Od mládí mě provází bonmot o tom, že statistika je matematickou kamufláží chyby. Jinak řečeno, pomocí statistiky můžete dokázat cokoliv, jen si musíte zvolit ta správná data. Teď se na mne možná matematici mračí, ale vymyslel to někdo slavný od vás, já pouze reprodukuji.
Když zde loni někdy v červnu Jáno Markoš publikoval svou velkou statistiku na téma velmi talentovaných hvězd, tak mě hodně svrběla ruka, ale měl jsem zrovna tolik práce, že jsem si reakci nakonec odpustil. On a jeho spolupracovníci si s tím dali spoustu práce, ale když začnete porovnávat hráče z různých zemí a ještě k tomu z různých období, navíc neznáte podmínky, ve kterých se studiem šachu začínali, zanesete si do své statistiky tak velký chybový potenciál, že je potřeba být na jakékoliv závěry velice opatrný.
Já jsem si svou statistiku zpracovával z mnohem skromnějšího důvodu. Narazil jsem totiž na názorovou neshodu s některými svými kolegy funkcionáři ohledně toho, kolik partií běžným standardním turnajovým tempem hry měla naše mládež ročně odehrát. Jistě uznáte, že když řeknu 90, a partner řekne 40, je to rozdíl zatraceně velký. A teď argumentujte. Jako děcko jsem si sám počítal ELO po každé partii a mám stále svůj sešit s podrobnou evidencí všech svých partií, tak to nejdřív zkouším se svou vlastní zkušeností. Evidenci mám sice dělanou podle školních roků, ale to je dost jedno, a průměr soupeřů jsem tehdy přepočítával na výkonnostní třídy (ELO tehdy zdaleka neměli všichni a pro výpočty se musela používat nasazovací ela přiřazená jednotlivým výkonnostním třídám (tehdy to bylo KM = 2000 = 0).
V roce 1976 se po celém světě k ratingu připočítávalo 100 bodů, už opravdu nevím proč. Průměr s mínusem říká, že v daném roce již jsem potkával v průměru hráče o trochu lepší než KM. No je to hezké, ale tehdy byla jiná doba, kontruje váš oponent. A můžete tvrdit horem dolem, že v tak dlouhodobém procesu, jako je výuka šachu, se některé obecné principy mění velmi pomalu, a některé se nemění vůbec, přesvědčit tím ale někoho ke změně jeho vlastního názoru se vám těžko podaří. Je potřeba těžší munici, proto jsem jednou letos usedl k počítači a z ratingové evidence na webu FIDE jsem vytahal podrobné údaje řady mladých šachistů z celého světa. Byla to manuálně dost náročná práce a proto se o ni chci s vámi podělit. Do evidence jsem vybral všechny medailisty z MS a ME mládeže roku 2017 počínaje kategorií do 10 let a konče kategorií do 16 let. A porovnával jsem jejich data s údaji všech našich loňských reprezentantů na těchto soutěžích. Původně jsem chtěl sledovat jen počet partií započítaných na rating FIDE u těchto hráčů, ale když už jsem si s tím hrál, tak jsem do evidence přidal i průměrný rating soupeřů ze všech započítaných partií. Matematik by v tom výpočtu možná našel nějakou systémovou chybu, ale měla by být u všech stejná, a pro výsledné závěry by neměla představovat zásadní problém.
Nechci vám nějak vnucovat své závěry z této statistiky, názor si asi dovedete udělat sami. Jen přidám drobný komentář. Kategorie do 10 let jsou pro statistiku nejméně významné, jde vesměs o dost malé děti, které za sebou mají krátkou herní praxi, a určitě i různou délku studia šachu, a jejich účast v turnajích mezinárodní úrovně je většinou spojena se značnými technickými problémy. Malá Maďarka studuje šachy metodou Polgár, svou herní praxí je zjevně někde jinde než její vrstevnice, přesto se musela spokojit jen se světovým stříbrem. V tomto věku prostě nelze očekávat nějakou vyrovnanost výkonů a psychika hraje také významnou roli.
Dost zásadní pro perspektivu výkonnostního růstu jsou naopak kategorie do 12 a do 14 let. Jednak zhruba ve věku 12 let (nebo trochu méně) dochází ve vývoji dětského mozku k významnému vývojovému skoku a dítě začíná myslet jako dospělý člověk. Tvrdí to vědci, já si to ověřil praktickým pozorováním. V tomto věku je prostě mozek již připraven zvládat nejnáročnější úkoly a to by se mělo projevit i u práce za šachovnicí.
