Návrat německých železničářů

Pojali tedy vše ve velkorysém stylu a pozvali si k sobě dokonce pět zemí místo obvyklých tří.

První den byl určen pro organizační záležitosti jako je příjezd výprav, ubytování, odevzdání soupisek, losování, stanovení hracího tempa apod. Pátek a neděle byl hrací den na „plný úvazek“, kdy proběhly dvě kola. V sobotu bylo ráno jedno kolo, odpoledne nepovinný výlet a večer pro, ty co ještě neměli šachu dost, byl uspořádán samostatný bleskový turnaj (doba na přemýšlení pět minut). Po organizační stránce vše proběhlo na mistrovské, famózní úrovni - holt němci jsou v tomto ohledu hodně precizní. A jak vše nakonec dopadlo? Zde jsou konečné výsledky:

Na prvním místě zcela zaslouženě skončil domácí celek. Důležitá byla vyrovnanost celého týmu, kdy každý hráč docílil na své šachovnici výsledků překračující 50 % hranici.

Druhé místo patří nám, po celou dobu turnaje jsme se pokoušeli Němce dostihnout, ale bohužel se to nějak nepodařilo…možná i proto, že náš vzájemný zápas jsme sice těsně, ale přece jen prohráli…Bylo to způsobeno i tím, že někteří hráči se nepotkali s úplně nejlepší formou a třeba body na druhé šachovnici nám pak v konečném zúčtování citelně chyběly.

O třetí místo byl boj do posledního kola, rozdíl pouhého jediného bodu hovoří za vše. Nakonec se však přece jenom na bronzové pozici usídlilo Rakousku a na Velkou Británie tedy zbyla jen ta medaile „bramborová“.

Páté místo trochu překvapivě (nevyhráli ani jeden zápas) obsadila Belgie a poslední byl sympatický tým Švýcarska – bojovali sice jak lvi ve všech partiích, ale bohužel po hrozných debaklech s Němci a s námi to asi jinak dopadnout nemohlo…

Zde máme vítězný tým:

Můj výsledek na třetí šachovnici nebyl úplně tak špatný – s dalšími dvěma hráči jsem za kvalitní výkon obdržel od pořadatelů malou pozornost (hezký deštník samozřejmě provedený v černobílých šachových barvách), ale vnitřně moc spokojený nejsem. Je pravda, že jsem všechny partie hrál velmi pevně, skoro bez rizika prohry, ale přece jen jsem byl zvyklý na těchto setkáních na lepší procentní zisky. Tentokráte jen jedna výhra a čtyři remízy – to je málo. Určitě tam byl prostor aspoň pro jedno další vítězství. No ale nedá se už nic dělat, někdy příště to snad bude lepší…

Na bleskovém turnaji se velmi dařilo našim barvám. Na prvních dvou místech skončili Michal Horák a Lukáš Efler, třetí byl zástupce domácích Rüdiger Schüttig. Já i když se této disciplíně věnuji asi jen dvakrát ročně jsem ze začátku nehrál vůbec špatně, ale závěr turnaje, kdy jsem projel co se dalo, mnou tak otřásl, že jsem pak ani neměl snahu vyhledat své jméno ve výsledkové listině…

Zajímavosti:

Cesta tam i zpátky byla zajímavá v tom, že ačkoliv jsme měli nějaké tři dny předem zakoupené z Berlína místenky, tak nám to nebylo vůbec nic platné. V Berlíně, mimochodem považováno za největší nádraží Evropy (otevřeno v květnu 2008), jsme s obavami totiž zjistili, že daný vlak vůbec, asi kvůli povodním, nejede. Naštěstí německá železniční síť a nabídka vlaků je pro takové případy dostatečná a nějakou sice trochu méně pohodlnou variantu dojezdu jsme vždy našli…A jak to vypadá na tomto nádraží?

