Nevzdávej to - Trénujte s Robertem Cvekem

21.05.2020 02:00 | Zprávy

Rozhodl jsem se ještě doplnit poslední téma. Jak už bylo řečeno, je trénink a zlepšení nešachových věcí rozhodující. Jednak proto abyste vůbec začali trénovat a také proto abyste vydrželi. A pak u šachové partie, abyste podali svůj nejlepší výkon.

Můžeme jenom spekulovat, jaký je výkonnostní rozdíl mezi tím, když jste naplněni šachem, dělají vám radost, máte pozitivní přístup, chuť hrát partii, chcete vyhrát a hlavně podáte plně soustředěný, koncentrovaný výkon. Nebo naopak s nechutí hrát, negativně naladěni a s koncentrací na jiné věci, než na šachy. Jaký je ten rozdíl? Dokážete to odhadnout?


(U mě je cca 100-200 elo. Pokud bych bral vyloženě největší rozdíl. Tedy mezi nejlepším a nejhorším nasazením, je pak rozdíl více než 200 elo bodů. To jsem si nevycucal z prstu. Jde o přesný výpočet turnajů a partií, kde jsem hrál s max. koncentrací – například Pardubice 2015 (perfo cca 2650), ale i MČR 2016 a Pardubice 2016, přestože jsem nebyl zdravotně OK (oba perfo cca 2540). A naopak turnajů a partií, kde jsem hrál katastrofálně z nešachových důvodů, perfo cca 2400… což je rozdíl asi 140 elo bodů. Pokud bych bral Pardubice 2015, tak už to je přes 200.)


(Například v roce 2016 jsem prohrál 3 partie ve Slovenské extralize. Jistě, neměl jsem slabé soupeře a proher bude ještě hodně. Ale všechny 3 prohry měly stejný začátek – naprosto negativní naladění před partií. Nedokázal jsem se přes to povznést, neučil jsem se, jak bojovat s rušícími faktory. Všechny partie byly po dlouhém cestování a posléze čekání. A bylo to JEN MOJE VOLBA, že jsem byl velmi negativně naladěn.


Například s Pappem Gáborem jsem partii hrál v Bratislavě. My jsme tam přijeli asi o 2 hodiny dříve, protože měli rokování ohledně Slovenského svazu. Šel jsem hledat nějakou kavárnu, nebo něco takového, kde bych si něco dal, připravil bych se na partii – měl jsem notebook – a pak bych přišel na začátek. Ale byla sobota ráno…chodil jsem všude kde to šlo, ale všechno, úplně všechno bylo zavřeno. Kromě nějakého obchodu, myslím, že to byl Lídl. Byl jsem z toho úplně na prášky. Zima, foukalo a já tam chodím jako idiot. Ani žádný nonstop nebyl otevřený. Až jsem došel zpátky ke klubovně Slovanu. Tam jsem čekal – připadal jsem si jako bezdomovec – až někdo půjde a otevře mi. Partii jsem po hrubce prohrál. Samozřejmě, měl jsem velmi silného soupeře, ale naladění bylo katastrofální. Hrál jsem dost pod své možnosti a hrubka byla „logické vyústění“ mého stavu. To se pak odrazilo  v druhé partii hrané v neděli se Sašou Martinovičem , kde jsem nebyl schopen hrát o něco lepší pozici, nebo aspoň soupeře prozkoušet, zda partii dovede do remízy. Soupeř mi nabídl remízu a já byl tak ochromený, že jsem ji prostě nemohl odmítnout.)


(Jeden z mých nejhorších turnajů bylo MČR 2013, který jsem ani nedokončil, protože mi umřel táta. Ale já jsem nevěděl, a to nikdo, když jsem tam jel, že je na tom tak zle. Vůbec se mi nechtělo hrát, šachy jsem nesnášel. Zvažoval jsem ukončení šachů. Přemýšlel jsem co dále se životem, co budu dělat, čím se živit. I tam jsem se rozhodl že budu dělat AIKIDO, které jsem pak asi půl roku navštěvoval do narození dcery, pak už to nešlo. Podívejte se na partie se Štěpánem Žilkou a Davidem Navarou. Totální katastrofa…a v obou jsem měl bílé figury. Pamatuji si, že jsem byl úplně příšerně naladěn, asi vůbec nejhůře v mé kariéře, rozhodně v té profesionální…)


Ps.: Myslíte si, že někomu třeba za 3 měsíce tak spadne šachová síla, že hraje o třídu až dvě hůře. Kdepak. Nespadne. Ale spadnou nešachové faktory. Ty dokážou padat velmi rychle, pokud je netrénujete.


Kolikrát se už stalo, že někdo kdo zdaleka šachy nedělá, vůbec netrénuje třeba roky, sedne za stolík a odvede velmi dobrý výkon. Lepší než hráč, který šachy dělá. Proč asi?
„Amatér“ si to jde užít. Má chuť na šachy, je pozitivně naladěn. Nešachové věci má OK. Profík je čistě šachově (o něco) lepší. Ale když je nešachově KO, pak jeho výkon prudce klesá.


Velká výhoda nešachového tréninku, hlavně pak autosugesce a vizualizace je, že to můžete trénovat v podstatě kdekoliv a kdykoliv.


