Na závěr několik rozhovorů

Se Sergejem Movsesjanem

Sergej Movsesjan ovládl velmistrovský turnaj Pardubice Open po dlouhých jedenadvaceti letech. Jak ale sám říká, triumf z roku 1995 a ten letošní se moc porovnávat nedají.

Jaká byla letošní konkurence ve velmistrovském turnaji?
Velice silná, ostatně jako každý rok. Loni to bylo hlavně mezi mnou a Viktorem Lázničkou, letos zde byl ratingově ještě silnější hráč Ganguly z Indie. I proto si myslím, že konkurence byla ještě větší než loni.  

Nakonec jste dokráčel k turnajovému prvenství, což se vám povedlo naposledy v roce 1995. Dají se oba triumfy porovnat?
Na ten první si pamatuji moc dobře, protože se jednalo o můj první výraznější úspěch a stále se jedná o jeden z nejpříjemnějších zážitků v mé kariéře. Jinak se obě výhry dají těžko porovnávat. Já i samotný Czech Open jsme ušli poměrně dlouhou cestu a myslím, že u nás nastal kvalitativní posun dopředu, i když u mě ten skok asi není tak veliký. (smích) Každopádně vyhrát oba ročníky bylo velmi těžké.

Vraťme se k průběhu letošního Czech Openu. Vidíte nějaký klíčový okamžik v průběhu celého velmistrovského turnaje?
Jednou z klíčových partií byla ta šestá proti mezinárodnímu mistrovi Anuragovi z Indie. Ten se dostal poměrně překvapivě do vedení a hrál velice dobré a zajímavé šachy, což koneckonců dokázal v průběhu celého turnaje. S ním jsem zahrál několik horších tahů a kdyby lépe zvládl časovou tíseň, tak mohl celou partii vyhrát. Zde jsem byl nejvíce ohrožený.

V posledních třech kolech jste se navíc střetl s velmistry Lázničkou, Gangulym a Nabatym.
To byly samozřejmě rovněž důležité partie. Viktor se snažil hrát na výhru, ale podařilo se mi dobře připravit a docela pohodlně remizovat. Poslední dvě partie byly také náročné, kdybych prohrál, mohlo to úplně změnit pořadí. Naštěstí jsem to zvládl.

S Viktorem Lázničkou jste si oproti loňskému ročníku prohodili pořadí. Pomohla vám letos tato zkušenost z roku 2015?
Připravit se na takovýto turnaj je obtížné, protože možností, jak se bude vyvíjet je spousta. Když skončíte druhý a jste blízko vítězství, tak nechcete, aby se to opět opakovalo, takže jsem měl o motivaci postaráno. Myslím si, že turnaj dopadl hezky a i Viktor je se druhým místem spokojený, stejně jako jsem byl já loni.

Znamená vaše letošní vítězství, že zde už máte splněno?
Nebral jsem to tak, že když vyhraju, tak už sem nikdy nepřijedu. Snažím se na každém turnaji hrát tak, abych uspěl, to znamená i v Pardubicích jsem chtěl podat co nejlepší výkon. Záleží na spoustě okolností, ale pokud vše vyjde, tak bych rád přijel i příští rok.

V turnaji zazářilo hned několik mladých hráčů například z Indie či Uzbekistánu. Co říkáte na výkony této nastupující generace?

Zejména u Indů mě to vůbec nepřekvapuje, protože mají velkou motivaci a vzor v podobě mistra světa Višvanáthana Ánanda. Vidí, že pokud máte talent a pracujete na sobě, tak můžete dosáhnout na nejvyšší mety. Na té dlouhé cestě na vrchol na ně čeká spousta nástrah, tak uvidíme, jak si povedou dál. Každopádně bych si jejich jména zapamatoval.

Jakým směrem se po letošním triumfu bude ubírat vaše další šachová kariéra?
Myslím, že mi letošní vítězství nijak nezmění přístup. Je spousta věcí, které musím zlepšit, abych hrál lépe. Další turnaj mě čeká až na začátku října na ostrově Man ve Velké Británii. Jedná se o velice silně obsazený mezinárodní turnaj, který jsem hrál i loni.

Máte ještě nějakou konkrétní metu, ke které byste se rád přiblížil? V minulosti jste například figuroval v TOP 10 světového žebříčku.
Pozice, na kterých jsem byl, se budou zpátky dosahovat velmi obtížně. Momentálně si nedávám nijak dramatické cíle, snažím se opravdu zahrát dobře vždy konkrétní turnaj a pokud se mi přitom povede vylepšit ELO, tak je to jenom plus. Pokud bych však měl něco zmínit, pak je to pravidelně nastupovat za reprezentaci Arménie.

