MMČR tělesně postižených na známém místě

Pouze běžný termín byl asi o 2 týdny uspíšen,hrálo se již od 29. 8. do 6. 9. 2019. Možná měl nov  termín příznivý vliv na počasí, které bylo po většinu dnů slunečné, pouze s občasnými dešti.

Tradiční byl i počet startujících, kolem 40, tentokrát nastoupilo 44 hráčů. Původně bylo
přihlášeno dokonce téměř 50 hráčů, ale z 9 cizinců jich pět nepřicestovalo, hlavně ze
zdravotních důvodů. Mezinárodní punc tak zachraňovali pouze čtyři slovenští přátelé. Méně
bylo tentokrát i vozíčkářů, z různých příčin absentovalo několik tradičních účastníků.
Doprovod i společenské partnery tvoří, stejně jako v minulých letech, několik hráčů bez TP,
kteří mají i samostatnou kategorii cen. Ředitelka Mistrovství Irena Badačová se snažila
umožnit start všem TP zájemcům systémem dotací, kryjících skoro 60% pobytových nákladů.
Hrající rozhodčí Zdeněk Šnyta se za léta stal skoro nepostradatelným inventářem.
Hrací tempo 1,5 h na celou partii + 30s/tah, což je určitá specifika soutěží TP šachistů,
vyžaduje větší adaptaci hlavně u těch, co hrají dost partií se standardním tempem, tj. navíc s
přídavkem 30 min. po 40 tazích.

Úvodní kolo se obešlo bez větších překvapení. Z nasazené TOP 10 remízoval pouze Juraj
Zavarský, který svůj vlažnější start podtrhnul půlkou i v dalším kole a Šnyta. Jeho remíza
s účastníkem nedávného IPCA MS Antonínem Korberem však moc překvapivá nebyla, Tonda
je docela neprůstřelný hráč a v Horní Bečvě prohrál pouze jednou.

Dovolím si nyní malou odbočku k pochopení dalšího: před 3 lety na Openu Staré Město,
který se ještě hrál archaicky bez bonifikace 30 s/tah, jsem v některém z prvních kol sledoval
závěr partie mého přítele od mládí Josefa Ludvíčka, nyní již osmdesátníka. Jednoduchou
rovnou koncovku se jeho násobně mladší protivník rozhodl vyhrát v „náhlé smrti“, když to
nešlo normálně šachově. Následovaly desítky tahů zuřivého blicání, kdy se počátečný mírný
časový náskok Josefa postupně rozplýval, až mladík dosáhl svého a celý BOD byl jeho! Pyšně
se po partii rozhlížel po sále, jak toho staříka „přeblical“, aniž zřejmě tušil, že to není ani tak
díky jeho šachovým schopnostem, ale fyziologii. Prostě starý organismus provede tah o
desetiny vteřiny pomaleji než mladý, což po desítkách tahů bití do hodin výsledek předurčuje.
Ve stejném turnaji o několik kol později jsem v boji o nejpřednější posty černými hezky
přehrál Elově zdatnějšího soupeře, získal kvalitu a materiální výhodu uplatňoval. Což se mi
moc nedařilo, pozice se postupně vyrovnávala. I trochu otráven jsem v rovném postavení dal
partii za remízu. No to bylo něco pro přihlížející mladé! „Proč to dávám za půlku, když mám
skoro 5 minut a soupeř jenom něco přes minutu?“ „Vždyť mu to musí po pár desítkách tahů
spadnout!“ „Ale pozice je úplně rovná“ odpovídám. „Ale bod je BOD!“ opakovali mladí a
zřejmě to do dneška nechápou! Já zase nechápal, zda se za mé šestileté subjektivně-objektivně
vynucené turnajové pauzy (2010-2015) opravdu pojetí šachu natolik změnilo, hlavně u
mladších šachistů!? Tož tak! A zase zpět na Horní Bečvu.