Doporučuji každému si udělat speciální denní rozvrh. Klidně si dejte cíl nejdříve vyloženě nešachové věci. Například zlepšení vůle, sebe disciplíny, kondičky, zdraví atd. Opět formou autosugesce. Můžete samozřejmě použít i další metody (autohypnóza, vizualizace, simulace, relaxace atd.).
Vymyslete si dle doporučené literatury nějakou formulku. Třeba když se ráno probudíte, doporučuji místo „klasického“: „…dnes je z……ý den, zase všechno na h…o…“ Raději: „dnes je perfektní den…“ a můžete promýšlet nad denním cílem. Nemusíte hned stávat z postele, pokuste se pozitivně naladit na celý den.


Dívejte se, kdo mě zná, ví, že nejsem nějaký naivní trouba. Ale tyto věci opravdu fungují. Pokud začnete den s radostí a nastavíte se na to, pak všechno půjde lépe. Pak zvládnete i trénink, prostě všechno půjde jak má. A pokud se objeví nějaký problém, je na vás jak se s ním vyrovnáte/vypořádáte. Ale určitě se s případnou překážkou lépe „poperete“ když budete pozitivně naladěni.
Mi ještě k tomu hodně pomáhá meditace, úžasně uklidňuje, protože patřím k lidem, kteří musí celý život hledat vnitřní klid. V genech mám daný neklid. Kdo mě znal za mládí, jistě ví  
Na to jsem četl pěknou knihu. Myslím, že se to jmenovalo něco jako kráva na parkovišti. Jde o to, jak zvládáte své (negativní) emoce, hlavně hněv. Protože vždy záleží na vás, jak budete reagovat na situaci. Třeba pozdravíte pokladní „dobrý den“ a ona vám neodpoví a třeba se ještě ušklíbne. Co teď? Můžete to s úsměvem přejít a rychle na to zapomenout. Nebo vás to může pěkně n….t. Můžete třeba na ni vyštěknout. Dokonce nějaký brutální cholerik ji může napadnout, když je totálně semletý negativním nastavením. Je to na vás, co si vyberete. Pokud budete nastaveni negativně, zlostně, pak je druhá alternativa pravděpodobnější. (Navíc vám negativní nastavení žere energii, řekl bych přímo vaši životní sílu).


Nebo jedete na parkoviště a je tam jediné volné místo. Už tam jedete a najednou vám tam někdo vjede. Když budete negativně naladěni, může z toho vzniknout i rvačka. A teď si představte, že vjedete na to parkoviště znovu, jediné volné místo a najednou se na něm uvelebí kráva. Určitě se neprojeví negativita, spíše úžas. Podobně jsem na to četl pěkný dodatek. Jedete v loďce po řece a najednou do vaši loďky ťukne zezadu jiná loďka. Prudce se otočíte a chcete zařvat co to je a uvidíte, že tam nikdo není….
Toto vám píši proto, protože je extrémně důležité jak se do dne naladíte a jak budete dále fungovat – reagovat na vzniklé situace. Můžete třeba jako já celou cestu vlakem v duchu nadávat na ČD, což byla kdysi moje „oblíbená disciplína“. Není divu, že po takovém cestování jsem VŽDYCKY (když jsem přijel domů) dostal silnou migrénu. Sám sebe jsem úplně zlikvidoval. (Mimochodem vždycky se likvidujete sami).


Pokuste si dát za cíl pozitivní naladění. Posilujte si pozitivní naladění a vzhledem k šachu pak radost z šachů, hry a tréninku.




K tomu jedna věc.


NIKDY trénink neskončíte (myslím nadobro) pokud budete pozitivně, klidně naladěni.
Popřemýšlejte. Pokud jste zanechali tréninku (mnozí z nás opakovaně), vždy to bylo pod negativním naladěním, ať už se to týkalo čehokoliv.


Ještě jedna věc. Jak sem se zde přiznal, měl jsem velký problém se strachem. Hlavně pak když jsem skončil VŠ – navíc čím jste starší a neléčíte nešachové věci, tím to je pak horší.
Uvědomoval jsem si to, ale šel jsem na jeho odstranění VŽDYCKY špatně. Řešil jsem to pouze vnějškově. Tedy před partií si říci, že nesmím nabízet a přijímat remízy, nebo jinak takovým způsobem. V tréninku bylo opatření, že musím více trénovat, ale to je všechno na prt.


Naopak pak přišel rapidní úbytek energie a totální nejistota. Protože jsem měl hrát na výhru (nastavení před partií – „musím vyhrát, musím bojovat…“), ale mé vnitřní nastavení chtělo partii skončit. Vzniklo „tření“, které mi bralo energii a čas. I proto jsem jako na běžícím pásu prohrával partie hrubkami, v dobrých pozicích. Podívejte se na moje prohry s hráči +2500. Prostě to nešlo ustát, strašný tlak mezi jedním já a druhým já. A optimální je právě obě já sladit do jednoho – vycvičit si nešachové faktory k mysli zabijáka, vítěze. Něco jako byl Bobby Fischer.


Léčení je jenom jedno – změnit vnitřní nastavení. A pokud to někdo dělal třeba 5 let špatně, musí být trpělivý a den po dni pracovat na svých nešachových věcech. Chce to svůj čas. A to je ale pro mnohé to nejtěžší, vydržet. I proto vřele doporučuji hlavně trénovat trpělivost a výdrž. Třeba nějakou vhodnou formulkou.

0x 2237x Robert Cvek
Fotogalerie