S Viktorem Lázničkou

Viktor Láznička na letošním ročníku obhajoval triumf z roku 2015. To se mu nakonec nepovedlo a se ztrátou půl bodu skončil druhý za Sergejem Movsesjanem. Nyní ho s celým reprezentačním týmem čeká olympiáda v Baku.

Jak hodnotíte letošní ročník Czech Openu?
Konkurence byla oproti loňsku určitě silnější, bylo tady více hráčů s ratingem přes 2600. Nakonec se však znovu ukázalo, že to je mezi mnou a Sergejem Movsesjanem. Sergej měl letos jistější ruku, trochu víc štěstí, a proto vyhrál. Každopádně to byl opět povedený turnaj.

Se Sergejem jste si prohodili umístění z loňského roku. Proč to letos nevyšlo?
Řekl bych, že klíčové momenty byly dva. Ve druhém kole jsem chtěl proti Izraelci Kantslerovi za každou cenu vyhrát a přepískl jsem to. Partie skončila remízou, ale stejně jsem ztratil půl bodu. Pak musím zmínit sérii tří remíz od 6. do 8. kola. Proti Cyrilu Ponížilovi se mi nepodařilo vytěžit z lepší pozice víc než remízu, proti Sergejovi se mi nepodařilo zahájení, takže to byla remíza s bílými prakticky bez boje. No a ani s Yuffou jsem neměl šanci na vítězství. Sedm bodů je na celkové prvenství zkrátka málo a právě tato pasáž mě připravila o možnost bojovat o první místo.

Kam poputují vaše další šachové kroky?
Čeká nás olympiáda v Baku. Možná to bude znít jako klišé, ale chtěli bychom skončit co nejvýše.

To znamená?
Obrovský úspěch by bylo umístění v první desítce, ale pokud skončíme do patnáctého místa, tak to bude velmi dobré.

Jak bude probíhat příprava na Baku?
Za týden máme reprezentační soustředění, tak doufám, že tam nabereme nějakou energii a stmelíme kolektiv. Už jen proto, že máme novou akvizici v týmu – Vojtu Pláta.

Co říkáte na jeho zařazení do týmu?
Vojta je svůj. Dokáže zahrát opravdu výborně, ale také dokáže být poněkud excentrický, takže doufám, že uvidíme tu jeho první tvář. (smích) Zároveň věřím, že nám Vojta dodá jakýsi nový impuls, protože zbytek týmu už je tam téměř zdomácnělý. Přijde mi, že jsme na posledních akcích byli poněkud vyčpělí.

Jak vůbec momentálně vnímáte šachy? Je o vás známo, že studujete třetí vysokou školu.
Je pravda, že šachy v mém životě trochu ztratily prioritu. Věnoval jsem se jim naplno dvacet let, což je docela dost. V životě se dá dělat spoustu jiných věcí, takže teď jsou trochu na druhé koleji, což je vidět i na elu. Samozřejmě mě stále baví, ale prim teď hraje především vzdělání.

S Martinem Červeným

Martin Červený má za sebou fantastický Czech Open, v průběhu velmistrovského turnaje si  navíc uhrál velmistrovskou normu. Nebýt nepovedeného posledního kola, skončil by mnohem výše než na konečném 19. místě.

Letos se vám ve velmistrovském turnaji vedlo opravdu náramně. Čím to?
Opravdu si to nedovedu vysvětlit, protože sezóna byla poměrně špatná a v extralize jsem neměl vůbec dobré výsledky. Ale musím říct, že jsem zde hrál opravdu dobré šachy.

Jak probíhala příprava na Pardubice Open?
Před turnajem jsem se moc nepřipravoval, ale na samotné partie byla poctivá, dá se říct několikahodinová. A hlavně mi vycházela, což bylo velmi důležité.

Jak hodnotíte průběh celého turnaje?
Nedá se úplně říct, že bych měl nějakou vyloženě těžkou partii. Měl jsem dobrý začátek, kdy jsem porazil ve druhém kole Lintchevského a ve třetím hned dalšího velmistra Smithe. Chytil jsem se hned na úvod a to mě nakoplo do dalšího průběhu. Až do devátého kola jsem hrál bez porážky s hodně silnými hráči.

Deváté kolo už vám ale nevyšlo podle představ.
Jak mi po celý turnaj vše vycházelo, tak v poslední partii proti Kononěnkovi bylo všechno špatně. Zaslouženě jsem prohrál, protože se mi nepovedlo vůbec nic.

Kolo před koncem jste si ale uhrál velmistrovskou normu.
To je fantazie, na to vůbec nemám slov.