Srovnání naší kategorie H12 nevypadá tak zle, partií by možná mohlo být trošinku více, soupeři by snad mohli být trošinku silnější, ale rozdíly nejsou tak velké. V této kategorii máme hráče, kteří jsou schopni konkurovat i těm nejlepším.
Mnohem hůře vypadá kategorie D12. Partií je započteno hodně málo, a ještě pesimističtější je pohled na konkurenci, se kterou se naše dívky v partiích potkávají. Prý sice mají dost partií započítaných ještě do národního ELO, ale my jsme hodně vzorná federace a na FIDE rating posíláme k zápočtu kde co, obávám se, že pouze na národní ELO nejdou soutěže s příliš kvalitní konkurencí. Jak šedá je ovšem pouhá statistika dokazuje 7. místo na světě Aničky Lhotské (a to se jí MS herně zase nijak skvěle nepovedlo). Bourá to snad celou statistiku? Nene! Jen to naznačuje, jaké možnosti by Anička mohla mít, kdyby své schopnosti rozvíjela proti silnější konkurenci.
V kategoriích do 14 let naši nejlepší hrají věru pilně. To je ale jen jedna strana koláče. Na té druhé je kvalita jejich soupeřů, a tady je ke spokojenosti hodně daleko. Na tak velkém vzorku partií je zhruba 200 bodů na průměrném ratingu rozdíl obrovský. Můžeme zkusit argumentovat tím, že naši jsou doma ve svých kategoriích příliš výjimeční a nemají dost kvalitní domácí konkurenci v soutěžích mládeže. Ale tak to úplně není, oni hrají (alespoň někteří) spoustu dospělých soutěží, a spíš stále chybí trocha výkonnostní stability - to je úloha spíše tréninku než samotné hry.
Kategorie šestnáctiletých už je téměř dospělá, a je to vidět i ve statistice. Esipenko vyhrál Evropu i svět, je to hotový velmistr s dobře našlápnutou kariérou. A není jediný, který v této věkové kategorii již jasně míří k profesionálnímu šachu. Ze stejného důvodu není ve statistice vůbec zahrnuta kategorie do 18 let, kde je to ještě zřetelnější. Proti této konkurenci můžeme směle postavit jen jednoho reprezentanta, dlouhodobě uznávaného za největší talent posledních let, který si ovšem mnoho let jede vlastní turnajový program a zjevně mu to prospívá. V osmnáctkách k tomu můžeme přibrat ještě Jana Vykouka, který se k absolutní špičce snaží usilovně přiblížit, a to je všechno. Ostatní naši reprezentanti v těchto kategoriích mají ještě hodně co dohánět a bude to určitě stát hodně práce. Že to jde, potvrdila letos Karin Němcová svým výsledkem na ME žen. Ovšem jen tak pro další srovnání, Annie Wang po svém senzačně drtivém výsledku na MS D16 právě v těchto dnech jen o chloupeček nevyhrála mistrovství USA žen, a to je velmi kvalitně obsazená soutěž.
Když to shrnu, až na úplné výjimky vysíláme na mezinárodní soutěže mládeže reprezentanty, kteří mají ve srovnání se špičkou svých kategorií mnohem menší turnajové zkušenosti a chybí jim patřičná herní vyzrálost. V dlouhé soutěži pak mají jen malou naději na výrazný úspěch. To se nedá utáhnout jakkoliv intenzivním tréninkem, ani masivní účastí v soutěžích tempem rapidšachu. Naši mladí se nesmí bát jít do soutěží dospělých, je asi třeba k tomu vytvářet i lepší podmínky - když se tak rozhlížím po právě probíhajícím MČR mužů, tak tu postrádám téměř všechny účastníky březnového MČR H18+20, to je určitě špatně, i když je tu bohužel řada kolizí s maturitními zkouškami. Alespoň z přeboru H16 tu bojuje trojice statečných. V ostatních turnajích Ostravského koníka je účast mládeže mnohem hojnější, jistí to ovšem především mladší ročníky.
