hráčky stala stabilním členem Islandské reprezentace?

Láska hory a někdy i oceán přenáší.  Už tam žiji téměř 22 let. Když už člověk v nové zemi trvale pobývá, stává se mu novou domovinou. Ze začátku jsem sice ještě usilovně reprezentovala ČR, jenže pak jsem dostala podmínku, že chci-li nadále být vedena v reprezentaci, musím se povinně účastnit přeboru ČR žen. Holt milionář nejsem, navíc jsem v té době měla velmi malé dítě a každý turnaj znamenal obrovské manévry. Jako máma jsem se dítku chtěla věnovat v mezích možnosti co nejvíce. Do zahraničí jsem se proto snažila jezdit jen na nejdůležitější akce. Bylo mi jasné, že se jedna o stav dlouhodobě neudržitelný a rozhodla se pro změnu federace…

Jaké byly začátky na Islandu? Ví se, že se jedná o poměrně uzavřenou zemi s krásnou přírodou, ale už méně se ví, čím se dá na Islandu živit, zvlášť pokud se chce věnovat tomu co ho baví, což jsou ve tvém případě zřejmě hlavně šachy.

Začátky  byly drsné. Cizí jazyky nespadaly tehdy příliš do mé sféry zájmů, čili jsem vcelku konstantně netušila zcela přesně, co se kolem děje. Především se ale jednalo o poměrně náročné  životní období, kdy se člověk ze stavu svobodný student přenesl založením rodiny do nepoměrně velmi odlišných sfér. Říká se, že svatbou člověk nezískává jen životního partnera, ale i novou rodinu a na tu jsem měla veliké štěstí. Bohužel jsme se s mužem rozvedli velmi brzy, vztahy s jeho rodinou mám ale zachovány velmi dobré.

Na Islandu mám ideální práci. V mém případě dokonce práci, která mne baví. Hraji a učím šachy, na základních školách a v šachových klubech. Stát šachisty podporuje poměrně štědře, pár jedinců dokonce pobírá státní plat za reprezentaci státu. Jiní hráči se věnují zcela klasickým profesím a šachy hrají ve volném čase. Těch je přirozeně naprostá většina.

My dva se známe ještě z dětských, nebo spíš pubertálních let, kdy si tě pamatuji jako chytrou, vtipnou a zejména hodně živou kamarádku. Jak se stalo, že ti šachy tak dlouho vydržely a neskončila jsi u něčeho více "akčního"?

Děkuji za poklonu, ale já a rarach, co prosím? Ve Tvém věku paměť  už postupně slábne, nepleteš si mne s někým? Lenek hrálo víc! :)

U šachu jsem vydržela s největší pravděpodobnosti proto, že mne baví. Někdy víc, někdy míň, myslím ale, že když už mi něco vadilo, tak většinou věci se šachem související, ale nikoli hra samotná.

Až tak extrémně společenský tvor nejsem, navíc si často jednotlivé reprezentace žiji svým vlastním životem. Čili po týdnu na samotce člověk mluví pomalu už i s ještěrkami na zahradě a to jsem se jich původně měla v plánu přeukrutně bát.

Děkuji, pojďme se tedy teď věnovat více šachovým tématům. Jaké mezi sebou mají šachisté na Islandu vztahy? Míváte nějaká soustředění? Vzhledem k izolaci ostrova jsou mezi šachisty a šachistkami bližší kontakty?

Řekla bych, ze většina šachistů udržuje s někým z komunity bližší přátelské vztahy. Když už mají lidé jednoho stejného koníčka, je zde jistá šance, že si budou rozumět i v rámci jiných aktivit.

Co se týče přípravy šachové, je třeba brát v potaz, že je Island co do počtu obyvatel opravdu malá zemička. Mužská a ženská reprezentace má tréninky zcela oddělené. Muži se připravuji většinou do značně míry individuálně, ženy mají oficiální tréninky.

Vlivem COVIDU a naší rozježděnosti se konaly často na netu. Ano, asi tak 1x za 10 let máme delší soustředěni. Možná častěji, čárky si nedělám.

Vidíš budoucnost šachu na Islandu pozitivně? V dnešní době plné jiných, a třeba i počítačových aktivit, mají šachy dětem stále co nabídnout a udržet je při této hře?

Překvapivě v této uhoněné době mají šachy určíte dost co dětem nabídnout. Právě v počítačově době dokáži podporovat tvorbu mezilidských vztahu. S hrůzou zjišťuji, ze patrně vlivem počítačů si děti téměř zapomněly hrát, mnohým jsou cizí i zcela základní společenské návyky - jak přežít mezi druhými lidmi a nepozabíjet se. (Česky se tomu, tuším říká, respekt k okolí).

