Oficiální zpráva

Po náročných třech dnech první místo opanoval Jiří Groh, který jako jediný získal 7 bodů a v turnaji nezaznamenal ani jedinou porážku. Druhé místo také poměrně suverénně a zaslouženě (jednu prohru dokázal kompenzovat hned pěti výhrami) obsadil Michal Horák s 6,5 body. O pořadí na 3. – 6. místě pak rozhodovalo pomocné hodnocení Buchholz. Toto kritérium poslalo na bronzovou příčku Martina Mužíka a hned za ním se hráči seřadili takto: Václav Mitura, Zdeněk Růžička a Ladislav Winkelhöfer. Poslední místo znamenající reprezentaci českých šachistů-železničářů na mini USICu v Německu si vybojoval Lukáš Efler s 5,5 body. Celé mistrovství proběhlo po organizační stránce na výborné úrovni a v hráčsky vzájemné přátelské atmosféře. Mezinárodní rozhodčí Wolfgang Wiesinger nemusel řešit žádný spor a jeho role se zúžila pouze na zapisování výsledků a losování dalšího kola.

„Můj komentář“

Co se týče mého výkonu, tak s umístěním jsem velice spokojen – jako pátý nasazený jsem se umístil na medailové pozici. Po šachové stránce však o spokojenosti nemůže být ani řeči. Bohužel až příliš často jsem se ocital svou ne úplně dobrou hrou ve velmi svízelných situacích, kdy prohra doslova visela ve vzduchu. Naštěstí se hrálo s omezeným časem a mi se dařilo hrát rychle a klást svým soupeřům ještě značný odpor, který ve třech případech s Bělouškem, Bartošem a Winkelhöferem vedl dokonce k zisku celého bodu. Další dvě ohrožené partie s Grohem a Kacálkem se mi podařilo se štěstím ukormidlovat do remízového přístavu. Také musím přiznat, že partie s prvním nasazeným hráčem Michalem Horákem, ačkoliv jsem hrál s bílými kameny, se mi vůbec nepovedla. Byla to jednoznačná záležitost, takřka na „jednu branku“. Kupodivu to však byla moje jediná prohra a po přidání ještě jedné výhry (Havel) a dvou remíz (Volf, Efler) to vše stačilo na krásný bronz…

„a pár perliček na závěr“

Na letošním mistrovství se pořadatelé rozhodli odměnit aspoň tři nejlepší hráče věcnou odměnou. Celkem oprávněně se domnívali, že s největší pravděpodobností se do cen asi nedostanu a tak bylo „neprozřetelně“ rozhodnuto zakoupit ve vyhlášeném uzenářství potravinové balíčky s vybranými masovými delikatesami (různé klobásky, salámy a já vlastně ani nevím, co tam všechno bylo). Na slavnostním vyhlašování výsledků samozřejmě vzbudilo všeobecné veselí to, že vegetarián byl takto za svůj výkon „odměněn“ No co už, aspoň jsem pak mohl podarovat své blízké…

Jenže všem lapáliím ještě neměl být úplný konec. Na zpáteční cestě jsme z Pardubic chytili naprosto natřískaný vlak, kde nebylo možno najít ani jedno volné místečko na sezení. Nezbývalo tedy nic jiného než až do Olomouce stát. V Olomouci se konečně aspoň jedno místo uvolnilo a já si i přesto, že jsem viděl pod sedadlem spolucestujícího nějakého hafana s úlevou konečně sedl. Cesta začala konečně ubíhat o hodně veseleji…až do doby, kdy….se zpod sedadla začala objevovat obrovská hlava a tělo nějaké dvoumetrové obludy, která zavětřila samé dobroty z mého potravinového balíčku…Jak se tak na mne ta obrovská tlama shora dívala, tak se přiznám, že jsem v tu chvíli pořadatele v duchu proklínal. Naštěstí se ukázalo, že to byl hafan řádně vychovaný a po domluvě svého páníčka zase rychle zmizel pod sedadlem a cesta mi pak už uběhla normálně…

Děkuji těm, co dočetli až sem za pozornost a všem přeji příjemný den!

autor: Martin Mužík