Nejdelší partií úvodního kola a celého MMČR TP byl duel obhájce loňského titulu Víta
Valenty. Ten získal nakonec v koncovce pěšce, ale materiál se postupně zredukoval až do
teoreticky remízové koncovky, kde měl Vítek jezdce a jediného pěšce před polem proměny,
které ale soupeřův střelec bezpečně kryl. Oba králové stáli poblíž. Když jsem viděl, k čemu se
schyluje, vzpomněl jsem si na Ludvíčka (viz. výše) a raději odešel. Asi bych se neudržel a do
popotahovací show nějak vstoupil, neboť se nikdy nestanu stoupencem takového pojetí šachu!
Vítkův protivník sedmdesátiletý Jan Klus, podle svých slov hraje v posledních desetiletích
šachy velmi málo. A zcela v zápasovém zápalu zapomněl na pravidla 50 tahů i třikrát
opakované pozice, resp. i na způsoby jejich reklamace. Po 65 tazích od poslední výměny, resp. tahu pěšcem, bezduché popotahování ukončil Klusův přehmat a Valenta získal po 130
tazích celý BOD!! Toto představení udiveně sledovalo více spoluhráčů i rozhodčí. A právě
úlohy rozhodčího, jaké má možnosti, práva či povinnosti v takových případech, se týkaly i
některé diskuze účastníků. Při všech debatách o této maratonské partii reprezentanta ČR TP
Víta Valenty jsem byl velmi rozpačitý. Nevím, zda takto „vybojovaný“ celý bod může těšit,
nebo jsem možná již moc starý, abych to chápal? Houževnatost projevoval Vítek i v dalších
partiích, kde mu to přinášelo většinou celé body, vyvaroval se větším přehmatům a po osmém
kole již loňský titul obhájil. Byl kvalitně teoreticky připraven na jednotlivé soupeře a tradičně
dobře hospodařil s časem, což v těchto soutěžích je často rozhodující. Já jsem to Vítkovi
hodně usnadňoval různými kolapsy, další účastníci na přebornický post asi moc šance neměli.
Protože partie ostatních účastníků k dispozici nemám, mohu posloužit v příloze pouze
vlastními ukázkami, právě mých kolapsových příhod a jejich objasnění, které snad mohou
poučit i pobavit.

Na druhou příčku se nakonec dostal Jiří Novák, určitě i zásluhou mé partie s ním, o které mi
alespoň dva účastníci řekli, že to muselo „být hozené“, jinak že to možné nebylo! To
posoudíte v první přiložené ukázce. Jirka rovněž hrál velmi houževnatě, čímž někdy
nahrazoval některé technické šachové nedostatky. A stříbro vybojoval v posledním kole
v koncovce 4 věží, kterou hrál do vyčerpání všech možností. Troufnu si tvrdit, že to je možná
jeho největší dosavadní šachový úspěch!

Na čtvrté příčce za mnou skončil velmi solidně hrající Valter Kocur, s nímž jsem
v posledním kole nevyužil silného volného pěšce a6 k výhře a pouze půlil. Tím jsem
zarmoutil Marcela Řezníčka, který si dělal čáku na prvenství v kategorii vozíčkářů, kterou
nakonec vyhrál Valter. Myslím si, že mu vozíčkářský titul sedí podstatně více, neboť Marcel
se choval až příliš pragmaticky – po dvou úvodních výhrách upřednostnil bezpečnost a všech
7(!) dalších partií zremizoval, což mu i tak stačilo na slušnou celkovou šestou příčku. Bronz
mezi vozíčkáři zůstal Bohumilovi Jarošovi. Nebýt závěrečné prohry s Novákem, bylo jeho
umístění ještě lepší nejen mezi vozíčkáři, ale i celkově, minimálně v TOP 8. V posledních
ročnících MMČR se daří Ottovi Nývltovi, nejinak tomu bylo i letos a páté místo mu docela
sluší. Byl v popředí závěrečné tabulky jediný mimo nasazenou desítku hráčů.

Z nasazené desítky zůstali mimo TOP 10 nakonec pouze dva hráči. Miroslav Tichý se však
celou dobu pohyboval v popředí, ale závěr 1(4) jej odsunul na 14. příčku. Nasazená trojka
Petr Stodůlka v posledních letech šachy hraje málo, což se i projevilo jeho umístěním až na
počátku třetí desítky. Nejlepší ze Slováků byl Juraj Zavarský, který skončil shodně se svým
nasazením 7. Po vlažném startu se postupně dostal do kontaktu s čelem, ze kterého odpadl až
v předposledním kole v divoké partii s Valentou, který si tím zajistil titul.

Kategorii hráčů bez TP ovládl opět tradičně Zdeněk Šnyta, ale pouze nejtěsnějším rozdílem
před Jaroslavem Volfem (celkově 8., resp. 9. místa). Desítku uzavírá Petr Tkadleček, který je
nejlepší mezi hráči s Ratingem do 1800. Milan Lízner se umístil těsně za desítkou, se dvěma
výhrami a sedmi půlkami další remízový král turnaje. Hned za Líznerem skončil Jiří
Bainhofner, což je zřejmě jeho nejlepší výsledek v MMČR TP vůbec. Na trůnu pro remízové
krále je tentokrát hodně těsno, s 50% možných bodů (+1, =7, -1) se tam prodrala i Irena
Badačová, která se stala vítězkou kategorie žen mezi 5 startujícími. Na dalších místech mezi
ženami skončily obě Slovenky Nikola Konkolová a Katalin Engel, která předvedla
obdivuhodný finiš 3(3).

