Po přečtení článku Martina Petra „Ohlédnutí za ME juniorských družstev“ jsem se rozhodl, že nebudu dále krýt špatně odvedenou práci kapitána svým mlčením a napíši také článek – nikoliv však povrchní hodnocení, ale seriózní analýzu všech faktorů, které vedly k fatálnímu neúspěchu obou družstev.

Mistrovství Evropy juniorských družstev se konalo v rámci festivalu Czech Open 2009 v Pardubicích od 15. do 23. července. Odděleně se hrály soutěže juniorů a juniorek.

Junioři nastoupili v sestavě:
1. Cyril Ponížil (2314)
2. Lukáš Kuchynka (2307)
3. Tomáš Pecha (2213)
4. Lukáš Vlasák (2177)
5. Marcel Bednář (2154)

Průměrné elo 2233 zařadilo tento tým na 7. místo startovní listiny. Naší ambicí bylo pokusit se zaútočit alespoň na bronzovou medaili. Skončili jsme dvanáctí ze třinácti.

Družstvo juniorek v sestavě:
1. WFM Kristýna Havlíková (2161)
2. WFM Karolína Olšarová (2151)
3. Tereza Olšarová (2127)

S průměrným elem 2146 bylo družstvo první nasazené. Očekávali jsme některou z medailí. Juniorky skončily jedenácté z šestnácti. Výsledky obou družstev nelze označit jinak než fatální neúspěch.

K pochopení souvislostí je nutné vrátit se do března, kdy jsem zjistil, že v Pardubicích se bude konat Mistrovství Evropy juniorských týmů. Podařilo se mi z mých přátel sestavit tým hráčů, kteří by mohli a chtěli hrát (1. Lukáš Kuchynka 2. Tomáš Pecha 3. Lukáš Vlasák 4. Jakub Tuma 5. Marcel Bednář). Požádali jsme ŠSČR o příspěvek na tuto akci, přestože v ekonomickém plánu pro rok 2009 nebyla pro ME juniorů vyhrazená ani koruna. Nebýt naší iniciativy, na ME v Pardubicích by české družstvo nehrálo. Odpověď p. Dr. Sejkory přišla v tom smyslu, že se s nějakým příspěvkem nepočítá kvůli nedostatku financí, ale přesto se bude snažit nějaké prostředky najít. Tím pověřil p. Konopku, jako předsedu trenérsko-metodické komise, který má na starosti reprezentace. Nakonec se p. Dr. Sejkova vzdal své odměny předsedy ŠSČR, aby umožnil účast reprezentačnímu družstvu juniorů na Mistrovství Evropy (nikoliv našeho, ale nějakého družstva). Za toto sympatické gesto bych mu rád poděkoval, vážím si toho, že své slovo drží. Úkolem oslovit přední hráče, zda by v tomto družstvu chtěli hrát, byl pověřen p. Jasný. Většina z hráčů však účast odmítla s tím, že se chtějí připravovat a soustředit na turnaj A v Pardubicích, nebo že v tomto termínu již hrají Mistrovství ČR družstev. Proto jsme byli nominováni v sestavě, v jaké jsme o příspěvek požádali a k našemu družstvu bylo připojeno družstvo juniorek. Jako kapitán, doprovodná osoba a trenér nám byl přidělen IM Martin Petr (2478).

Kde se stala chyba?

Deset dní před začátkem ME Jakub Tuma přišel s tím, že hrát nebude, protože odjíždí na dovolenou do Egypta, takže byl nahrazen Cyrilem Ponížilem, který dříve účast odmítl. Odsunutí Lukáše Kuchynky několik málo dní před začátkem ME, když byl na mezinárodním uzavřeném turnaji v Brně v nebývalé formě, z pozice lídra na druhé místo soupisky proti jeho vůli a za nesouhlasu hráčů, považuji za velkou chybu Martina Petra, která negativně ovlivnila atmosféru a soudržnost týmu. Tím nezpochybňuji šachové kvality Cyrila Ponížila, který byl na Mistrovství ČR do 18ti let druhý, ale Lukáš Kuchynka, který přičetl sto osm elo bodů za poslední období, byl v lepší formě a jeho odsunutí jsem vnímal jako nefér – proto jsem to také Martinu Petrovi šest dní před začátkem ME napsal:

Ahoj Martine,
z tvého mailu, ve kterém jsi psal o nové podobě soupisky, vyplynulo, že jsi nezjišťoval naše názory, nebo je nebereš. Jsem proto moc rád, že chceš s námi celou věc ještě rozebrat a naše názory tě zajímají. Jsme přesvědčeni, že neopodstatněná změna lídra týmu několik málo dní před začátkem ME, která je navíc nefér vůči Lukášovi Kuchynkovi, naruší souhru a náladu v týmu a tím negativně ovlivní naši hru. Skoro se nabízí myšlenka, že pokud se tak stane, bude to o tvé odpovědnosti.
Zdraví
Marcel

Většina hráčů z úzké mládežnické špičky účast odmítla, přesto však šachová síla hráčů v týmu byla obrovská. Stačí jen připomenout některé z nedávných úspěchů: Cyril Ponížil – druhé místo na Mistrovství České republiky do 18ti let Lukáš Kuchynka – druhé místo na mezinárodním uzavřeném IM turnaji v Brně Tomáš Pecha – první místo na šachovém festivalu Czech Open 2008 v turnaji „B“ Lukáš Vlasák – první místo na Mistrovství České republiky v bleskovém šachu do 18ti let Marcel Bednář – čtvrté místo na Mistrovství České republiky v bleskovém maratónu Pardubice 2009

Pokud bychom chtěli tvrdit, že širší mládežnická špička České republiky není schopná obstát v mezinárodním srovnání, museli bychom připustit, že veškerá práce s mládeží za posledních deset let nenese plody a byla tedy špatná a neúspěšná.

Je možné, že hráči prostě jenom „neměli formu“?

Tento argument neobstojí. Naopak. Nahlédněme výsledky hráčů těsně před Mistrovstvím Evropy juniorských týmů:
Lukáš Kuchynka na mezinárodním uzavřeném IM turnaji v Brně s 6,5 body z 10ti možných a výkonem 2376 skončil na druhém místě. Cyril Ponížil ve stejném turnaji uhrál 6 bodů a jeho výkon byl 2330.
Tomáš Pecha v Karviné udělal 6 bodů z 9 s průměrem 2147 a výkonem 2272.
Lukáš Vlasák na turnaji v Klatovech uhrál 5,5 bodu z 9 s průměrem 2201 a aniž by prohrál jedinou partii, dosáhl performance 2281.

Martin Petr ve svém článku Ohlédnutí za ME juniorských družstev píše: „Nevěřil bych, že je možné, aby se v jednom turnaji družstev sešlo tolik věcí najednou, špatná forma - taktické přehlížení, těžký los a volno uprostřed turnaje.“

Jak ale můžeme vidět z výsledků těsně před začátkem ME, hráči nebyli v špatné formě, naopak byli připraveni podat dobrý výkon. Pokud je naší ambicí boj o medaili, není možné si stěžovat na těžký los. Volno uprostřed turnaje? Po třech porážkách nám prospělo, protože jsme se mohli vzpamatovat, zregenerovat a nabrat síly do dalších partií.

Tak proč tedy tak katastrofický výkon? Nejdříve odpovězme na otázku:

Jaký je úkol kapitána?

Kapitán by se měl snažit o co nejlepší atmosféru a pohodu v týmu. Kapitán musí umět hráče motivovat, podržet a povzbudit v těžkých chvílích. Kapitán by se měl společně s hráči připravovat k partiím a analyzovat chyby z minulých zápasů. Kapitán má být přítomen zápasu, aby mohl řešit případné problémy, či jenom vyjadřovat podporu hráčům svou přítomností.

Příprava na partii a analýza chyb z minulých zápasů?