Jaké jsou vaše další šachové plány?
O prázdninách mě čekají ještě dva turnaje – ve Starém Městě a v Olomouci, poté klasicky extraliga, takže šachů bude spousta. Když už se mi tady povedla ta norma, tak by byla škoda nepokusit se o další dvě. Kdybych dosáhl titulu velmistra, tak by to byl sen. 

Jak hodnotíte letošní Czech Open celkově?
Beru to tady spíše jako společenskou událost. Letošní ročník jsem si užil moc, i kvůli tomu, že jsem hrál už od začátku festivalu spoustu turnajů.

S Indem Praggnanandhaamem

Je možné, že se letos v Pardubicích představila budoucí šachová superstar. Ind Praggnanandhaa je vůbec nejmladším hráčem v historii, který uhrál normu mezinárodního mistra. Ve velmistrovském turnaji Pardubice Open skončil při své první účasti na 46. místě.

Jak dlouho už se věnuješ šachům?
Hraji zhruba čtyři roky, takže od mých šesti let.

V Pardubicích jsi byl poprvé. Jak sis užil svůj první Czech Open?
Moc se mi tu líbilo. A tím nemyslím jen turnaj samotný, ale také město a prostředí. Rovněž počasí bylo trochu příjemnější než u nás. (smích) Je to největší turnaj, na kterém jsem zatím hrál.

Nakonec jsi skončil na 46. příčce. Jsi s tímto umístěním spokojený?
Docela ano. Snažil jsem se hrát atraktivně, což snad bylo vidět. Vyhrál jsem pět partií, tři jsem prohrál a pouze jednou remizoval, takže to není úplně zlé. Nejvíc si cením vyhrané partie s českým velmistrem Janem Krejčím, z ní mám opravdu radost.

Jaké jsou tvé další plány?
Vracíme se zpátky do Indie. Budu trénovat se svým trenérem a se svojí starší sestrou. Doufám, že to jednou dotáhnu k titulu mistra světa.

Přijedeš i příští rok na Czech Open?
Moc rád bych, tak doufám, že to vyjde a zahraji si zde i v roce 2017.

Se sourozeneckou dvojící z Uzbekistánu

Na letošním Czech Openu byste těžko hledali úspěšnější sourozeneckou dvojici. Příjmení Sindarov figuruje u vítěze turnaje C – Islombeka i u jednoho z největších překvapení velmistrovského turnaje – Javokhira. Oba mladíky z Uzbekistánu od sebe dělí dva roky, přičemž starší Javokhir se narodil v roce 2005.

Po kolikáté jste se Czech Openu zúčastnili a jak se vám v Pardubicích líbilo?
Javokhir: Byl to náš první ročník a jsme fascinovaní tím, jak velký festival Czech Open doopravdy je. Poprvé v životě jsme viděli tolik lidí na jednom místě hrát všechny možné hry a především šachy. Je to pro nás obrovská zkušenost.

Islombeku, ty jsi svůj turnaj vyhrál. Jak hodnotíš tento úspěch?
Islombek: Jelikož jsem byl až 174. nasazený, tak jsem rozhodně nečekal, že bych mohl celý turnaj vyhrát. Dokonce jsme museli přeobjednávat letenky, protože jsme netušili, že se zúčastním i závěrečného vyhlášení vítězů, takže jsme měli letenky už na sobotu. Z takového důvodu jsme samozřejmě rádi přebookovali. (smích)

Javokhire, ty jsi se v turnaji Pardubice Open postavil hned několika velmistrům a nakonec jsi skončil na výtečném 47. místě. Co ti tento turnaj přinesl?
Javokhir: I já jsem se svým výsledkem spokojený, protože se mi podařilo získat 32 bodů do ela. Za velký úspěch považuji i to, že jsem v průběhu celého turnaje s tak silnými soupeři ani jednou neprohrál. Doufám, že mi tyto zkušenosti pomohou v dalším růstu.

Jak probíhají vaše šachové tréninky v Uzbekistánu? Trénujete i doma mezi sebou?
Javokhir: Od loňského roku trénujeme v šachové akademii v Taškentu, která je jedinou v Uzbekistánu. Máme velice dobré trenéry, ale samozřejmě trénujeme i doma mezi sebou, protože šachy jsou nedílnou součástí našeho každodenního života.

Čeho byste chtěli ve své šachové kariéře dosáhnout?
Javokhir: Chtěl bych dosáhnout až na vrchol, tedy stát se mistrem světa.
Islombek: Já taky.

Jakub Burian
tiskový mluvčí Czech Open 2016