Začala jsem tedy trosku experimentovat a snažím se na naše tréninky propašovat i různé jiné aktivity. Od čistě nešachových až po šachové, v poněkud netradiční podobě. Když se den vydaří, vracejí se děti ze šachu vcelku uhoněné. Obrovskou radost mi dělá, když se mi do oddílu dostaví nove dítko a odchází coby člen tlupy.

Mají podle tebe vůbec šachy ještě nějaký potenciál do budoucna, i s ohledem na zájmy dětí, nebo se spíš vyčerpávají?

Potenciálu zde vidím dost. Záleží, jak se šachisté ujmou příležitosti. Určitě při trošce snahy lze přebudovat i šachový svět do modernější podoby. Je to ovšem velmi velká výzva a je otázkou, jak se s ni šachisté popasuji.

Hrubé se mi ale nelibí vývoj nejvyšších soutěží. Kupí se mnohdy naprosto nesmyslná nařízení, prostředí se stává čím dál sterilnějším. V tomto ohledu ještě zdejší olympiáda patří k těm méně drakonickým.

I tak, v propozicích byla původně zmínka, že si člověk nesmí vzít k partii ani tašku. No při vší úctě, být mnoho hodin bez jakýchkoli osobních věci, je zejména pro dámy dosti nepřijatelné.

Oficiálně se u partii nesmí jist, zvyšuje to pak vcelku nesmyslně rachot v místnosti, kdy poctivější jedinci jdou konzumovat svačinu do předsálí. Myslím, že to ruší o dost víc, než kdyby si člověk v klidu odloupnul kus čokolády rovnou u partie. Přirozeně s ohledem na soupeře.

Musím pochválit pořadatelé, že zde jsou prostory vhodné k posezeni s přáteli kousek od hracího sálu. Po partii se tak člověk může svobodně rozhodnout, zda počká na zbytek výpravy, či se přepraví zpět na hotel. 

Jaký máš názor na rozhodnutí Carlsena neobhajovat korunu šachového krále?

Z hlediska šachového mi to je lito. Přeci jen je momentálně nejsilnějším hráčem planety a je škoda, že titul obhajovat odmítnul. Z lidského hlediska ho chápu. Člověk žije jen 1x a je důležité uspořádat si životní priority.

Osobně Carlsena neznám, nevím co ho přesně k tomuto rozhodnuti vedlo. Má-li ale pocit, ze nastal čas, aby se realizoval v jiné oblasti, než je post nejsilnějšího šachového hráče planety, tak nechť směle jde novým směrem. Smekám, že našel sílu na tak velké rozhodnuti.

Ty sama máš i jiné šachové ambice? Například mít nějakou organizačně exekutivní funkci v rámci šachového svazu ať už lokální nebo přímo spojenou s FIDE?

Osobně se v posledních letech věnuji zejména tréninku mladších školních dětí. Žabomyší války spojené s funkcionařením mne nenaplňuji žádným velkým nadšením. Momentálně se snažím naučit učit. Na Islandu máme žalostně málo výukového materiálu vhodného pro nejmladší děti. Tak se teď zaměřuji na tvorbu materiálů novějších.

Klasické šachové ambice žádné velké nevedu, což se jaksi na ratingu nemilosrdně podepisuje.

Pojďme k současné akci. Jak vnímáš Indii jako pořadatelskou zemi? Jak na tebe zapůsobila na první dojem?

Indie převzala pořadatelství na poslední chvíli a místo 4 let měla asi 4 měsíce. Měla jsem tedy z této akce velké obavy. Zatím předčila veškerá má očekávání.

Vadou na krase je fakt, ze nám nedovoluji opustit hotel bez policejního doprovodu.

Mimochodem, proslýchá se zde, že Rusové s uspořádáním akce předem vůbec nepočítali, prý ve směru k jejímu uspořádaní nepodnikli téměř žádné kroky. Je tak možné, že měla Indie ve skutečnosti dobu na přípravu mnohem delší, ale do té nejvyšší politiky nevidím.

Ukazuje se, že rozhodne-li se země k uspořádání tak mamutího podniku, ne vždy se tak děje výhradně z lásky k šachu. V Arménii jsme zažili v průběhu olympiády pokus o převrat a město obsadilo vojsko. V době konáni olympiády v Ázerbájdžánu se na hranicích země střílelo. MS junioru v Kolumbii prý mělo byt důkazem pro svět, že jsou schopni uspořádat významnou světovou soutěž bez ztrát na životech účastníků. Hrací prostory byly obehnány policejními zátarasy.

Musím říct, že množství policistu je zde zcela unikátní a velmi mi to Medellin připomíná. Překvapila mne velmi razantní opatřeni, kdy bez doprovodu policisty člověk nesmí nikam mimo hotel či hrací místnost.

Každopádně, hlásí-li se země o pořadatelství, stoji za úvahu zpozornět.

Dostali jste nějaká speciální doporučení ohledně stravovaní? Přece jen je o Indii celkem známo, že Evropanům tamní hygiena příliš nesvědčí.