Souhlasím s tím, že aby byla naše mládež v mezinárodním měřítku konkurenceschopná, měla by odehrát patřičné množství vážných partií se silnými soupeři. To se v mladých kategoriích neděje (poprvé hrají v ČR někdy i 10letí vážnou partii až na Mistrovství Čech) , ale jak vyplývá z připojené statistiky p. Vokáče, ve starších už ano, přestože skloubit šachy se školními povinostmi není úplně jednoduché a metodu Polgár si mnoho rodičů dovolit nemůže. Zejména pro hráče z menších obcí je to ale ještě náročnější, pokud nemají to štěstí, že bydlí ve Frýdku-Místku, protože za turnaji musí daleko dojíždět, což vyžaduje čas a peníze (většinou rodičů). K dosahování špičkových výsledků je rovněž třeba dobrý individuální trenér jak ukazuje jasně i příklad našich nejlepších. Ani na něj zdaleka všichni, kdo by si to zasloužili, nedosáhnou. No a problémem je konečně i relativně vysoká životní úroveň v ČR, kde mají děti spoustu jiných lákadel než šachy a může jim tak činit potíže se podvolit šachové tréninkové "řeholi", bez které se ani největší talent na světovou či evropskou špičku těžko prosadí.
Marku, nabízím malou sázka o dobrou večeři, že si celostátní elo nemohl mít pod 1900 v těch letech, jak píšeš. Byla ela krajská, národní jen a pouze vyšší. Vsadil bych se klidně o víc, ale sázím se s kamarády pro zábavu.
Jinak s Tebou obecně sohlasím, více vážných partií se silnými soupeři. Proto občas domluvím i svým žákům s ochotnými silnějšími dospělými z okresu. Proto na openech doporučuji svým žákům a žákům kraje nejsilnější z turnajů, kam jsou je ochotni vzít. Jen to elo si nemyslím, že zvlášť u mladších je něco věrohodného a podstatného.
Na webu ŠSČR je odkaz na ELO a zde je odkaz na http://elo.miramal.com/ Spočítat skutečný počet vážných partií našich mladších reprezentantů je zcela snadné. Až bude reprezentační manažer mládeže vědět, kolik který hráč sehrál partií, měl by se zeptat rodičů, proč nesehrálo jejich dítě více vážných partií. Indka Divya Deshmukh sehrála 124 partií. Jak to má Divya školou? Jak to má se zajištěním a financováním turnajů? Tuším, že se autor článku již zeptal Indů a odpoví nám.
Jen tak v rychlosti - nebudu se snažit pochopit, jak Pavle víš, co a jak jsem si tehdy počítal, ale nějaké celostátní listiny ELO z tehdejší doby bych asi doma ve svém archivu našel. A o krajských ELEch v nich určitě není ani slovo. Ale to je nepodstatné.
Děti jistě hrají více partií než jen ty započítané na FIDE rating. Ale když se podíváš třeba na počet započítaných turnajů do FRL, tak jsme rozhodně špička. Nemusíš věřit, stačí se podívat. Třeba Indie na FRL january 2018 započítala 25 turnajů, Belgie ve stejném měsíci 10 turnajů, CZE ale celkem 59 turnajů (to jsou třeba i krajské přebory družstev). Takže pro statistické účely jsme na tom asi dost dobře.
Tou statistikou chci ale hlavně upozornit, že bychom měli klást důraz na to, aby se u našich dětí zvyšovala čísla v těch posledních dvou sloupcích statistiky, aby testovaly své znalosti a schopnosti proti soupeřům "poněkud" lepším v takové míře, aby měli trenéři co analyzovat a měli jasno, v čem se jejich svěřenci především mají zlepšovat. Určitě se pak přitom budou také stabilizovat jejich pochopitelné ratingové výkyvy - ale to je zase jiná statistika.
Re: B-ckar
O.k., problém je v začátku: Ve Wiki ''velikost hvězdičky'' a naše ''velikost ela hvězdičky''. Jedno přesná nezvratná matematika a druhé ....
Ještě odkazuji na samotné Elo a co měl autor na mysli, také Wiki - Elo
...Élő predpokladal, že stredná hodnota výkonnosti daného hráča sa mení len veľmi pomaly s časom...