Ve srovnání s minulými ročníky bylo v turnaji docela dost remíz - 86, co je 44%. I tak se
našli dva hráči, kteří se bez nich obešli – Ladislav Pirhala a Katalina Engel. A to tentokrát
závěrečné kolo počet remiz nezvýšilo. Ředitelka turnaje Irena Badačová totiž zvolila novou
koncepci mistrovství, se dvěma dvoukoly, aby účastníci nemuseli odjíždět po skončení
posledního kola a vyklidit tak pokoje ještě v době hry. První dvoukolo hned úvodní den bylo
celkem pohodové, zato v 4. a 5. kolech během druhého dvoukola se hrály i rozhodující partie pro celkové umístění. Možná by šlo zvážit ještě jiné varianty uspořádání. Třeba ponechat
letošní konec turnaje, ale úvodní kolo hrát v den příjezdu? Počet 8 noclehů by zůstal, ale hrálo
by se pouze dvoukolo jedno (třeba v 2+3 kolech).

Osobně jsem měl z dvoukol velký respekt, v minulých ročnících jsem v nich uhrál vždy
pouze 50%. Letos to sice bylo lepší, ale klíčová partie s Valentou celkem zákonitě vyšla na
páté kolo, tedy odpoledne ve dvoukole. I s černými figurami jsem usiloval o zisk nějaké
výhody. Vítek však partii založil pevně bez větších rizik a dělba bodů byla nevyhnutelná. Že
jsem nebyl Valentovi kvalitním konkurentem, rozhodla určitě má podivná partie s Novákem
ve 3 kole a zdravotní problémy v závěrečných třech kolech, vyžadující četné odcházení od
partie. V sedmém kole se mi to podařilo vyřešit rychlou 19-ti tahovou miniaturkou. Podstatně
delší byla partie osmého kola, kterou ukazuji v příloze i s vysvětlením. Může mne trochu
potěšit, že jsem měl teoretický maximální možný B-H -1 v turnaji (zřejmě poprvé v životě),
neboť jsem hrál s osmi hráči v TOP 10, resp. TOP 9 beze mne. A škrtal se mi jako nejslabší
Jaroš na 13. místě.

Konečné pořadí po 9 kolech

Příloha partiová i úvahová:                                                                                                       

3. kolo 31. 8. 2019

 B: Novák Jiří
 Č: Babula Milan

 A01 Nepravidelné

1.b3 e5 2.Sb2 Jc6 3.e3 a6 4.g3 d5 5.Sg2 Jf6 6.Je2 Sf5 7.a3 Dd7 8.h3 h5 9.d3 Se7 10.Jd2 

0-0-0 11.b4 (první překročení třetí řady po tolika tazích naznačuje mírné ambice B v partii) g5 12.e4 (maxiopatrné počínání již nelze protahovat. Je nutné projevit nějakou aktivitu. Lépe však bylo 12.d4) 12…dxe4 (zde ponechání napětí po 12…Se6 spolu s prostorovou převahou bylo pro Č ještě výhodnější. Již zde jsem však se zalíbením vyhlížel koncovku po 20. tahu) 13.Jxe4 Jxe4 14.dxe4 Dxd1+ (pochopitelně bylo lepší De8, ale důsledně směřuji do vyhlédnuté koncovky se silnými střelci Č) 15.Vxd1 Se6 16.Vd2 (po delším přemýšlení našel zajímavý převod K na dámské křídlo. Vůbec nejde 16.0-0 pro Sc4 s neodvratným vpádem věže na d2) 16…g4 17.h4? (uzavření královského křídla hraje do not Č. Bílý bude nyní zcela bez protihry.) 17…Vxd2 18.Kxd2 Vd8+ 19.Kc1 Sf8 20.Sc3 (jinak vnikne černá věž s rozhodující silou na d2) 20…Sc4 21.Ve1 Sh6+ (nyní, ale hlavně v dalším tahu jsem spotřeboval většinu svého zbývajícího času hledáním nejvíce vyhrané varianty. Velmi dobré zde bylo určitě 21…a5) 22.Kb2 Jd4? (kromě tohoto tahu jsem zkoumal 22…Vd6 23.Sf1 Vf6 24.Jc1 Sxf1 25.Vxf1 Sxc1+ 26.Kxc1 Vf3, nebo 22…Sxe2 23.Vxe2 Vd1 24.Ve1 Sc1+ 25.Ka2 Vxe1 26.Sxe1 Jd4 27.c3 Jf3 28.Sxf3 gxf3 a rovněž 22…Sd2 23.Vd1 a nyní mi nevycházelo ani 23…Sxc3+ 24.Jxc3, ani 23…Sc1+ 24.Kxc1 Sxe2 25.Vxd8+.