Oficiálně ne. Pochopitelně člověk mnohé vyčetl či slyšel a právě stravovaní mi dělalo vrásky na čele. Jak je na mne vidno, jsem nebetyčný mlsoun. Zvěsti byly ovšem neúprosně shodné v informacích, že se zdejší pokrmy vlivem extrémního množství koření se zpovykanými evropskými chuťovými buňkami příliš nekamarádí. Pak pochopitelně taková ta klasika, pozor na tepelné nezpracované/nedostatečné tepelně zpracované potraviny…

Zde musím Indy velmi pochválit. Je vidět, že se velice snaží. Byť se sem tam něco ostřejšího na stole najde, je u mísy vždy na tuto zákeřnost psané upozorněni. A i v pokrmech kořeněných se na zdejší poměry velmi mírní. Číšnici jsou všudypřítomní, ochotni velmi věcně odpovědět na zvídavé dotazy. Kupříkladu, když mne zajímalo, z jakého ovoce daná dužina pochází, přispěchal číšník s mobilním telefonem a proste mi to vygooglil.

Začínají se zde ovšem postupně vyskytovat střevní problémy, jista dávka opatrnosti zde tedy bude na místě.

Připravovala ses na nějakou tamní kulinářskou specialitu, kterou by jsi chtěla okusit?

Konkrétně ne, jsem však odhodlaná zkusit místní kuchyni. Připouštím, ze můj strach z neznámého zašel až do myšlenek dorazit sem s kufrem instantních pokrmu a varnou konvici. Přeci jen se jedna o olympiádu a člověk by ji rád přežil ve zdraví.

Ovšem, když už člověk jede přes půl světa a má možnost okusit spousty místních specialit, byl by hřích neochutnat. Pozoruhodnosti zde jsou opravdu velké, kupříkladu včera byla k maní banánová polévka. 

Co říkáš šachovému prostředí? Myslíš si, že Indové vůbec vědí, že jejich země pořádá šachovou olympiádu?

Minimálně zde ve městě olympiádu přehlédnout prostě nelze. Upoutávky zde jsou skutečně na každém kroku. Netuším, zda tak vyzdobili výhradně cesty, kudy nás vozí oficiálními autobusy (jeví se mi to jako pravděpodobnější), či je to novodobý plášť celého města. Zahledla jsem zmínky o olympiádě i v TV, čili propagaci akce rozhodne Indové nepodcenili.

Jaké jsou podmínky pro hráče? Jaké je ubytování a je vůbec znát, že se pohybujete ve zcela odlišném kulturním prostředí?

Hrací místnost je prostorná, bohužel je znát, že se jedná o provizorní přístavbu na poslední chvíli. Že v těchto krajích pouštějí běžně klimatizaci na plné obrátky, se ke mně proslechlo. Že nám u partie budou vlát partiáře a i v košili a saku nám bude zima jsem tedy opravdu nečekala.

Podlaha není příliš stabilní. Včera jsem hrála v oblasti, kde, když někdo prošel kolem stolu, třásla se se mnou židle. V kole předchozím zase hned vedle vrzaly zcela neskutečné dveře. Asi šest lidi se snažilo problém vyřešit, nakonec je nechali proste otevřené.

Naopak hotel jsme dostali přidělen mimořádné krásny. Pokoje jsou velmi dobře vybaveny, bazén máme hned pod okny a oceán u hotelové zahrady.

Odlišné kulturní prostředí zde na člověka dýchá na každém kroku, život zde proste funguje v dost odlišných dimenzích.

Když by jsi zhodnotila svoje šachy, jaký individuální výsledek by tě potěšil?

Určitě bych ocenila, kdybych byla v plusu. Třeba +10. Především bych rada partie odehrála jako homo sapiens. Potěšilo by mne, kdyby se mi do partii podařilo vloudit nějaké poutavé momenty. Prozatím si partie zrovna za rámeček nedám, no není všem dnům konec.

Moc děkuji a držím palce nejen v šachu. A poslední otázka - zkusíš odhadnout umístění Islandských a Českých reprezentantů?

Díky! Dobra tedy. Jsem nebetyčný optimista a přeji oběma výpravám vše dobré.

Čili u Islandu dejme tomu můžou družstva poskočit řádově o 10 příček, ženy: hezčí je ale byt v první padesátce, čili třeba 49? Naší muži jsou nasazeni 43., tak je lupneme na 33.

ČR:

Pořád máte nějakou extra motivaci byt do 16. místa jako za starých dob? Tak ženy plácneme na místo 13, to je prý šťastné číslo kouzelníků. Muže z úcty k Ukrajině pošťouchněme na místo 9.

Každopádně mne ze všeho nejvíce potěší, vrátí-li se všichni domu živí a zdraví…a budou-li se mít kam vrátit. Ostrov nám momentálně fandi tak mocné, že se neuvěřitelné třepe.

db: foto použito s laskavým svolením autorky.