Prostě udělal pro špičku, kde se výkonnost tolik nemění, od toho také tehdá 2200 a výše. OK., my teď snížíme až na 1000, hodíme raději vyšší koef., vše ok, jen podle toho alespoň při elu 1000-2000 neberme, jak na tom mládež je. Žádný vzorec ani matematik nám nepomůže. To snad poznáme jinými, odbornějšími (přitom ne náročnými) metodami.
PS: Štěpán.
Určitě Marku, dal jsis s tím práci, hezký námět. Je to tedy srovnání našich s 6 největšími hvězdičkami světa svých kategorií.
O tom, kolik partií sehrají naši žáci, které jsi vypsal, by jsi se musel optat trenérů. Ikdyž máme hodně turnajů na FIDE (i v nich jsou ale partie bez zápočtu s ne F-elisty), zvlášť u menších kategorií se neboj, že nehrají vážných více.
Když tam skolňuješ mého žáka v H10, tak jsem spočetl, že odehrál vážných více než dvojnásobek Tebou uvedených (včetně třeba 8 přípravných s ochotnými dospělými sparringpartnery s elem 1600-2050, zápis 90min+30vt). Letos bych chtěl, aby odehrál určitě ještě více.
Výši ela bych do 1900 až 2000 nepřeceňoval. Zase uvedu stejného žáka. Hlásili mi z Frýdku, že ho mám v květnu 2016 na prvním místě FIDE i národního ela roč. 2007 a ml. Přitom nehrál MČR neb mezi 24 nepostoupil, skončil ve druhé polovině polofinále. Odpověděl jsem: V klidu, raději se na to ani nebudeme dívat. Pak na žák podzim postoupil, stříbro na finálovém MČR, Evropa, soutěže družstev dospělých, open, atd. ....a přitom klesl za rok a půl o 70 elobodů. Statistik vidouce jen elo by řekl, stagnuje, hrůza, co s ním dělá trenér?
Pan Evžen Gonsior léta říká, že by byl pro zrušení el u mládeže, aby v šachu řešili důležitější věci, třeba jak neznají koncovky, než že s úděsným výrazem: přišel jsem o 20 elobodů (teď ještě vyšší koef).
Vím, že v jiných mnoha krajích KPI-IV na elo neposílají (třeba šetří na jiné věci) a přitom říkáš, že dospělé soutěže nejlepší pro ně. Věřím, že dvojnásobek na elo mají i ti starší. Chápu však, že obdobně je u dětí z jiných zemí.
Určitě souhlasím s Tebou Marku, že více kvalitních vážných partií je potřebné. Ale také je mít rozebrané a mít čas na další trénink. Jak píše jeden ruský mistr v knížce, když chodil jako žák v kroužku k trenérovi: Na každý trénink jsme museli mít všichni alespoň jednu sehranou zapsanou partii, třeba i přátelskou.
Marku, nejprve k Tvým Elů, Elům tehdejší doby:
Počítal jsis všechny své partie, na rozdíl od dnešních žáků, kterým počítáš jen ty na FIDE.
Dále to nebyla u Tebe ela FIDE, ani povětšinou celostátní, ale spíše krajská.
Až do první poloviny 80.let bylo minimální FIDE elo 2200 a minimální národní elo 2000 , pak (někdy v 1985 r.) snížili hranici FIDE na 2000 a národní na 1900. Hráči s národním pod pak měli hanlivé označení od některých šprýmařů ''ten s elem z minulého století''. FIDEelo měla snad jen širší repre špička.
Krajská ela počítali krajští klasifikátoři ''na koleně'', když byl někdo neoblíben, tak ho zařízl (a třeba naopak). Dokonce se tradovalo, že v jednom kraji byl klasifikátor okresní fotbalový rozhodčí, a že rozdává ela, jak když píská fotbalový zápas.
To plus sto (celosvětově) se mohlo dít, ale zda tak bylo promítnuto do národních / krajských, to nevím. Pravda je, že v našem kraji říkali starší kolegové, když jsem byl žákem, že jim bylo divné, že mají tak malá ela proti jiným krajům a přitom se silnějšími jiných krajů hrají partie s rovnými výsledky. Zatlačili na klasifikátora a prý celému kraji hodil stovku navíc. Mohlo to být to, o čem píšeš (+100 ouředně všude) a trošku zkresleně prezentováno.
To jen výlet do historie, když jsi Marku ela 70.let nakousl... k podstatě v další příspěvku