 Bohužel mi vůbec nenapadl po 22.Sd2 23.Vd1 krásný studiový odtah 23…Se3!! Nyní nemá B nic lepšího než 24.Vxd8+ Kxd8 25.fxe3 Sxe2, kde po dalším tahu Č b5 nastane úplná paralyzace bílých střelců. Hlavním kladem tahu 23…Se3 a vynuceného jeho vzetí je znemožnění bílé protihry tahem f3. Pak Č získá izolovaného Pe4 a vyhraje poměrně lehce.

Všechna mnou uvažovaná pokračování byla pouze výhodná, včetně zahraného, jasně vyhrané bylo pouze jediné, které jsem ale bohužel nenašel.)

23.Sxd4 exd4 24.Jf4 Sxf4 25.gxf4 b6 26.e5 c5 27.Se4 Kc7 (B hraje samozřejmé tahy. Proč jsem nyní nezahrál já samozřejmé 27…Kd7, nevím) 28.Sd3 Sxd3 29.cxd3 Ve8? (halucinace v časové tísni vedená snahou „nalákat“ B krále na c4 a tam jej zmatit! Ale matící pole b4 je kryto Pa3!) 30.bxc5 bxc5 31.Kb3 (nyní jsem viděl, že mat na b4 není. Náhlý pohled na hodiny, tam mám několik vteřin. Ve stresu jsem chytil nejbližší kámen a zahrál naprostý nesmysl!) 31…f6?? (Po 31…Vb8+ 32.Kc4 Vb2 je pozice objektivně rovná, ale B musí najít pár dobrých tahů. Po likvidaci Pf2 je volný černý Pg4 dost nebezpečný. Po nesmyslné hrubce 31…f6 je ovšem ihned konec partie.) 32.Kc4 Kc6 33.e6 f5 34.Ve5  1-0