Ubytování, hrací místnost byly velice luxusní – vila Dürkopp

Kdysi se asi jednalo o víkendovou rezidenci významného Bielefeldského podnikatele, nyní přeměněnou na hotel. Mimochodem o tomto zajímavém pánovi, který se z ničeho vypracoval na špičku v oboru jsem našel tento článek.

V sobotu jsme absolvovali výlet k těmto turistickým lákadlům:

Hermannsdenkmal

Pochopil jsem, že tento 53,46 m (délka meče 7m) vysoký památník má upomínat na bitvu v Teutoburském lese (pralese), kde v 9 roce našeho letopočtu Římané utrpěli jednu z nejhorších porážek v historii římské říše. Velitelem spojených vojsk germánských kmenů byl náčelník kmene Cherusků Arminius (po německu asi Hermann). Zajímavostí je výstavba monumentu, kterou začal budovat v letech 1837 až 1847 Ernst von Bandel, bohužel se mu nedostávalo finančních prostředků na jeho dokončení. Svůj životní sen však snil dál a na sklonku svého života se dočkal... Na podzim 1873 ve svých 73 letech byl konečně schopen se znovu pustit do díla. Vše bylo slavnostně otevřeno 16. srpna 1875. Ernst Bandel pak ukončil svou životní pouť rok poté…  

Externstein

Je to vlastně okouzlující skalní pískovcový útvar starý 70 miliónů let. Jde o zvláštní místo nabité jinou atmosférou. To už cítili i naši předci, kteří to považovali za vynikající pro své náboženské rituály a uctívání již před 10.000 lety. Spekuluje se dokonce o astrologické observatoři ve starých časech, protože je zde vytvořené místo ze kterého lze spatřit první sluneční paprsky po zimě při letním slunovratu. Ve středověku se zde líbilo i různým křesťanským poustevníkům…škoda, že nebylo moc času si vše, včetně nádherného okolí prohlédnout více.    

Bad Salzuflen

To samé se dá říci o samotném městečku, kde jsme měli šanci udělat si krátkou procházku jen v den příjezdu. Lázeňská sezóna však ještě nezačala a tak všechny kavárničky ještě zely prázdnotou…Na jednom z náměstí upoutal mou pozornost tento objekt:

Víte co to je? No já samotný to také nevím, ale zdálo se mi, že jde o nějaké mořské řasy, které byly polívány vodou…význam toho všeho byl ten, že se mi dýchalo neskutečně lehce skoro jako bych byl někde v Alpách nebo někde u čisťounkého moře…

V samotném Německu mne „překvapilo“ (no překvapilo to ani ne, věděl jsem o tom, ale když si to člověk ošahá na vlastní kůži, tak je to něco jiného než o tom jenom číst, že?) jaký propastný rozdíl je u nich třeba v kvalitě potravin. Oproti našim je kvalita až neskutečná – jako příklad uvedu, že v nejzapadlejším obchodě je možno si běžně koupit salám s 90 % masa…To je sice pro vegetariána nezajímavé, ale je zde samozřejmě k nalezení ráj různých biosupermarketů, kde je vše opravdu bio…Chuť třeba chleba bez různých konzervantů a éček je také úplně někde jinde. Kamkoliv příjdete, tak jsou na vás lidé příjemní a usměvaví.

Tolik tedy pár bezprostředních dojmů z této sportovní akce. Uteklo to hodně rychle a teď už zase zpátky domů. Všude dobře, doma nejlépe….   

Jo ještě abych nezapomněl – náš tým tvořili tito hráči: Michal Horák, Jiří Groh, Martin Mužík, Václav Mitura, Zdeněk Růžička, Ladislav Winkelhöfer, Lukáš Efler, trenér Stanislav Nosek, překladatel Kurt (omlouvám se, ale příjmení mi nějak vypadlo), vedoucí výpravy Vladislav Vokoun.

Děkuji za pozornost a přeji všem příjemný den!
Martin Mužík