Martin Petr si s přípravou těžkou hlavu nedělal – jeho příprava s hráči trvala maximálně pět minut. S přihlédnutím k významu akce a v porovnání s několikahodinovou a profesionálně vedenou přípravou našich soupeřů byla naše příprava naprosto nedostatečná, přestože jsme se snažili dohnat zanedbání kapitána sami. O analýze chyb z minulých zápasů jsme si mohli nechat jenom zdát.

Martin Petr v době Mistrovství Evropy juniorských týmů sehrál několik partií na Mistrovství České republiky družstev. Není tedy divu, že neměl díky svým partiím a vlastní přípravě čas na přípravu reprezentantů.

Střídání?

Na Mistrovství Evropy jsem neodjížděl jako náhradník, ale jako rovnocenný hráč týmu. Je přirozené, že pokud se hraje obtížný turnaj, hráči alespoň jednou vystřídat potřebují a střídat by měli. Tak také zněla domluva před turnajem. Není potřeba zdůrazňovat, že pokud se hraje o medailové pozice, tým hraje v nejlepší sestavě. Pokud někomu hrozí, že by získal normu, ostatní mu vyjdou vstříc, aby měl šanci.

Naše turnajová pozice po čtvrtém kole byla žalostná – tým byl na průběžném předposledním místě (a to ještě díky kontumační výhře) a šlo pouze o dohrání turnaje se ctí.

Když jsem před zápasem se slabým týmem Slovensko 2 (průběžně na posledním místě) řekl kapitánovi, že bych si rád zahrál, Martin Petr nezvládl své emoce, vyvolal hádku, ve které mi sdělil, že hrát nebudu, že jsem na Mistrovství Evropy juniorských družstev zbytečný a mám se nějak zabavit – například napsat článek. Nebylo těžké si odvodit, že pokud vás kapitán nenechá hrát proti nejslabšímu týmu, nebudete hrát ani v dalších kolech. V takové chvíli by bylo logickou reakcí z turnaje odjet. Byl jsem přesvědčen, že je to jediné řešení. Můj odjezd z turnaje by ale způsobil ještě horší atmosféru, a tím by negativně ovlivnil další tři zápasy, což by bylo přímo v rozporu s tím, o co jsem půl roku usiloval – abychom na Mistrovství Evropy juniorských družstev hráli a uspěli.

Rozhodl jsem se, že v Pardubicích zůstanu a „zabavím se“ v bleskovém maratónu, kde jsem skončil čtvrtý v ČR– za to bych rád Martinu Petrovi poděkoval.
Před posledním kolem mě Lukáš Kuchynka požádal, abych hrál místo něj, protože prohrál třetí partii v řadě. Neodmítnul jsem pouze proto, že považuji Lukáše za kamaráda.
Martin Petr, místo aby nás podržel v těžké chvíli a motivoval do dalších zápasů, se uchýlil k direktivám, rozhádal tým a nastolil totální nepohodu.

Kde je kapitán?

Martin Petr nám věnoval v průměru tak deset minut na zápas – nemohl tedy řešit případné problémy a nabídky remíz od soupeřů. Také bylo třeba být hráčům k dispozici, kdyby potřebovali koupit pití nebo něco k snědku. Rázem jsem se stal ze své vůle holkou pro všechno: fotil jsem, upravoval fotky, psal reportáže, korigoval články ostatních a při vší skromnosti přemýšlel nikoli o své nadbytečnosti na turnaji, ale o suplování práce kapitána.

Již zveřejněné zhodnocení Mistrovství Evropy Martinem Petrem mě nakonec vyburcovalo, abych pokud možno věcně a objektivně objasnil průběh a zákulisí tohoto mistrovství.

Poslední má otázka zůstává s otazníkem: Proč Martin Petr, místo aby přiznal hrubé chyby a zanedbání, místo aby vyvodil osobní zodpovědnost, se snaží svést fatální neúspěch obou družstev na špatné výkony hráčů?