8. kolo 4. 9. 2019

B: Šnyta Zdeněk 
Č: Babula Milan

C01 Francouzská

1.e4 e6 2.d4 d5 3.exd5 exd5 (celkem podle očekávání výměnná francouzská, která má pro černého tu výhodu, že již po třech tazích vyrovnal!) 4.c3 Jf6 5.Sd3 Sd6 6.Je2 Sg4 7.f3 Sh5 8.Sf4 0-0 9.Sxd6 Dxd6 10.0-0 Sg6 11.Ja3 Jbd7 12.Dd2 Db6 (začíná nepříjemné obtěžování, kde hráč zaměřený pouze na remizu se může snadno zamotat) 13.Sxg6 hxg6 14.Jc2 Vfe8 15.b3 a5 16.Vfe1 a4 17.b4 (to ještě nebylo nutné, ale Vb1 je psychologicky náročné) 17…Dc6 (hned se zaměřuje na slabé pole c4) 18.Ja3 Jb6 19.Dd3 (s nabídkou remízy. Výhoda Č je zatím celkem malá, ale dá se reálně zvětšovat) 19…Dd6 20.Dd2 Ve7 (již nyní šlo po 20…Jc4 21.Jxc4 dxc4 hodně výhodu zvětšit) 21.Jf4 Vae8 22.Jd3? (pouze 22.Vxe7 dávalo šance na úspěšnou obranu) 22…Jc4! (díky přetížené bílé dámě je vzetí na c4 vynuceno. Tím se uvolňuje pole d5 pro černého jezdce, což již skoro rozhoduje.) 23.Jxc4 dxc4 24.Vxe7 Vxe7 25.Jc5 b5 26.Ve1 Jd5 27.g3? (jedině stažení jezdce po 27.Vxe7 Dxe7 28. Je4 f5 29.Jg3 dávalo šance na záchranu) 27…Dd8? (s ubývajícím časem jsem nedopočítal 27…Vxe1+ 28.Dxe1 De7 29.Dxe7 Jxe7 30.Kf1 Jd5 31.Ja6 Jxc3 32.Jxc7 Jxa2 33.Jxb5 a nyní ne uvažované 33…Jxb4 34.Ke2 s problémy při realizaci, ale 33…c3! 34.Ja3 Jxb4 a rozhodne pochod Č krále bez větších potíží) 28.Ve4 De8 29.Kf2 f5 30.Vxe7 Dxe7 31.Ja6? (pouze snad 31.h4 mohlo brzdit plány Č) 31…c6? (již zde šlo využít nevhodně umístěného Ja6 po 31…f4! 32.gxf4 De6 33.Jc5 Dh3-+. Bohužel u mne již začal hrát výraznou roli čas. Soupeř měl ještě k dispozici přes půl hodiny, já pouze minuty.) 32.Jc5 g5 33.a3 g6 34.Ja6 Kf7 (i zde šlo využít vzdálení jezdce od pole e4 prostřednictvím 34…g4!, neboť nelze 35.f4 pro De4. Po 35.fxg4 jde i Jf6, ještě lepší je však 35…fxg4 36.Jc5 Df7+ s dalším 37…Df3-+. Logicky jsem však chtěl přiblížit vpřed i krále, třeba i proti výpadu Dg5.) 35.Jc5 Kg7 36.Kf1 g4 37.Kf2 (Po vzetí na g4 jej jezdec s tempem dobere s přechodem do dalšího průběhu partie. Po 37.f4 přijde 37…g5 38.fxg5 Kg6 s dalším Dxg5) 37…gxf3 38.Kxf3 g5 (za vyměněného g pěšce přichází jeho kolega, aby rozhodl?) 39.Kg2 Kg6 40.Dc1 Jf6 41.Kf3 Jd5 (neškodné poskoky na získání času, který jsem ale vzápětí opět ztratil. Nyní mi nezbývalo nikdy víc, jak 3 minuty do konce.) 42.Dd2 g4+ 43.Kf2 Dh7 44.Ke1 De7+ 45.Kf2 Dh7 46.Ke1 De7+ 47.Kf2 (opakováním tahů jsem svůj čas zvýšil z 1,5 na 3 minuty. Věděl jsem, že po 47…f4! je výhra blízko. Např. 48.gxf4 Dh4+ 49.Kg1 g3 a nevyhnutelně padá klíčový Pc3 bílého a vzápětí i a3. Jako klíčovou variantu jsem uvažoval 48.Dc2+ Kf6 49.De4 Dxe4 50.Jxe4+ Kf5 51.Jd6+ Ke6 52.Je4, kde jsem ale přecenil obranné možnosti B po nutném 52…f3 a domníval se, že koncovka se může vléci i ještě několik desítek tahů. Přitom je postavení celkem lehce vyhrané, neboť všechny pěšcové koncovky jsou pro B ztraceny.

Ale do kalkulace rozhodujícím způsobem vstupovaly jiné, nešachové faktory. Jestli stihnu ukončit partii před nevyhnutelným odchodem od stolu na cca 4 minuty. Možnost si vytvořit rychlým taháním dostatečný časový „polštář“ je u mne vždy problematická. Vedle hrající Valenta právě vyhrál se Zavarským, čímž si prakticky zajistil prvenství. Bohužel jsem nedokázal přesvědčit sám sebe k pokračování ve hře.) 47…Dh7??  ½

  Je nyní na čtenářích k posouzení, zda je to u mne zbabělost, nebo naopak určitý realismus. V podstatě jsem remízou riskoval max. ztrátu druhého místa v turnaji, což se i shodou více okolností v závěrečném kole stalo.

  Možná to „zdravějším“ šachistům i přibližuje problémy, které musí jejich TP kolegové mnohdy navíc řešit. Někteří třeba nemohou hrát v silnější časové tísni, neboť provedení tahu je pro ně fyziologicky daleko obtížnější -  blicka v jejich podání pak může třeba připomínat zpomalený film. I v tomto turnaji znám případ vzdání partie v raném zahájení ne z šachových, ale z čistě zdravotních příčin. Domnívám se, že omezení celkového času na partii TP hráčů na 2x1,5 hodiny je vedeno právě zdravotními ohledy. Na druhou stranu ale v závěrečné fázi partie je nutná jejich neustálá přítomnost u šachovnice, na předem neznámou dobu. V tomto ohledu půlhodinový přídavek po 40 tazích v běžných turnajích dává jistou příležitost k oddychu a dalším záležitostem.

                                                                                                                                               /mb/

Milan Babula